Keep It Low Festival 2023 (vol.9)

Od roku 2018 vyrážím jednou ročně za hranice republiky vstříc festivalům z vod "doom/stoner/sludge" metal. V roce 2018 jsem byl v Rakousku na Doom over Vienna, ale na rok 2019 se mi rozpadla partie a tak jsem s kamarádem začal jezdit do Německa na festival Keep It Low (reporty v profilu festu). Od té doby jsem této akci věrný a vždy se zde velmi bavím jak městem, tak samotným festivalem, ač nadále preferuji obecně Doom metal jak Stoner/Psychedelic.
Letošní největší novinkou byla změna klubu, kdy se poprvé opustil Feierwerk areal a novou lokací se stal Backstage München. Tato změna znamenala navýšení kapacity festivalového areálu a odhaduji, že je předzvěstí růstu celého festivalu i s ohledem na 10-tý ročník, který proběhne v roce 2024.

Čtvrtek

Má letošní cesta započala brzkým ranním přesunem do Jihlavy odkud jsem vyrazil v 6:45 autobusem (Student Agency) směr Praha kam se dorazilo v 8:30. Následující hodinovou přestávku jsem využil na nákup piva na cestu/pokoj (Radegast Ratar opět jako "4pack") a vyhlížení příjezdu kamaráda. Následně jsme v 9:30 vyrazily na cestu směr Mnichov kam byl plánovaný příjezd v 14:15 na ZOB München (hlavní autobusové nádraží). Avšak tam jsme na dorazily až v 15:00, kdy důvodem byly jednak delší policejní kontroly na hranicích, tak i počáteční drobná "sekera" samotného autobusu.
Běžně i první den volím po cestě k hotelu nějakou tu kulturní "zacházku", ale letos padla volba na takřka přímou cestu z autobusáku na ubytování kdy se navštívil pouze blízký kostel "Kirche Maria Heimsuchung". Po samotném ubytování jsme vyrazily do blízké prodejny Lidl, kde mne velmi překvapily zdejší ceny. Fakticky veškerý sortiment byl podobný jako v našich obchodech (například pivo nebyl problém sehnat za 0,5 - 1 euru, víno klidně do 3 eur, atd...). Tudíž Německo je jednoznačně dražší v restauracích, klubech, městské dopravě atd... ale v obchodech to je srovnatelné.
Skrze fůru času padla volba zajít na pivko a večeři do zdejší oblíbené restaurace Wirtshaus Eder. Tu prý navštěvují hlavně místní lidé a přesně tak to bylo i u naší návštěvy. Kamarád si zde dal výborné jídlo a já naopak ochutnal obě místní pivka "pivo Schönramer Hell (5,0 %)" a "pivo Tilmans – Das Helle (5,1 %)". Točené pivo se vůči loňskému roky zdražilo z +/- 3,7eur na 4,5eur, ale tak to prostě je.

Pátek

V Mnichově je stále co objevovat a tak jsem zvolil dvě zcela nové trasy. Pátečním cílem se stal Olympiapark München (Olympijský park vybudovaný skrze Olympijské hry v roce 1972) ke kterému bylo nutné se přiblížit metrem (3,8 eur jedna cesta na 7 zastávek metra) na zastávku Hohenzollernplatz. Po výstupu z metra jsme ihned objevily zdejší kašnu kolem které vedla cesta k parku Bayernplatz v kterém je nejzajímavější skulptura Daphne. Následoval přechod silnice do většího parku jménem Luitpoldpark v kterém jsme prošly všechny zdejší zajímavosti (Obelisk im Luitpoldpark, vyhlídka Luitpoldhügel, památník Trümmerkreuz, fontána Pumucklbrunnen) a odtud byl již Olympijský park pouhý kousek kolem bunkru Hochbunker (ten ani nebyl v plánu).
Samotný Olympiapark je opravdu rozsáhlým areálem který oslní jak architekturou (vyhlídka Olympiaturm, zimní stadion Olympia-Eissportzentrum, Olympia-Schwimmhalle, Olympiahalle, Olympiastadion), tak přírodou (Olympiasee, mnoho kačen a labutí, mnoho stromů a trávy, vyhlídka Aussichtspunkt Olympiaberg).
Z tohoto obrovského prostoru jsme několik budov vynechaly, protože byl již čas oběda. Volba padla na nedalekou pizzerii "FLORENZ Ristorante Pizzeria", která nás oslovila jak výbornou chutí, tak cenami. Velká pizza (33cm) zde stála od 8,9 do 13,5 eur a pivo (Paulaner 11° Münchner Hell) bylo za 4,2 eur, tudíž výborné ceny na Mnichov.
Následoval již kvapný přechod na metro, kde jsme cestou narazily na kašnu uprostřed Rosa-Luxemburg-Platz. Na pokoj jsme se dostaly až kolem 14h, což znamená po 5 hodinách (asi 10km chůze) a to jsme vynechaly plánovaný katolický kostel St. Barbara.
Po asi 2 hodinovém oddechu jsme se vydaly do klubu, který byl od hotelu vzdálen 1,6km. To není zrovna málo, ale klíčovým faktorem volby hotelu byla cena (už tak nám cena ubytování vzrostla o asi 40% vůči loňské ceně) a navíc ani jednomu z nás neuškodilo nějakých 20 minut chůze tam a 20 zpět.

