Brutal Assault 2023 (vol. 26)

Brutal Assault je mým stěžejním tvrdě metalovým festivalem již od roku 2008. Každoročně mne zde láká odhadem 75% soupisky napříč všemi stage, tudíž je to zároveň i nejnáročnější festival celého roku. Ani letos procenta nebyla jiná a tak logicky nebylo reálné vidět všechny kapely, ale vynasnažil jsem se jich vidět co nejvíce i kdyby jen půlkou setu.

10.11.2023 odpadly kapely Lik + Legion of the Damned. Ty nahradily kapely Demonical + Kataklysm.
19.4.2023 odpadla kapela Anthrax skrze zrušení celého turné.
15.5.2023 odpadly kapely Holy Fawn, Manes, Unto Others, The Acacia Strain, The Agonist. Ty nahradily kapely Bell Witch, Caligula's Horse, Extinction A.D., Midnight
6.7.2023 odpadly kapely Car Bomb, Volumes, White Ward, Within Destruction. Ty nahradily kapely I BUILT THE SKY, DEVOID OF THOUGHT, HEALTH, HYPNO5E.
31.7.2023 odpala kapela 1914, kterou nahradila kapela Ellende.
10.8.2023 odpadli Overkill (zdravotní důvody) místo nich S.D.I. => v průběhu festivalu
11.8.2023 odpadli Mantar bez náhrady => v průběhu festivalu

Ze zmíněných odpadnutí mne mrzely hlavně kapely Lik, Legion of the Damned, Mantar a Holy Fawn. Avšak první tři jsem již viděl, tak to "přežít" šlo zvláště, když za první dvě byly potvrzeny srovnatelné náhrady.

Úterý

Loňský rok bylo úterý "regulérní den" jakožto náhrada za "covidové ročníky" a letos se naštěstí vrátil formát "warm up party".
Kapely byly zvoleny s Českých a Slovenských vod a tak mne naštěstí ponechaly vesměs chladným. Ano mám rád Adacta + Innersphere a klidně bych poprvé mrkl na Crippled Fingers avšak první dvě kapely jsem již viděl a všechny dokupy jistě ještě několikrát uvidím. Tudíž ve výsledku jsme se, s partií, rozhodly úterní den oželet.

Středa

Na vlastně veškeré festivaly jezdím s kamarády, kteří mne nabírají přímo u baráku, což je značka ideál. Avšak na Brutalu máme druhým rokem ubytování s jinou partií a tak je lepší jet s nimi, což znamená i část cesty vlakem. Cestovatelský komfort tudíž lehce klesá, ale na stranu druhou není problém dojet vlakem do Jihlavy a tam přesednout do auta. A tak se i letos vyrazilo osobákem v 7:22, aby se stíhal sraz v Jihlavě kolem 8:15. Avšak kamarádovy tento spoj ujel a tak jsme se pro něj z Jihlavy musely vrátit autem (asi 25km jedna cesta), což nám rázem udělalo hodinovou "sekeru". K ubytování jsme tak dorazily kolem 11:30, což byl již nejvyšší čas vyrazit směr festival, kde v 12:00 začínali mí oblíbení Feastem.
Celou cestu do areálu mne (zbytek partie tolik nechvátal) provázel silnější déšť, ale Finové za to rozhodně stáli.

/// FEASTEM ( Grindcore/Death Metal / Finsko )
První kapelou se tedy stali mí milovaní Feastem, které si užívám jak z desek, tak živě na festech i klubech. Tato parta sympaťáků umí skvěle hrát a žádné pódium jim není malé/velké (viz třeba poslední setkání na Obscene Extreme 2022+2020 => jeden z top setů daného ročníku). Jejich hudbu považuji za srovnatelnou s žánrovými velikány, ač to není znát na hracích časech ani na četnosti koncertů. Ostatně to potvrdil i zdejší první slot dne, který navíc probíhal za stále silného deště. Déšť/nedéšť slot/neslot chlapi se do toho pustili s vervou, ale tu totálně zazdil kompletně slitý, zvláště prostorový a nečistý (víc než hrají) zvuk, který jako bonus občas utlumil i zpěváka. Do toho měla kapela potíže s basou, kterou vyplnila Petriho noisová vsuvka na jakési "krabičce". No prostě šílený zvuk, který v půlce odehnal i kamaráda, který Feastem zažil snad 20x (vždy nadšen). Tudíž mohu jen zmínit, že zazněla i nová skladba jejíž jméno si nevybavuji, ale byla čekám ze splitka "Feastem / Insistent" (2023), které vzniklo s tuzemskou perlou Insistent. Dále kladně mohu hodnotit anti nacisistický proslov, ač se stále držím hesla, že jakýkoliv extrém je špatný. Ostatně NS je extrémem na své části spektra a proto proslov zmiňuji.
Suma sumárum obrovské zklamání.

/// DEVOID OF THOUGHT ( Death Metal / Itálie )
Jako druhá kapela se představili Italové Devoid Of Thought, kteří mi při předposlechu zněli jako "těžký" old school Death Metal až jsem si vzpomněl na kultovní Demilich. To je samo o sobě zajímavá žánrová volba, protože v Itálii se primárně holduje brutálnímu tempu a tudíž rychlejších formám "kovu smrti".
Zdejší set stál očekávám na jejich jediném vydaném "Full-length" albu "Outer World Graves" (2021), ač jeho stáří naznačuje, že možná zazněla i nějaká novinka. Velkým kladem bylo, že postupně ustával déšť a zároveň zůstala zatažená obloha čímž se posílila atmosféra. Rázem jsem si tento "murmurovatý" Death/Black Metal velmi užil. Vše umocnil výborný zvuk, který dával na obdiv i vytříbenou techniku muzikantů.
Suma sumárum vynikající set, který patří mezi nejlepší letos a zároveň mezi největší překvapení ročníku.

/// ANGELUS APATRIDA ( Thrash Metal / Španělsko )
Španělsko je jednou ze zaslíbených zemí pro thrash metal, ač odtud mimo Angelus Apatrida znám "pouze" Crisix. Hudbu AA bych přirovnával ke kapelám jako Sepultura, Exodus, či třeba Havok. Tudíž divoký thrash, který však pevně stojí na prastarých základech i přes kapelní vznik v roce 2000.
Hned od startu mne nadchlo, že se spravil kompletně špatný zvuk na Marshall stage (to odnesli Feastem) a já si tak mohl užívat špičkový thrash metal. Ze setlistu si vybavuji "pouze" pecku "Indoctrinate", která jen dokreslila obrázek vynikajícího setu. Kdyby nebyl tak silný lineup, tak by AA jednoznačně neminula finální "top30".

/// CHURCH OF MISERY ( Doom/Stoner Metal / Japonsko )
Z Japonských "Doom/Stoner vod" znám pouze Coffins, Anatomia, Corrupted, Boris a Kikagaku Moyo. Avšak Church Of Misery šli do potvrzení mimo mne, což změnil předposlech, který mne odvál myšlenkami až na festival Keep It Low (tam si v roce 2017 zahráli). Z kapely lze cítit odkazy na Black Sabbath, Saint Vitus, či například Electric Wizard. To platí i pro jejich nové album "Born Under a Mad Sign", které vyšlo po dlouhých 7 letech.
Přes to vše jsem od setu nečekal něco co by mělo atakovat "top30" ročníku, ale opak byl pravdou. Set nalákal solidní zástup fandů, kteří si "ujížděli" na vyklidněném psychedelickém rocku, který se nebál hrábnout do strun a jít kamsi k Doom/Stoner metalu. No prostě velmi zábavná houpavá hudba, kterou podpořil kvalitní zvuk a nadále převládající zatažená obloha. A tak se zde událo nejspíše nejmilejší překvapení celého ročníku.
Potěšilo mne, že jsem pár hodin po setu potkal zpěváka kapely v areálu. Krátce jsem ho pochválil za výborný set a on mi po poděkování do ucha pošeptal česky "Děkuji". Opravdu sympaťák až mne mrzí, že nemám společné foto. 

/// BE'LAKOR ( Melodic Death Metal / Austrálie )
Austrálie je velmi zajímavým světadílem, který je jedinečný jak v rámci fauny/flóry, tak v generování zajímavých kapel. Mezi nimi jsou i Be'lakor, kteří hrají svůj Melodický Death Metal skoro 20 let a stále mají něco specifického pro tento poměrně rozšířený žánr. To mi potvrdila všechna zdejší shledání (2012, 2015), ale i poslech posledního alba "Coherence" (2021) na kterém se podílel i novější bubeník (Elliott Sansom).
Od setu jsem čekal prvoligový melodeath, který však bude mít potíže proklouznout do "festivalové top30", ale očekávání byla předčena velmi rázně. Tak skvělý set jsem od nich ještě nezažil a užíval jsem si jej od startu do konce. Nejspíše to bylo tou atmosférou, která provázela kapely skrze promáčený den, ale hlavně kvalitou těchto muzikantů. Mnohdy mne napadla i podobnost s mojí srdcovkou Insomnium, ke které nerad kohokoliv přirovnávám.
Jednoduše vynikající set. 

/// IMMOLATION ( Death Metal / USA )
Legendární Immolation jsem viděl 3x (BA 2012, BA 2016, BA 2019) a ani tentokrát jsem si nenechal ujít tuto Death Metalovou srdcovku. Od posledního setkání kapela vydala album "Acts of God" (2022), které nadále drží laťku proklatě vysoko. Při pohledu na probýhající set by nikoho ani nenapadlo, že tato parta hraje již 35 let, protože v jejich podání je věk pouhým číslem. Bohužel však dorazilo méně fandů (asi 3/4 prostoru), kteří nejspíše sledovali radary zda již déšť kompletně ustal. Ti kdo došli však neměli čeho litovat, protože toto byl prvotřídní death metal z kterého by se mohla většina kapel mnohé naučit. Zaujalo mne, že kapela velmi vřele děkovala za pozvání Tomášovi Fialovi a Žlababovi, kterým také věnovala skladbu. A tak jedinou kaňkou na tomto excelentním setu byl krátký výpadek zvuku celé stage.

/// TRIBULATION ( Gothic Metal / Švédsko )
Když se řekne gothic metal, tak mne napadnou v první řadě skvělí The 69 Eyes, či Fields Of The Nephilim a okrajově možná Tiamat. Tribulation mají také velmi solidní jméno, ale vůči těmto kapelám využívají až black metalové prvky z kterých ční nakřáplý vokál. Tudíž jsou ve výsledku tvrdší, ale i tak jsou pro mne blíže až mainstreamovým Ghost (nic proti nim).
Od setu jsem tedy moc nečekal, ale naskytla se možnost 15 minutové zastávky a tak jsem se zašel podívat. Stage měli Švédové skvěle nazdobenou a zároveň k ní perfektně pasoval jejich warpaint (i ten mi evokoval Ghost). Ze setlistu jsem neznal jedinou skladbu, ale i přes to očekávám, že se primárně hrálo z  posledního EP "Hamartia" (2023). Výsledné pocity mám však veskrze pozitivní, kdy to zdaleka nebyla nějaká "popina", až bych kapelu označil za "tvrdší The 69 Eyes". Fandou jsem se nestal, ale názor jsem si na kapelu jednoznačně vylepšil.

