Brutal Assault 2025 (vol.28)

Brutal Assault je můj nejvýznamnější festival jak co do zajímavosti soupisky, tak i skrze to, že v roce 2008 se stal mím prvním metalovým festivalem, který jsem navštívil. Od té doby se na něj vždy velmi těším, ač rok od roku je jeho absolvování náročnější skrze neuvěřitelně našlapaný lineup. Letošní ročník navíc "okořenila" informace o kompletním vyprodání akce (oznámeno 22.7.2025) a tak šlo očekávat o něco více lidí jak v letech minulých.

Při takto velké akci se takřka nelze vyhnout změnám v lineupu, které proběhly i letos.
12.2.2025 odpadla kapela Devildriver (zdravotní důvody), kterou nahradila kapela ILL NIÑO.
2.4.2025 odpadla kapela White Ward (byli z legislativních důvodů nuceni zrušit jejich veškerá vystoupení, která měli na rok 2025 naplánovaná)
24.7.2025 odpadly kapely Counterparts, Ryker's. Ty nahradily kapely Born From Pain, Hentai Corporation, Abbie Falls.
5.8.2025 odpadly kapely Atilla, Born From Pain a Ill Niño. Ty nahradily kapely Exorcizphobia, Half Me a Khan.

Úterý

Čím jsem starší a jezdím na různé festivaly, tak mi stále více vyhovují 1-3 denní akce. Brutal jde v tomto ohledu "proti proudu", kdy z 3 dnů udělal 4 a v posledních letech "tak nějak nenápadně" směřuje k 5... I by mě zajímalo kolik lidí by uvítalo plnohodnotný pátý den a zda to zároveň nejsou ti co za den vidí max pět kapel a zbytek času sedí u piva... Já každoročně lítám mezi pódii a i tak mi uniká fůra kvalitních kapel, tudíž další den bych rád oželel, ale rozhodnutí není logicky na mě.
Letošní úterní program byl plný kvalitních kapel, ale naštěstí jsem již většinu viděl (potažmo znovu uvidím) a tak mne zklamalo potvrzení kapely Funeral. Aneb jedna z mála letošních Doom Metalových kapel a zároveň jediný Funeral Doom ročníku, což mne jako "doomaře" hodně nalomilo. Nakonec jsem se tento skvost rozhodl oželet hned z několika důvodů:
1) V 18:10 je ještě světlo, což podobným kapelám příliš nesvědčí. 2) Na "warm-up" dnu je jedna stage, tudíž na kapelu bude i dost lidí co by ji v regulérním dnu vynechali aneb více "čumilů" jak fanoušků. 3) Logistika... Abych mohl být v areálu v 18:10, tak bych musel vyrazit nejpozději vlakem v 10:50 (abych stihl cesty vlak-ubytko-areál, pásky, nabití čipu atd..) a to již nemá cenu ani jít do práce. A brát si další den dovolené je opět nesmysl, protože mám pouhých 20 dnů což s tolika festivaly není mnoho a i jeden den navíc je znát... Aneb třeba ty Funeral ještě uvidím...

Středa

Středeční den započal odjezdem vlaku v 7:22 do Jihlavy kde byl sraz se zbytkem partie následovaný odjezdem auta do Josefova. Tam jsme dorazily kolem 10:30, což byl ideální čas na vybalení věcí a poklidný příchod k areálu. Tam mne, stejně jako loni nechtěli vpustit, s kompaktním fotoaparátem. Security byl navíc poměrně arogantní "co platilo loni neplatí letos / prostě s tím nesmíte" a i po přivolání jeho šéfa, který stroze řekl "s tímto může" se i na něj ohradil, že "jak jako může?"... Za mne vyřešeno zvláště s ohledem na další vstupy při kterých nebyl žádný problém, ale možná by bylo fajn tuto věc lépe komunikovat danými security, protože dle formulace v pravidlech by mne měli vpustit i se zrcadlovkou natož s obyč kompaktem.
"Není dovoleno vnášet do prostoru festivalového areálu magnetofony, videokamery či jiné přístroje pro záznam obrazu a/nebo zvuku. Pořizování záznamů zvukových, filmových nebo videozáznamů je přísně zakázáno - a to i pro soukromou potřebu. Vnášení fotoaparátů je povoleno."

/// BRUTALLY DECEASED ( Death Metal / Praha )
Jako první jsem shlédl jednu z nejlepších tuzemských Death Metalových, která si v roce 2007 zvolila jméno dle skladby legendárních Grave. V čele této party ční zpěvák Michal "Žlababa" Štěpánek (Shampoon Killer, ex-Heaving Earth), který je obklopen výbornými muzikanty se zkušenostmi z kapel jako Psychotic Despair, Somniate, Feeble Minded, Heaving Earth, Neurotic Machinery, či Mallephyr.
Mé jubilejní desáté shledání (naposledy na MetalGate Czech Death Fest 2025) se po celou dobu potýkalo se zvukovými problémy. Set byl hodně nahlas, ale hlavně z něj šly rozpoznat "pouze" luxusní bicí, které přetlačily i Žlababův vokál, což není jen tak. Až tak od poloviny setu se dalo mluvit o solidním zvuku, který i přes "porodní problémy" dokázal nalákat takřka plný plac fandů mezi zvukaři a pódiem. Tento řekněme průměrný set uzavřela skladba "Deathwish", ale před ní čekám zazněl nejeden song z poslední desky "Chasms" (2024). Nezbývá než se těšit na příště kdy to očekávám již opět bude pecka jako vždy.

/// BLOOD RED THRONE ( Death Metal / Norsko )
V Death Metalových vodách pokračovali i Blood Red Throne, kteří hrají od roku 1998 a již mnoho let patří mezi mé žánrové "srdcovky". Osobně tíhnu k prastarému období kdy v čele kapely stál zpěvák Vald. Ten však v kapele dlouho nepůsobí a tak při posledním shledání, v roce 2015, byl v čele kapely Martin Berger, který v té době krátce nahradil letitého zpěváka Yngve "Bolt" Christiansen. Od roku 2023 má kapela opět nového zpěváka jímž je Sindre Wathne Johnsen, který tak nahrál poslední kapelní album "Nonagon" (2024). U této desky kvituji vokální linky, ale celý zvuk mi přišel techničtější a řekněme modernější vůči starších věcem na což jsem si musel zvykat.
Na počátek setu se logicky přesunula velká většina fans z předchozích Brutally Deceased. Ti dostaly velmi kvalitní porci Death Metalu, která fungovala od prvních skladeb i přes statičnost jednotlivých muzikantů. Ostatně v těchto žánrech není nějaká divokost něčím zásadním. Chválím i kotel, který se roztočil později, ale hlavně že se vůbec roztočil. Celkově se jednalo o velmi povedený set, který nikterak zásadně neuhnul ze směru, kterým tato parta kráčí od svého vzniku.

/// WARBRINGER ( Thrash Metal / Spojené státy )
Warbringer mám rád mnoho let, ale poslední/druhé shledání proběhlo před dlouhými třinácti lety právě na Brutal Assault. Tato dlouhá absence mi evokovala, že jsem zde nějaký jejich set nestihl, ale oni na Brutalu byli opravdu naposledy v roce 2012... Od té doby kapela vydala hned čtveřici alb z nichž posledním je letošní novinka "Wrath and Ruin". Co se sestavy týče, tak za tu dobu je v kapele nový basák a kytarista, kteří zde i tak jsou již více jak sedm let.
Po předchozím slotu na Marshall stage jsem se obával o kvalitu zvuku, ale hned první song mé obavy rozplynul. A právě díky zvuku set zněl jako řádně ostrý "sypavý Thrash metal", který mne bavil napříč setlistem. V tom eviduji sice jediný song ("Living Weapon"), ale to nikterak nesnižuje kvalitu celého vystoupení ani hlasitou odezvu fans. Ti navíc roztočili velmi početný kotel, který kapelu tlačil k opravdu výtečnému výkonu.
P.S.: V jedné skladbě si vzal zpěvák John Kevill do rukou meč.

/// NE OBLIVISCARIS ( Extreme Progressive Metal / Austrálie )
Po krátké pauze jsem se vrátil skrze Australské Ne Obliviscaris. Ti vznikli již v roce 2003, ale i tak jsem je doposud spíše pouze evidoval a nějaký ten letmý poslech mne nikdy nějak zásadně nezaujal. To platilo i o poslechu jejich poslední desky "Exul" (2023), která je na mne až příliš moderní a progresivní. Každopádně i po jejich slotu byla v plánu pauza a tak padla volba shlédnout alespoň jeho část.
Kapela dostala již od počátku velmi povedený zvuk, který se s přehledme popasoval i s houslemi a již zmíněnou velkou dávkou progresivity. I skrze ni je tato parta občas přirovnávána ke slovutným Opeth. V případě Australanů však nejvíce kvituji to jak dokáží skloubit tvrdost, technické vyhrávky a dokonce i melodičtější vokál. Jednalo se tak o solidní set, který jsem však shlédl jen asi z poloviny skrze sraz s kamarády.