/// Lucid Void ( psychedelic Krautrock / Německo )
Jako první šla na plac nová kapela jménem Lucid Void, která své první album vydala teprve 19.5.2023. Žánrově jsou označování za "psychedelic Krautrock", což mi dalo vzpomenout na skvělé Wucan. Avšak mezi těmito kapelami je zásadní rozdíl v tom, že Lucid Void hrají čistě instrumentálně a zároveň v jejich středu není ani pohledná Francis (Wucan). Samotný předposlech jejich tvorby mne překvapivě bavil svojí pohodovostí a rozmanitostí, kdy jsem možná nalezl to proč jsou připodobňováni dokonce k All Them Witches (příliš je nemám naposlouchané tak nemohu potvrdit/vyvrátit).
I samotný set mne bavil svými řekněme melodickými psychedelick rock tóny, které až pulsovali kamsi k post rocku se špetkou jazzu. Do kapelního rytmu si podupávalo již odhadem 200 fandů, což je velmi solidní číslo na první kapelu, která ještě navíc není ani z Mnichova, ale z poměrně vzdáleného Darmstadtu. Osobně mi ani nevadili zdejší hojně využívané klávesy, které obecně moc nemusím. Naopak drobným kazem byl zvuk, který působil dosti ostře/dunivně skrze hodně vytaženou basu. Avšak nebylo to něco skrze co bych prchal z dané stage, ale to se nakonec stalo odhadem v půlce setu, protože jsem si chtěl obhlédnout stage jménem "Werk" ještě než se tam nahrnou fandové a kapely.
Celkově solidní set.

/// Dirty Sound Magnet ( psychedelic/progressive rock / Švýcarsko )
První neNěmeckou kapelou byli Švýcarští Dirty Sound Magnet, které jsem plánoval oželet a místo toho relaxovat. Avšak pohled na kapelu mne zaujal jejich košilemi, "vyklidněností", "hippie náladou" a já si tak řekl proč se nepodívat na část setu. Jeho start sledovala odhadem pouhá 100ka fandů, ale ta se postupně rozrostla odhadem na dobré 300.
Po až meditativním intru zazněl první song, který provázela úvodní slova "USA LSD", kdy mi opět hlavou problesklo slovo "hippies". Jejich hudba k výrazné psychedelice dodávala až punkový nádech, který korunoval celkově živelný set s "divočícími" fandy. Odezvu kapela sklidila velmi silnou a například pro mého kamaráda to byl jeden z nejlepších setů ročníku. Osobně jejich set beru za velmi milé překvapení, ale překrývající se set Humulus pro mne byl mnohem více a já tak asi v půlce mizel na "Halle stage" vstříc Italům.

/// Humulus ( Stoner Metal/Rock / Itálie )
I třetí kapelu jsem do potvrzení neznal, ale předposlech (alb i živáků) mne oslovil natolik až jsem je pasoval na jeden z taháků celé soupisky.
Chlapi letos vydali své čtvrté řadové album jménem "Flowers of Death" s kterým vyrazili na turné jehož první zastávka byla právě zde. A již od zvukovky jsem rozpoznal, že zde půjde o jeden z nejlepších setů. I návštěvnost byla velmi vysoká (asi 450 fandů) a rázem se tak zaplnil skoro celý prostor Halle. Všechny odměnil již špičkový zvuk, nádherné osvětlení a hlavně perfektní setlist. Z něj jsem znal odhadem polovinu skladeb, které perfektně fungovaly i živě. Ostatně v hudbě těchto Italů je dostatek energie, válivých riffů, technické kvality a v neposlední řadě i dávky pohody. Zde si najde své jak ten co potřebuje "pařit", tak ten co raději zavře oči a nechá se unášet do nekonečna.
Jednoduše nádherný set, který jsem i tak opustil o asi 10 minut dříve, protože na hlavní stage začínal osobní headliner akce a to Slomosa.
P.S.: Po setu Slomosa jsem potkal basáka Giorgio (Humulus) s kterým tak mám i společnou fotku.

/// Slomosa ( Psychedelic/Desert Rock / Norsko )
Slomosa zde hrála i v roce 2022, kde bezezbytku potvrdila roli osobního headlinera a postarala se o nejlepší set ročníku. A ani letos má očekávání nebyla nižší i skrze předzvěst jejich nového alba, které vyjde v roce 2024 a prozatím je z něj venku single "Cabin Fever".
Vůči loňskému setu na kapelu dorazilo o dost více fandů (odhadem klidně přes 500), což umožnila jak větší stage, tak neustálý růst kapelního jména. Tito Norové hrají teprve od roku 2020, ale již si zahráli na většině nejvýznamnějších Evropských stoner/psychedelic festivalech ke kterým začínají přidávat i velké metalové festivaly jako třeba Belgický Alcatraz Metal Festival.
Většinu setlistu jsem rozpoznal jak skrze výborný zvuk, tak skrze užší kapelní diskografii. Kromě mne si tento zážitek užívali snad všichni fandové, kteří nasávali perfektní atmosféru a energii sršící z kapely. Nadšení fandů se dokonce "zvrhlo" v hromadné hopsání, které následoval odhadem 10ti hlavý "kotel". Běžně tuto kratochvíli kvituji, ale na podobném festivalu ji nevidím moc rád. Kapela naštěstí tuto zábavu přibrzdila pomalejším songem na který chtěla od fandů zapnout mobilní svítilny a zapalovače (připadal jak kdesi na popovém koncertě), ale po pár desítkách vteřin do toho "pořádně hrábla" basistka a kotel se zase roztočil až dokonce proběhl i první "plavec". Ani to však neubralo na mém nadšení z tohoto koncertu.
Suma sumárum se jednalo o krásný celý set, který se opětovně stal tím nejlepším z celé akce.

