Rock Castle Open Air 2023 (vol. 3)

Rock Castle je nejmladším festivalem promotérské firmy Pragokoncert, kde po jeho boku stojí festivaly Ostrava v plamenech, Masters Of Rock a Metalfest. Mezi tyto akce se přidal v roce 2021 poté co jeho předchůdce Rock Heart zkrachoval (ročník 2020 byl zrušen). Pragokoncert tím vlastně zachránil akci v krásném areálu zámeckého parku, kde by se bez jeho invence již nic podobného nekonalo. Lidé by po ztrátě peněz již nevěřili jakémukoliv menšímu promotérovi a jediným velkým hráčem v "melodickém" metalu je právě Pragokoncert. A je fuk zda jej někdo nemá rád z podstaty, či skrze častější recyklaci kapel, ale jednoduše jim jejich akce fungují a lidé na ně rádi jezdí.
I žánrově se Rock Castle nějak zásadně neliší od Rock Heart, ač i zde jde vidět přibližování "Pagokoncertovým kapelám" a odklon o nějakých těch tvrdších věcí, které si Rock Heart potvrzoval (Hentai Corporation, Kryptor, Malignant Tumour, Root, Nahum, Sodom, Kataklysm atd...). Rock Castle jich brává méně, ale již zde hráli i kapely jako Krisiun, Týr a Septicflesh.
Avšak hlavním důvody proč jezdím na zdejší festival jsou blízkost (asi 40km), ubytování u známých (v domě) a hlavně, že toto je poslední "měkký" festival kam jezdím a tak si tu občas "splním" nějakou tu melodickou kapelu, kterou jsem ještě neviděl.

Čtvrtek

Čtvrteční den se nesl ve znamení dokončování reportu z letošního Brutal Assaultu a následného odjezdu do Krumlova. Cílem bylo být u areálu kolem 14h, abychom si daly v klidu pivo a hlavně viděly Mongolské Uuhai.

/// Uuhai ( Folk Metal / Mongolsko )
Celý festival otevřela nejvíce atypická kapela, která svým Folk Metalem navazuje na známější krajany "The Hu". Uuhai ve své hudbě využívají tradiční Mongolské nástroje (Morin Khuur, Tovshuur, či Tumur Khuur) a hrdelní zpěv zvaný "Khöömii", který je dokonce kulturní památkou UNESCO. V minulosti měl být využíván v rámci šamanských obřadů nomádských kmenů Altai. To vše znělo dosti lákavě, ale samotný předposlech mne až tak nenadchnul zvláště, když jsem shédl video z televizní soutěže "Voice of Mongolia 2022" (obdoba tuzemské Superstar, či Hlasu Československa). Na jednu stranu chápu, že účast mohl pomoci s propagací, ale na stranu druhou jsou tyto "mainstreamové akce" opakem k tradicím a historii.
I samotný set mne nějak zásadně neuhranul a již po pár skladbách mi songy připadaly velmi podobné. Zpěvák se snažil běhat po stage, kapela prezentovala své nástroje co to šlo, ale nic úžasného to nebylo. Mimo koncertně si kapela zdejší zastávku velmi užívala i s členy jejich rodin. Dokonce na jejich podpisovku dorazil solidní zástup fandů, což vlastně platilo i o samotném setu, kde stála asi 1/4 placu. To jsou velmi solidní čísla na čtvrtek v 15h.
Celkově jsem je rád viděl, ale na top10 to letos nebude.

/// Tri state corner ( Metal/Rock/Blues / Německo )
Tri state corner jsou sice Německou kapelou, ale členové pochází i z Polska a Řecka. Právě z Řecka pochází nástroj, který jejich rocku dodává až originální kouzlo. Tím nástrojem je Buzuki/Bozouki (tradiční Řecký drnkací nástroj) jenž dává celé hudbě jižanský až orientální nádech. To si již mohla poslechnout celá řada tuzemských fandů na mnoha akcích pořádaných Pragokoncertem a mezi ně se řadím i já (naposledy Masters Of Rock 2017). Běžně zde dostávají brzké sloty, ale vždy si s nimi dokázali poradit na výbornou. I proto jsem na ně vyrazil a zklamán jsem jednoznačně nebyl. Atmosféra zde byla pohodová, hudba příjemně melodická a až překvapivě variabilní. Ze setlistu si vybavuji skladby "Sooner Or Later" (evokovala mi až Scorpions) a "Hypocrisia".
Jednalo se o kvalitní set kapely, která příští rok oslaví již 20 let.