/// SKÁLMÖLD ( Viking/Folk Metal / Island )
Po další pauza se vyrazilo na Islandské Skálmöld, kteří fungují od roku 2009, ale zároveň nejsou nějak obecně známí. Sám jsem je viděl pouze dvakrát (naposledy Rock Castle Open Air 2023) a vždy se jednalo o velmi solidní set, kdy jsem již zdá se slyšel věci z jejich poslední desky "Ýdalir" (2023).
Zdejší set od samého počátku vyzněl jako velmi skočný pagan/folk set, který měl jak hudební kvalitu, tak i velkou porci zábavy. Kvituji, že kapela dokázala v některých skladbách zvolnit, ale zcela přirozeně i přitvrdit aniž by to působilo neuceleně. Jednalo se tak opětovně o velmi povedený set ve kterém zaznělo hned několik mne známých skladeb jejichž jména však sepsat nesvedu.

/// DARK ANGEL ( Thrash Metal / Spojené státy )
Po další pauze jsem se vydal vstříc Dark Angel, které považuji za velmi kvalitní Thrash Metal. Tato parta funguje již od roku 1983, ale nevydává mnoho desek kdy posledním Full-length zářezem je "Time Does Not Heal" (1991). Ostatně i samotné fungování kapely je protkané pauzami, kdy fakticky nefungovali mezi lety 1992 a 2013. Po návratu však hrají v takřka původní sestavě ve které ční bubeník Gene Hoglan (ex-Strapping Young Lad, Death DTA (živě), ex-Devin Townsend, ex-Fear Factory, ex-Forbidden, ex-Testament, ex-Anthrax (živě), ex-Old Man's Child (živě), ex-Opeth (živě), ex-Unearth (živě), ex-Death).
Už při cestě na tento set jsem věděl, že z něj uvidím jen kousek skrze střet s Inter Arma, kteří navíc dostali "Octagon stage" a bylo tak nutné na ně přejít dříve. Hodnotit dva songy Dark Angel tak není nic jednoduchého, ale i z nich šlo poznat vysokou kapelní kvalitu. A tak jen doufám, že tato parta zase někdy zavítá do Evropy a to optimálně na nějaký festival kam jezdím.

/// INTER ARMA ( Sludge/Black/Death/Post-Metal / Spojené státy )
Inter Arma vznikli v roce 2006 kdy se postupně stali velmi zajímavou kapelou, která mixuje různé temné Metalové styly z nichž osobně vypichuji Sludge/Post/Black Metal. To potvrzuje i poslední kapelní deska "New Heaven" (2024), která je mixem psychedelie a tvrdosti. Dlouho mne tak mrzelo, že jsem neabslvoval nějakou z kapelních zastávek v ČR potažmo loňskou edici festivalu Keep It Low Festival kam jsem několik let jezdil. Avšak tento "trn z paty" mi vytrhl Brutal Assault a já tak mohl na tuto partu zajít.
Cesta na jejich set byla poměrně bolestivá, protože jsem tím musel oželet většinu setu Dark Angel, ale Inter Arma jsou pro mne přecijen více. Set nalákal plný Octagon což pro mne bylo poměrně velkým překvapením jak s ohledem na den, tak i hrací čas. Bohužel zvuk napříč setem bojoval sám se sebou, kdy občas nějaká část vyzněla jako famózní sludge/black pecka, jindy si člověk říkal "To je nějaké utažené... To nemá vůbec koule..." a nebo vnímal vytažené kytary. Až v koncovce tak šlo mluvit o solidním zvuku, který se však ke mne nesl až do zadnější části Octagonu kam jsem se cíleně přesunul abych jej našel.
I přes znalost některých songů a postupné zlepšený zvuk mohu říci, že se jednalo max o nadprůměrný set a nezbývá než se těšit na nějaké budoucí opáčko.
P.S.: Kvituji zpěvákovo triko Oranssi Pazuzu.

/// DYING FETUS ( Brutal Death Metal/Grindcore / Spojené státy )
Po krátké pauze jsem bez váhání vyrazil na slovutné Dying Fetus, kteří patří mezi ikonické žánrové kapely. Tato parta neskutečně funguje jak živě (viz předchozí sedmé shledání na Obscene Extreme 2024), tak z desek včetně posledního zářezu "Make Them Beg for Death" (2023). Zároveň je třeba zmínit, že u vzniku této party (v roce 1991) byl pouze zpěvák John Gallagher, ale bez ohledu na sestavu se zde stále jedná o prvotřídní Death Metal.
Zdejší set jsem sledoval vcelku z dálky, ale až tam ke mne dosahovala nespoutaná energie a technická preciznost, kterou dokáže vytvořit jen málokterá kapela. Dying Fetus jsou prostě zárukou luxusních setů ať je potkáte kdekoliv. Zdejší set tak logicky patří mezi to nejlepší co letošní ročník nabídl, až jsem si k němu nestíhal značit mnoho poznámek.

/// MASTODON ( Progressive/Sludge Metal/Rock / Spojené státy )
V dalším slotu nastoupili slovutní Mastodon, kteří od roku 2000 experimentují se svým Progresivním pojetím Sludge Metalu z kterého se v posledních letech klubou až měkčí/rockovější skladby. To potvrzuji i poslední kapelní deska "Hushed and Grim" (2021), kterou jsem logicky nemohl slyšet v rámci jejich poslední zdejší účasti v roce 2016. Tehdejší set mne příliš neuhranul, ale upřímně jsem si tuto partu sem tam pustil až v pozdějších letech.
Již na počátku setu jsem věděl, že v jeho půlce budu odcházet na Oranssi Pazuzu, ale alespoň část setu jsem chtěl vidět. V ní jsem dostal nádherný zvuk, který doplňovaly velmi povedené animace za kapelou. Některé zahrané songy jsem dokonce znal, ale i tak mne překvapilo že část z nich zpíval kapelní bubeník Brann Dailor. Co se setlistu týče, tak eviduji jediný song a to "Pushing the Tides" z posledního alba "Hushed and Grim" (2021), ale také to že jsem znal i několik dalších kusů setlistu.
Celkově se jednalo o velmi povedený set, který splnil má řekněme nadprůměrná očekávání.

/// ORANSSI PAZUZU ( Psychedelic Black Metal / Finsko )
Oranssi Pazuzu fungují od roku 2007 a na všech deskách neustále posouvají své atypické pojetí Black Metalu. Jejich kosmická a abstraktní témata se prolínají do Psychedelijí nasáhlého Black Metalu z čehož vzniká luxusní hudba. Ta mne baví snad ze všech jejich alb a to včetně výtečné loňské desky "Muuntautuja". Na ní je znatelný kapelní progres na který jsem se těšil i živě. Ostatně jejich zdejší set v roce 2022 patřil mezi to nejlepší co tehdy zahrálo a nic menšího jsem nečekal ani letos.
Na letošní set jsem dorazil včas abych se postavil před zvukaře kde jsem dostal naprosto parádní zvuk. Skrze něj jsem snadno rozpoznal většinu skladeb jejichž výstup okořenila i velká dávka kouře, která zintenzivněla již tak výtečný set. Do hlubšího rozboru setu se nemohu pouštět, protože mne plně pohltil a já si toho popravdě moc nepoznačil. V tomto případě mne to ani moc nemrzí, protože se zde jednalo o jeden z nejlepších setů letos.

/// KERRY KING ( Thrash Metal / Spojené státy )
Tato kapela byla jedním ze zásadních jmen celého ročníku, protože v jejím čele stojí hvězdný kytarista a to Kerry King (Slayer, ex-Megadeth (živě), ex-Sacred Reich (živě)). Kolem něj jsou navíc muzikanti co prošli kapelami jako Slayer, Exodus, Forbidden, Testament, Machine Head, Vio-lence, Lamb of God, Overkill, či Death Angel. Již jen z těchto informací lidé očekávali, že zde půjde o něco v duchu Slayer což tak nějak potvrzuje i debutové album "From Hell I Rise" (2024). Z mého pohledu zde však šlo o set, který jsem nutně nepotřeboval vidět celý.
A tak jsem se vydal na začátek, který přilákal velmi velký zástup fans a já tak koncert nesledoval zrovna z nejlepší pozice. I tam mne dokázal svojí kvalitou zaujmout, ale upřímně jsem jeho část zvládl prokecat s kamarády. Tudíž jsem zde byl, ale ne zcela na 100% a i proto tento set nemohu zařadit mezi to nejlepší letos a to ani v Thrash Metalu samotném.

/// ROTTING CHRIST ( Melodic Black Metal / Řecko )
Mou poslední středeční kapelou se stali slovutní Rotting Christ, kteří fungují již od roku 1984. Za tu dobu se staly zásadní Black Metalovou kapelou celé Řecké potažmo Evropské scény. Bratři Tolisové (Themis - bicí / Sakis - vokál+kytara) dokáží utvářet výtečné sety (viz mé poslední shledání v rámci MetalGate Czech Death Fest 2018), ale také alba kde poslední nese název "Pro Xristou" (2024).
I tento set jsem odstál poměrně z úhlu, ale i tam se nesla výtečná atmosféra, která se snoubila s tvrdostí jednotlivých skladeb. Mezi nimi jsem rozpoznal celou řadu výtečných skladeb, ale spíše než na poznámky jsem se věnoval samotnému setu, který dokreslovaly i ohňové salvy z hradeb. Očekával jsem velmi dobrý set, ale že bude atakovat pozici jednoho z nejlepších setů ročníku by mne tedy nenapadlo. Děkuji...