/// HEAVING EARTH ( Death Metal / Praha )
Tito Pražáci patří mezi nejlepší tuzemské Death metalové kapely, které mají až Evropské kvality. Tyto kapely potkávám napříč rokem na různých festivalech a koncertech a tak mnohdy v rámci Brutalu "padají za oběť" střetům, či pauzám. Tentokrát mi naštěstí vyšel čas a já se na HE mohl mrknout po dlouhých 6ti letech. Od té doby v kapele nastalo zemětřesení, kdy kapelu opustili bubeník Jirka "Jurgen" Zajíc (Force of Hell, Insistent, Sick Sinus Syndrome, ex-Ahumado Granujo, ex-Uprise, ex-Beast Within the Sound, ex-Brute, ex-Ingrowing, ex-Cult of Fire (živě)), basák Pavel Šatra (Feeble Minded), zpěvák Michal "Žlababa" Štěpánek (Brutally Deceased, Shampoon Killer) a v mezičase nástupce Žlababy a to Marek Štembera (Brutally Deceased, Somniate, ex-Feeble Minded, ex-Neurotic Machinery). Tyto výtečné muzikanty nahradili basák Tomáš Ledvina, hvězdný živý (prozatím jen na několik akcí) bubeník Giulio Galati (Hideous Divinity, Mass Infection, ex-Ade, ex-Bloodshot Dawn (živě), ex-Kampfar (živě) ), a navrátivší se původní zpěvák Sepp (ex-Despise). Sepp se do kapely vrátil po 11 letech. Tudíž velký kolotoč změn, který minul "pouze" oba kytaristy a já tak čekal jak s to vše sedne.
Hned od startu mne zaskočilo zaplnění celé Octagon stage lidmi. Tato stage není bůhví jak velká, ale HE měli proti sobě hned 3 stage kde sice nehrál Death metal, ale i tak. Tudíž jsem byl na jednu startu rád za zájem o kvalitní tuzemskou bandu, ale zároveň mne nebavilo po celý set až stísněný mezi dalšími lidmi. Každopádně na kvalitu hudby to vliv nemělo a já mohu konstatovat, že kapela nadále hraje kvalitní technický Death Metal minimálně Evropské úrovně. Trošku jsem si musel zvykat na Seppův vokál, který je přeci jen odlišný od "Žláby", ale výsledný dojem je velmi pozitivní i přes počáteční "utažený zvuk". Naopak velkou pochvalu zaslouží fandové, kteří v koncovce roztočili asi 10-ti hlavý kotel.
Suma sumárum super set.
P.S.: Dosti mne zaujala role člena "v kápi", který hrál na "krabičky".. Jeho příspěvek jsem nedokázal rozklíčovat, ač se mělo jednat o jakéhosi basáka nějaké kapely (jen jsem zaslechl a nestihl poznačit).

/// SODOM ( Thrash Metal / Německo )
Aneb jedna z nejvýznamnějších Thrash metalových kapel, která je součástí "The Big Teutonic 4" ( Destruction / Kreator / Sodom / Tankard ) což je vlastně Evropská (potažmo Německá) odezva na Americkou "Big Four" ( Slayer / Metallica / Megadeth / Anthrax ). Osobně preferuji tu Evropskou čtveřici a zní beru Sodom jako "č.2" hned po Kreator.
Od mého posledního shledání (Rock Heart festival 2018) kapela vydala album "Genesis XIX" (2020) a k tomu "best of album" jménem "40 Years at War - The Greatest Hell of Sodom". Navíc kapela opět změnila bubeníka, kterým je nově Toni Merkel (Sabiendas, ex-Pighead (živě)). Sodom mám nadále rád, ale jak nejsem kovaný "thrash maniak", tak bych Sodom klidně "obětoval" ve střetu s nějakou zajímavou kapelou. Avšak lineup se postavil, tak že jsem je mohl vidět takřka celé a já toho využil po boku mnoha fandů, kteří roztočili i velký kotel. Precizní nasazení celé kapely vše umocňovalo a já se tak bavil sále víc. Až bych řekl, že to byl jejich doposud nejlepší set, který tím předčil i má očekávání... Prostě pravé legendy žánru, které stále umí.

/// I AM MORBID ( Death Metal / USA )
I Am Morbid je superskupina ex-členů legendárních Morbid Angel. Hrají zde David Vincent (Vltimas, ex-Morbid Angel, ex-Terrorizer) a Pete Sandoval (ex-Terrorizer, ex-Morbid Angel, ex-Unleashed (živě)), které doplňuje Bill Hudson (NorthTale, ex-U.D.O.). Jejich setlist je koncipován jako oslava 30ti let od vzniku alba "Covenant", ale hrají i z mého nejoblíbenějšího alba "Altars of Madness" (1989).
Na set dorazilo mnoho fandů s vysokými očekáváními, ač já spíše koukal na hodinky, abych stihl set Mork. I proto jsem stihl jen půlku setu této infernální záležitosti, která perfektně zavzpomínala na doby, kdy Death metal vládl světu. Set tak šel přirovnat k samotným Morbid Angel, ale i přes to jsem potřeboval v půlce setu odejít na nejmenší Octagon stage.
Celkově se jednalo o velmi povedený set, který bavil široký zástup fandů. Za mne však do pomyslné " festivalové top30" neproklouzl, ale klidně si jej v budoucnu zopakuji.

/// MORK ( Black Metal / Norsko )
Mork jsem do potvrzení sotva evidoval jménem i proto, že to je one-man projekt a ty často ignoruji, protože je většinou nelze vidět živě. Avšak zdejší potvrzení mi tuto možnost dalo a i předposlech dopadl velmi solidně. Očekávání umocnila i účast bubeníka Daniel "Malignant" Minge (ex-Ragnarok) a to, že kapela měla absolvovat turné a koncerty v Evropě, Latinské Americe a Severní Americe. Navíc jejich hudbu mají respektovat black metalové legendy Nocturno Culto (Darkthrone, Sarke, ex-Satyricon), Fenriz (Darkthrone, ex-Dødheimsgard) a Silenoz (Dimmu Borgir). Tudíž očekávání zajímavého setu byla nastolena i jsem došel včas, ale krátce po mě se valily zástupy fandů až byl prostor velmi přeplněn. A právě skrze stísněnost jsem po asi 4 skladbách odešel čemuž dopomohlo i to, že nejsem ortodoxním fandou Black metalu potažmo Mork. Každopádně set to byl velmi kvalitní až člověk nevěřícně kouká na vznik kapely teprve v roce 2004 kdy v jejím čele stojí Thomas Eriksen, kterému teprve bude 40 let. Avšak být "sardinkou" mne vskutku nebaví a tak jsem prchalsměrem k hlavní stage.

/// HEAVEN SHALL BURN ( Melodic Death Metal/Metalcore / Německo )
HSB hráli mezi sloty Mork a Grave Miasma a tak jsem se rozhodl je vynechat, ač je mám delší dobu rád skrze skladby "Endzeit", "Hunters Will Be Hunted", "Combat", "Counterweight", či jejich legendární cover "Black tears" (Edge Of Sanity cover). Jenže dřívější odchod z Mork mi dal možnost si zopakovat jejich zdejší set (rok 2015), který mne bavil.
Tito Němci za poslední roky velmi vyrostly a rázem patří mezi hlavní jména na Německých festivalech, což potvrdili i zde velmi solidním slotem. Kapela se za něj odvděčila velkou světelnou show, kterou doplňovaly i plameny ze stage a hlavně početný zástup fandů. Ostatně jak muzika, tak pódiové vystupování kapelu řadí ke světovým kapelám, který na legendy chybí "pouze věk". Já si tak, po svém příchodu, mohl naplno užít zmíněnou pecku "Endzeit" na kterou na závěr navázala nesmrtelná "Black tears".
Jednalo se tak o velmi kvalitní set, který se jen o chlup nedostal mezi nejlepší letošní sety.
P.S.: Lehce mne překvapilo, že si zpěvák Marcus Bischoff nechal narůst dlouhé vlasy.

/// GRAVE MIASMA ( Black/Death Metal / Velká Británie )
Tato kapela vznikla teprve v roce 2006 a samotného mne zaujali na "první dobrou" teprve před pár lety. Ostatně mezi členy kapely lze vidět špičkové duo muzikantů a to bubeníka D (ex-Cruciamentum, ex-Corpus Christii (živě)) s kytaristou Tom McKenna alias T (Malthusian). Zvuk tohoto špinavého Death Metalu tak není moc vzdálen od zmíněných Cruciamentum a Malthusian, ale ani od kapel jako Dead Congregation, Irkallian Oracle, či třeba od jiných Britů Lvcifyre.
Avšak začátek setu mne dosti zklamal zvukem, který měl přehnaně výrazné ozvěny až nešlo slyšet kytary. Postupně si to naštěstí začalo sedat a já se tak konečně mohl užívat tento prvotřídní nářez, který bavil opětovně zaplněný Octagon. Tentokrát jsem zvolil taktičtější pozici, která mne prostorově neomezovala a já si tak mohl vychutnávat tuto perlu včetně proslovů mezi songy. V nich mne nejvíce zaujala slova "..first time in Czechia..", tudíž tento set byl opravdu exklusivní podívanou.
Suma sumárum velmi kvalitní set, který však těsně neproklouzl do celkové top30 festu.

/// HEILUNG ( Neofolk/Ambient / Mezinárodní )
V roce 2003 začala Wardruna přehrávat prastaré severské skladby a lidi to zaujalo natolik, že začaly vznikat další a další kapely. Mezi těmito nástupci se v největší jméno vyprofilovali Heilung, které jsem si zde velmi užil v roce 2019. A tak i letos bylo v plánu si je zopakovat celé, ale překryv s Grave Miasma mi dovolil pouhou půlku.
Již příchod ke stage mne zaujal kulisami, které evokovaly les. Před ním kapelu doplňovaly různé tanečnice, zbrojnoši a již tradičně úchvatné kapelní kostýmy od šamana po kouzelnou zpěvačku (řekneme bílá čarodějnice?). Dalšími faktory byla hra na atypické nástroje (různé kosti, jednostrunné nástroje, bubínky atd..) a až výpravný průchod skladbami. V nich se na stage objevilo i klidně 20 lidí, kteří dopomáhali výslednému hudebnímu celku, který působil až hypnoticky, rozjímavě, ale také temně. Nejednou tak areál zahalila až mrazivá atmosféra ke které kontrastovala čistá obloha plná hvězd.
Opět se tak jednalo o výborný set, který si mile rád někdy zopakuji.

/// POSSESSED ( Death/Thrash Metal / USA )
Tuto legendu jsem doposud viděl pouze krátce v roce 2017. A ani letošní lineup mne nepovolil zde být po celý set (přesun na Russian Circles). Od tehdejšího setu kapela vydala dlouho očekávané album "Revelations of Oblivion" (2019), které tak po dlouhých 23 letech navázalo na svého předchůdce "Beyond the Gates" (1986). A k tomu kapela slaví 40 let od svého vzniku, který si však pamatuje pouze jediný zakládající člen a to zpěvák Jeff Becerra. Ten se stal zpěvákem hlavně skrze to, že je od roku 1989 upoután na vozíku (skrze jakousi střelbu).
Possessed konečně dostali slot na hlavní stage a já čekal zástupy fandů, které se však nepotvrdily. Vůči jiným Death metalovým legendám, v minulosti, tu bylo lidí znatelně méně. Mě osobně to však vůbec nevadilo, protože bylo více prostoru si tento nářez pořádně užít. V dalším průběhu festivalu jsem na tento set slýchal samá pozitiva, ale já potřeboval v půlce přejít na další srdcovku a to Russian Circles.
Celkově tedy vynikající set, ale další příklad střetu dvou výborných kapel.

/// RUSSIAN CIRCLES ( Post Metal / Post Rock / USA )
Tato kapela pochází z Windy City (Chicago) a funguje již od roku 2004 a za tu dobu se vypracovala mezi nejvýznamnější jména celé Post rock/metalové scény. Takovou lahůdku jsem si nemohl nechat ujít, ač to znamenalo opustit vynikající set Possessed a hlavně přepnout z "Death Metalu" na " Post Rock/Metal". Avšak již cesta ke stage mne "přepla" skrze úžasnou atmosféru, která se linula do širokého okolí. melodičnost a technická vytříbenost způsobovala až snové stavy, které mnohdy přešly do "Post metalových" postupů, které mi evokovaly kapely jako například Celeste. Celý zážitek umocňoval i pohled na oblohu, kde se ve tmě třpytila celá řada hvězd. V neposlední řadě musím pochválit i fandy, kterých zde bylo odhadem 2/3 placu v takto pokročilém slotu.
Nádherný set, který patřil mezi nejlepší sety roku a o to větší škoda překryvu takto výborných setů.

/// ARTIFICIAL BRAIN ( Technical/Progressive Death Metal / USA )
Tito rodáci z města Valley Stream vznikli teprve v roce 2011 a je tak dosti zajímavé, že členové již prošli celou řadou zajímavých kapel (ač většinou jen jako živí hráči) jako Myrkur, Pyrexia, Revocation, Abbath, či Severed Savior. Avšak poslech jejich desek dává jasně najevo, že to jsou samí výborní muzikanti a přesně to potvrdil i zdejší set. Ten byl od prvních tónů velkým nářezem, který upoutal odhadem 1/3 prostoru před stage. Návštěvnost to není extra vysoká, ale na set s koncovkou k 3h ranní to je fajn. Ostatně při poslechu mne napadli i Cattle Decapitation skrze podobnou barvu hlasu.
Suma sumárum vynikající tvrdý set, který byl plný kouře a zážitků. Čekal jsem kvalitní set, ale toto opravdu ne.