/// Serenity ( Symphonic/Progressive Power Metal / Rakousko )
I tyto Tyrolany jsem viděl naposledy na Masters Of Rock 2017 kde jsem však nebyl příliš nadšen. V symphonickém metalu mi na vokálu nejvíce sedí ženy a jedinou mužskou výjimkou jsou tak leda Kamelot. Georg Neuhauser není špatný zpěvák, ale prostě u mužů mi ty výšky moc nesedí a i proto jsem rád, že Serenity využívají i hostující zpěvačky. Avšak zdejší set se bez této výpomoci obešel a to pro mne logicky bylo záporem. I tak se jednalo o kvalitně nazvučený solidní symphonický power metal, který mne i vcelku bavil. Dokonce i silnější déšť v koncovce setu mne nezahnal pryč z jejich doslechu. Tudíž se jednalo o solidní výkon, ač jsem viděl pouhou půlku setu skrze pivní pauzu.

/// Rage ( Heavy/Speed/Power Metal / Německo )
Rage patří mezi velmi známé Německé kapely a hraje již od roku 1986. Od té doby zde působí "pouze" zpěvák Peter "Peavy" Wagner, ale i přes personální změny si kapela drží svoji tvář. Tudíž zde jde o klasický "Heavy/Speed/Power Metal", který nenadchne ani neurazí jak živě (naposledy pod jménem Refuge zde na Rock Heart festival 2018), tak z desek. Osobně si na kapelu doma nikdy nevzpomenu, ale nemám problém si živě zajít na tyto klasiky.
Zdejší set nalákal odhadem 2/3 placu a šlo vídat i nejednoho fanouška v kapelním triku. Lidé se již pořádně začali bavit a i Peavy se na ně upřímně usmíval. Jde vidět, že současná sestava má skvělou chemii, která je znát jak z hudby tak z chování na pódiu. Zdejší set měl navíc exluzivitu, že se zde měli hrát songy čistě z dvou alb. Jedním albem asi bylo "Trapped!" (1992), protože mám poznačenou skladbu "Shame on You", která na něm byla. Celkově solidní set, ale nechal jsem se ukecat partií opět na "Hostanovou pauzu".

/// Gloryhammer ( Symphonic Power Metal / Spojené království )
Gloryhammer eviduji skrze jejich fantasy převleky a jejich set na Masters Of Rock 2018, který mne překvapivě bavil. Avšak v roce 2021 kapelu opustil zpěvák "Angus McFife XIII, Crown Prince of Fife", který si následně založil kapelu Angus McSix. V kapele jej nahradil Angus McFife II, kterého jsem si poslechl v rámci nové skladby "Sword Lord Of The Goblin Horde", kde mi jeho vokál přišel až příliš melodickým. A tak i má očekávání od zdejšího setu nebyla příliš vysoko.
I proto mi nevadilo protažená "Hostan pauza", která nám ubrala několik skladeb z počátku setu. Od příchodu mne potěšilo, že zde bylo skoro plno od stage po zvukaře (ne zcela narváno) a že se lidé velmi bavili. Osobně jsem však čekal o něco víc, ač nejsem nějakým fandou tohoto druhu metalu. I tak mne zde zaujaly dvě věci, kdy se hrálo hlavně z nového alba "Return to the Kingdom of Fife" (2023) a druhak, že se zpěvák obešel bez kladiva v ruce.
Suma sumárum proč ne, ale půlka setu stačila.