Tento den mne zajímali kapely:
----
- FLESHGOD APOCALYPSE (střet s DARK ANGEL + INTER ARMA)
- FAUN FABLES (střet s DARK ANGEL + INTER ARMA)
- ORANGE GOBLIN (střet s ROTTING CHRIST + pozdní čas tudíž volba lepší logisitiky)

Čtvrtek

/// MAMMOTH GRINDER ( Death Metal/Hardcore / Spojené státy )
Do potvrzení jsem o této Americké partě ani neslyšel, ale poslech jejich tvorby mne uhranul... Jejich špinavý Death Metal s prvky Hardcore se nebojí ani Death/Doomových poloh až se mi na mysl drali Gatecreeper. Aneb i nová kapela (vznik 2005) dokáže hrát příkladně špinavě i skrze muzikanty, kteří prošli (alespoň živě) kapelami jako Power Trip, Iron Reagan, Cannabis Corpse, Skeletonwitch, či Gruesome.
Na první slot dne dorazilo vcelku hodně fans, kteří se nezalekli ani vzniku circle pitu ke kterému jim MG servírovali opravdu hutný set. Ten dostal výtečný zvuk, který ještě umocňoval intenzitu jednotlivých skladeb. Sám jsem si liboval zvláště v pomalejších pasážích, které mi evokovaly Death/Doom Metal s takovou až Black Metalovou tajemností... Kvalita setu v koncovce zlákala vyšší množství fans, kteří takřka dokázali zaplnit prostor od zvukařů po pódium (logicky zde bylo méně lidí než večer na headlinerech). Celkově jsem čekal kvalitní set, ale zde to byla opravdu velká paráda.

/// FULCI ( Brutal Death Metal / Itálie )
Fulci vznikli v roce 2013, ale o jejich existenci jsem se dozvěděl až skrze jejich potvrzení na letošní Obscene Extreme. Tam předčili má vyšší očekávání a ty logicky nebyly jiné ani v Jaroměři. I zde kapela využila záběrů z filmů režiséra Lucio Fulci ("giallo" filmy = v podstatě krvavé horrory s nádechem erotiky a specifickou hudbou) dle kterého si i zvolili své jméno. Vůči OEF bylo lepší, že promítání probíhalo za nimi a člověk nemusel kmitat očima mimo kapelu. Dalšími klady byly návštěvnost (skoro plno před zvukaři), výtečný zvuk a celková nálada. Ta dokonce předčila i set na OEF i za pomoci songů jako "Apocalypse Zombie", či závěrečný "Eye Full of Maggots". Celkově se tak jednalo o výtečný set i přes to, že mi občas nesedělo zabarvení vokálu.
P.S.: Kvituji úvodní pozdrav fanouškům "Buongiorno" (Italsky "Dobrý den").

/// GUTSLIT ( Brutal Death Metal / Indie )
Gutslit vznikli v daleké Indii v roce 2007 a poměrně záhy se dokázali prosadit i v Evropě, kam od té oby jezdí poměrně často. Sám jsem je shlédl dvakrát v rámci Obscene Extreme (naposledy 2023), kde jsem živě slyšel jak věci z poslední desky "Carnal" (2023), tak navrátivšího se zpěváka Aditya Barve.
Na začátek setu překvapivě poklesla návštěvnost, ale co hůře tak i zvuk byl nějaký "utažený". Tento problém si několik skladeb sedal, ale posléze jej lze označit za řádně tvrdý a ostrý aneb takový jaký k této partě patří. Kapela i přes tyto problémy bez problémů roztočila menší kotel s čímž jí pomohlo i solidní nasazení jednotlivých členů. Ze setlistu eviduji, že zazněla nějaká nová skladba a také závěrečná "Necktie Party". Celkově se tak jednalo o povedený set, ale na OEF jsem se bavil ještě o něco více.

/// PSYCROPTIC ( Technical Death Metal / Austrálie )
V Death Metalových vodách pokračovala i tato Australská úderka, která funguje již od roku 1999. Tu jsem naposledy shlédl na Obscene Extreme 2019 kdy již kapela měla jak stabilního zpšváka (od roku 2005 Jason Peppiatt), tak živého zpěváka jímž je, od roku 2019, Jason Keyser (Origin, Ingested (živě). Obdobně to je u bebníků kdy v sestavě je David Haley (ex-Blood Duster, ex-Pestilence), ale jako živý bubeník funguje Gabe Seeber (Decrepit Birth, Carach Angren (živě), ex-Divine Heresy, ex-Abbath (živě), ex-Abysmal Dawn (živě), ex-Beneath (živě), ex-Fallujah (živě), ex-Obscura (živě), ex-The Faceless (živě)). Co je však podstatné, tak tato kapela funguje jak na posledním albu "Divine Council" (2022), tak na živo.
Na set dorazila vůči předchozím partám vyšší návštěvnost, která si plnými doušky užívala precizní technická nářez. Ten lehce limitovaly přehnaně vytažené bicí, ale moshpitu potažmo několika "plavcům" to vůbec nevadilo. Dalším limitem bylo již vykukující slunce, které rychle odsávalo sílu z fanoušků, ale i přes to se zde jednalo o velmi povedený set ve kterém zazněl i starší song "Ob(Servant)".

/// HIGH PARASITE ( Gothic Metal/Rock / Velká Británie)
High Parasite vznikli teprve v roce 2021 a navíc jediné album "Forever We Burn" jim vyšlo loni, ale i tak je tato kapla poměrně známá na Gothic/Doom Metalové scéně. Důvodem je zpěvák Aaron Stainthorpe (My Dying Bride), který i v HP ukazuje svůj nezaměnitelný vokál, který však lehce upravil pro potřeby samotné hudby. Ta mne upřímně příliš nezaujala, protože zní jako teatrálnější rockovější Doom Metal nedaleký od Paradise Lost a jejich jemnějšího období. I tak jsem na tento set zamířil.
Bohužel příchod ke stage mne nesedl již od první skladby, kdy ani další dvojice nikterak nevzbudila můj, ani kamarádův (taktéž primárně "doomař"), zájem. A tak jsme se rozhodly tento set opustit zklamaní.

/// NILE ( Brutal/Technical Death Metal / Spojené státy )
Ke stage jsem se vrátil skrze jednu ze zásadních kapel mého hudebního vývoje, která mne z melodičtějších forem Death Metalu dostala, spolu s dalšími kapelami, k těm opravdu tvrdým. Zvláště zásadním albem je pro mne "Annihilation of the Wicked" (2005), ale bavím se i u zbytku diskografie včetně posledního zářezu "The Underworld Awaits Us All" (2024). Skladby této desky jsem doposud neslyšel živě, protože poslední shledání s Nile proběhlo zde v roce 2023. Od té doby se v kapele opětovně změnila kytarová sekce, ale nadále lze mluvil o ústřední dvojici George Kollias (bicí) a Karl Sanders (zpěv + kytara) ač George je v kapele teprve od roku 2004. Podstané však je to, že kapela drží proklatě vysokou laťku jak po hudební, tak v textové stránce.
Počátek setu mne opětovně zaskočil přehnaně vytaženými bicími přes které nešlo slyšet zbytek kapely. Tento neduh si naštěstí postupně začal sedat aniž by byla nějak upozaděna výtečná Kolliasova práce za bicími. Kvitovat lze i vokální linky, které nemá na starosti "pouze" Karl, ale i zbytek kapely a to na velmi vysoké úrovni. Co se týče setlistu, tak jsem znal většinu songů, ale poznačil jsem si pouze "The Underworld Awaits Us All" a "Sacrifice unto Sebek". Celkově se zde jednalo o jeden z nejlepších setů ročníku i přes slabší počáteční zvuk.

/// REZN ( Psychedelic Doom/Stoner Metal / Spojené státy )
Po pauze jsem dorazil na Rezn, kteří vznikli teprve v roce 2016, ale již se solidně etablovali na Stoner/Psychedelic scéně. Skrze vznik jejich loňského alba "Burden" jsem je měl shlédnout v rámci Keep It Low Festival 2024, ale plány se změnily a já tam nejel. O to více mne potěšilo jejich zdejší potvrzení.
Set nepřilákal nějak mohutný dav, ale půlka plácku zde být mohla ač většina se schovávala ve stínu hradeb. Já si však set užíval přímo na trávě kam se nesl nádherný zvuk, který dokreslovaly občasné kouře, občasný saxofon a hlavně výtečné skladby. Z nich jsem většinu znal a tak bych odhadoval, že byly hlavně z poslední desky "Burden" (2024), kterou jsem letos poslouchal opravdu hojně. Upřímně jsem od tohoto setu příliš neočekával skrze pařák a to jak mi sedne/nesedne Stoner mezi všemožnými nářezy, ale výsledkem byl jeden z nejlepších setů ročníku. Opravdu velká paráda.
P.S.: Kapela nadále funguje ve zcela původní sestavě.