/// Daily Thompson  ( fuzz rock/desert blues/ grunge / Německo )
První kapelou v jejímž středu je žena (basačka Mercedes Lalakakis) byli Daily Thompson z Dortmundu. Jejich styl není příliš vyhraněný v psychedelic/desert rock vodách kam se nebojí dodat i bluesové vlivy, či dokonce grunge. Samotný mix zní solidně, ale například na albu "God Of Spinoza" (2021) je fakticky každý song jiný jak žánrem, tak náladou až mi album přijde neucelené. A právě neucelenosti setu jsem se obával pře samotným setem na který jsem dorazil o něco později (hledání jídla bez front).
Po příchodu, do Halle, zde bylo o něco méně fandů jak na setu Humulus, což zdá se způsobila souběžně hrající kapela Einseinseins na Club stage. Ze zdejší stage se však valil velmi zábavný desert/blues rock, který mi mnohdy dal vzpomenou na Americké kapely s country vlivy. To potvrdil i song, kdy si basačka krátce vzala do rukou i tamburínu. Jiný song mi přišel až "načichlý" prastarým punkem "vzor Velká Británie" aby jej nahradila věc co mi připomněla až Rage Against the Machine... Tudíž i samotný set byl velmi žánrově rozkročen, ale působil na mne uceleněji skrze nosnou desert/psychedelic/blues rockovou linku. A tak mohu říci, že mne tento set bavil a velmi mile překvapil.
P.S.: Modrovlasá basačka Mercedes Lalakakis je opravdu pohlednou ženou.

/// King Buffalo  ( Psychedelic/desert rock / USA )
Jedinou mimoevropskou kapelou tohoto dne byli Američané King Buffalo, které pár let eviduji jménem, ale ani by mne nenapadlo jak jsou "rozjetí". Vyjma mnoha žánrových festivalů si v posledních letech zahráli dokonce na velkých festivalech Hellfest, Copenhell, či Alcatraz. A k tomu všemu i hojně koncertují nejenom v Evropě, což je zdá se i skrze perfektní ohlasy na jejich poslední album "Regenerator" (2022).
Zdejší turné tak bylo očekávám jak skrze propagaci zmíněného alba, tak skrze to, že kapela letos slaví 10 let na scéně. Na všechny předchozí řádky slyšelo mnoho fandů, kterých dorazilo dokonce více jak na Slomosa. Klidně zde mohlo být 550-600 lidí a to se stále daly najít místa odkud šlo vidět a nikde to nevypadalo vyloženě "tělo na tělo". Lidé se bavili na maximum a i já si stále více "podupával" a bavil se dosti rozmanitou hudbu na to, že kapela hraje pouze ve třech. Avšak na mne dolehl pocit hladu, který se společně s cílených přechodem na Morast (hráli na nejmenší stage = člověk zde musí být brzo) znamenal, že jsem se vydal na burger (8,9 eur pokud se nepletu) a jinou stage. I tak jejich set hodnotím pozitivně a zpětně beru za chybu, že jsem se nevrátil a šel na Morast...
P.S.: I zde proběhl jeden "plavec".

/// Morast  ( Blackened Doom/Death Metal / Německo )
Jedinou kapelou pátečního dne na nejmenší stage (Club) byli Němci Morast, kteří se zde vytasili se svým "Blackened Doom/Death Metal". A jak jsem psal v úvodu, tak sám sebe považuji primárně za milovníka všemožných škatulek Doom Metalu. A tak jsem zde nemohl chybět, ač "Blackened" Doom metalové kapely mne mnohdy zcela míjí. Morast zde black vlivů mají dokonce tolik, že jsou zdá se častěji zvaní na primárně Black Metalové festivaly, jak na ty Doom metalové. Faktorem bude jistě i složení kapely kde je od roku 2020 i zpěvák "Z.", který je zdá se ortodoxním black metalovým zpěvákem. Avšak samotný předposlech mne vcelku zaujal a tak jsem na kapelu vyrazil i přesto, že se druhá půlka setu kryla s vynikajícími Colour Haze.
Při příchodu jsem shlédl koncovku zvukovky, která zdá se proběhla čistě, ale při nástupu kapely na stage se cosi zvrtlo a než se vše poladilo, tak uběhlo 15 minut z jejich setu. Když se již konečně začalo hrát, tak se ze stage linul dosti tvrdý Black/Doom Metal s nepříliš dobrým zvukem a drobnými vlivy spíše ze sludge metalu. Dalšími songy jsem se stále více klonil k Black metalové škatulce a zároveň do Clubu proudili další a další fandové. Za to stísnění a pot mi tento set opravdu nestál. Tudíž jsem po asi 3-4 skladbách zklamaně odešel a stage přenechal odhadem 150-200 lidí (to bude asi max kapacita).
Tudíž jsem zklamán, ale alespoň tak stihl mé oblíbené Colour Haze od startu.