Po konci koncertů se již vyrazilo na ubytování, kde však partie ještě vykecávala a tak jsme šly spát až kolem 4h ranní.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- MESHUGGAH (střet s I AM MORBID + GRAVE MIASMA)
- CROWBAR (střet s IMMOLATION)
- SIJJIN (střet s SODOM)

Čtvrtek

/// CAPRA ( Hardcore / USA )
Čtvrtek pro mne otevřela zajímavá Americká HC banda Capra, která má v čele zpěvačku Crow Lotus. Faktorem však nebyla "pouze" tato pohledná žena, ale také to, že mne vcelku zaujala jejich hudba. Inspirací této kapely mají být Converge, ale mne osobně napadli i Walls of Jericho.
Fandů dorazil překvapivě vysoký počet (asi 1/3 placu před stage) a od pohledu se vesměs všichni bavili tímto živelným HC, kterému vládla zmíněná Crow. Dokonce se v koncovce setu rozjel i menší circle pit, který kapelu jednoznačně potěšil. Zaujalo mne, že kapela zahrála poprvé v České republice, ač s ohledem na vznikv roce 2016 to není tak překvapivé.

/// CRISIX ( Thrash Metal / Španělsko )
Návrat ke stage se nesl ve znamení divokého Thrash Metal v podání Crisix. Ti si mne omotali kolem prstu na "Obscene Extreme 2022+2020" kde to byl živelný, upřímný a hlavně perfektní set. Napadla mne i taková paralela se skvělým setem Belgičanů Schizophrenia, který dopadl výborně i v Josefově a i to byl další faktor vysokého očekávání od setu Crisix.
A i tentokrát to byla velká jízda od prvních tónů, při kterých se neustále pohybovali jak všichni členové, tak fandové. Dle očekávání se ihned roztočil velký kotel, který následovala i wall of death... No prostě příkladná divočina, kterou dokreslovaly pohodová gesta jednotlivých členů včetně průpovídek. Pobavila i koncovka setu, kdy si celá kapela proházela nástroje a tak zpěvák s basákem a bubeník s kytaristou. Následující skladba zněla méně intenzivně, ale kvalitně avšak byla hlavně základem pro již tradiční "cover skladbu" v které zazněly části hitů od kapel jako Sepultura, Anthrax (song "Antisocial"), či Motörhead (snad dobře identifikováno).
Španělský Thrash metal je výtečnou záležitostí a měl bych jej časem hlouběji prozkoumat.

/// EVILDEAD ( Thrash Metal / USA )
Tento prastarý Thrash Metal zde měl zahrát na loňském překládaném ročníku. Avšak ani tehdy ani teď mne kapela nějak zásadně neuchvátila, ač svým vznikem v roce 1986 je poblíž legendární "Big Four" ( Slayer / Metallica / Megadeth / Anthrax ). Kapely této 4ky, či třeba takový Exodus vznikali kolem roku 1980, tudíž Evildead jsou jen o něco málo mladší. Ke slávě jim jednoznačně nepomohly dlouhé přestávky od hraní a to zvláště 13ti letá pauza, která skončila v roce 2008. Co je naopak potěšitelné je to, že zde jsou členové co v kapele hráli i před rokem 1990, ač to mnohdy nejsou vyloženě zakládající členové. Každopádně Thrash této staré bandy působí dosti naléhavě s takovým nádechem HC, až bych si vsadil na kořeny v New Yorku, ale chlapi jsou z druhého konce USA (Los Angeles).
Jenže Evildead nejvíce "odnesli" divoký set Crisix, kdy jejich vystoupení rázem působilo mdle až ospale. I počet fandů klesl +/- o 50% a, že bych viděl nějaké nadšené fandy to opravdu ne... Zahrané to bylo dobře, ale prostě Crisix tu laťku dali proklatě vysoko a tak možná pro příště bych tyto dvě bandy otočil bez ohledu na status/stáří Evildead.
Celkově se tedy jednalo pouze o průměrný set z kterého jsem v půlce odešel.
P.S.: U zpěváka mne potěšilo triko legendárních Kiss.

/// GANG GREEN ( Hardcore/Punk/Crossover/Thrash Metal / USA )
Do potvrzení jsem toto jméno vůbec neznal, ač se má jednat o zásadní kapelu pro celý "Hardcore punk" potažmo "Crossover Thrash Metal". Od vzniku v roce 1980 chlapi k těmto základům postupně dodávali až Heavy metalové postupy, což ještě více rozkročilo jejich styl. Předposlech mne nějak zvlášť nebavil, ale vidět takto starou kapelu se nepoštěstí každým dnem.
Samotný start působil jako rychlejší punk s mdlejším vokálem, který se po asi 2 skladbách změnil. V té chvíli se na okraj stage stáhl první zpěvák a nastoupil druhý, který působil ještě více zpomaleně již od chůze. Ani on mne nikterak neuhranul a já tak po pár skladbách odešel.

/// WOLFHEART ( Melodic Death Metal / Finsko )
Zemí zaslíbenou pro Melodic Death Metal je jednoznačně Finsko, které tak zdatně konkuruje svým Švédským sousedům. Jednou z tamních perel jsou právě Wolfheart, které mne baví dlouhé roky jak z alb, tak živě (viz zdejší set z roku 2017).
Mozkem této kapely je Tuomas Saukkonen (Black Sun Aeon, Before the Dawn, + další tuna kapel), který je velmi plodný v tvorbě desek, kdy od zmíněného setkání v roce 2017 (tehdy promovali album "Tyhjyys") kapela vydala hned 3 alba "Constellation of the Black Light" (2018), "Wolves of Karelia" (2020) a "King of the North" (2022). Tuto kadenci již vstřebává i nový kytarista Vagelis Karzis (ex-Rotting Christ (živě)), který v roce 2020 nahradil Mika Lammassaari (ex-Eternal Tears of Sorrow).
Samotný set dostal do vínku solidní pařák, ale z kapely se linul severský chlad a tak s přehledem udržela solidní zástup fandů před samotnou stage. Vše dokreslovaly držáky mikrofonů z imitací jeleních hlav (?), překrásné kulisy a hlavně luxusní melodické linky. Čistota této hudby je vskutku prvoligová a zvláště živě má velkou sílu. Věřím, že by ještě více rozkvetla v nočním slotu, či v klubu, ale i takto odpoledne na festu to skvěle funguje. Výborný set, který dokonce rozjel wall of death.

/// GET THE SHOT ( Metal/Hardcore / Kanada )
Jednou z nejenergičtějších kapel kterou jsem kdy viděl byli Kanadští Get The Shot, kteří mne zde "rozkopali" v roce 2019. Tehdy jsem stihl jen část jejich setu, ale byl to neskutečný příval energie a člověk měl pocit jako kdyby byl na "Fajt festu" kam podobné smečky primárně patří. A tak ani letos nebyl žádný důvod tuto nálož vynechat, ač i tentokrát jsem stíhal pouhou půlku setu (překryv s Wolfheart).
Již od příchodu šel viděl velký zástup fandů, rozjetý kotel, plavce a hlavně tu očekávanou tunu energie. Ta sálá hlavně ze zpěváka (Jean-Philippe Lagacé), který je zároveň kus velkého chlapa a tak již od pohledu vzbuzuje respekt. Jeho energičnost jej táhla věčně na plot k fans, do kotle, či do role plavce. Ve finále byl většinu času mimo stage, ale to k této partě už prostě patří. Ani mi nevadilo, že jsem neznal žádný song, protože to zde nebylo vůbec potřeba.
Ve finále luxusní set a to píši jako člověk, který čistokrevné HC nemá v lásce.

/// EYEHATEGOD ( Sludge/Doom Metal / USA )
Dlouhodobě je mím nejoblíbenějším stylem Doom Metal a styly jemu blízké. Eyehategod tyto vody brázdí již od roku 1988, ale jejich sludge/doom metal mixnutý až s hardcore/punk postupy mne míjel. To změnil až předposlech před BA, který mne zaujal ač bych osobně bych eliminoval "Doom metalovou" část škatulky. Cítím zde primárně sludge metal s psychedelic postupy a až někde v pozadí Doom metal. Ke kapele bych nejvíce přirovnal Crowbar, Melvins, či například Bongzilla.
Z počátku setu mne lehce zklamalo, že zde byla zaplněna odhadem pouhá polovina placu. Avšak odezva na samotnou hudbu byla výborná, tudíž základ pro povedený zážitek byl položen. A i já se po pár skladbách začal bavit, jako všichni okolo, kdy jsem si nejednou vzpomněl na žánrové perly, které stojí po boku této legendy. I bych se nebál do žánrové škatulky dodat slovo "stoner", ale i bez něj to byl velmi příjemný set, který mne mile překvapil. A tak mne mrzí, že jsem v půlce potřeboval odejít směr Octagon stage. Naštěstí si je zopakuji na Keep It Low Festival 2023.

/// CONCRETE WINDS ( Death Metal/Grindcore / Finsko )
Tito pohrobci kapely Vorum mají hrát "Death Metal/Grindcore" (+ se někde doplňuje i Black Metal) teprve od roku 2019. Každopádně to je opravdu velmi hutná palba, která se velmi těžko popisuje osobně bych ji dal k "Death/Black" prasárnám (Diocletian, Revenge, Mitochondrion, či třeba Phobocosm), ale vůči nim je zde patrná vyšší rychlost celé hudby, která není až tak temně zastřená "prašivým zvukem".
Bohužel start setu se potýkal se slabým zvukem, který "ven" nedával žádnou energii. Po pár skladbách se to zlepšilo, ale stále mi zvuk přišel poměrně plochý a nevýrazný. I přes tento zásadní problém šlo cítit nefalšovaný nablacklý Death metal dosti hrubého zrna, který hltal velmi zaplněn Octagon stage. Já jsem však čekal ještě o něco víc, a i skrze zaplněnost stage, jsem se po půlce setu vydal směr Dismember.
P.S.: Před setem mne zarazila změna průchodu Octagonem, kdy se z něj od 17-23h stala jednosměrka (směr od hlavních stage na zelenou louku).

/// DISMEMBER ( Death Metal / Švédsko )
Dismember jsou kultovní kapelou, která formovala celý Death Metal již od roku 1988. Avšak v roce 2011 kapela ukončila činnost a vše nasvědčovalo tomu, že to je konečné rozhodnutí. Naštěstí tomu tak nebylo a Dismember opět začali hrát v roce 2019 a tak jsem je spatřil i já sám (Obscene Extreme 2022+2020). Tehdy jsem nebyl vyloženě unešen, protože mám naposlouchanou celou řadu jiných Švédských kapel jak zrovna tuto legendu. Nadšení neumocnili ani členové, kteří prošli kapelami jako Entombed, Necrophobic, Unleashed, General Surgery, Therion, Unanimated, Dark Funeral, či Satyricon. Od zdejšího setu jsem tedy čekal kvalitní výkon, ale nic co by neměly překonat jiné žánrové kapely.
Od startu mne zarazilo, že zde bylo vcelku málo lidí, když to porovnám s podobně významnými death metaly v minulých letech a to platí i o velikosti kotle. Dalším kazem byl určitě slitější zvuk a až přehnaně "prostorový" vokál. I přes to vše jsem se postupně začal bavit, ač set na Obscene Extreme řadím výše. Ze setlistu si vybavuji skladby "Of Fire" (album "Death Metal" z roku 1997), či "Casket Garden" (album "Massive Killing Capacity" z roku 1995).
Suma sumárum kvalitní práce, ale na "top30" to nebylo.