/// Beast in black ( Heavy/Power Metal, Hard Rock / Finsko )
plánovaná pauza

/// U.D.O. ( Heavy Metal / Německo )
U.D.O. byli letošním co-headlinerem akce hlavně skrze jejich legendárního zpěváka Udo Dirkschneider (ročník 1952), který se proslavil jako zpěvák Accept. A právě skladby této legendy často hrával v rámci setů U.D.O., což bylo vždy lákadlem. Avšak již poslední zdejší setkání (Rock Heart festival 2019) se obešlo bez "Accept songů", což znamenalo solidní neznalost setlistu a veskrze slabší výsledek. Hraní pouze U.D.O. skladeb má jasnou logiku zvláště, když má tato kapela venku hned 18 alb (poslední "Touchdown" vyjde letos). I tak jsem k setu přistupoval tak nějak neutrálně a "v přípravě" na něj mne zaujalo, že je v kapele nový basák Peter Baltes (ex-Accept).
Fandů na set dorazilo více jak na Gloryhammer, ale vůči loňským letům zde bylo jednoznačně méně lidí v porovnání s jinými headlinery. Avšak odezva fans byla velmi dobrá a i ze stage se valila solidní energie, která stála primárně na skladbách z nejnovějšího alba "Touchdown" (2023). Toto album vyjde až 25.8.2023 a tak mimo jeho songů zazněly i starší kusy jako třeba "Metal Never Dies".
I u této legendy nám uniklo prvních pár skladeb, ale ve finále to bylo "přežitelné", ač to byl solidní set.

/// Skálmöld ( Viking/Folk Metal / Island )
Osobní headlinerem tohoto dne, a co-headlinerem celé akce, byli Islanďané Skálmöld. Ty jsem objevil skrze jejich set na Brutal Assault 2015 a od té doby si je občas pustím. Letos jedou turné na podporu nového alba "Ýdalir" (2023) a jednou ze zastávek byl i Moravský Krumlov. U jejich setu jsem se obával o návštěvnost skrze start o půlnoci, ale vydrželi zde odhadem 2/3 placů fandů, což je velmi solidní na řekněme tvrdší kapelu. Jaké zahráli songy ani nevím, protože se velmi rychle vytvořil solidní kotel a já se jej vydal podpořit. Bylo zde hodně lidí, proběhla wall of death "veslovačka" no prostě radost se zúčastnit. Avšak v půlce setu mne kdosi "podmetl" nohy a já se vcelku solidně rozbil o hliněno/kamenitý podklad. A tak jsem se raději stáhl do ústraní, ač to nebylo víc než krvavé koleno a odřená dlaň. Alespoň jsem mohl lépe vnímat samotný set, který měl nádherou auru, kterou dokreslovaly světla a kouře. Poslední tóny dokonce proběhly až po plánované koncovce v 01:00, protože samotný set započal o něco později. Zaujalo mne, že poslední věc měla až takový Irský nádech na to, že jde o kapelu z Islandu.
Výborný set!

Pátek

Páteční ráno proběhlo poklidně na zahradě u kamarádů a tak jsme do areálu došly až na 13h. V této době již začalo slunce neúprosně pálit a člověk tak byl rád, že pošetřil nějaké síly na pro mne nejsilnější den ročníku. Rimortis a Eagleheart jsem již viděl a určitě je ještě uvidím.

/// Even flow ( Progressive Rock/Metal / Itálie )
První viděnou kapelou byly neplánovaně Even flow z Itálie. Tito rodáci ze Sardínie vznikli v roce 2000 a při předposlechu mne nějak moc neuhranuli, ale nakonec nebylo co dělat a tak se vyrazilo podívat. Jednalo se zde o velmi solidní melodický metal, kdy kapela měla hrát jak z jejich prvního alba "Ancient Memories" (2011), tak zdá se i z nového alba, které zdá se ještě není vydané, ale nejspíše jej předznamenává single "Maloa" (2023). Na setu mne zarazily výrazné klávesy, které však nikdo na stage nehrál a tudíž šly z playbacku. Což potvrzuje i aktuální sestava kapely, kde nadále absentuje klávesista. Tak jako tak solidní set, který se dal v pohodě poslouchat ze stínu.