/// Colour Haze  ( Stoner/psychedelic rock / Německo )
Hlavní hvězdou tohoto dne byli Colour Haze, kteří zde hrají takřka každý rok a lze tak předpokládat, že mají cosi s organizací akce. I proto jsem je viděl již potřetí a vlastně podruhé byla možnost slyšet nové skladby z alba "Sacred" (2022).
Letošní set okořenila nádherná světelná animace (za kapelou) a již tradičně výborný zvuk, který si nadmíru užívali nejen fandové, ale i kapelní osvětlovač. Avšak k mému překvapení zde stálo sice hodně lidí, ale o něco méně jak na King Buffalo. To však nemělo vliv na kvalitu setu, která je za mne stále velmi vysoko, ač kamarád nebyl příliš nadšen. On Colour Haze zbožňuje mnohem více jak já a již podruhé z nich nebyl zcela "odvařený" a postupně se kloní k názoru, že to je vynikající kapela z desek, ale již ne tak perfektní živě. Osobně jsem byl však velmi spokojen zvláště poté, kdy zazněla nesmrtelná pecka "Get it On", kterou znám notoricky z vynikajícího videa "Keep it Low 2017 - Aftermovie". I přes veškerou zábavnost setu jsem mě plán přejít na jiné Němec a to Swan Valley Heights, kteří jsou mému srdci přeci jen bližší.

/// Swan Valley Heights  ( Stoner rock / Německo )
Celý den uzavírali domácí Swan Valley Heights, kteří si mne získali již potvrzením na ročník 2019.
Zdejší set se nesl v duchu oslav nového alba, které nese název "Terminal Forest". Toto album hodnotím pozitivně, ač stále nejvíce poslouchám "Swan Valley Heights" (2016) z které se zde určitě hrálo, protože několik songů jsem znal velmi dobře. Ostatně celý setlist byl poskládaný naprosto skvěle, protože jsem v něm nenalezl žádné hluché místo, kterým mohly být některé songy z předchozího alba "The Heavy Seed" (2019), které mne nadále vyloženě nechytlo. Avšak z celého setlistu mám poznačenou pouze novou skladbu "The Hunger" a tak nemohu soudit co přesně se hrálo. Každopádně fandů dorazilo mnohem více jak v roce 2019, nálada byla skvělá a i set mne bavil více, tudíž spokojenost.

Ihned po konci SVH jsem vyrazil směrem k hotelu, ale než si dal člověk sprchu a ulehl do peřin tak byly skoro 2h ráno. To nebylo zcela ideální s ohledem na budík kolem 8h ráno skrze brzký odchod na vycházku.

Sobota

I v sobotu byla v plánu obdobně dlouhá vycházka, jako v pátek, ale problémem byl začátek první kapely. V pátek se hrálo od 18h, ale v sobotu to bylo již od 14h a tak bylo výrazně méně času něco vidět, ale i tak jsme opět zvolily cestu metrem následovanou asi 9km procházkou. Jejím cílem byl obří park Englischer Garten kolem kterého bylo v plánu ještě mnoho míst.
Po příjezdu na München Hauptbahnhof (hlavní vlakové nádraží) jsme vyrazily do parku Alter Botanischer Garten před kterým stojí obří betonové kolo na Karl-Stützel-Platz a vedle něj stojí budova District Court Munich I (okresní soud), či zajímavá budova gymnázia "Städtisches Luisengymnasium München". Samotný park nabídl pouze nevýrazné muzeum Kunstpavillon a neviditelnou fontánu Neptunbrunnen (v rekonstrukci). Na odchodu z parku jsme neplánovaně viděly budovu Hauptzollamt München (celní úřad), která mne zaujala jejími podloubími, ale to byl již čas zamířit na Lenbachplatz v jehož čele ční fontána Wittelsbacher Brunnen, která v blízkém parku skrývá mnoho památníků a soch (Pettenkofer-Denkmal, Denkmal für Karl Effner, Friedrich Schiller Monument). Odtud jsme nejkratší cestou zamířili vstříc zmiňovanému cíli a to parku Englischer Garten. Po cestě jsem zahlédli několik neočekávaných zajímavostí (památník Denkmal für die Opfer der NS-Gewaltherrschaft, náměstí Wittelsbacherplatz, kašna Hofbrunnen), ale i věci které jsme viděli již v roce 2019 (kostel Theatinerkirche, památník Feldherrnhalle, náměstí Odeonsplatz, park Hofgarten a zdejší Dianatempel, budovu Bayerische Staatskanzlei (Bavorské státní kancléřství), socha Harmlos, palác Prinz Carl Palais) a rázem jsme byly u vstupu do samotného cílového parku.
V něm je dle očekávaných zvířat, stromů a trávy také mnoho turistických atrkcí (Japanisches Teehaus Kanshoan, Monopteros im Englischen Garten (chrám s vyhlídkou), Chinesischer Turm, Biergarten am Chinesischen Turm, zámek Rumfordschlössl, jezero Kleinhesseloher See, památník Sckellmonument). A to jsme skrze čas vynechaly Max-Joseph Bridge, Amphitheater im Englischen Garten a hlavně most Stauwehr Oberföhring.
Zkrátka a jednoduše času nebylo na zbyt a tak jsme vyrazily na oběd cestou kolem kostela St. Sylvester (nebyl čas navštívit jeho interiér) do Thajské restaurace (Mun Mun - Thai Cooking), kde bylo pouze lahvové pivo a dražší jídlo (14,9 - 16,9 eur). Osobně nejsme nějaký milovník zeleniny či asijské kuchyně, ale naopak kamarád jím je. Každopádně zdejší jídlo mi chutnalo a velkou výhodou byla i blízkost restaurace se stanicí metra "Münchner Freiheit".
Ze zmíněné stanice metra jsme to na ubytování měly přes 2 přestupy, ale vše jsme zvládly k 13h na pokoji. A tak se dala 15 minutová pauza a již zpět na nohy a směr Backstage na první kapelu se startem v 14:00.
I tato vycházka byla krásná, ač se z plánu nestihly zajímavosti jako hrad Castle Suresnes, kašna Theaterbrunnen, či luteránský kostel Erlöserkirche.