/// SUFFOCATION ( Brutal/Technical Death Metal / Spojené státy )
Z úžaných táhlých melodií v podání Rezn jsem zamířil na protipól v podání legendárních Suffocation. Tato parta inspiruje, drtí a hlavně precizně funguje již od roku 1988 a to jak živě, tak z desek. Zvláště živáky jsou mohutnou dávkou energie, což jsem si potvrdil hned 5x (naposledy zde v roce 2022) bez ohledu na to kdo zrovna v tom období v kapele působil. A tak jsem se logicky těšil na další nářez, který měl logicky obsahovat i nějaké ty skladby z poslední desky "Hymns from the Apocrypha" (2023).
Po příchodu ke stage jsem dostal poměrně utažený zvuk, který dokázal stáhnout výkon celé kapely. I tentokrát si to postupně sedalo, ale rozpaky přetrvaly a i proto se tento set nezařadil do nějaké festivalové topky. Naštěstí koncovka již snesla přísná měřítka jaké mají Suffocation, ale to bylo bohužel pozdě. Ač tedy tento set vyloženě nezatracuji, tak spíše budu vzpomínat na všechny předchozí a hlavně se těšit na ten následující.

/// CRYPT SERMON ( Epic Doom Metal / Spojené státy )
Epic Doom Metal nepatří mezi mé nejoblíbenější Doom Metalové subžánry, ale jeho provedení od těchto vyznavačů Bible mne zaujalo. Jedná se zde o mladší kapelu, která vznikla teprve v roce 2013 a loni vydala své poslední album "The Stygian Rose". Mnozí je navíc přirovnávají k legendám jako Candlemass, či Solitude Aeturnus, což mne taktéž zaujalo.
Má řekněme průměrná očekávání dostala trhlinu již po příchodu na Octagon stage, která byla až nesmyslně zaplněná. Na Epic Doom Metal mnohdy váhají zajít Doomaři natož "běžní fandové Brutal Assault", ale stání vzadu mi dávalo šanci na lepší zvuk, ač za cenu horšího výhledu. Jenže tentokrát se tato atypická pozice minula i zvukovým účinkem a zároveň mi nesedl hodně vytažený až upištěný vokál. A tak jsem si poslechl asi 4 songy a vydal se prohlédnout výstavu obrazů v Octagonu. Za mne tedy zklamání, ale třeba na ně ještě někdy narazím a dám jim šanci.

/// MÖBIUS ( Instrumental doom/stoner/sludge metal / Slovensko )
První letošní zastávka na KAL stage nastala skrze Slovenské duo Möbius, které funguje od roku 2010. Zdá se, že se nejedná o příliš často koncertující kapelu, ale i přes to jsem měl tu čest je shlédnout v Jihlavě (rok 2019). Od té doby stihli vydat povedené album "Omega" (2022), které jsem si před festivalem stihl letmo poslechnout, ač historicky nejvíce otáčím album "The Magic of Macabre" (2015).
Do stage jsem dorazil s více jak 15 minutovým předstihem kdy sotva začínala zvukovka a připravovalo se i sezení na židličkách pro fanoušky. Obecně nemám rád sezení na koncertech, ale s ohledem na náročnost Brutalu se to vlastně i hodilo. Samotná zvukovka mne zaujala tím, že zvukař byl cizinec a jeho "prodloužená ruka" na stage Čech. Další zajímavostí byla až občasná palba, kterou zde krátkodobě dokázal vyprodukovat bubeník.
Začátek setu přilákal skoro plnou KAL stage, která si užívala kouřové efekty, atmosféru, ale hlavně výtečný zvuk. Ten by šel označit za opravdu tvrdý, ale zároveň variabilní, což pro duo basa-bicí opravdu není jen tak. Chlapi se po čas svého setu dokázali neopakovat a zároveň skvěle přecházet mezi rozjímavými/krásnými melodiemi po intenzivní a hutné pasáže. Tento skvostný set jsem si v koncovce potřeboval ještě odstát, tak jsem se přesunul za zvukaře, kde již lidé trošku prořídli, ale i tam měl set vše co měl mít... Jako čekal jsem kvalitní set co bude bavit, ale že to bude až taková bomba mne tedy nenapadlo...

/// WAYFARER ( Atmospheric Black/Folk Metal / Spojené státy )
Následoval přesun na Octagon stage kam mířili Američtí Wayfarer, kteří hrají od roku 2011, ale do potvzení mi byli skrytí. Letmý poslech jejich poslední desky "American Gothic" (2023) mne zaujal velmi zajímavým mixem kovbojské nálady, závanů kultovních Agalloch, ale i myšlenek na Me And That Man. Logicky jsem tak neváhal s účastí na tomto setu.
Samotný koncert otevřelo až kovbojské intro po kterém nastal ten úžasný žánrový mix, který lze ukotvit do škatulky Atmospheric Black/Folk Metal. Skrze to nepřekvapí, že chlapi umí i sešlápnout plyn a vypustit hodně tvrdé pasáže. Ty z počátku limitoval ne zcela ideální zvuk, ale to se velmi rychle napravilo. Zpěvák pobavil otázkou "If you like some cowboy shit..." a tou se stala tuším nová kapelní klipovka "To Enter My House Justified". I zbytek setlistu parádně fungoval a já se nestačil divit jak moc mi tento sedl... Smekám pomyslný klobouk, který jen tak mimochodem měl pouze kapelní kytarista.

/// GOJIRA ( Progressive/Groove/Death Metal / Francie )
Hlavním jménem ročníku byla Francouzská kapela Gojira, která vznikla v roce 1996 a zvláště v posledních letech z ní roste opravdu velké jméno. Na Brutalu hráli v letech 2006, 2010, 2013, 2016 a 2018. Z toho plyne, že jsem je mohl již 4x vidět, ale ani jednou jsem tak neučinil, protože jsem vždy našel oblíbenější/zajímavější alternativu. Avšak zlomem v kapelním vývoji byl rok 2024 kdy zahráli song v rámci otevíracího ceremoniálu k Olympijským Hrám v Paříži 2024. Od té doby je o kapele hojně slyšet a zdá se, že příště by pro ni mohl být Brutal Assault malý, tudíž letos to bylo "teď nebo nikdy".
Skrze překryv s Wayfarer jsem na Gojira dorazil o něco později a tak jsem zůstal stát v nepříliš ideálním místě, které bylo velmi z úhlu a umožňovalo vidět pouhou polovinu stage. Avšak i tam se zvukaři povedl velmi solidní zvuk, který ukázal velmi Progresivní pojetí Death Metalu, které mi obecně moc nešmakuje. A ani set tohoto headlinera mne nějak moc neuhranul a tak jsem poslechl asi trojici skladeb a vyrazil na sraz s partií a následnou cestu k domovu. Aneb jsem rád za těch pár skladeb, ale nic světoborného...

Tento den mne zajímali kapely:
----
- GUTALAX (nakonec jsem zvolil šetření sil)
- LEPROUS (střet s MOBIUS)
- OBITUARY (alespoň krátká pauza v nabitém dnu)
- THE KOVENANT (střet s GOJIRA)
- XIII. STOLETÍ (střet s MOBIUS)
- BLOOD FIRE DEATH: A TRIBUTE TO QUORTHON AND THE MUSIC OF BATHORY (spánek)
- ABSU (spánek)
- FURIA (spánek)

Pátek

V pátek jsem cílil až na Pyrexia se startem v 11:45, ale zároveň ve mne hlodaly myšlenky jít až na Avulsed v 13:05. Nakonec jsme se s partií rozhodly posedět někde v hospodě a třeba si dát i oběd kdy volba padla na "Dobrota Josefov". Tento sociální podnik na nás dýchl velmi pohodovou atmosférou a tak jsme je mile rádi podpořily. Kvituji i velmi poutavou prodejní sbírku fotografií, která má pomoci k provozu celého podniku.

/// AVULSED ( Death Metal / Španělsko )
První kapelou dne se tak staly až v 13:05 slovutní Avulsed, kteří si i přes svůj vznik v roce 1991 odbli na Brutal Assault primiéru. Sám jsem je doposud viděl dvakrát (naposledy Obscene Extreme 2022) a pokaždé to byla výtečná muzika a dávka úsměvů od zpěváka, kterým je Dave Rotten (Christ Denied, Holycide). Od té doby kapela vydala album "Phoenix Cryptobiosis" (2025) na kterém je již kompletně obměněná sestava, kdy jediným stabilním článkem zůstává právě Dave Rotten.
Před setem fanoušky pokropili hasiči z přistavené cisterny, ale ani to příliš neubralo na vysilujícím pařáku až si člověk připadal jako v rodišti samotných Avulsed. Ti bez váhá spustili energický Death Metal, který podporovaly všemožné plameny a animace na plátnu za kapelou. Upřímně jsem neznal mnoho skladeb, ale bez ohledu na to jsem se zde náramně bavil a to je hlavní. Pobavily i mimokoncertní vtípky, či akce s pitím "krve" z lebky. Zkrátka a jednoduše opětovně výborný set.