/// Ye banished privateers ( Pirate folk / Švédsko )
Dnešní den ovládaly kapely s pirátskou tématikou a první z nich byli Švédové Ye banished privateers. Ty jsem do potvrzení evidoval pouze názvem skrze jejich loňské turné po boku Visions of Atlantis a Xandria. Jejich pojetí folk rocku je inspirované Irskou a Skandinávskou tématikou a příběhy, které se staly v 17 a 18 století. Dle toho se kapela i obléká a dokonce již oblečená i přijela. Dle moderátora tak mají být oblečení permanentně, což pobavilo.
Již pohled na stage zaujal vysokým počtem 8 členů, ač jejich web uvádí až 22 aktivních členů a tak se zdá, že se kapela skládá do různých podob dle možností jednotlivých členů. Další zajímavostí byly jednoznačně nástroje, kde tradiční bicí nahradil cajon/kachon (prostě dřevěná bedýnka) a dále housle, harfa, či flétna. Na set dorazil solidní zástup fandů (3/4 fandů), který začal "divočit" již při zvukovce, kde kapala zahrála i "Iron Maiden - Fear of the Dark". A již první tóny lákaly další a další fandy, kteří vytvořili velmi pohodovou atmosféru, která však neobsahovala kotel. Ze stage se i tak linula skočná muzika, která sváděla k popíjení a všemožnému halekání. Bonusem byly občasné vtipné scénky s fackou, či všemožnými gesty.
Suma sumárum velmi povedený set, který mile překvapil a hlavně bavil.

/// Dalriada ( Folk Metal / Maďarsko )
V Maďarsku bude jednoznačně celá řada Folk Metalových kapel, ale jedinou kterou znám je Dalriada. Tu jsem poznal skrze jejich set na Masters Of Rock 2018, který mne sice "na zadek" neposadil, ale částečně mi v hlavě utkvěl. Jejich pojetí Folk metalu je velmi skočné až "čardášové", čemuž pomáhá divoká Maďarština a také zpěvačka Laura Binder (ročník 1985). Kapela navíc letos slaví 20 let na scéně, kdy za tu dobu stihla vydat úctyhodných 11 "plnohodnotných alb".
Samotný set potvrdil divokost Maďarštiny, ale že by byl něčím úžasným to bohužel ne. A tak jsem i přes veškerou snahu neznal ani jednu skladbu a příliš vzpomínek na toto vystoupení nemám. Postupně jsem se tak nechal zlákat k pokecu a tudíž jsem i část skladeb nevnímal.

/// Nervosa ( Thrash Metal / Brazílie )
Dalším s osobních co-headlinerů ročníku byly Brazilky Nervosa. Ty jsem viděl naposledy na Masters Of Rock 2018, ale od té doby v kapele proběhla celá řada personálních změn. V roce 2020 odešla bubenice Luana Dametto a basačka/zpěvačka Fernanda Lira, které si založili kapelu Crypta. Toto byla velká rána celé kapele, ale Prika Amaral byla schopná získat kvalitní náhrady v podobě basačky Mia Wallace (Abbath), bubenice Eleni Nota (ex-Burning Witches) a zpěvačky Diva Satanica (Bloodhunter). A zvláště Diva mne nadchla jak svým špičkovým hlasem, tak tím jak je to sympatická žena. Avšak přelom let 2022 a 2023 znamenal, že i tato trojice kapelu opustila, což mne velmi zklamalo hlavně skrze Divu... V nové sestavě převzala vokály samotná Prika, která je zvládá obstojně, ale na své předchůdkyně bohužel nemá. Zbytek kapely tvoří kytaristka Helena Kotina (ex-Paul Di'Anno (živě)), basačka Hel Pyre (ex-Kamelot (živě), ex-King Diamond (živě)) a bubenice Michaela Naydenova. Z této sestavy mne zaujala hlavně zmíněná bubenice Michaela, která skvěle ovládá svůj nástroj a zároveň je ještě opravdu krásná žena. O to více jsem měl tendenci si poslechnout nové album kapely "Jailbreak" (2023) avšak to jsem do zdejšího setu nezvládl.
S čistou myslí jsem tak vyrazil na samotný koncert a mohu říci, že i přes silný pařák to byla jedna velká paráda. Lidí dorazily opět asi 3/4 placu a hlavně se rozjel i menší kotel, který zlepšil celkovou atmosféru. Ze stage holky navíc valili jednu skladeb za druhou, které byly příkladně tvrdé a byly jednoznačně nejtvrdší na celém festivalu. Ze setlistu si vybavuji jedinou skladbu a to "Venomous".
Celkově jeden z nejlepších setů letos, který podpořila i podpisovka. Tam muzikantky působily velmi mile a pohodově, což vždy potěší.