/// Daevar  ( Stoner/Doom Metal / Německo )
První sobotní kapelou byli Daevar, kteří byli do soupisky doplněni pouhý týden před samotnou akcí. Tento Stoner/Doom Metal mi byl zcela neznámý, ale zaujaly mne již popisy kapely, které ji pokládají kamsi mezi legendární Sleep a Paradise Lost. Já osobně zde cítím například Alunah, či Windhand (nejspíše je zde výrazný vliv zpívají basačky Pardis Latifi) a jak mne baví tyto čtyři kapely, tak mne bavil i předposlech jejich Bandcampu.
Samotný set na nejmenší stage (Club) se startem již v 14:00 mne zanechal v nejistotě kolik dorazí fanoušků (i já stíhal tak tak). A naštěstí mohu konstatovat, že zde mohla být klidně 3/4 této stage, což je odhadem 120-150 fandů. Již od samotné zvukovky celý prostor zahalil hutný kouř, který podpořil jakousi tajemnost samotné kapely. Vše vygradoval hutný a hlavně tvrdý zvuk, který prořezával vynikající Pardisin vokál, který kapelu sunul do rozvláčných poloh, aby tak vznikl kýžený prostor na další otočení kormidla k hutnějším vodám. Opravdu výborný set, který mne neskutečně bavil i přes dosti brzkou únavu (málo spánku, hodně chození po městě, teplo ve stage..).
Na samotný závěr Pardis otočila svoji basu kde měl nalepený paapírek se vzkazem "Woman life freedom" (snad mám poznačeno dobře). Těžko soudit na jaké téma byl zaměřen (napadají mne zákazy porodů, zneužíváné žen atd..).

/// Instrument ( Post rock / Německo )
Na Německé Instrument jsem plánoval pauzu, ale nakonec jsem svolil k návštěvě jejich setu. Od něj jsem moc neočekával skrze zdejší setkání v roce 2019, které mne příliš nebavilo. Od té doby se však kapela vyhrála a i mne jejich post/psychedelic rock bavil víc. Nebylo to sice nic pamětihodného, ale . Zajímavostí bylo, že asi polovina songů byla bez vokálu, druhá s vokálem a jeden song dokonce odzpíval bubeník. 
Nemám problém tuto kapelu vidět i někdy příště, ale že bych se za ní někam hnal to zase ne.

/// Iron Walrus  ( Doom/Sludge Metal / Německo )
Po krátké pauze jsem vyrazil mrknout na "železné mrože", kteří zde předpokládám prezentovali jejich letošní album "Tales Never Told", kterým oslavili jubilejních 10 let na scéně.
Do potvrzení jsem je neznal, ale starší tvorba mne vcelku zaujala zvláště skrze vokál (zpěvák Aufi). Očekával jsem tedy velmi solidní set, ale ten poškodil horší zvuk a hlavně poměrně monotónní setlist. Dokonce jsem se zkusil přemísťovat různě po klubu, ale všude jsem byl zklamán. Ostatně ani "mroží masky" mne příliš neuhranuly a tak mohu jen konstatovat, že zdá se zazněl song "Reborn" (z nového alba).
Tudíž zklamání, ale na kapelu nezanevřu.

/// Eremit  ( Doom/Sludge Metal / Německo )
V temnějších sludge vodách se pokračovalo i nadále, což je až udivující na primárně stoner/psychedelic festivalu, ale osobně mne to naopak bavilo. Nic na tom neměnila ani má neznalost těchto Němců, které na "metal-archives" připodobňují dokonce ke Conan. K této podobnosti se nepřikláním, protože zde cítím spíše Death/Doom polohy s až temným "nablacklým vokálem", který umocňuje tíživou atmosféru celku. Každý další poslech mne bavil víc a víc a tak mne velmi mrzel střet koncovky jejich setu s legendárními The Obsessed.
Již příchod na stage mne ohromil tak hutným kouřem, který neprosvítili ani reflektory. ze stage se valila opravdu hutná tvrdá palba, která sváděla k neustálému "headbangingu". Této kratochvíli se oddával takřka každý a to zde byla skoro plná stage. Postupně mi songy přišly více a více monotónní, ale v jejich podání to naopak člověka "tlouklo" stále hlouběji a hlouběji do toho "bahna", které kapela stále prohlubovala. Občas proběhly invence, které bych označil až za Black metalový nádech a to zvláště u vokálů, ale i u krátce ultrarychlých bicích. Největší atypičností byl song, který "okořenila" šíleně nazvučená trubka (?), což jsem moc nepochopil.
Ze setu jsem odcházel o asi 10min dříve (střet s The Obsessed), ale jednoznačně zdejší účasti nelituji. Toto byl hodně povedený set, který sahal tak vysoko jako jejich obří meč zabodnutý ve stage.