/// MONOLORD ( Stoner/Doom Metal / Švédsko )
Monolord vznikli v roce 2013 a sám je eviduji již celou řádku let. V roce 2024 jsem se těšil, že je shlédnu na Keep It Low Festival 2024, ale tehdy jsem musel festivalovou účast zrušit a tak má premiérové shledání proběhlo až zde. Zdejší setlist očekávám stál na poslední desce "Your Time to Shine" (2021), ale logicky těžko soudit.
I tento set provázel intenzivní sluneční svit, který vysiloval i kapelu, která prý stihla dojet na poslední chvíli a to navíc hladová a unavená. I tak se svého setu zhostila na výbornou a i zvuk byl velmi kvalitní. Zvláště mne bavilo "echo" u vokálu, které sem žánrově skvěle pasovalo, ale také musím zmínit nespoutanou energii jíž oplýval basák. V Kolem poloviny setu navíc na oblohu doputovalo několik mraků a tak se i počasí stalo takřka ideálním. Tento krásný melodický set dokreslovaly i pobíhající ovce po hradbách, či tóny z nové skladby. Potěšilo mne i to, že jsem dokonce některé songy až "notoricky znal".
Od setu jsem čekal hodně, ale dostal jsem ještě o něco více za což děkuji.

/// SYLVAINE ( Black metal / Blackgaze / Norsko )
Další kapelou/projektem v pořadí se stali Sylvaine, které v roce 2013 založila Norská multiinstrumentalistka Kathrine Shepard (ročník 1991), která umí hrát na kytaru, basu, piano a syntezátor. Na mnoha akcích vystupuje sólo, ale právě zde měla kolem sebe rovnou celou kapelu což jí dopomohlo k intenzivnějšímu zvuku.
Samotný set se nesl na vlně velké pohody a melodiky s kterou se snoubil tvrdý metalový zvuk. Tento kontrast působil přirozeně a až překvapivě jemně, což bylo možná i vystupováním samotné Kathrine, která je opravdu jemnou ženou s něžným hláskem. I její proslovy o to jak se sem těšila již mnoho let, díky fanouškům a podobně zněly přímo od jejího srdce a zároveň dokázaly "pohladit po duši". Obdobně lze mluvit i o samotné hudbě, která chce být tvrdá, ale zdaleka ne za každou cenu až by se dalo vzpomenout například na Myrkur. Co se setlistu týče, tak jeho základem byly očekávám songy z poslední desky Nova (2022) a čekám i novější klipovka "Dagsens Auga Sloknar Ut".
Suma sumárum jsem čekal dobrý set, ale dostal jsem i mimokoncerntí dávku energie a pohody. Dosud jsem kolem Sylvaine spíše obcházel, ale od tohoto setu ji považuji za svůj oblíbený projekt/kapelu.

/// MANTAR ( Sludge/Black Metal / Německo )
Mantar vznikli v roce 2012 a jsou zvláště oblíbení v jejich rodném Německu kde jsem je viděl hned 2x (naposledy Keep It Low Festival 2023). Oba sety byly plné emocí i energie na to, že jedná o "pouhé duo" ve složení Erinc Sakarya (bicí, zpěv) a Hanno Klänhardt (kytara, zpěv). Kapela nezapomíná ani na nové songy, kdy letos vydali rovnou nové album "Post Apocalyptic Depression".
Na set dorazil překvapivě solidní zástup fans, který se bavil po celou jeho délku. Velkým kladem bylo, že toto duo dokázalo s přehledem zaplnit zvukem celou stage, což upřímně nebívá u podobně méně početných kapel zvykem. Ostatně již jen Hannovi postoje a jeho specifický vokál dokáží zaujmou kde koho. Co se setlistu týče, tak jsem znal odhadem polovinu skladeb mezi kterými byly "Cosmic Abortion", "Era Borealis", či klasika "Cross The Cross".
Celkově se jednalo o výborný set, ale nadále před něj stavím ty z Mnichova. Kažodpádně velké díky, že je pořadatelé pozvali poté co v roce 2017 odpadli.

/// PELICAN ( Instrumental metal/post rock / Spojené státy )
Pelican vznikli v roce 1999 a sám je mám v oblibě již mnoho let a tak nepřekvapí, že mne nadchlo jejich potvrzení. Jenže jejich slot se postavil kompletně proti srdcovce jíž jsou Asphyx aneb teď babo raď kam jít... Volba padla na první polovinu Pelican a druhou Asphyx...
Zdejší set byl čekám zaměřen primárně na songy z letošní desky "Flickering Resonance", ale sám jsem nerozeznal ani jeden song. I přes to jsem si jej užíval plnými doušky ať šlo o krásné barvité post rockové skladby, či o ty hutnější co koketovaly s Post metalem. Z takto výtečné záležitosti, která navíc v Evropě moc nehrává (prý návrat poprvé od roku 2018) se odcházelo velmi těžce, ale to je prostě úděl fanoušků na velkých festivalech...
P.S.: Kapela děkovala za velkou návštěvnost kterou zde ani neočekávali.

/// ASPHYX ( Death/Doom Metal / Holandsko )
Skrze střet s Pelican jsem na mé milované Asphyx dorazil až na druhou polovinu setu a tudíž jsem stál z poměrně velké dálky. Naštěstí jsem si našel obstojnou pozici do které jsem krásně slyšel song "Deathhammer" a zároveň mohl pozorovat až překvapivě početný dav fanoušků. Jako Asphyx jsou legendou, která funguje od roku 1987, ale jejich Death Metal je hodně blízký Death/Doom Metalu a nevybavuji si, že by při předchozí čtveřici shledání (naposledy zde v roce 2022) na ně dorazilo tolik lidí. Ti si set užívali naplno jak pomocí solidního kotle, tak i překvapivě mnoha plavci. Nejen zpěvák Martin van Drunen si tento pohled užíval a jeho nadšení dokázalo celý set ještě více pozvednout. I já se náramně bavil a to i závěrečnou kultovní skladbou "Last One on Earth". Zkrátka a jednoduše opětovně luxusní set.. škoda že jsem stihl pouhou půlku.

Po konci Asphyx mne zaujala informace, že prý dochází letošní festivalové pivo "Brutal Assault - Emperor IPA" a tak na některé bary jde na čep letošní speciál z Obscene Extreme. Aneb další ukázka jak se spolupracuje mezi festivaly.

// Overkill ( Thrash Metal, Thrash/Groove Metal / Spojené státy )
Overkill vznikli již v roce 1980 a patří tak mezi nejzásadnější jména v rámci Thrash Metalu. Sám je mám vcelku rád již mnoho let, ale zároveň si je doma nepouštím a i zde jsem je 1-2x oželel ve prospěch jiných kapel. I letos byl podobný plán, ale to bychom nesměly potkat kamaráda, který nás dotáhl k hlavním stage a já tak mohl shlédnout část setu této legendy, který tak navázal na mé jediné shledání z roku 2013.
Jednalo se zde o opravdu solidní Thrash Metal, který fungoval i do vzdálenější části areálu, ale zároveň překvapivě nenalákal až tolik lidí. I ohlasy okolí byly velmi pozitivní, ač čekám nehráli jen staré fláky, ale i věci z poslední desky "Scorched" (2023). Bavil mne i nový kapelní bubeník jímž je od roku 2024 Jeramie Kling (ex-Massacre, ex-Venom Inc., ex-Wombbath, ex-Doro (živě), ex-Gus G. (živě)).

/// GRAVE ( Death Metal / Švédsko )
Další v pořadí byli legendární Grave, kteří patří mezi nejuznávanější Evropské Death Metalové kapely již od roku 1988. Sám mám jejich klasický metal ve velké oblibě již mnoho let a zároveň je považuji za jednu z mých nejoblíbenějších žánrových kapel. Důležité je, že kapela si udržuje vysoký standart na deskách (viz letošní novinka "Out of Respect for the Dead"), ale i živě (naposledy na MetalGate Czech Death Fest 2023) bez ohledu na to, že se její sestava mění kdy jediným "držákem" je Ola Lindgren (kytara, vokál). Je však třeba zmínit, že živě s kapelou hraje i Jörgen Sandström (ex-Torture Division, ex-Entombed, ex-Candlemass (živě)), který zde působil od vzniku do roku 1995.
Na samotný set dorazil solidní zástup fans, který dostal kvalitní zvuk u kterého byly lehce výše vytažené bicí. V mém okolí však kamarádi mluvily o slabším zvuku, který postrádal intenzitu s čímž se však neztotožňuji. Od druhé půlky setu zvuk nekritizoval již vůbec nikdo a i skrze to se zde po právu jednalo o jeden z nejlepších setů. V něm zazněla celá řada luxusních skladeb z kterých mám však poznačenou pouze "Dreadful Morning" (snad správně). Z fanouškovského pohledu chválím velmi povedený kotel.