/// Evergrey ( Progressive/Power Metal / Švédsko )
Nejsem velkým fandou Power metalu, ale Evergrey mi přijdou jako jeho neotřelá forma, která je techničtější a rozmanitější. To mi potvrdil i set na Masters Of Rock 2016, který mne sice vyloženě nenadchnul, ale bavil. A s úctou k letošní Krumlovské sestavě jsem od Evergrey očekával útok na top10. Tomu měly pomoci i hned 3 vydaná alba z posledních let (2019 + 2021 + 2022), ač jsem je doposud neslyšel.
Start setu mne zklamal účastí, kdy zde stála odhadem 1/3 placu ke zvukařům a i celá odezva byla dosti mdlá. A to měla kapela velmi povedený zvuk, kde šla slyšet její technická zdatnost, ale lidé asi jejich set použili jako pauzu po Nervosa a před VoA... Evergrey se i tak velmi snažili k čemuž zahráli i skladbu "Call Out the Dark" z posledního alba "A Heartless Portrait (The Orphean Testament)" (2023). Za mne se jednalo o velmi povedený set, ač jsem i jej v koncovce opustil, abych získal nějaký prostor k cestě na ubytko a zpět.

/// Visions of atlantis ( Melodic/Symphonic Power Metal / Rakousko )
Tyto Rakušany mnoho lidí zbožňuje (často skrze Francouzskou zpěvačku Clémentine Delauney) a podobně velká skupina je bere za průměrnou kapelu a možná až symbol recyklace Pragokoncertových kapel. VoA hrávají na jejich akcích velmi často (já je viděl naposledy na Rock Heart festival 2019 = ještě nePragokoncert fest), ale například jejich krajané Edenbridge na těchto akcích ještě nehráli. Sám se k VoA stavím neutrálně, kdy mne jejich sety poměrně baví, ale v rámci žánru mám oblíbenější kapely.
Na zdejší set jsme dorazily o něco později, ale i tak jsme jej viděly většinu a již po cestě k areálu šlo setu krásně rozumět. Rázem nebyl problém rozpoznat skladby jako "Melancholy Angel", "Legion Of The Seas" a k nim tuším i "The Silent Mutiny". Celkově se jednal o velmi příjemný melodický set, kterému perfektně pasují vokály jak Clémentine, tak Michele Guaitoli (Temperance). Suma sumárum je škoda, že jsem nemohl tento set vidět celý, ale očekávám, že zde tuto kapelu nevidím naposledy.

/// Alestorm ( Folk/Power Metal / Velká Británie )
Osobním headlinerem pátku byli Skotové Alestorm s jejich skočným pirátským Folk/Power Metal. Záznamy jejich setů jsou extémně zábavné a zároveň mne baví nejedna jejich skladba, ač to není nějaká sofistikovaná hudba plná kreativity, či jedinečnosti. U Alestorm jde primárně o zábavu a to takovou, že není moc podobně velkých a zábavných kapel (maximálně Korpiklaani).
Na set dorazila jedna z nejvyšších letošních účastí, ale i se pár skladeb čekalo než se rozjel kotel v kterém se prý i tradičně "pádlovalo". Já však po včerejších Skálmöld zvolil klidový režim a kotli jsem se vyhnul. O to více mám poznačeny skladby ze setlistu kdy zazněly věci jako "No Grave But The Sea", "Mexico", "Pirate Song" (snad to byl on), nesmrtelná "Drink", "Magnetic North", "Zombies Ate My Pirate Ship" (snad to byla ona), či "Fucked With an Anchor". Opravdu našlapaný set plný zábavy a chytlavých tónů. Občas mi hlavou prošli až takový Sabaton, kteří též mají chytlavou muziku a zároveň neprodukují nějaké "virtuosity". Z případného souboje bych však jednoznačně volil Alestorm, protože toto byla opravdu čirá radost a nadhled. Na závěr mne pobavilo i outro, které bylo z animovaného seriálu "Kačeří příběhy".
P.S.: Zpěvák Christopher Bowes se procházel po areálu pár hodin před setem a mile rád se fotil s fanoušky. A až u psaní reportu vidím, že je i klávesákem kapely Gloryhammer.