/// The Obsessed  ( Doom Metal / Spojené státy )
Vidět kapely, které hrají již více jak 40 let není tak snadné, ale zde se konečně podařilo vidět slovutné The Obsessed (odpadli mi z Brutal Assault 2019 + ze zdejšího ročníku v roce 2019). Ty považuji za jednu ze stěžejních kapel pro celý Doom Metal, ač jsou +/- o celých 10 let mladší jak Pentagram, či Black Sabbath. I přes to tuto legendu nemám moc naposlouchanou, ale i tak jsem jejich set považoval za jeden z vrcholů ročníku. Ostatně v jejich čele nadále stojí poslední zakládající člen jímž je Scott "Wino" Weinrich (ex-Saint Vitus), který s The Obsessed velmi často přerušuje hraní a o to těžší je tuto legendu spatřit.
Na set jsem očekával jednu z nejvyšších letošních účastí, ale o to větším zklamáním byl pohled na nízké počty fandů u prvních skladeb. Odhadem zde stála sotva půlka kapel jako na včerejších Slomosa, či King Buffalo... Toto mne opravdu hodně překvapilo a tak jsem s kamarádem atypicky sestoupili až před osvětlovače a blíže tak podpořili kapelu. Ta naštěstí dostala solidní zvuk (jen bych trošku stáhl bicí) a z tohoto základu takový mazáci umí udělat kvalitní old school set. Ten byl mnohdy až "motorkářský", kdy se tak zdá se hrálo z posledního alba "Sacred" (2017) a to zdá se song "Punk Crusher". Na tomto albu kapela často ustupuje od tradičního Doom Metalu kamsi k heavy metalu, což protkávalo i zdejší set. Zpět ke kořenům jej vracely skladby jako "Streetside", či ještě starší kusy. Osobně jsem se velmi bavil, ač to na letošní top3 nebylo. Co mne potěšilo, tak byla i ochutnávka z jejich blížícího se alba "Gilded Sorrow" (únor 2024), kterou byla skladba "Stoned Back to the Bomb Age".
Celkově velmi povedený set, ač můj kamarád z nej po pár skladbách odešel se slovy "nuda". Osobně jsme rád, že od půlky setu se počty fandů zvedly na již obstojnou úroveň.

/// Eyehategod  ( Sludge/Doom Metal / Spojené státy )
Po další pauze se na stage vyřítila další legenda z Sludge/Doom spektra a to Eyehategod. Ti vznikli o 8 let později jak The Obsessed, ale i tak jsou tou pravou legendou, která až formovala celý Sludge metal po boku kapel jako Crowbar, Melvins či o něco později Bongzilla. O to více mne potěšilo, že jsem měl možnost vidět část jejich setu letos na festivalu Brutal Assault a v tento den jeho "klubovou verzi".
Na jejich set dorazilo o poznání více lidí jak na předcházející The Obsessed a návštěvnost tak atakovala ty nejvyšší letošní. Kapela fandy ocenila již od startu pořádně podladěným nářezem, který byl i příkladně divoký. Z kapely vyloženě sálala energie, aura legendy a hlavně vše působilo tak nějak "samozdřejmě". Prostě co song to pecka, ač od nich znám sotva jednotky skladeb. Některé songy měly až punkové vlivy do jiných se basák neustále usmíval.. no prostě velká jízda, která dle očekávání rozjela i menší pogo. Dokonce měla zaznít i skladba z nového alba, ale nevím zda kapela něco chystá, či mám chybnou poznámku.
Jako čekal jsem kvalitní set, ale toto byla velká paráda. Klobouk dole...

/// Heavy Temple  ( Psychedelic Doom Metal / Spojené státy )
První dnešní psychedelic kapelou byli Amíci Heavy Temple, které eviduji jménem sotva pár let skrze žebříček Doom Charts. Tehdy mne jejich poslech "na zadek neposadili" a to i přes moji oblibu zpěvaček (zde jí je "High Priestess NightHawk" aneb civilně "Elyse Mitchell"). Avšak opětovné poslechy, po jejich zdejším potvrzení, mne bavily stále více až se mi na mysl drala jména jako Gaupa, Jex Thoth, či Sabbath Assembly (méně temní). Tudíž zde "nebylo o čem" a já se vydal vstříc další zajímavé kapele.
Již pohled na stage mne zaujal skrze zpěvačku Elyse, která je velmi vysokou ženou až by ji kamrádka označila za "Amazonku". A po jejím boku byl nezkrotný Portorický kytarista "Lord Paisley" (civilně Jaret Salvat-Rivera), který nejvíce určoval vyklidněnost celého setu a vtiskl mu jeho hippies auru (rozepnutá košile, paření v lidech, vynikající riffy, úsměvy na všechny strany). Tu perfektně dotvářel i zbytek kapely v čele s zpívající Elyse, která se zde potýkala se ztrátou hlasu (sama to zmínila jinak bych to nepoznal). Od setu jsem čekal řekněme "nadprůměr", ale místo toho se z něj stala ta pomyslná "rána na solar", která mne odrovnala a zároveň nadchla. Ostatně fandové se bavily snad všichni a odezva na skladby byla velmi hlasitá.
P.S.: Kapela zmínila, že jsou zcela poprvé na Evropském turné a velmi si to užívají.