/// DYING FETUS ( Brutal Death Metal/Grindcore / USA )
Po legendě Švédského Death metalu nastoupila ta Americká, kterou byli slovutní Dying Fetus. Ti letos promují své poslední album "Make Them Beg for Death" (2023) a při té příležitosti zavítali i na zdejší festival, kde jsem si tak připsal 5-tý "zářez" (naposledy na MetalGate Czech Death Fest 2022).
Doposud to vždy byly precizní koncerty co do zvuku, hudby, nasazení.. no prostě ve všech ohledech. A i tentokrát to byla naprostá technická lahůdka, kterou umí vykouzlit jen málo kapel. A to ví mnoho fandů, protože jich zde bylo určitě více jak na Dismember a i odezva byla o dost silnější. Rázem se krom kotle vyskytl nejeden "plavec" a i kapela byla z odezvy nadšená. Údajně je to tu pro ně jeden z nejlepších festivalů, který se navíc stále zlepšuje. Ze setlistu mám poznačeny skladby "In The Trenches" (album "Reign Supreme" z roku 2012) a dále dvě věci z alba "Make Them Beg for Death", které vyjde letos v září. Těmi songy byly "Unbridled Fury" a "Compulsion for Cruelty".
Suma sumárum vynikající záležitost a jednoznačně jeden z nejlepších setů ročníku. I tak nad něj o chlup stavím set z MetalGate Czech Death Fest 2022.

/// MESSA ( Doom Metal, Ambient/Drone / Itálie )
Jedním z osobních headlinerů ročníku byla Italská Messa hrající od roku 2014. Osobně ji mám rád mnoho let, ale i tak jsem nevyrazil na jejich nedávný set v Brně. Vyjma různých okolností byl jeden z faktorů neúčasti právě zdejší Josefovský set. Na něj jsem se velmi těšil jak skrze skvělá alba, tak hlavně skrze perfektní záznamy jejich koncertů. V nich je vše co dělá Doom Metal Doom metalem a velkým bonusem je i okouzlující Sara Bianchin. Tato žena Vás zaujme svým až tajemným vzhledem a hlavně svým širokým vokálním rozsahem.
Zdejší koncert byl umístěn do Octagonu, který perfektně pasuje k této hudbě, ale s ohledem na předchozí zdejší sety vznikly oprávněné obavy o kapacitu. Ty se také potvrdily, kdy zde bylo opět hodně narváno, ale já si naštěstí pohlídal pozici kde to nebylo až tak hrozné. Dále jsem se obával zvuku, který zde letos občas "haploval", ale pro tentokrát bylo vše jak mělo být (tuším mají svého zvukaře na kterého mluvily Italsky) a já si tak mohl užít celý set od zvukovky po poslední tón. Sary hlas se nesl mezi hradbami s úžasnou aurou tajemného orientu, Italské ladnosti a zároveň Doom metalové zasmušilosti. Vše precizně doplňovali ostatní muzikanti, kteří se mnohdy svojí hudbou dotýkaly psychedelic/stoner vod. Messa se prostě nebojí rozevřít Doom metalovou náruč různým vlivům z čehož pramení i krása jejich hudby. I zde z toho byl naprosto fantastický snový set, který by mne vydržel bavit ještě hodně dlouho... Ta čistota této hudby mne odzbrojila a celý set se tak po právu dostal mezi nejlepší letošní zážitky, kdy jen těsně skončil druhý za Bell Witch... Děkuji.

/// SVARTSINN ( Dark ambient / Norsko )
Obecně nesnáším elektronickou hudbu, ale v posledních letech se stále hlouběji ponořuji do dark ambinetu, který již této hudebně není příliš vzdálený. Jedno ze jmen, které mne velmi oslovilo je právě Svartsinn alias "Jan Roger Pettersen", který vytváří hudbu hodnou jak žánru, tak překladu názvu "kapely". Svart je totiž "černá barva" a Svartsinn by mělo znamenat "temný". Jedinou potíží tohoto setu bylo, že se potkal se setem Messa a tudíž jsem jej nemohl vidět celý.
Po příchodu mne až překvapilo, že kromě "spáčů na gaučích" tu bylo velmi málo lidí. Prostor před zvukaři byl klasicky zaplněn sedícími lidmi, ale za zvukaři stálo jen pár lidí, kteří do pár skladeb odešli až jsem byl sám opřený o plot za zvukaři. Jde vidět, že tato těžká a zároveň poměrně monotónní hudba není zdaleka pro každého. Člověk zde musí vnímat všechny tóny, aby nalezl jejich postupné vrstvení, které tvoří velmi silnou muziku. Krátce po mém příchodu vše dokreslily tradiční animace, které se promítali na plátno. V nich se dalo rozpoznat buňky, vodu, či louky a to vše převážně v černobílé barvě. Ze setlistu jsem pár skladeb znal, ale jejich názvy nejsem schopný určit. Ostatně Svartsinn poslouchám poměrně hodně, ale "z hlavy" neřeknu ani nejoblíbenější album natož co zahrál za skladbu.
Celkově výborný set, který mi opět potvrdil proč mám Dark ambient rád.

/// SPECTRAL WOUND ( Black Metal / Kanada )
Problémy s našlapaným lineupem se přenesly i do setu této Kanadské Black Metalové perly z které jsem stíhal pouhou půlku setu (částečný překryv s OF THE WAND AND THE MOON) a to jsem ještě musel eliminovat plánovaných závěrečných 15 minut mých oblíbených Enslaved (abych stihl dojít na octagon). Spectral Wound za to však stojí ač fungují teprve od roku 2015. Jednáse o naprosto špičkový Black, který má osobitost Kanadských kapel, ale lze v něm najít i moderní vlivy kapel jako Mgła, či Uada. Prostě hodně zajímavá kapela, kterou není tak snadné vidět.
To vše potvrdil i set při kterém se otevřela pomyslná jáma pekel... rudě nasvícená stage, vokál plný skřeků, warpaint, "džísky" a hlavně nekompromisní Black Metal s až Death metalovými vlivy. Postupně začalo rychlosti ubývat a ze setu se vyklubal spíše "old school" Black metalový koncert velmi vysoké kvality. Vůči této bandě se mohla jít "zahrabat" celá plejáda velkých jmen této scény nejen z letošního lineupu. V půlce jsem se potřeboval přesunou na KAL stage a tak jsem odcházel dosti nerad. Bohužel moc oblíbených kapel naráz je vždy problém...

/// OF THE WAND AND THE MOON ( Neofolk/Dark Folk/Martial Industrial / Dánsko )
Po půlce setu výtečných Spectral Wound jsem dorazil na druhou půlku projektu v jehož čele stojí Kim Larsen, který v letech 1994-1999 působil jako kytarista slovutných Saturnus. Po odchodu z této legendy se zdá se začal naplno věnovat Of the wand and the moon, které založil v roce 1998. Kapelu jsem nějaký ten rok evidoval, ale až zdejší potvrzení mne pustilo do naposlouchání a mohu konstatovat, že to je nádherná čistá muzika plná emocí. O to větší škodou bylo, že jsem stíhal pouhou půlku setu.
Celý koncert odehrál Kim na kytaru a mnohdy mi tak na mysl naskočila kapela Me And That Man, ač bez black metalového pozadí. Ostatně některé songy mi přišly jak kdyby je napsal samotný Nick Cave, což i někdo v okolí glosoval, že by snad Kim měl hrát často i předělávky. V tom si jistý nejsem, ale nic to nemění na tom, že toto bylo opravdové pohlazení po duši, které občas přešlo až v příjemné zamrazení. Ohlasy byly asi nejsilnější v rámci této stage co jsem letos zažil a i návštěvnost byla dosti vysoká a hlavně stabilní (lidí moc neodcházelo).
Výtečná záležitost!

/// MIDNIGHT ( Black/Speed Metal / USA )
Black/speed metal nezní jako něco co by mne jakkoliv lákalo k poslechu doma natož na takto náročném festivalu. Jenže v roce 2022 na Obscene Extreme mne tato banda zaujala svým odkazem na Motörhead, či spřízněné Bütcher. A tak jsem se rozhodl na jejich set pořádně mrknout v rámci Brutalu. A neprohloupil jsem...
Tento punkem nasáklý Black metal působí stále jako zjevení, které je pro mnohé neznámou a hlavně mnohé mile překvapí. Hudba je příkladně divoká, hravá, ale i tvrdá což podporují i muzikanti svými neustálými přeběhy a skoky. Najednou se začali vyskytovat i první plavci a lidé se bavili na maximální možnou úroveň. Dokonce zde byla asi 2/3 placu lidí, což je velmi solidní na set k 1h ranní. Prostě Black rock'n'roll, který baví hlavně živě a nadchnul i kamaráda, který je žánrově rovnou odsoudil za "co to jako je? Tak tam fakt nejdu.."... šel a byl velmi spokojen.
P.S.: Kytarista kapely pobavil reakcí na oslavné volávání fandů "Midnight Midnight" tím, že gestem naznačil, že se dívá na své hodinky kde již bylo 1:18 a ne půlnoc.

/// ELLENDE ( Ambient Post-Black Metal / Rakousko )
Ellende jsem poznal skrze jejich set na Heathen Assault over Brno 2020. Od té doby tuto partu občas poslouchám a to zvláště album Lebensnehmer (2019). Avšak na jejich nové album Ellenbogengesellschaft (2022) jsem ještě neměl čas což nic nezměnilo na vyšších očekávání.
Kapelu i nadále podpořil zástup fandů, kteří solidně zaplnili 2/3 placu a vydržely zde až do samotného konce v 2:50 ráno. Již jen toto potvrzuje kvalitu této bandy, která dokáže vykouzlit temnou atmosféru a hlavně perfektní hudbu. Jejich Post-Black Metal není něčím unikátním, ale živá prezentace předčí mnohá zavedená jména a co víc kapela je z Rakouska a tak i našinec nemá problém tuto kapelu vidět. Mimo hudebně vždy zaujmou obří kostěné propriety zpěváka L.G., který je vlastně jediným stailním členem kapely.
Suma sumárum skvělá tečka za náročným dnem.


Po konci Ellende se vyrazilo na ubytování, ale padla volba na "panák na odchodnou", kde jsem zvolil zdejší vodku (Cryo) a kamarád slivovici. Poté se stavilo "na jednoho" Krakonoše 12ku a rázem jsme byly na bytě až po 3:30 ráno. Tudíž opět náročný den s minimem spánku.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- MOONSPELL (střet s EYEHATEGOD + CONCRETE WINDS)
- SEPULTURA (střet s MESSA)
- IN FLAMES (střet s ENSLAVED + SPECTRAL WOUND)
- WATAIN (pauza)
- BELPHEGOR (střet s MESSA)
- KUROKUMA (střet s DYING FETUS)
- ENSLAVED (střet s MESSA a SVARTSINN)

Pátek

/// CATASTROFY ( Thrash Metal / Slovensko )
První páteční kapelou byli zbojníci Catastrofy, které jsem doposud viděl pouze 2x (naposledy Obscene Extreme 2019) a vždy to byla velká zábava. Od posledního setkání chalani stihli vydat nové album "Taký je život" (2021), které jsem měl možnost slyšet živě až zde v pozici "otevíračů". Tento slot je pro ně jako dělaný tím, že dokážou natáhnout fandy i na takto brzký čas a zároveň hned udělat "bordel".
Vše potvrdil i samotný koncert, který otevřelo intro koketující až s dechovkou. To sledovaly již odhadem 2/3 placu fandů a jakmile se ukázala i kapela, tak se ihned rozjel hodně velký kotel. Ten roztáčel jak pekelně rychlý thrash, tak divokost samotných členů na stage. Ze setlistu zazněly věci jako "Pod Pieskovým kopcom", "Taký je život", "Jebem Vaše Idoly", "Ančine cecky", "Malinový džem", či "Zbojnícky tanec". Lidé se bavily ve velkém, že neváhali ani rozjet wall of death, která roztočila ještě větší kotel. Co se mimo skladbových záležitostí týče, tak Boris je velký vtipálek a člověk se prostě musel smát. Viz hláška glosující čtvrteční set Watain, kde se měla kapela polévat prasečí krví a Boris na to, že tu prý jsou od toho, aby to tu po nich vytřeli. Dále se nebál rýpat do Slovenského původu a označovat se hanlivě za "čoboláky" a podobně.. Prostě velký nadhled a zábava jak v hudbě, tak v mluveném slově. Skvělý set.
P.S.: Pobavil start kotle, kde jezdil "Rambo" na kole a fandové za ním běhali v circle pitu.