/// Hammerfall ( Heavy/Power Metal / Švédsko )
Po Alestorm to měli těžké i slovutní Hammerfall, kteří byli zároveň ofiko headlinerem celé akce. Sám jsem je viděl naposledy na Rock Heart festival 2018, kde mne však uzemnila únava a tak letos bylo hlavním cílem si to vynahradit. Očekávání nesnížilo ani ne příliš pozitivní hodnocení jejich posledního alba "Hammer of Dawn".
Lidí dorazilo ještě více jak na Alestorm a konečně bych zdejší účast dokázal přirovnat k těm nejvyšším co jsem v tomto areálu viděl. Avšak celý set za nesl až v dosti melodických polohách z kterých jej vysvobodila až nesmrtelná dvojice skladeb "Hammer High" a "Hearts On Fire". Suma sumárum se jednalo o povedený set, ale letos jej předčila celá řada kapel.

/// Twilight force ( Symphonic Power Metal / Švédsko )
Symphonic Power Metal v oblecích my dal vzpomenout na čtvrteční Gloryhammer, ale poslech alb těchto Švédů mne příliš nezaujal. I tak jsem měl v plánu na část jejich setu vyrazit hlavně skrze členy kapely, kteří patřili do kapel Follow the Cipher, či Luca Turilli's Rhapsody. Avšak nakonec jsem vydržel asi tři skladby a rovnou odešel spát, protože byl dosti "utažený" zvuk a celkově mi jejich skladby moc nesedly.

Sobota

Sobotní ráno jsme vyrazily na akci "výstava Jana Saudka + zámecká věž", která byla dosti zajímavá, ač galerie příliš nenavštěvuji a neznám ani dílo Jana Saudka. Gate crasher jsem slyšel krátce při čekání na prohlídku, ale na hodnocení to nebylo. Skyeye pozitivně hodnotili kamarádi a Fortress under siege mi byli jedno.

/// Osyron ( Progressive Metal / Kanada )
Tyto Kanaďany jsem do potvrzení neznal, ale poslech jen několika jejich skladeb mne zaujal natolik, že jsem je začal považovat za "černého koně" celého festu. Hrají technicky vytříbený melodický progresivní metal, který má i dostatek energie. Možná je to i tím, že 8 let hráli jako Morbid Theory, kde se věnovali "Melodic Death Metal".
Bohužel na jejich set dorazilo minimum lidí, kteří mimo stín zaplnily jen pouhé 3 řady u stage. I tak se ze stage začal linout poměrně tvrdý set, který svojí variabilitou pulsoval od Brainstorm (zpěvák Bobby Harley má dosti podobný hlas jako Andy B. Franck) klidně až k System Of A Down (občas rytmika i hlas podbný k Serj Tankian). Ze setlistu si vybavuji zvláště skladbu "Anunnaki" z posledního alba "Momentous" (2022), která má pojednávat o mimozemšťanech. Jinak to byl velmi povedený set i co se týče proslovů mezi skladbami. Bobby zmínil, že tu je na ně strašně horko, či že umí česky pouze "Ahoj jak se máte".
Suma sumárum výborný set a splněná role černého koně festivalu.