/// Mantar  ( Sludge/Black Metal / Německo )
Toto duo mne zde rozsekalo v roce 2019 a od té doby je poslouchám stále častěji i přes jejich stále výraznější experimentaci (zvláště na loňském albu "Pain Is Forever and This Is the End"). Růst jejich jména potvrzuje i Evropské turné, které začátkem příštího roku absoluvují po boku slovutných Meshuggah. Avšak jejich zdejší set se půlkou překýval s Godsleep na nejmenší Club stage. Tyto Řeky jsem ještě neviděl a tak jsem plánoval Mantar v půlce opustit s tím, že budu věřit že se s nimi potkám v dalších letech (velmi reálně zde). Ostatně letos jsem je měl vidět na festivalu Brutal Assault, ale tím jak odpadli tak je reálné, že dorazí v roce 2024.
Na zdejší set dorazila asi nejvyšší účast tohoto ročníku, kterou odhaduji na 600-700 lidí. Stále se zde daly najít místa odkud šlo vidět, ale již zde bylo poměrně plno. Z počátku mi vadil lehce utažený vokál, který se naštěstí brzo srovnal a fandové se tak mohly kochat "přestřelkou" mezi bicími a kytarou, které byly tradičně postaveny přímo proti sobě. Jednalo se opět o vynikající vokální výkon velkého "divočáka" Hanna, který je tvůrcem mnoha neotřelých riffů. V pozadí nezůstal ani Erinc, který též předvedl jak technickou kvalitu, tak razanci. Fandové dle očekávání rozjeli i menší kotel a potvrdili tak všeobecné nadšení z celého setu.
Jednalo se opět o výborný set, ale bohužel jsem v půlce vyrazil směr "Club stage" vstříc Godsleep a tak se nedostal ani do pomyslné top3.

/// Godsleep  ( Stoner Metal/Rock / Řecko )
Opustit mé oblíbené Mantar nebyla vůbec snadná volba, ale asi týden před festem soupisku posílili Řekové Godsleep. Ti mne oslovili skrze jejich květnový set v Praze kam jsem sice nevyrazil, ale dostal jsem se na jejich Bandcamp. V té době jsem se ponořil do jejich alba "Coming of Age" (2018), které mne náramně bavilo esencí Stoner rock/metalu, která se však nebála hravosti či nádechu heavy metalu. Vše umocnila i má obliba zpěvaček, které navíc umí skvěle pět a to bezvíhrad platí i o Amie Makris. O to větším šokem pro mne byl poslech jejich posledního alba "Lies to Survive" (duben 2023), které jsem slyšel až asi týden před festivalem. Toto album je za mne již spíše heavy metalem s mnohdy až punk/pop vokálem (viz například song "Pots of Hell") jinde mi to přijde až jako grunge (například song "Breakfast"), aby se zde nalezla i vlaštovka odkazující na starší tvorbu ("Room 404")... Opravdu velký skok, který mne trošku vystrašil zvláště když jsem na Godsleep plánoval odejít ze skvělých Mantar... A tak jsem se "modlil", aby kapela pojala svůj set více směrem "Stoner" a hodila ven jen pár "nových grunge/rock věcí"...
Set otevřela úvodní skladba jejich nového alba a to věc nazvaná "Booster", která mne příliš neoslnila. Avšak již od druhé skladby se hrálo stále častěji ze starších desek mezi které čekám šly i věci nové, ale hlavně jsem se bavil komplet celý set. Zvláště mu pomohla samotná zpěvačka Amie, která část setu odehrála s kytarou v ruce a část bez ní a když měla volné ruce, tak to byl doslova uragán... Rázem jí byla plná stage skrze její všemožné skoky, paření a pomalu fitness pohyby. Pohled na ni zaujal i z mužského pohledu skrze její perfektně vysportované "pokérované" tělo a sportovní podprsenku (ta jí většinu setu držela jen na jednom ramínku a nespadla). Rázem mi její výkon dal vzpomenout na tuzemské Gaia Mesiah a jejich podobně vysportovanou a divokou Marku Rybin. Každopádně set to byl velmi kvalitní, ač nebyl až tak moc Stoner metalový, ale byl spíše fúzí Stoner/Heavy/Punk/Rock vlivů. Síla setu byla i tak obrovská a tak pařící fandy jsem zde moc často nezahlédl a to se ještě rozjel odhadem 15ti hlavý kotel... I já pařil co to šlo takřka celý set a rázem celý set považuji za velmi milé překvapení.
P.S.: Při setu Zeal & Ardor jsme s kamarádem zahlédli zpěvačku Amie s kytaristou "na kouřové" a tak jsme je zašly vyrušit na pár vět a společnou fotku. Zvláště Amie byla velmi nadšená, milá a ukecaná. Při focení se mi bohužel vybil foťák a ona sama vyhecovala kamaráda, aby vytáhl svůj foťák ten poté sama strčila poblíž stojícímu security a je z toho hned několik fotek. Děkuji! 

/// Thronehammer  ( Doom Metal / Mezinárodní )
Z Godsleep jsem vyrazil na druhou polovinu setu Thronehammer, kteří se opírají o Britskou zpěvačku Kat Shevil Gillham po jejímž boku stojí hned čtyři Němci. Z nich mne nejvíce zaujal basák Stuart "The WhizKid" West, která krátce živě vystupoval s legendárními Worship (i tak již nezažil jejich zesnulého zpěváka "Fucked-Up Mad Max"). Co se hudby týče, tak nejsou daleko například mí oblíbení Khemmis, ač Thronehammer působí mnohdy ještě více "old school", kdy se na mysl dere i "Epic Doom Metal". Z předposlechu jsem však nebyl zcela unešen, ale byla možnost je vidět, tudíž proč nepodpořit.
Bohužel jejich hlavním problémem bylo, že jsem dorazil z Godsleep, kteří mne rozdrtili energičností a tak mi Thronehammer přišli jako velmi ospalý stoner/doom metal. Snažil jsem se napojit na kapelu napojit, ale to se moc nepodařilo i skrze poměrně časté "hecování fandů". Tuto kapelní snahu nemámrád v žádném stylu, ale zvláště ji nemám rád u pomalejších žánrů.
Suma sumárum mi půlka setu bohatě stačila.