/// COFFIN FEEDER ( Deathcore / Belgie )
Zaškatulkovat tuto novou kapelu není snadné, ale nakonec jsem se přiklonil k mému neoblíbenému Deathcore. Ke stage jsem tak vyrazil primárně skrze sestavu kapely, kde je můj velmi oblíbený zpěvák Sven de Caluwé (Aborted, Leng Tch'e (živě), ex-In-Quest) a dále basák Jan Hallaert (Leng Tch'e), či bubeník Siebe Hermans (ex-Eye of Solitude). Tudíž dosti lákavá sestava, která stojí za to se přesunout z Catastrofy o pár metrů vedle.
Jenže set byl "přesně mířenou ranou na solar" kdy bych se nebál jej přirovnat k Aborted s vyšším počtem HC prvků. Za Deathcore bych živě tento set neoznačil a i těch samplů bylo výrazně méně než jsem očekával. I fandové se bavili a rozjeli i menší kotel, který vyšperkovala i menší wall of death, kterou vyhecoval sám Sven. Ten opět předvedl dechberoucí vokální výkon a vůbec celá kapela zahrála výborně. Jako poslední věc zazněl song "Severed Survival".
Celkově velmi milé překvapení u kterého je jen škoda, že zde bylo méně lidí jak na předchozích Catastrofy.

/// DEMONICAL ( Death Metal / Švédsko )
Po krátkém oddechu nastal čas konečně vidět mé oblíbené Demonical, kteří navazují na celou řadu špičkových Švédských Death Metalových kapel. Ostatně kapela vznikla z ex-členů legendárních Centinex, kterých zde aktuálně již tolik není, ale to nic nemění na kvalitě samotné kapely. Z aktuální sestavy mne zaujali basák Martin Schulman (Centinex, ex-Interment), bubeník Ronnie Bergerstål (ex-Centinex, ex-Grave, ex-Entombed A.D. (živě) ) a zpěvák Charlie Fryksell (ex-Macabre Decay). To jakým je Charlie zpěvákem a jak mu to "lepí" s Demonical mohlo nastínit EP "Into Victory" (2023), ale to jsem do tohoto setu neslyšel.
Již od startu se vyvalil hutný old school Death Metal Švédského střihu. Vše k sobě pasovalo a kapela dokázala navodit i kvalitní atmosféru na to, že stále pražilo slunce. Lidí vůči Coffin feeder moc nepřišlo, ale hlavně i zde roztočili kotel, což je super. Z pomalejších věcí zazněla pecka "Fallen Mountain", která byla krásně válivá až na pomezí Death/Doom Metalu.
Dle očekávání to byl velmi kvalitní set, který fungoval i v žáru slunce.

/// INSANITY ALERT ( Thrash Metal/Crossover / Rakousko )
Divoký Thrash Metal/Crossover mne v posledních letech baví víc a víc hlavně skrze legendární Amíky Municipal Waste a Iron Reagan. Evropskou odpovědí jsou právě Rakušáci Insanity Alert, což jsem si již potvrdil hned 2x na Obscene Extreme (naposledy v roce 2021). I proto jsem se na zdejší set těšil, ale již nastal první programový střet s kapelou Konvent, která je mému srdci přeci jen blíže a tak jsem zvládl pouhou půlku setu IR.
I v té půlce jsem dostal zábavný nářez, který se zájmem sledoval i takový Čurby (Obscene Extreme). Fandové před stage se nenechali dlouho pobízet a rozjeli kotel o velikosti kotle z Catastrofy. Hudba stále uháněla vpřed a pařících lidí přibývalo stále víc a víc. Klasikou jsou i vtipné průpovídky mezi songy jako třeba "Je nám jedno jak se máte/nemáte... Nás zajímá zda máte co hulit a pít... Ostatní přijde samo.".
Zábavný to set z kterého se mi odcházet nechtělo, ale přeci jen jsem spíše "Doomař" a Konvent jsou Doom metalem.

/// KONVENT ( Death/Doom Metal / Dánsko )
Konvent působí na Doom metalové scéně jako zjevení, protože si nevybavuji jedinou žánrovou kapelu, kde by hrály samé ženy, kterým to ještě takto hraje. A tak nebylo velkým překvapením, že je rychle oslovili Napalm Records, kteří jim vydali debut "Puritan Masochism" (2020). Ten mne velmi oslovil, ale jeho nástupce "Call Down the Sun" (2022) mne již tolik neuchvátil. I tak jsem se na tento set těšil, protože Doom metal je můj nejoblíbenější subžánr.
Při příchodu se z repráků již linul jakýsi Dánský ženský chorál, ale mne hlavně zaujalo, že na stage bylo 5 žen. To, že se v roce 2022 přidala kytaristka Sophie Lake (ex-Shamash) mi jaksi uniklo. Dále mému oku nemohlo uniknout, že plac před touto stage byl zaplněn až po zvukaře, což je na Doom metal a pařák velmi solidní počin. Samotný výkon mi však přišel takový neslaný/nemastný bez čehokoliv navíc. Avšak když se zahrálo z prvního alba, tak to bylo setsakramentský znát. Těžko tak soudit, zda první album mělo čas na tvorbu a na druhé se třeba více tlačilo skrze label... Kdo ví každopádně set samotný dopadl průměrně, což taky mohl ovlivnit denní slot.

/// ARCHSPIRE ( Technical Death Metal / Kanada )
Kanadský metal je velmi zajímavý a to zvláště jeho Death Metalové kapely, které mají punc osobitosti skrze nemálo progresivních postupů. A jednou z nic jsou Archspire, kteří fungují od roku 2009 a již vydali hned 4 "full-length" alba, která drtí precizní Technický Death Metal. Při poslechu alb člověka napadají kapely jako Origin, Wormed, či Necrophagist.
I přes to vše mne překvapilo, že na chlapy dorazil velký zástup fandů, který se mohl rovnat s mnoha velkými jmény z celé soupisky. Kapela je odměnila perfektní technicky vytříbenou palbou, které dominoval zpěvák Oliver Rae Aleron skrze jeho neskutečnou kadenci slov. To co dokázal vychrlit to nešlo ani vnímat. Opravdu vynikající záležitost, kterou dokreslovaly velmi vtipné průpovídky zpěváka, či akce "twister". Nechali rozestoupit dav na wall of death doprostřed nechali dát plachtu na twister a pár dobrovolníků jej začalo hrát. Po chvilce wall of death odpálili a pařilo se dál včetně nejednoho plavce, který si to vzal napříč velkým kotlem. Jako čekal jsem dobrý set, ale toto bylo fantastické.

/// KRISIUN ( Death Metal / Brazílie )
Po technické ultra rychlé agresivní formě Death Metalu v podání Archspire šli na scénu zastánci tradičního pojetí Death Metalu. Těmi byli mí milovaní Krisiun, kteří drtí struny již od roku 1990 a i živě jsou bratři Kolesneovi vynikající (naposledy Rock Castle Open Air 2022). U jejich setů mi je jedno zda hrají z mé nejoblíbenější desky Southern Storm (2008), či z jiných desek napříč kariérou, protože vždy to je upřímný pravověrný Death Metal.
Jenže teď hráli po Archspire a tak nějak napodobili osud Evildead, kteří hráli hned po Crisix. Ti vypadali jako "chudý příbuzný" po té záplavě energie, ale to, že tak dopadnou Krsiun by mne ani ve snu nenapadlo. Avšak faktorem je určitě "Marshall stage", která i u Brazilců působila "utaženěji" a také méně hlasitě. K tomu když si přidáme, že na Krisiun došlo překvapivě méně fandů jak na Archspire a to, že se i méně bavily, ta to vše sráží set dolů. Trošku to zvedaly skladby, které jsem sám dokázal rozpoznat, ale i tak to byl asi nejslabší set co jsem od Kisiun viděl. Avšak v součtu to nebyla nějaká katastrofa, která by patřila do "největších zklamání ročníku". I tak mne až tak netrápil střet s LLNN na které jsem potřeboval v půlce setu odejít.

/// LLNN ( Post/Sludge metal / Dánsko )
LLNN jsou již poměrně známou kapelou z "post vod", která i mne dlouhé roky baví. Skrze jejich nižší koncertní aktivitu jsem s jejich potvrzením na Brutal nepočítal a to více mne nadchlo, když se tak stalo.
Zdejší set očekávám čerpal z posledního alba "Unmaker" (2021), ale ruku bych za to do ohně nedal ač i já rozpoznal nejednu skladbu. To nebyl problém skrze výborný zvuk, nádhernou atmosféru a to, že nebyl problém stát hrubo uprostřed placu ke zvukařům. Rázem jsem tak slyšel pěkně uštěkaný ostrý set, který byl zároveň rozmanitý systémem "start cíl". Koncert jsem si užíval až tak, že jsem si neudělal ani moc poznámek a dokonce zapomněl i na sluneční výheň.
Celkově vynikající práce a je jen škoda, že mi unikne jejich podzimní turné po boku The Ocean. 

/// SATURNUS ( Melodic Doom/Death Metal / Dánsko )
Tuto Dánskou legendu miluji, ale letos šla do přímého střetu s další srdcovkou a tou nebyl nikdo menší než Nile. A tak jsem zvolil půlky setů obou kapel, abych alespoň něco viděl. Logicky bych Saturnus viděl rád celé, ale v tomto ohledu mne těší, že jsem na nich byl na podzim v Praze.
Zdejší set stál primárně na novém albu "The Storm Within" (2023) z kterého zazněl minimálně song "Breathe New Life". Ze starších srdcovek zazněla "I Long" ke které se přidala i "Pilgrimage of Sorrow" (pokud se nepletu). Mé další oblíbené "Christ Goodbye" a "Paradise Belongs to You" čekám zazněly až po mém odchodu z tohoto skvělého koncertu, který nepoškodil ani denní svit a ani "boková stage". Dorazilo jej podpořit mnoho fandů a ti byli odměněni opětovně dokonalým zážitkem.
Škoda překryvu dvou srdcovek, protože toto byl nádherný Josefovský návrat po 10ti letech.

/// NILE ( Brutal/Technical Death Metal / USA )
Nile jsou jednou z nejzásadnějších kapel mého hudebního vývoje a jsou tou pravou srdcovkou. I přes to jsem cíleně šel jen na druhou půlku setu skrze kompletní překryv jejich slotu se Saturnus, které mám také velmi rád. Nile jsem zde viděl doposud 2x (2012 + 2017) a jejich sety mám nadále v živé paměti a o to více mrzí ten letošní programový střet. Od posledního setkání kapela vydala album "Vile Nilotic Rites" (2019) a dále kapelu opustil basák Brad Parris, kterého nahradil Julian David Guillen (pouze pro živá vystoupení).
I přes časté změny sestavy se na Nile vždy extrémně těším a vždy to dopadá špičkově. Jenže letošek dostal hned několik tvrdých ran a to set za stále silného slunce, příchod v půlce z vynikajících Saturnus a opětovně horší zvuk. Opět Marshall stage a opět ze stage šla slabší energie, tvrdost... Opravdu nevím čím to, ale nejedna kapela se zde trápila a naopak nejedna zde měla skvělý set. Nile dopadli tak nějak průměrně, ale ve výsledku mne dosti zklamali. Ostatně i fandů dorazilo méně jak na Archspire, či třeba Dismemer...
Suma sumárum průměrný set a to je prostě pro Nile "sprosté slovo", tudíž zklamání.

/// WIEGEDOOD ( Black Metal / Belgie )
Poté co jsem obětoval set Borknagar posezení s přáteli u piva jsem neváhal vyrazit na Wiegedood. Dosud mám v živé paměti jejich pozdní set roku 2018 na který jsem čekal do 2:00 v poslední den festivalu. Výsledkem bylo jedno z nejsilnějších vystoupení ročníku a přesně to jsem čekal i letos.
Již pohled na stage mne nadchl skrze osvětlení, cíleně nevypnutou plachtu s logem a hlavně začínající šero. Přesně to jsou podmínky pro podobné kapely a Wiegedood nejsou nějací zelenáči (jsou zde muzikanti z Oathbreaker a Amenra), aby se nechopili této šance. V ní "prodali" svůj hutný Black Metal, který k němu vrství až Post Metalové postupy, které z celku dělají "něco víc", což potvrdila i poslední "šamanská" skladba. To vše podtrhl velmi solidní zvuk (možná krapet vytaženější bicí) a vysoká návštěvnost fandů, kteří stáli až za zvukaři. Ze setlistu jsem několik skladeb znal, ale většina byla očekávám z poslední desky "There's Always Blood at the End of the Road" (2022).
Celkově jejich set bez problémů proplul do festivalové topky.