/// Dragonhammer ( Power Metal / Itálie )
Italský dvojblok odstartovali Římané Dragonhammer, kteří zde měli hrát loni, ale odpadli. A letos dostali slot mezi Osyron a Frozen Crown, které jsem chtěl slyšet a tak bylo jasné, že uvidím i Dragonhammer. Jejich šlapavý Power metal není něčím co bych doma poslouchal, ale živě s podobnými kapelami problém nemám. Navíc mají i dva zajímavé členy a to bubeníka Marco Berrettoni ( Selvans (živě) ) a kytaristu Flavio Cicconi (Shores of Null (živě)).
Živě se jednalo o solidní set, ale za více než půlku mi nestál skrze neustávající pařák. To platilo i pro celou řadu fandů, kterých zde bylo jen o něco málo více jak na Osyron.

/// Frozen crown ( Power Metal / Itálie )
Dalším osobním co-headlinerem akce byli Frozen Crown, kteří hrdě hrají Italský melodický metal. Fanoušci tohoto stylu znají kapely jako Temperance, Rhapsody of Fire, Moonlight Haze, či třeba Lacuna Coil a já bych k nim klidně dodal i Frozen Crown. Ti hrají od roku teprve od roku 2017, ale lze u nich vidět kvalitativní posuv každým albem bez ohledu na změny v sestavě. Počátky kapely pamatují kytarista Federico Mondelli (Volturian) a zpěvačka Giada Etro (Ashes You Leave), kteří jsou dokonce manželé. Já osobně se ke kapele dostal právě skrze krásnou Giadu, která navíc umí skvěle zpívat a zároveň má i velmi pozitivní auru.
Jejich set přilákal již odhadem polovinu placu ke stage, což mne velmi mile překvapilo. Koncert se nesl v melodické duchu, který doplňovaly poměrně svižné bicí a hlavně skvělá kombinace vokálů za doprovodu rychlých kytar. Ze setlistu si vybavuji skladby "Call of the north", "Fire in the Sky", "Neverending", "The Water Dancer" a mnohé další. Ostatně většinu setu jsem znal a byla to pro mne "pecka za peckou". I fandové se velmi bavili až se z toho rozjel i menší kotel, který doplnilo i několik plavců (odhadem 3 lidé co si i několikrát zaplavali).
Opravdu skvělý set, který potvrdil zvěsti o svých kvalitách z Metalfestu v roce 2019 (reference od kamaráda).

/// Dynazty ( Heavy/Power Metal, Hard Rock / Švédsko )
Nejsem velkým fandou Power/Heavy kapel, zvláště s mužským vokálem, ale Dynazty mne překvapivě baví jako celek včetně vokálu. Očekávání jsem tak měl poměrně vysoko a to se začalo potvrzovat již od samotného startu. Lidé se bavili, hodně hlasitě aplaudovali a hlavně s nimi skvěle pracoval zpěvák Nils Molin (Amaranthe). Rázem si člověk připadal jak na setu nějaké velké známé kapely a věřím, že pro mnoho fandů byl tento set příjemným překvapením. Se slábnoucím sluncem navíc docházeli další a další lidé, kteří tak slyšeli minimálně skladbu "Natural Born Killer". Bonusem bylo i bubenické sólo, které fandy nadchlo, ale mne až tolik ne skrze srovnání s "tvrdšími/rychlejšími" bubeníky které znám. Naopak mne bavilo předchozí sólo basáka, které mělo vysokou úroveň.
Celkově kvalitní set.

/// Brainstorm ( Power Metal / Německo )
Hned po Dynazty šli Brainstorm a i zde platí výjimka na mužské vokály v Power metalu. Brainstorm patří mezi mé velmi oblíbené kapely a dokonce si nějakou tu jejich klasiku (songy jako "Ravenous Minds", či "Highs Without Lows") občas pustím. I živě mne kapela baví (naposledy zde v roce 2021) a to zvláště skrze zpěváka Andy B. Franck (ex-Almanac), který má i auru velkého pohodáře.
I ostatní fandové mají tyto Němce rádi, ale na jejich set dorazila pouhá polovina placu ke zvukařům... Odezva byla i tak slušná a to zvláště na songy "Glory Disappears" (novější věc.. ale skvělá...), zmíněnou perlu "Highs Without Lows", či prastarou "Shiva's Tears". Bonusem byla i tradiční Andyho akce, kdy sejde z pódia a pěje přímo na plotě opřený o první řadu fandů.
Opět se jednalo o výborný set, ač jsem v jeho koncovce byl zlomen na závěrečné pivo mimo areál. Tam mne mrzí, že jsem se přehlédl kdy Němci končí a já tak svolil k předčasnému odchodu.