/// PARADISE LOST ( Doom/Death Metal, Gothic Metal/Rock / Velká Británie )
Ve stejném roce, jako Grave, na scénu vstoupili Paradise Lost, kteří patří mezi jedny z prvních Death/Doom Metalové kapely po Anathema a My Dying Bride. Tato trojice je občas označována za "the Peaceville Three". Samotné Paradise Lost mám ve velké oblibě ač i oni si vybrali "slabší období" kdy se od Death/Doom Metalu přesunuli kamsi ke Gothic Rock / "zasmušilému rocku" s až mainstreamovým potenciálem. Naštěstí kapela otočila kormidlo vývoje zpět a se stále takřka původní sestavou (až na měnící se bubeníky) nadále brázdí vody Death/Doom Metalu což platí jak pro poslední desku "Ascension" (2025), tak pro živá shledání (naposledy zde v roce 2022).
Počátek setu mi přišel poměrně zvukově rozladěný, ale to si naštěstí postupně začalo sedat. A tak nebyl problém rozeznat songy jako "Enchantment", "Pity the Sadness", "Mouth", "The Enemy", "As I Die" (top!), "The Last Time" (snad rozeznáno dobře), "No Hope in Sight", či "Ghosts". Rozeznal jsem i další skladby, ale set mne natolik pohltil, že jsem nestíhal řešit poznámky. Některé songy na mne byli přehnaně melodické, ale v rámci setlistu se "daly přežít" a celkově lze tento set opětovně pochválit. Škoda jen, že Doom Metalu bylo letos opět poskromnu...

/// OBSCURE SPHINX ( Sludge/Doom Metal/Post-Rock / Polsko )
Další kapelou v pořad se pro mne stali Polští Obscure Sphinx, které mám ve velké oblibě zvláště od jejich zdejšího setu, který se datuje až do roku 2018. Tehdy kapela slavila teprve deset let na scéně a promovala album "Epitaphs" (2016). Od té doby vydali úžasné EP "Emovere" (2025), které zdá se předesílá novou desku.
V rámci setlistu jsem nebyl schopen rozpoznat starší skladby, ty z EP, či případné novinky, ale to bylo vesměs jedno, protože vše bylo naprosto precizní. Zvuk byl naprosto úžasný, kapela v čele s výrazně pohyblivou zpěvačkou  Zofia "Wielebna" Fraś (ročník 1986) makala na 100% a vše zaštiťovala zakouřená stage, která přinesla další zajímavý vizuální vjem. Kvituji i promítání obrazů na plátno za kapelou, které vkusně zvýrazňovalo jednotlivé songy. V neposlední řade mne potěšila solidní návštěvnost, která zaplnila asi 2/3 prostoru a hlavně pozitivní reakce jednotlivých fanoušků. Zkrátka a jednoduše se zde konal jeden z nejlepších setů celého ročníku.

/// DIMMU BORGIR ( Symphonic Black Metal / Norsko )
Když se řekne Symphonic Black Metal, tak jako první fanoušky napadnou Dimmu Borgir, kteří jej spoluvytváří již od roku 1993. Tato parta je pro mne navíc poměrně zásadní co se týče vývoje mého hudebního vkusu kde mi hojně znělo album "Spiritual Black Dimensions" (1999) potažmo nějaké klipovky. Od té doby můj zájem o DB výrazně opadl a ani jejich zdejší set z roku 2012 mi v hlavě příliš neutkvěl. Ano tehdy jsem stál na hodně špatném místě, ale i tak to "bylo poprvé" a žádné hluboké vzpomínky nemám. Od té doby klíčové duo Shagrath (vokál + basa + klávesy / Chrome Division, ex-Ulver) a Silenoz (kytara a basa) vydali album "Eonian" (2018), které jsem neslyšel.
Pohled na stage zaujal celou řadou budov, dveří a všeho možného což slibovalo až "artovou záležitost". Bohužel teatrálnost se mi v hlavě motala již od prvních songů, které měli mnohdy až líbivý/popový nádech a ještě navíc nedisponovaly nějak kvalitním zvukem. Druhý song ke všemu dodal salvy ohňů a hudebně se více zanořil do Black Metalu, ale tentokrát mi tam přišel zase až "elektro nádech" z čehož mi v hlavě vyvstala paralela "Norští Black Metaloví Rammstein". Až třetí song za mne snesl nějaká přísnější měřítka, ale nakonec jsem se po něm rozhodl celý koncert opustit. Jako věděl jsem, že novější songy DB nejsou nic echt, ale až takové zklamání jsem nečekal. Co jsem tak různě poslouchal ohlasy na tento set, tak část jej vynášela do nebes a další část mluvila o "přijela pouť"/"kolovrátek" a podobně... Mé pocity by se daly shrnout do slova "zklamání" kdy budu hodně zvažovat případnou další cestu na jejich set.

/// CULT OF LUNA ( Atmospheric Sludge/Progressive Metal/Post-Hardcore / Švédsko )
Vrcholem dne se pro mne stal set mých milovaných Cult Of Luna, kteří v přímém souboji slotů přetlačili jinou oblíbenou partu a to Tsjuder. Cult Of Luna vznikli v roce 1998 a sám je mám rád celou řadu let a mám v lásce snad veškerá jejich alba včetně posledního zářezu "The Long Road North" (2022). Několik skladeb jsem očekávám slyšel v rámci posledního zdejšíh shledání v roce 2023, ale u podobných náladotvůrců není podstatné jaký song zrovna zní.
Na set dorazila překvapivě silná návštěvnost, která se rozprostřela až za zvukaře, aby mohla pozorovat souhru této úžasné kapely, která živě disponuje hned dvojicí bubeníků. Jejich sety vždy provází úžasná atmosféra, která roste z nádherných songů které ještě povyšuje práce osvětlovačů. Škoda jen, že neeviduji setlist, který krásně pojil staré kusy s těmi novějšími kdy se dokonce mnohdy stíral jejich věkový rozdíl. Dle očekávání se zde jednalo o parádní set, který se obešel beze slov což mu jednoznačně prospělo.
Edit (Díky Martinovi mohu setlist dodat skrze jeho fotku): 1. Cold Burn 2. In The Shadows Of Your Shadow 3. I: The Weapon 4. Ghost Trial 5. Owlwood 6. Disharmonia 7. In Awe Of

Tento den mne zajímali kapely:
----
- PIG DESTROYER (částečný střet s SYLVAINE a MANTAR)
- MAYHEM (střet s OBSCURE SPHINX)
- GAEREA (střet s PARADISE LOST)
- TSJUDER (střet s CULT OF LUNA)
- MALIGNANCY (nutná pauza před silnou koncovkou)
- REPLICANT (střet s OBSCURE SPHINX)
- SWEEPS 04 (střet s GRAVE)

Sobota

Sobotní ráno započalo snídaní v příjemném sociálním podniku "Dobrota Josefov", kterou následoval přechod do areálu na první slot dne.

/// BESNA ( Post-Black/Progressive Metal / Slovensko)
Besna funguje teprve od roku 2017, ale sám o ní slýchám poměrně často skrze pozitivní reference potažmo solidní zástup koncertů. Tato parta píše své skladby v rodné Slověnštině do kterých promítá témata ekologie, sociální izolace a společenské stagnace z čehož vzešlo i nejnovější album "Krásno" (2025). I na něm kapela tvoří velmi zajímvaý Post/Atmo Black Metal, který v tempu drží mimo jiné bubeník Anton Samokhvalov (ex-Katalepsy (živě)).
Návštěvnost první slotů nebývána Brutalu příliš vysoká, ale tentokrát na začátek netrpělivě čekal z asi 1/3 zaplnění plac před zvukaři. Ten se postupně ještě rozrůstal poté co si fanoušci vyslechly až překvapivě parádní zvuk a hlavně výtečné songy. Z nich eviduji "Revúca", či "Hranice" (věnován vzpomínce na Jana Palacha), které fungovali na výbornou. Pro mnoho fans však tento set utkví v hlavně skrze energičnost zpěváka Samuela, který odhadem polovinu setu strávil mimo stage, kdy si tam zaběhl do kotle, tam vyběhl na VIP tribunu nad zvukaři, aby na závěr pěl ze samého vrcholu velké stage na kterou si vylezl po jejím sloupu. I kapelní kytarista se nenechal zahanbit, kdy i on si krátce sestoupil mezi fandy kde odehrál odhadem jednu skladbu. Za mne však musím opětovně pochválit samotnou hudbu, která mi kvalitou připomněla nejednu Francouzkou kapelu, což je velmi dobrou vizitkou. Tamější scénu považuji za nejzajímavější v těchto žánrových vodách...
P.S.: Besna si možná zopakuji již 14.11.2025 v Brně, ale účast je ještě ve fázi úvah.