/// DÖDSRIT ( Black Metal/Crust / Švédsko )
Dalším black metalem v pořadí byli Dödsrit jejichž jméno na scéně stále roste a je to možná i tím, že k Blacku dodávají "crust punk". Toto spojení zní až podivně, ale musí se nechat, že to skvěle funguje. Ostatně letos na OEF hráli Illvilja a M:40, kteří měli spíše nádech blacku a též to byly lahůdky a vůči nim jsou Dödsrit ještě víc blackoví.
Od startu mne zarazilo, že zde jednak není narváno a druhak, že byl horší zvuk. Bicí zde fakticky zakryly veškeré kytary a před ně se jen občas prodral vokál. To se naštěstí po chvíli srovnalo a já začal hlouběji vnímat tento set, který mi přišel standardně Black metalový bez náznaků "crust/hc". Byla to kvalitní záležitost, ale ty očekávané hc/crust vlivy se dostaly na povrch až kolem půlky setu. Ten neustále gradoval a ve finálě potvrdil má vyšší očekávání.
Výborný set na který budu rád vzpomínat.

/// SKINLESS ( Brutal Death Metal / USA )
Po dvou Black kapelách jsem zamířil na "bokovou stage" vstříc nejzásadnějšímu žánru tohoto festivalu a tím je Death Metal. Z jeho vod miluji celou řadu kapel od melodických po brutální a jednou z nich jsou i veteráni Skinless. Ti hrají již od roku 1992, ale já je znám jen pár let a zároveň je nemám nějak hlouběji naposlouchané. Jejich přímočarý BDM se nebojí využívat i hardcore postupy, typické pro New York scénu, a tím může evokovat až Suffocation.
Po mém příchodu jsem byl překvapen z vysokého počtu fandů a hlavně velmi solidní palby v neustávajícím zeleném oparu. Všemu vele zpěvák Sherwood Webber, který měl kovbojský klobouk, až jsem nabyl dojmu že je z Texasu, což pravdou není (je rodák z New Yorku). I přes kvalitu setu se lidé již od mého příchodu začali trousit směr hlavní stage, kam i zbylé fandy lákali samotní Skinless slovy "ještě dáme pár věcí a společně půjdeme na Obituary".
Celkově velmi solidní set, který naplnil má očekávání.

/// NORDJEVEL ( Black Metal / Norsko )
V tomto slotu jsem cílil na až kultovní Lamp of Murmuur, kteří si tento status budují teprve od roku 2019. Jenže po Skinless jsem potkal kamarády slovo dalo slov, nějaké to pivo a rázem nemělo smysl z "bokové stage" obejít Octagon a vstoupit do prostoru přeplněné stage. Tam poté čekat půl setu než se dostanu někam odkud uvidím. A tak padla volba s kamarády mrknout na Norské Nordjevel, které znám již pár let, ale nikdy jsem je pořádně neposlouchal. Členové této kapely bývají hojně využíváni jako hostující muzikanti kapel jako Gehenna, Ragnarok, 1349, Aeon, Dark Funeral, Nader Sadek, či Morbid Angel. Což jen dokazuje jejich kvalitu ač samotní Nordjevel fungují teprve od roku 2015.
Již pohled na stage mne ujistil, že zde půjde o staroškolský Black metal Norského střihu alá legendy se vznikem mezi lety 1985 a 1995. Na pozadí stage byly dva obří kříže s ukřižovanými postavami, ze stage se valily plameny a vše dokresloval warpaint muzikantů, či bodce zpěváka Doedsadmiral. A jak tento klasický Black Metal v posledních letech stále více upozaďuji, tak musím uznat, že mi zdejíš set až překvapivě sedl. Tudíž příjemné překvapení s infernální aurou 90-tých let u kterého bych vydržel, kdybych nepřecházel na Doom metal.

/// SOLOTHUS ( Death/Doom Metal / Finsko )
Solothus patří mezi mé oblíbené Death/Doom kapely a tak jsem se na zdejší set těšil zvláště po oznámení z 5.června 2023. V ten den Solothus oznámili, že letos ukončují svoji kariéru (vznik v roce 2007) skrze jiné hudební projekty a osobní život. A tak se v červenci rozloučili s domácím publikem na festivalu Tuska a zde v Jaroměři odehráli svůj úplně poslední koncert kariéry.
Na tento koncert je přišlo vyprovodit málo fandů, což mne zklamalo s ohledem na návštěvnost žánrově spřízněných kapel. Chlapi navíc dostali do vínku ne moc ideální zvuk, který mi neseděl u melodičtějších vokálních poloh. To jsem zkusil vyřešit přesunem do jiných míst, ale všude to bylo stejné, ale postupně jsem si na to zvykl, či to zvukař zlepšil. Každopádně v globálu to byl obstojný zvuk, který nezabránil rozpoznání skladeb "Father of Sickness", "The Watcher", či dokonce nikdy nevydané skladby "Flesh and bones" (snad správně). Na samotná závěr šla skladba "The Winds of Desolation", kterou následoval mohutný potlesk fandů a poslední sbohem této kapele. Osobně jsem nadšen, že jsem se této piety mohl zúčastnit, ale očekávání byla ještě výše.
Prach prachu popel popelu...

/// CULT OF FIRE ( Epic Black Metal / Praha )
Black metal v mém pátečním lineupu dominoval a to potvrdila i koncovka setu domácí hvězdy Cult Of Fire. Tato kapela vznikla teprve v roce 2010, kdy u zrodu stáli bubeník Tomáš Corn (ex-Death Karma, ex-Krleš, ex-Solfernus, ex-Despise, ex-Maniac Butcher (živě), ex-Lykathea Aflame), zpěvák Devilish (ex-Dark Storm, ex-Krvavá Práce, ex-Sekhmet (živě)) a kytarista/basák Vladimír Pavelka (Death Karma, ex-Maniac Butcher (živě)). V této sestavě proběhla obě má shledání s touto kapelou (naposledy v Praze 2019) avšak od té doby v kapele zůstal "pouze" Vladimír Pavelka. Toho doplňují zpěvák Vojtěch Holub (ex-Naurrakar, ex-Sekhmet), bubeník Peter Heteš (Elysium, ex-Brute) a živě kytarista Opat (Mallephyr, Stíny Plamenů, Umbrtka (živě), War for War (živě)). Tudíž i nová sestava je plná skvělých jmen a očekávání tak zůstala nadále vysoko.
Veškerá očekávání předčil již samotný příchod na "zelenou louku" odkud již byl vidět obrovský zástup fandů, kteří stáli v několika řadách i na "pouhý" pohled na obrazovku natož aby viděli samotnou kapelu na vlastní oči. Takto početný dav jsem na této stage ještě neviděl za celou její historii. Dosti jsem se obával zda se někam solidně dostanu a naštěstí se mi podařilo "chytnout vlnu", která mne dovedla až na úroveň přední části zvukařů. Tudíž excelentní místo a navíc za mnou stál fanda vyšší jak já, tudíž "značka ideál". Pohled na stage mne též uchvátil obrovskými kulisami, až sochami hadů pod kterými seděli kytaristé, zpěvák až u kazatelského stolku, všude svíčky a prostě nádherná atmosféra. Všemu pomohlo i luxusní osvětlení, hvězdy na obloze a hlavně hudba samotná. Ta je zcela po právu snad nejlepší u nás a směle může konkurovat i zavedeným Black metalovým jménům celosvětového formátu. Zde opravdu není o čem a tato kapela musí příště hrát rovnou na hlavní stage.
Byl to opětovně skvělý zážitek a jsem rád, že jim opět nehořel zpěvákův pultík jako v roce 2015 na Octagonu.

/// PHRAGMENTS ( Dark Ambient / Slovensko )
Protože jsem chtěl vidět koncovku setu Cult Of Fire, tak jsem bohužel nestihl začátek projektu Phragments. Ten svým Dark ambientem krásně navázal na předchozí kapely a zároveň dotvářel půdu pro následující dvě srdcovky. Každopádně hudba, kterou tvoří Matej Gyarfas, s parťákem, má silné kouzlo a je přesně tím co mne na Dark ambientu baví a proč již roky zvažuji vyrazit na festival Hradby samoty.
Samotný set měl kvalitní zvuk, který dovoloval rozpoznávat jednotlivé vrstvy této hudby a zcela se jí oddat. Výsledná hudba byla až dunivá potažmo meditativní a sváděla k zavření očí a poslechu. Avšak prostor za zvukaři bývá "průchoďák" pro fandy co jsou kapely "zkusit" a po pár skladbách odejdou se slovy "Ty pičo ten to zvučí už půl hodiny.", což logicky narušuje samotný požitek z celého setu. Na stranu druhou to umožňuje se po pár chvílích dostat až na plot za zvukaře. Až před ně jsem jít nechtěl abych sám nenarušoval rozjímání jiných lidí. Každopádně set splnil má očekávání a já jsem rád, že má Dark ambient kvalitní zástupce i u "našich bratrů".

/// BELL WITCH ( Funeral Doom Metal / USA )
Bell Witch vznikli jako duo (Dylan Desmond a Adrian Guerra) v Seattlu roku 2010. Od té doby vydali vynikající alba "Longing" (2012) a "Four Phantoms" (2015), ale již v dalším roce zemřel Adrian Guerra (17.5.2016). V kapele jej nahradil Jesse Shreibman a ten se tak podílel jak na nejlepším albu "Mirror Reaper" (2017), tak na letošní novince "Future's Shadow Part 1: The Clandestine Gate" (2023). Bez ohledu na sestavu mi zůstává rozum stát, jak pouhá dvojice muzikantů dokáže vytvořit tak hlubokou muziku a ještě ji hrát živě.
Osobní headlinery festivalu jsem si tudíž nenechal ujít a vyrazil jsem již na zvukovku u které mne zvláště fascinovaly obří bicí, které vypadaly až jako vesmírná loď. Byly vyvýšené, po boku měly obří gong a také jakési "držáky na noty" (nevím co to bylo). Samotný set se poté zalil do lehkého kouře a ideálního modrého osvětlení, které dokreslila jasná obloha s celou řadou hvězd. A když do toho začala kapela hrát své tklivé tóny, tak jsem se rázem ocitli až "v sedmém nebi". Toto byla esence funeral doomu, kterou překvapivě došly podpořit odhadem 2/3 placu fanoušků. Očekávám, že se zde přehrála část nového alba "Future's Shadow Part 1: The Clandestine Gate", ale ruku do ohně bych za to nedal. Ostatně Bell Witch mají všechny alba delší jak zdejší slot, tak se těžce určuje co zahrát.
Za mne nejlepší set ročníku, ač Messa měla k pomyslnému titulu hodně blízko.

/// MISþYRMING ( Black Metal / Island )
Z Funeral doom metalu se dá snadno přejít na Atmo black metal bez nějakého většího šoku. Baštou podobných kapel je v poslední době Island odkud pochází právě Misþyrming, kteří mne zde nadchli v roce 2018 a jen tak potvrdili moji oblibu jejich desek. Od posledního setkání vydali alba "Algleymi" (2019) a "Með hamri" (2022), která mne velmi baví ač nadále před ně stavím jejich prvotinu "Söngvar elds og óreiðu" (2015). Zajímavostí je, že od nového alba je zde nový bubeník M.S. (ex-Svartidauði), který nahradil neméně kvalitního H.R.H. (Carpe Noctem, ex-Naðra).
Hned od začátku mne potěšilo, že zde vydržel skoro plný plac fandů, kteří postávali až u zvukařů. Ti opět opět nastolili perfektní zvuk, který umocnil atmosféru linoucí se ze stage. Toto byl pravověrný kov smrti, který si Islanďané pilují k obrazu svému a já jim to "žeru" již od prvního alba "Söngvar elds og óreiðu"(2015) z kterého se zde i zahrálo. 
Jednalo se o vynikající set, který byl zahalen do černo/červeného kouře a já jej hltal až do samotného konce, který se protáhl o celých 10 minut.