/// Zeal & Ardor  (Black metal/experimental / Spojené státy )
Headlinerem tohoto festivalu byl projekt Zeal & Ardor v jehož čele stojí Manuel Gagneux, který je napůl Švýcar a na půl Američan (já i u kapely zvolil Spojené státy). Svoji kapelu založil teprve v roce 2013, ale jen v Evropě si zahrál na takových akcích jako Graspop Metal Meeting (Belgie), Full Force Festival (Německo), United Arts Festival (Polsko), ArcTanGent (Velká Británie), COPENHELL (Švédsko), Gefle Metal Festival (Švédsko), Rockstadt Extreme Fest (Rumunsko), Brutal Assault (Česká republika), Bloodstock Open Air (Velká Británie), Summer Breeze (Německo), Openair Gampel (Švýcarsko), či Motocultor Festival (Francie). K tomu kapela odjela i společné turné po boku slovutných Meshuggah a je tak zřejmé kam tato kapela zvládla vyrůst za těch pouhých 10 let. Osobně několik let eviduji ten "boom" kolem jejich jména, ale i tak jsem je letos na Brutal Assaultu s klidným svědomím vynechal. Je to jednoznačně specifická kapela, která kombinuje Afroamerické spirituály (černošská duchovní píseň vztahující se ke Starému zákonu potažmo Bibli jako takové) s Black metalem a dalšími až elektro vlivy... Výsledek je tak zvláštní hudbou, která mne však příliš neuhranula. I tak byla povinnost vidět alespoň část setu tohoto headlinera.
Samotný start mi přišel až jako gospel, kde s vokály Manuelovi pomáhaly hned dva další plnohodnotní zpěváci (muž a žena). Další věci mi přišli zase dosti blízké elektru, či až někde "tvrdší Amaranthe", aby je pak nahradil song, který byl až ploužákem. Pak již nastaly očekávané africké až meditativně chytlavé věci... tak jako tak šel tento set mimo mě a po asi 30 minutách jsem jej s čistým svědomím opustil a vyrazil směr Belzebong.
Specifičnost této kapele upřít nelze, ale za mě ne.

/// BelzebonG ( Stoner/Doom Metal / Polsko )
To závěreční Poláci Belzebong byli sázkou na jistotu, protože jsou přesně tím typem kapel co pasují na tento fest. Doposud jsem tyto "huliče" viděl na komorní Octagon stage v rámci Brutal Assault 2019 a poté na velké stage Obscene Extreme 2022 (ač úvodní den s nižší účastí). Tudíž až zde jsem mohl zjistit jak to chlapům hraje v klubu a to zvláště proto, že jsem vynechal jejich loňský i letošní Pražský koncert.
Samotný set nebyl tak "zakouřený" jako ten na Brutal Assaultu a tak bylo na jednotlivé muzikanty solidně vidět, ač je nadále nasvěcovala tradiční zelená barva. Jejich instrumentální hutný Stoner/Doom Metal špičkově fungoval a užíval si jej skoro celý plac před stage (postupně až 3/4 placu). I já se opětovně jejich hudbou bavil, ale začala se na mne projevovat únava a tak výše hodnotím obě předchozí setkání. Trošku jsem doufal, že zazní něco z jejich živého alba s vtipným názvem "De Mysteriis Dope Sathanas - Live in Oslo" (odkazuje na kultovní album "De Mysteriis Dom Sathanas" od neméně kultovních Mayhem), ale zda něco proběhlo netuším.
P.S.: Před setem se mi vybila i druhá baterie ve fotoaparátu a tak jsem jejich set fotil na svůj nepříliš kvalitní telefon.

Při odchodu mne zaujala kasa na zdejším nádvoří, kde se prodávali vstupenky na zdejší afteparty. Ty stály 8 eur, což mi přijde vcelku hodně zvláště pokud museli platit i fandové s festivalovou páskou.

Neděle

I na zpáteční cestu se zvolil autobus (Student Agency) a to v 9:30 z místního "ZOB München". Do Prahy se dojelo v 14:15 a od té chvíle jsem měl čas až do 16:00 (navazující spoj na Jihlavu) čehož jsem využil na prohlídku Kasárna Karlín. Tam jsem krom několika fotek ochutnal i zdejší pivo Rudohor 12ku (ležák), který mne velmi oslovil, ale na druhý kousek již nebyl čas a já se musel vydat zpět na Florenc. Do Jihlavy se dorazilo až v 17:35, ale naštěstí jsem odtud měl domluvený odvoz domů kam jsem se dostal kolem 18h. To je dosti pozdní čas, když uvážím odchod z hotelu v 8:30, ale celá akce za to jednoznačně stála.

Suma sumárum se opětovně jednalo o vynikající hudební i kulturní zážitek a člověk zase poznal něco jiného. Vřele každému doporučím sem tam zajet do zahraničí a vytrhnout se tak z "komfortní zóny", ale to neznamená opomíjet tuzemské akce.

- top kapely festu (za mě): 
1. Slomosa 2. Godsleep 3. Eyehategod 4. Humulus 5. The Obsessed 6. Heavy temple 7. Mantar 8. Daevar 9. Swan valley heights 10. Colour haze 11. Belzebong 12. Eremit 13. King buffalo
- zklamání festu (za mě):
1. Morast 2. Iron Walrus
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. Godleep 2. Heavy temple 3. Daevar