/// CRYPTA ( Death Metal / Brazílie )
Crypta vznikla teprve v roce 2019, ale již od počátku se těší velké pozornosti. Důvod je ten, že kapelu založily bubenice Luana Dametto a zpěvačka/basačka Fernanda Lira poté co odešly z kapely Nervosa. Posléze je doplnila kytaristka Tainá Bergamaschi, kterou živě doplňuje další kytaristka jíž je Helena Nagagata. To, že má nějaká kapela zvučnou sstavu ještě automaticky neznamená, že i výsledná hudba bude špičková a to zvláště pokud se z Thrash metalové Nervosa přechází na Death Metalovou Crypta. Avšak v tomto případě to dámy zvládly naprosto precizně což potvrzuje mimo jiné poslední deska "Shades of Sorrow" (2023).
Na zdejší set logicky dorazila velmi početný zástup fans, který mnohdy více řešil "dámská kapela"/"holky z Nervosa" jak to, že by znal to či ono album, ale to tak prostě u dámských kapel bývá. Start setu však dal asně na srozuměnou, že se zde jedná o kvalitní Death Metal s velkou dávkou energie. Set dokázal bavit po celou dobu ač se takřka celou dobu pral se zvukem, kdy Tainá Bergamaschi neustále řešila nějaké problémy i se zvukařem na stage. Naštěstí živě má Crypta dvojici kytaristek a tak to pro nepozorné fanoušky nedělalo nějaký výrazný problém jako kdyby kytara nešla slyšet. Suma sumárum se jednalo o velmi solidní set, který jsem konečně shlédl poté co jsem oželel jejich pozdní slot v rámci Obscene Extreme 2022.

/// BENIGHTED ( Brutal Death Metal/Grindcore / Francie )
Ke stage mne nalákali mí oblíbení Benighted, kteří drtí výtečný Death/Grind od roku 1998. Již dlouhodobě si užívám poslech jejich desek (včetně loňské "Ekbom"), ale hlavně parádní sety kterých jsem doposud absolvoval šest. Vůči poslednímu shledání, v roce 2022, využívá kapela dvojici "živých" bubeníků a to Flo Musil (Agrypnie, ex-Distaste, ex-Schirenc plays Pungent Stench) a Siebe Hermans (Coffin Feeder, Aborted (živě), Human Vivisection (živě), ex-Eye of Solitude), kdy letos zde hrál zdá se Siebe Hermans.
Na samotný set dorazil velmi početný zástup fans, který si vyslechl naprosto drtivý set, který podpořil i velmi kvalitní zvuk. Dle očekávání se točil velký kotel, ale fandy potěšila i slova, kdy se zpěvák Julien Truchan vyjádřil, že se v České republice cítí jako doma. Jediným záporem pro něj byla absence stagedivingu, ale tu se mu lidé pokusily vynahradit velkým množstvím plavců. Fandové si náramně užívaly celý set ať se hrálo z jakéhokoliv alba, kdy já preferoval dvojici klasických vypalovaček a to "Slut" + závěrečnou "Let the Blood Spill Between My Broken Teeth". Celkově se zde jednalo o parádní set, kterému prospěly i mraky na nebi, které ponížily teplotní extrémy.

/// HIDEOUS DIVINITY ( Technical/Brutal Death Metal / Itálie )
Ke stage jsem se vrátil na Italské Hideous Divinity, kteří fungují od roku 2007, ale překvapivě nejsou tolik známí. Pro mnohé by mělo stačit, že Italský Death Metal patří mezi to nejlepší minimálně v Evropě a Hideous Divinity mají vysokou kvalitu. Ostatně současná sestava má ve svém středu muzikanty se zkušenostmi z kapel jako Hour of Penance, Aborted, či Ade. Od posledního shledání, v roce 2022, kapelu doplnil bubeník Edoardo Di Santo (Ade) a celá kapela vydala poslední album "Unextinct" (2024).
Počátek setu překvapivě nalákal pouhou polovinu prostoru u menší stage čemuž možná přispělo i slunce, které již opět začalo žhnout. Kdo však na set dorazil, tak jednoduše nelitoval, protože se tato parta prezentuje precizním rychlým Death Metalem, který "strčí do kapsy" mnoho jiných kapel. Ze setlistu si vybavuji pouze jediný song a to "Mysterium Tremendum", ale důležitější než názvy je vysoká kvalita setu jako celku.

/// BRUJERIA ( Death Metal/Grindcore / Mexiko )
Ke stage jsem se vrátil na koncovku setu slovutných Mexičanů Brujeria. Tato parta funguje od roku 1989 a ve svém středu má hlavně famózní duo Shane Embury (basa / Dark Sky Burial, Lock Up, Napalm Death, Venomous Concept) a Anton Reisenegger (kytara / Criminal, Lock Up, Pentagram Chile), které má kolem sebe celou řadu zajímavých muzikantů z čehož pramení i poměrně specifická muzika. Do jejich zdejšího potvrzení jsem je shlédl naposledy v rámci Obscene Extreme 2023 kde již měli vydané své poslední album "Esto es Brujeria" (2023).
Od zdejšího setu jsem nečekal nějak moc, ale jen za tu část setu jsem dostal několik známých songů v čele s legendární peckou "Marijuana" (odezva ne neméně známý song "Macarena"). I tak jsem se nějak zásadně nebavil i skrze řeknem nadprůůměrný zvuk, který mohla způsobit i má nepříliš ideální pozice vůči kapele.

/// UNLEASHED ( Death Metal / Švédsko )
Další v pořadí nastoupili legendární Unleashed, kteří se vznikem v roce 1989 patří mezi nejzásadnější Evropské Death Metalové kapel obdobně jako Dismember, Entombed, Grave, Bolt Thrower, Vomitory, či Benediction. Za svoji kariéru vydali již celou řadu alb, kterou doplnila letošní nová placka jménem "Fire upon Your Lands", kterou jsem si však dosud nestihl poslechnout.
Set odpálila skladba "Warriors of Midgard", kterou však sledovala jen asi polovina prostoru před zvukaři, což se příliš nezlepšilo ani po zbytek setu. Ostatně ten se po velkou část potýkal s problémy kdy z počátku vše přehlušovaly výrazně dunivé bicí, aby posléze celý set seděl co se týče poměru jednotlivých nástrojů, ale pro změnu byl velmi stažený. Po celou dobu mne tak napadalo přirovnání "ten set nemá koule" a to jsme s kamarádem stály pár metrů před zvukařem kde by vše mělo být v topu... I tak šlo rozeznat následující skladby jako "Destruction (of the Race of Men)", "Don't Want to Be Born", "Hammer Battalion", "No Sign of Life", "Shadows in the Deep" (či song z tohoto alba), či "This Is Our World Now". Po asi 3/4 setu se z repráků ozvalo jakési silné lupnutí a rázem byl zvuk výrazně lepší až se zdá, že buď zvukař dopil kávu či se pořešil nějaký problém se zvukem. Následující pecka "Into the Glory Ride" měla rázem zcela jiný efekt na což navázaly i skladby "War Comes Again" a závěrečná "Death Metal Victory".
Celkově zde byl parádní setlist, kapela se snažila, ale zvuk ji zde jednoduše "zabil" a já tak budu vzpomínat nadále na předchozí shledání, které proběhlo na MetalGate Czech Death Fest 2024, či na nějaké předchozí.

/// HARAKIRI FOR THE SKY ( Post-Black Metal / Rakousko )
Tato Rakouská parta funguje od roku 2011 a upřímně mne baví již mnoho let, ale tentokrát dostaly velmi složitý slot. V půlce jejich setu na nejmenší stage hráli Gadget a na zadní stage drtili luxusní Malevolent Creation... Já tak rázem nevěděl "kam dřív skočit" a tak u mne zvítězila logistika, kdy cesta Unleashed - Harakiri For The Sky - Gadget dávala největší logiku.
Samotný set započal na čas za velmi solidní návštěvnosti, která si hned od začátku užívala luxusní kombinaci tvrdosti a melodiky. Za celou kapelou stojí vlastně zpěvák J.J. (Karg) a multiinstrumentální M.S. (ex-Anomalie (živě), ex-Karg (živě), kteří se dokáží obklopovat různými muzikanty a hlavně vydávat setrvale kvalitní desky (viz letošní "Scorched Earth"), ale i tvořit výtečné sety (viz poslední na Heathen Strike Over Brno 2024) což byl i případ setu na Brutal Assault. Ten jsem pozoroval poměrně z blízka a tak na mne náramně působila energie kapely, která nepotřebovala nějaké pózy, běhání tam a zpět... Prostě HFTS přišli, začali hrát a lidé se nechali unášet skvělou muzikou. Bohužel i přes to, že jsem oželel Malevolent Creation, tak jsem stejně musel odejít o něco dříve na Gadget, abych se na ně vůbec dostal. Odcházelo se mi těžce, ale přeci jen Rakousko není tak daleko a Harakiri For The Sky zde již teď mají mnoho fanoušků.
Suma sumárum výborný set, ač jsem je nemohl vidět celý.