I přes konec až v 3:00 padla volba zajít opět "na jedno" do města, kde se na cestu vzal "Hubertus 11ka" (pivovar Kácov), který byl moc fajn. Než se pivo dopilo, dokecalo a ulehlo do postele, tak byla zase 4h ranní. Opět velmi pozdní čas, ale energie ještě překvapivě byla.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- KATAKLYSM (střet s WIEGEDOOD)
- OBITUARY (střet s LAMP OF MURMUUR)
- GORGOROTH (střet s BELL WITCH)
- MIASMATIC NECROSIS (střet s NILE a SATURNUS)
- BORKNAGAR (nakonec upřednostněna pauza)
- LAMP OF MURMUUR (prokecáno a pak nemělo cenu jít na přeplněnou Octagon stage)

Sobota

/// I BUILT THE SKY ( Progressive Metal / Austrálie )
Dnešní den pro mne započal až třetí kapelou, kterou byli progresivní I Built The Sky. Podobné kapely (například Animals As Leaders, či Plini) mám rád, ale v rámci festivalů mám problém se na ně "přepnout" skrze jejich extrémní rozmanitost a hlavně žánrovou pestrost v okolních setech. I proto mne potěšilo, že pro dnešní den začínali a já tak do jejich setu vstoupil s čistou myslí vhodnou k vnímání všech aspektů jejich hudby.
Již od pohledu mne zaujalo, že zde byla využita pouhá 1 kytara, kterou doplnily klávesy a bicí. Což však na výslednou virtuozitu nemělo vliv, protože ta zde byla na extrémně vysoké úrovni. To byla vyhrávka za vyhrávkou do které pasovaly i klávesy, které obecně moc v lásce nemám, ale zde byly famózní.
Celkově velmi povedený start dne.

/// CALIGULA'S HORSE ( Progressive Metal / Austrálie )
Po delší pauze jsem se vrátil ke stage opět na Progressive Metal a zároveň na další Australskou kapelu. Z této bandy jsem nebyl nějak zásadně "unešený", protože zvuk těchto rodáků z Brisbane na mne působil až popově (barvou hlasu, hitovostí a "happy atmosférou"). Očekávání jsem tedy neměl nikterak vysoká a preventivně padla volba na absolvování až druhé půlky setu. Ta splnila nižší očekávání právě skrze až "popový odér". Do plusu kapele pomáhala solidní technická zdatnost, ale v součtu to více jak na průměr nebylo. Samotný set zakončila skladba "Graves" z alba "In Contact" (2017).

/// GATECREEPER ( Death Metal/Hardcore / USA )
Arizonské Gatecreeper jsem pár let evidoval jménem, ale předposlech před Obscene Extreme 2022 mne vyloženě nadchnul. A tehdejší set ještě více až jsem jej považoval za nějlepší výkon celého ročníku. V jejich hudbě se Death Metal mísí s Hardcorem, aby přešel až do Death/Doom metalových poloh a vše s naprostou grácií a přirozeností. To vysvětluje i pohled na kapely jednotlivých členů, kteří jsou jimi žánrově velmi rozkročení, ale výsledkem se zabaví "Doomař", "Deathař" i člověk co má raději HC odnože.
Na samotný set jsem zlákal jak zmíněné Doomaře, tak Coristy, tak Deathaře, kdy všichni na mne koukali s rozpaky, že to "asi nebude pro ně". A již po pár skladbách byly kamarádi spokojeni, tak jako okolní široký zástup fandů (odhadem 2/3 placu ke zvukařům). Dle očekávání se rozjel větší kotel, který doplnilo hned několik plavců. Kapela si set nadále náramně užívala a stále precizně pulsovala mezi výše zmíněnými žánry. Až mi přišli jako o něco rozkročenější Asphyx čemuž by i odpovídaly trika členů kapely (Grave, Obituary).
Vynikají set, který opět získal "placku" umístěním na bedně. Klobouk dole.

/// OMNIUM GATHERUM ( Melodic Death Metal / Finsko )
Nejlepší Melodický Death Metal pochází buď ze Švédska, či z Finska a Omnium Gatherum jsou velmi významným zástupcem "Země tisíců jezer", což všem dokazují již od roku 1996. I živě mi to potvrdili hned 2x a to zde v letech 2016 a 2019. Od té doby kapela vydala album "Origin" (2021) a hlavně prodělala velkou personální obměnu. Nově je zde basák Mikko Kivistö (od 2020), bubeník Atte Pesonen (od 2021) a kytarista Nick Cordle (od 2022 / ex-Arch Enemy, ex-Arsis, ex-Insomnium (živě)).
Od setu jsem tak očekával špičkový výkon, ale nakonec jsem jej poslechl pouhou polovinu a odešel. Původně jsem to plánoval skrze střet s Mantar, ale po jejich odpadnutí jsem mohl vidět OG celé, ale i přes to jsem odešel. Zní to až zvláštně, protože jejich set nebyl špatný jen byl na mne až moc melodický, kdy i zpěvák označil jejich styl za "sweet metal". Dalším faktorem bylo porovnání jejich setu s Be'lakor a Wolfheart z minulých dnů, kdy opět OG skončili na chvostu. A posledním zásadním argumentem byl silný pařák, který sice zmírnilo kropení od hasičů, ale již za půl setu jsem preferoval stín. Tak jako tak to nebyl špatný set, ale prostě mi to tu letos nesedlo a příště to určitě dopadne skvěle jako při předchozích shledáních.
Jinak ze setlistu si vybavuji pouze nejnovější song "Slasher", který je titulní skladbou jejich letos vydaného EP.

/// MAYBESHEWILL ( Post rock / Velká Británie )
Před Maybeshewill jsem neměl mít moc prostoru skrze set Mantar, ale jejich odpadnutí mi dalo čas načerpat dostatek sil na nejsilnější část tohoto dne. Tu otevřeli tito Britové, kteří patří mezi mé nejoblíbenější post rockové kapely. To, že vznikla možnost je vidět mne velmi mile překvapilo, protože mezi lety 2016 a 2020 to vypadalo na konec celé kapely.
Příchod ke stage mne dosti vyděsil odhadem 4 řadami fandů u stage, ale naštěstí pohled "ke zdi" mne uklidnil, protože tamější stín skrýval fůru fanoušků od stage až kamsi za zvukaře. Tyto fandy ze stínu nevytáhlo ani kropení hasičů a hlavně ani vynikající hudba těchto Britů, kteří předvedli vynikající melodický výkon plný emocí a čisté technické práce. Jejich skladby pluly prostorem a mnohdy zněly až jazzově, aby poté dokázaly i přitvrdit až kamsi k post metalu. Navíc na pohled chlapi vypadali jako velcí sympaťáci... Jednoduše výborný náladotvorný set, který se mi nechtělo opouštět, ale na hlavní stage hráli Infected Rain a tak jsem zvolil části obou setů.
Zpětně mne až mrzí, že jsem zde nezůstal až do konce, ale "po bitvě je každý generál". Každopádně set Maybeshewill patřil mezi nejlepší sety letos.

/// INFECTED RAIN ( Groove Metal/Metalcore / Moldávie )
V obecné rovině patří Groove Metal i Metalcore mezi mé nejméně oblíbené metalové subžánry, ale hudba Infected Rain mne baví již mnoho let a i proto se zde jednalo již o 6-té setkání (naposledy Rock Heart festival 2019) s těmito Moldavany. Silným argumentem k návštěvě jejich setů je charismatická Lena, která je jak krásnou ženou, tak milým člověkem a hlavně vynikající zpěvačkou. Nelze však opomenout ani kytaristu Vidicka s bubeníkem Eugenem, které však v letošním roce opustili bratři Babichové. Na jejich místo kapela přizvala Italku Alice Lane (basa) s níž zatím moc věcí nevydali, ale směr hudby se zdá neměnný. A tak jsem byl plný očekávání jaká bude nová sestava živě, ale střet s Maybeshewill byl dosti nemilý, protože jsem musel část Britů oželet (a to jsem je bral za jednoho z healdinerů ročníku) a vlastně i IF jsem nestihl první půlku setu...
Příchod ke stage mne překvapil, že zde nebylo nikterak narváno a člověk neměl problém dojít do asi 2/3 placu. Ze stage v tu chvíli dohrál jeden ze známějších songů, aby jej nahradila nejnovější klipovka (zároveň první klipovka nové sestavy) "Dying Light". Ze zbytku playlistu jsem příliš moudrý nebyl, ač od kapely znám celou řadu skladeb. A tak očekávám, že se primárně hrály nové věci, které mne až tak neuchvátili. Okolí se však náramně bavilo jak hudbou, tak pohledem na kotel a všemožné plavce. Mezi songy vše podporovala Lena svými milými proslovy, které občas zaměnila za hecování fandů. V tomto je Lena opravdovou mistryní a lidé na ni jednoduše dají. Potěšila mne i událost, kdy si kapela na stage pozvala svého nejstaršího fanouška, který měl mít narozeniny (Arpadi?), a celá kapela mu ze srdce popřála. IF mne i touto "akcí" nadále připadají jako "obyčejní lidé", kteří si nehrají na žádné hvězdy.
Každopádně koncert jako takový za mne snad poprvé moc nechytnul, ale i přes to na Infected Rain nezanevřu.

/// ANAAL NATHRAKH ( Industrial Black Metal/Grindcore / Velká Británie )
Anaal Nathrakh jsou již legendou ve vodách řekněme progresivního Grindcore. Do tohoto základu míchají Industriální prvky, které nejsou moji krevní skupinou, ale k AN prostě patří a i proto mne baví zvláště albem "Eschaton" (2006) a to hlavně nesmrtelnou skaldbou "Bellum Omnium Contra Omnes". Avšak postupem let od této allstar kapely stále více ustupuji, protože jejich styl za mne přechází kamsi do Avantgardního Metalu s tím, že si nadále zanechává svoji vysokou rychlost. To vše potvrdilo i poslední setkání zde v roce 2019, které dopadlo spíše průměrně. Letošní účast však byla povinná už jen z toho důvodu, že před jejich setem jsem stál hned vedle na Infected rain.
Od začátku mne potěšilo, že sem dorazilo více lidí jak na předchozí kapely a já čekal jak mi letos zdejší set sedne. A mohu konstatovat, že to opět nedopadlo. Bylo vcelku fuk, zda kapela hrála staré, či nové kusy, protože vše kazil zvuk. Opět se zde projevil faktor "Marshall stage", kdy zvláště zpěvákův vokál byl velmi slabý, či skoro nešel ven. Co šlo ven skvěle, byly jeho výšky a mluvené slovo. Tudíž rozčarování ze zvuku a stále ještě solidní pařák mne po asi 5 skladbách odváli na pivní pauzu do baru.
Nezbývá než věřit, že příště to celé dopadne lépe.

/// DEICIDE ( Death Metal / USA )
Deicide jsou jednou z největších legend celého Death Metalového světa, ale není snadné je vidět. Jen na Brutal Assault stihli zrušit sety v letech 2007 a 2019 (+ zrušené turné v dubnu 2022). A do toho ještě letos šly zvěsti o tom, že při příletu do Rumunska (na Rockstadt Extreme Fest) byly kapele ztraceny kufry a tak nemohli v Rumunsku zahrát. A to tamější festival probíhal od 2.8.2023 do 6.8.2023, tudíž jen o pár dnů před samotným Brutalem. Naštěstí v zápětí měli odehrát set na Wackenu, ale i tak byli fandové "v očekávání" zda se na stage objeví Glen Benton se svými parťáky.
Samotný set zdá se začal o pár minutek dříve, protože jsme s partií šly na čas a ze stage se již valil "ostrý zvuk". Další obava byla z "Marshall stage", která dokázala zazdít nejednu kapelu. Zde to však neplatilo a byl to nářez hned od první skladby, kterému dominoval pekelný vokál (kráská kombinace specifického murmuru s až štěky) jenže nastavil rouhavou atmosféra. K ní kapela nepotřebovala ani tmu, ani kouře, ale stačil pohled na jednotlivé členy (zvláště na Glen Benton) a bylo vše jasné. Fandů dorazilo hodně, ale vůči setům Death Metalových legend v minulosti tu bylo klidně o 1/3 méně lidí, což jen potvrzuje, že letos byla návštěvnost celkově nižší. Každopádně jsem nadšen, že vůbec byla možnost vidět Deicide a užít si jejich špičkový set. I přes jeho kvality jsem musel v půlce odejít vstříc "bokové stage" a další perle jménem Crippled Black Phoenix.
P.S.: Nejednou jsem po areálu zaslechl ohlasy, které o Deicide mluvili jako o "nudě", což mne překvapilo.