/// Doro ( Heavy Metal / Německo )
Obdobně jako je Udo Dirkschneider (ročník 1952) stěžejním zpěvákem, minimálně Evropského, melodického metalu, tak v ženském podání to je Doro Pesch (ročník 1964). Tato dračice vede svoji kapelu od roku 1989 a je velmi oblíbená i mezi fanoušky. Já až takový fanda nejsem což potvrdil i set na Masters Of Rock 2018. I tak bylo jasné, že si na tuto legendu zajdu opět. To se rozhodl i solidní zástup fandů, který byl však menší jak na Alestorm a určitě menší jak na Hammerfall tudíž návštěvnost byla poměrně slabá. Zvuk byl opravdu fantastický, kapela šlapala a i já se dokonce bavil. Zazněly songy "Time for Justice", "Bad Blood" (asi to byl on něco s blood tam bylo), "Für Immer", či "All for Metal". Set okořenilo i bubenické sólo, či proměny klávesáka v kytaristu. Zajímavostí byl i přídavek, kterým byla legendární skladba "Judas Priest - Breaking the Law", která zazněla skrze Dořinu lásku k této kapele a prý s nimi odjela své první turné.
Celkově se jednalo o solidní set a předčená očekávání.

/// Amaranthe ( Electro Metal / Metalcore / Pop metal / Švédsko )
Amaranthe jsou velmi populární kapelou, která se nebojí experimentovat až s "Elektro metalem" a tak je zřejmé, že člení fandy na dvě skupiny. Jedna je nepovažuje za metal a druhá je zbožňuje pro jejich neotřelost (případně skrze zpěvačku Elize Ryd). Sám jednoznačně fandou Amaranthe nejsem, ale obě shledání (Masters Of Rock 2016 + Rock Heart festival 2018) byla snesitelná a i letos tak byl cíl alespoň část setu vidět.
Dorazil obdobný počet fandů jako na Doro a tak i zde lze mluvit o lehkém zklamání. Kapela hned od začátku topila pod kotlem jak hromadou plamenů, tak i songy, které jsem dokonce znal i já sám. Jimi byly "Damnation Flame", "Afterlife", či "Hunger". A co nevidět se začali trousit další a další fandové, až zde mohl být podobný počet lidí jako na Hammerfall, což je již solidní. Set zdá se nadále byl bez kotle, ale již se vyskytovali i první plavci a celý set šel nahoru. Kapela to podpořila jak tradičními třemi vokály, tak i starými songy avšak to jsme se již chystaly k dřívějšímu odchodu. Na ten nám hrál další známý song, ale nedokázal jsem rozklíčovat o jaký šlo.
Každopádně zlý set to nebyl a kdyby se neodjíždělo dříve domů, tak by mi ani nevadilo jej dokoukat.

/// Serious black ( Power Metal / Mezinárodní )
Domů se jelo již při Amaranthe, tudíž toto finále jsme vynechaly.

Celý festival hodnotím veskrze pozitivně, ač bych si dovedl představit jeho lehké přitvrzení, aby se více odlišil od svým sesterských akcí. Mohl by se tak přiblížit svému předchůdci Rock Heartu, či prvním ročníkům Metalfestu, či řekněme současnému Basinfirefestu. Každopádně i pokud RC zůstane tím čím je, tak sem budu nadále jezdit skrze zmíněné klady z úvodu reportu. Nebude to nějaká má srdcovka na festivalové mapě, ale nevidím zde důvody proč zde absentovat.

- top kapely festu (za mě): 
1. Alestorm 2. Skálmöld 3. Nervosa 4. Frozen Crown 5. Brainstorm 6. Visions of atlantis 7. Evergrey 8. Ye banished privateers 9. Dynazty 10. Osyron
- zklamání festu (za mě):
1. 
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1.