/// GADGET ( Grindcore / Švédsko )
Gaget fungují od roku 1997 jakožto řádně ostrý Grindcore, což je styl, který v letošní soupisce nebyl příliš zastoupen. Překvapilo mne, že dostali nejmenší Octagon stage, ale o to více jsem na jejich set spěchal. Bohužel skrze to jsem musel oželet koncovku výtečných Harakiri For The Sky a rovnou celé Malevolent Creation aneb již jen tyto oběti dávají znát jak moc mám Gadget rád. Tato kapela šlape jak z desek, kde by bylo fajn dodat nástupce "The Great Destroyer" (2016), tak živě a to ať jde o starší sety kde byl zpěvák Emil Englund, či ty novější s Emilia Henriksson (filmařka, fotografka, projektová vedoucí atd..).
Na začátek setu logicky Octagon stage praskala ve švech, ale i tak se zde našel prostor na velmi solidní moshpit, který dokonce vygeneroval i několik plavců. Kapela do toho střílela parádní song za parádním songem a k tomu celou řadu upřímných úsměvů a vtípků. Právě ta vazva fanoušci-kapela je u podobných kapel hnacím motorem i pro takto tvrdou/rychlou kapelu a jako celek to násobí celý zážitek.
Zkrátka a jednoduše se jednalo o parádní set tak jako tomu bylo naposledy na Obscene extreme 2023.

/// ALUK TODOLO ( Occult rock / Francie )
Aluk Todolo fungují od roku 2004 a vytváří opravdu specifickou muziku, která je fádně popsaná jako "Occult rock". Ta snoubí psychedelické i postové polohy, které koketují až s ambientem. Výsledkem je mnohdy až repetivní rostoucí stěna, která posluchače buď pohltí, či semele aneb pro mnohé se zde jedná o nudnou nevariabilní muziku a pro druhé o úžasně hlubokou věc co neposlouchá každý. Problém podobných kapel v rámci festivalu však je to, že se na ně fandové musí být schopni naladit. Pokud však přebíháte řekněme death-black-death-grind-post meta-death a pak jdete na Aluk todolo tak Vám logicky dlouho potrvá přepnout a ne vždy se to musí podařit. To postihlo i mě při jejich posledním setu zde v roce 2018 z kterého jsem upřímně odešel po několika skladbách a letos jsem tam k setu přistupoval řekněme obezřetně.
Start setu nalákal přibližně 3/4 prostoru, což mne upřímně překvapilo, ač zde bylo plno snad na každou kapelu co zde zahrála. Stage vypadal obdobně jako při posledním shledání kdy jí dominovalo minimalizované kapelní logo a hlavně problikávající žárovka, která byla zdá se napojena na bicí, či nějaký snímač otřesů. První songy mi na mysl poslaly slovutné Sunn O))) s tím, že Aluk Todolo by k nim šlo přirovnat ač logicky s nižší intenzitou a tvrdostí jejich muziky. Pro mnoho fanoušků však podobné přirování bylo zbytné, protože každou cíli různé skupinky odcházely a odcházely až zde byla max 1/2 stage "věrných". Sám jsem se do setu stále více zanořoval aniž bych věděl, zda se hraje z poslední desky "LUX" (2024), či z nějaké starší. V koncovce jsem začal shánět zraněného kamaráda skrze přesun na Defeated Sanity při čemž jsem vlastně viděl takřka kompletí set těchto Francouzských náladotvůrců.
Od setu jsem toho nějak moc nečekal, ale ve výsledu to byl velmi dobrý set.

/// DEFEATED SANITY ( Technical Brutal Death Metal / Německo )
Předposlední kapelou festivalu pro mne byli Defeated Sanity, kteří již od roku 1993 tvoří nekompromisní Technical Brutal Death Metal. Mnozí se spojují i s mím méně oblíbeným Slam Death metalem, ale já je tam nezařazuji, což dokládá i poslední album "Chronicles of Lunacy" (2024). Songy z něj jsem letos již slyšel živě a to pouhý měsíc před Brutal Assault skrze jejich set na Obscene Extreme.
Na set jsem dorazil s drobným spožděním, ale alespoň jsem mohl vidět zástup fans, který se táhl až za zvukaře pomalu k "zelené louce". Po zanoření se optika "narvanosti" změnila na velmi solidní návštěvnst ve které se dalo dojít na kvalitní místo bez větších problémů. Kvituji výtečný zvuk, který řezal na různých místech a jen podpořil špičkové kvality této party. A tak jsem si jen a pouze potvrdil co mne vždy na BDM bavilo a proč mám rád i Defeated Sanity.

/// BOHREN & DER CLUB OF GORE ( dark jazz/ambient / Německo )
Mojí závěrečnou kapelou festu nebyl dříve typický Funeral Doom Metal (škoda že tato tradice roky nefunguje potažmo že Doom Metalu se moc nebere), ale vyloženě atypický "dark jazz/ambient". Tato parta vznikla v roce 1992 a sám její jméno eviduji několik let, ale v životě by mne nenapadlo, že je někdy uvidím a když, tak určitě ne na Brutal Assault. Nakonec jsem několik kamrádů zlomil k účasti, ale dle očekávání byly k mé volbě dosti skeptičtí.
Počátek stu nalákal asi 1/3 placu, ale ta se v průběhu času rozrůstala , což nepřekvapil ojen mne, ale i samotnou kapelu. Ti nejednou velmi děkolvali fanouškm za návštěvnost, odezvu a vůbec to, že si zde mohou zahrát. Možná i proto občas kapela vyřkla slova jako "We will burn the house" či všemožné vtípky v kterých se hojně vyžívali. Pro kapelu se prý jednalo snad o nejlepší koncert kariéry a i já jej velmi chválím, ač jsem jeho koncovku jen poslouchal na "zelenou louku" skrze dořešování věcí před odchodem z areálu. Nelze říci, že by se jednalo o nejlepší set ročníku, ale jsem nadšen, že jsem jej mohl vidět.
P.S.: Jeden z kamarádů nemá rád jazz, miluje Funral Doom Metal a k setu byl velmi nedůvěřivý. Po jeho konci mi psal jak z něj byl nadšený, že to absolutně nečekal zvláště když k tomu set podpořil měsíc v úplňku... Upřímná slova fandy pod vlivem vždy řeknou nejvíce.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- PROTECTOR (pařák a nakonec pauza)
- KATAKLYSM (střet s GADGET)
- MALEVOLENT CREATION (skrze logistiku by šlo těžce spojovat HARAKIRI FOR THE SKY + GADGET + část jejich setu)
- ARTHUR BROWN (opět zamotaná logistika skrze 20min setu kdy stejně ta jediná známá věc bude na závěr)
- OPETH (Vidět 25minut prostředku setu skrze jeho polohu mezi DEFEATED SANITY a BOHREN & DER CLUB OF GORE? To mi poslední den nesedělo.)
- THE HALO EFFECT (střet s BOHREN & DER CLUB OF GORE)
- DARK FUNERAL (velmi pozdní set na poslední den)

Festival jako celek opětovně hodnotím na výbornou, ač tu a tam nebyl nejlepší zvuk, ale to se prostě stane. Důležité je, že celá akce nadále postupuje vpřed a již tak vysoká kvalita roste. Osobně bych však uvítal více Death/Doom Metalu potažmo Funeral Doom Metalu, což jsou tradiční styly, které v posledních letech ze soupisky stále více mizí. Zkusím nadhodit pár jmen co na BA nikdy nehrály, nemusely by být nereálné a zároveň mají řekněme větší jméno na scéně... Warning + 40 Watt Sun (personálně navázané kapely + Warning již znovu hrají), Hooded Menace, Clouds, Décembre Noir, Doomed, Evadne, Hamferð, Marche Funèbre, Morbid Evils, Officium Triste, Ophis, Pantheïst, Shores of Null, Helevorn, Lethian Dreams, Witchsorrow, Ataraxie, Fuoco Fatuo... Mohl bych jmenovat další desítky kapel, ale jako vzorek by to mohlo postačovat. Neříkám brát půl soupisky Doom Metalu, ale třeba 5 kapel z vod Death/Doom potažmo Funeral Doom za rok mi přijde ok, protože i letos to bylo když už tak spíše Stoner (nic proti němu). A ano vím, že tu brblám a sám jsem nebyl na Funeral v úterý... :)
Již teď vím, že se na Brutal Assault vrátím i v roce 2026 (5-8.8.2026) kde je již teď potvrzena celá řada parádních kapel.

- top kapely festu (za mě): 
1. Oranssi Pazuzu 2. Dying fetus 3. Obscure sphinx 4. Rezn 5. Rotting christ 6. Wayfarer 7. Cult of luna 8. Paradise lost 9. Asphyx 10. Grave 11. Nile 12. Mammoth grinder 13. Möbius 14. Gadget 15. Benighted 16. Mastodon 17. Avulsed 18. Warbringer 18. Sylvanie 19. Skálmöld 20. Blood red throne 21. Pelican 22. Harakiri for the sky 23. Monolord 24. Fulci 25. Gutlist 26. Mantar 27. Defeated sanity 28. Bohren & der Club of Gore 29. Psycroptic 30. Suffocation
- zklamání festu (za mě):
1. Dimmu borgir 2. Unleashed 3. High parasite
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. Aluk todolo 2. Ne Obliviscaris