/// CRIPPLED BLACK PHOENIX ( Dark rock / Veká Británie )
Crippled Black Phoenix se velmi těžko škatulkují, protože se zde mísí Dark folk s psychedelií a post rockem. Opravdu rozmanitá záležitost, kterou tvoří Justin Greaves (ex-Iron Monkey, ex-Electric Wizard), éterická Australská zpěvačka Belinda Kordic, klavíristka Helen Stanley, kytarista Andy Taylor a zpěvák Joel Segerstedt. Celý spolek působí velmi tajemně a extrémně zajímavě až jsem skrze ně oželet část setu legendárních Deicide. Avšak na stranu druhou jsem musel oželet i koncovku CBP, protože jsem musel přecházet na nejmenší Octagon stage na Doom Metalovou perlu Profetus...
A tak jsem na CBP dorazil na pouhých 15 minut v kterých jsem shlédl 2,5 skladby a již jsem zase odcházel. I z toho mála mám hluboký zážitek, protože ta 8 členná kapela působila jako jeden živý organismus, který "vylučoval" překrásnou hudbu plnou emocí. A když už někdo z kapely zrovna nehrál, tak nadále co-existoval se zbytkem kapely a posilňoval tak soudržnost a i výsledný efekt celku. I zvuk byl vynikající až v něm šlo rozpoznat oboje klávesy, či občas využitý saxofon. O hlasovém rejstříku zpěváka se zpěvačkou netřeba debatovat to byla velká lahůdka, která ke stage lákala další a další fandy. A tak při mém odchodu byl plácek před stage zaplněný odhadem na půlku, což je na "Dark rock" v rámci metalového festu moc fajn.
Odchod z tohoto úžasného setu mne mrzí, ale překryv s Funeral Doomovými Profetus nešel bohužel řešit jinak. Jsem hold primárně "Doomař" a tak mi nezbývá věřit, že se s Crippled Black Phoenix ještě v budoucnu potkám. Vidět je není vůbec žádná sranda.

/// PROFETUS ( Funeral Doom Metal / Finsko )
Funeral Doom metal patří mezi mé nejoblíbenější žánry, kdy je až nemožné některé kapely vidět živě. A tak i Profetus nejsou moc koncertně aktivní, což ještě umocnilo moji touhu vyrazit na jejich set. A tak jsem odešel v půlce setu skvělých Crippled Black Phoenix a zároveň oželel začátek setu výborných Nemuer... až tak jsem se na Profetus těšil.
V této kapele hraje prim zpěvák A. Mäkinen (Tyranny (živě), ex-Horna), kde po jeho boku je také zajímavý kytarista M. Mäkelä (Corpsessed, Tyranny, ex-Wormphlegm, ex-Cruciamentum (živě) ). Ostatně celek jako takový patří mezi nejkvalitnější žánrové záležitosti co znám.
Na set kapelu dorazila podpořit sotva polovina nejmenší Octagon stage, což bylo skrze překryv s dvojblokem Deicide+Napalm Death na hlavních stage a Crippled Black Phoenix, z opačného spektra hudby, na "bokovce" ještě solidní. Já však měl jasno kde bud stát i přes teprve zapadající slunce a tudíž dosti brzký slot. Velkým kladem setu byl zvuk, který dovolil procítit všechny tóny této zádumčivé hudby u které ani kapela nemusí dělat nějaké "psí kusy". Atmosféru se snažilo vylepšit i drobné osvětlení, ale já stejně většinu času strávil se zavřenýma očima. Toto byla prostě lahůdka, kterou kapela podtrhla po dohrání poslední asi 20 minutové skladby, kdy muzikanti postupně odcházeli ze stage kdy z ní znělo stále méně nástrojů až odešel i bubeník, tak to celé uzavřel klávesák.
Celkově se jednalo o výborný set, který splnil vysoká očekávání a třeba se někdy zadaří a uvidím tuto kapelu znovu.

/// NEMUER ( Dark Folk/Ambient / Praha )
Severská mytologie fascinuje nejen mne, ale i celou řadu kapel a nejvěrohodněji ji zhudebnily kapely jako Wardruna, či Heilung. V našich luzích a hájích jsou jim nejblíže Nemuer, či případně Deloraine (ti jsou hudebně jiní). Nemuer se však nezastavují "pouze" na Severu, ale na novém albu se mají zajímat o starý Egypt. Ten bádají až do takové míry, že se snaží o využití prastarého jazyka, který většinou ani nemá výslovnost a tak na něm spolupracují s egyptology. Tudíž jsou kapelou, která svoji hudbu bere vážně a nebojí se jít až do hloubky.
A přesně na tu hloubku a osobitost jsem se těšil i na KAL stage kam jsem přebíhal po koncovce setu Profetus. KAL stage byla velmi solidně zaplněna a ani se neopakovaly možnosti pro postup vstříc kapele po odchodech fandů. Těch příliš neodešlo a tak lze vidět, že Nemuer se trefily do chuti zdejších fandů zvláště poté co si někteří užili letošní set Heilung. Nemuer jsou jim v mnoha ohledech blízcí, ale zároveň jsou výrazně menší kapelou s menším zázemím. Každopádně samotný výkon byl hluboce meditativní, specifický a velmi poutavý. Až si myslím, že by si příště zasloužili minimálně Octagon stage, protože dost lidí KAL stage ignoruje slovy "samé elektro co na Brutal nepatří" a tím vyignoruje i Neumer. Být na Octagonu, tak by jim lidé čekám věnovali více pozornosti a došlo by jich vícero.
Každopádně velmi povedený set a i zde mne mrzí, že jsem mohl stihnout pouze půlku.

/// BENEDICTION ( Death Metal / Velká Británie )
Další death metalovou legendou tohoto ročníku byli Benediction, kteří hrají již od roku 1989. Tyto roky nepamatují pouze 2 členové a to bubeník Giovanni Durst a nejnovější přírůstek basák Nik Sampson. Nika jsem do zdejšího setu ještě neviděl, protože se ke kapele přidal až po jejich loňském setu na Obscene Extreme 2022.
Již od rána jsem slýchal jak neuctivé dát Benediction "dozadu" a hlavně jak moc tam bude narváno. A musí se nechat, že můj opožděný příchod (dokoukal jsem Nemuer) obavy potvrdil, protože lidé stáli až za obrazovkou. Naštěstí jich tu nebylo tolik jak na Cult Of Fire a s kamarádem jsme se tak mohly zanořit na úroveň zvukařů odkud bylo velmi dobře vidět. I zde osvětlovači zvolili zelenou barvu, která byla až kontrastní vůči rudé z OEF. Každopádně základem je zvuk, který zde byl špičkový a chlapy tak šlo slyšet naprosto luxusně. Ostatně Dave Ingram s parťáky do toho dávali všechno až z nich sršela energie všude okolo. Bonusem byla asi třískladbová hostovačka bývalého zpěváka Dave Hunt (1998-2019) s kterým zahráli titulku prvního alba což by měl být song "Subconscious Terror". Ze zbytku playlistu si vybavuji minimálně novější klipovku "Stormcrow".
Celkově vynikající set, který mne bavil možná i nejvíce z těch co jsem měl tu čest vidět.

/// HYPOCRISY ( Melodic Death Metal / Švédsko )
Hypocrisy jsou taktéž Death Metalovou legendou, kterou mám rád dlouhé roky, ač před ně stavím celou řadu jiných Death Metalových kapel. I tak jsem byl rád za možnost opět zahlédnout jejich set (naposledy Brutal Assault 2019) v čele s persónou jakou je Peter Tägtgren (Pain, ex-Bloodbath, ex-Lock Up, ex-Malevolent Creation (živě), ex-Marduk (živě) ) po jehož boku stojí basák Mikael Hedlund. Oba si postupně domlouvají "živé muzikanty" mezi kterými aktuálně působí například Sebastian Svalland (ex-In Mourning), či bubeník Henrik Axelsson (ex-The Crown, ex-Soils of Fate (live)).
Měl jsem možnost absolvovat celý jejich set, ale já zvolil ještě jeden z posledních pokeců s kamarády, večeři a ve finále úsporu sil na vrchol večera v podání Cult Of Luna. Po mém příchodu mne potěšila vysoká návštěvnost a chvíli na to zdá se zazněl song "Fire In The Sky" (z alba "Into the Abyss" z roku 2000). Jiné songy si nevybavuji, ale zvuk zde byl luxusní a kvalita setu jakbysmet. Mile rád jsem si tuto legendu zopakoval zvláště když jako přídavek šla legendární pecka "Eraser" (z alba "The Arrival" z roku 2004).
Suma sumárum povedené vystoupení a příště si na ně klidně zajdu.

/// CULT OF LUNA ( Atmospheric Sludge/Progressive Metal/Post-Hardcore / Švédsko )
Tito Švédové jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel u kterých navíc velmi rád vzpomínám i na jejich podmanivé sety (zde v letech 2013 a 2019). Zvláště zbožňuji jejich album "Somewhere Along the Highway" (2006) a ani nová tvorba mne nemíjí, ba naopak (například poslední album "The Long Road North"(2022)) .
u zvukovky mne opět zaujali dvoje bicí, které však kapela využívá mnoho let. Start setu je posléze na většinu času zahalil do oparu hustého kouře, který byl nádherně nasvícený všemožnými efekty, které souzněly se samotnou hudbou. Ta se pyšnila skvělým zvukem (a to byla prosím "Marshall stage"), kterému vládla ostřejší basa. Pomíjím asi 4s výpadek celého zvuku ze stage, protože to byla jen chvíle za kterou se sotva ten dav fandů stihl otočit po zvukařích. Ze setlistu si nevybavuji ani jeden název skladby, ale mám za to, že se hrálo hlavně z posledního alba, které jsem slyšel pouze párkrát. Každopádně se jednalo opět o výborný set, ač před něj stavím oba předchozí.
Dlouho jsem zvažoval v koncovce přeběhnout na Aura Noir, abych je kousek viděl, ale kamarádova únava, nechuť letět tam a zpět a hlavně kvalita tohoto setu mne zde ukotvily až do konce.


Po Cult Of Luna jsme již vyrazily k ubytování s opětovnou zastávkou "na jedno", kterým se stal opět "Hubertus 11" (pivovar Kácov). Nakonec jsme ještě chvíli poseděly na bytě až jsem si říkal, že se dalo zajít na plánované AURA NOIR, či dokonce i CARACH ANGREN. Avšak není všem dnům konec a já ty AURA NOIR někdy konečně uvidím.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- NAPALM DEATH (střet s CRIPPLED BLACK PHOENIX)
- MARDUK (střet s CARACH ANGREN a nakonec "spánek")
- SUICIDAL ANGELS (střet s ANAAL NATHRAKH + PROFETUS)
- THE OCEAN (pauza + střet s DEICIDE)
- BIRDS IN ROW (střet s DEICIDE)
- HYPNOS (střet s ANAAL NATHRAKH a nutnou pauzou)
- AURA NOIR (Kamarád byl již dosti unaven a nemělo smysl se štěpit a přidat další buzení kamarádů, aby nám odemčely. => spánek)
- CARACH ANGREN (Kamarád byl již dosti unaven a nemělo smysl se štěpit a přidat další buzení kamarádů, aby nám odemčely. => spánek)

Celkově se jednalo opět o luxusní festival po všech stránkách, ale také o jednoznačně nejnáročnější festival. Přebíhat mezi 4 stage a tou záplavou skvělých kapel není snadné zvláště, když tu má člověk i celou řadu kamarádů a známých.

- top kapely festu (za mě): 
1. BELL WITCH 2. MESSA 3. GATECREEPER 4. IMMOLATION 5. MISþYRMING 6, PROFETUS 7. DYING FETUS 8. SATURNUS 9. WIEGEDOOD 10. ARTIFICIAL BRAIN 11. LLNN 12. RUSSIAN CIRCLES 13. DÖDSRIT 14. ARCHSPIRE 15. SPECTRAL WOUND 16. MAYBESHEWILL 17. CHURCH OF MISERY 18. CULT OF FIRE 19. CULT OF LUNA 20. HEILUNG 21. BE'LAKOR 22. POSSESSED 23. CRIPPLED BLACK PHOENIX 24. DEICIDE 25. CRISIX 26. WOLFHEART 27. BENEDICTION 28. GET THE SHOT 29. OF THE WAND AND THE MOON 30. MIDNIGHT
- zklamání festu (za mě):
1. FEASTEM 2. NILE 3. ANAAL NATHRAKH 4. odpadnutí MANTAR přímo na festu
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. COFFIN FEEDER 2. DEVOID OF THOUGHT 3. CHURCH OF MISERY 4. EYEHATEGOD 5. NORDJEVEL 6. SODOM 7. ARTIFICIAL BRAIN