Zámostí 2023 na Honkyponk cafe

V termínu této akce se konal známý festival Zámostí, který funguje již od roku 1997 a láká mnoho fandů z celé republiky. Avšak já jsem zde ještě nikdy nebyl, protože mne zde každý rok lákají jen jednotky kapel, ale hlavně pravidelně navštěvuji akce, které se konají v okolí areálu Zámostí. A tak mne lze potkat na Trumpetce, Na Staré radnici, dříve v hospodě Na Barborce a letos na Honkyponk cafe. Podobné akce jsou mi bližší a mile rád je podpořím.
V tento den dorazila hned trojice zajímavých "kapel" z kterých jsem znal "pouze" Koonda Holaa, který do Třebíče (a okolí) jezdí pravidelně a již zde má mnoho kamarádů a známých. I jen skrze něj bych na tuto akci dorazil, ale i zbylé dvě "kapely" mne zaujaly a to zvláště Ital Belly Hole Freak, který mi dal vzpomenout na skvělé sety v podání Jihoafričana Geralda Clarka.

/// DouXLeurre ( punk/noise / Francie )
Po mém příchodu již zvučili Francouzi DouXLeurre, kteří pocházejí z Amiens. Problém však byl, že to zvučení se moc nedařilo skrze nějaké problémy se signálem na "mix pult" a tak se začalo hrát až kolem 17:40. 40 minutová sekera na jednu stranu nevadila, když měl být konec akce již v 20:00, ale já doufal, že po zdejším koncertě ještě mrknu na kapelu u Trumpetky, ale už v tuto chvíli jsem věděl, že to nedopadne.
Samotný start setu potvrdil to málo co jsem si "odnesl" z poslechu jejich 2 songů na Bandcamp. Jedná se zde o ryzí noise, který se nobojí punkově, až hardcorově, přitlačit na pilu, aby se to celé zase rychle vrátilo do noise poloh. Ty zde navozovala plejáda různých plechů o které se tlouklo dlouhým hřebíkem (či to byl nějaký brousek) potažmo paličkami, či se daný "hřebík" použil i přímo na kytaru místo "tradičnějšího" smyčce (i ten je atyp). Celé to dokreslovaly elektro krabičky, které byly mnohdy tak "ohulené", že si nejeden fanoušek zacpával uši. A přesně toto jsou věci, které mne u noise kapel moc nebaví. I tak zde po celý koncert vydrželo odhadem 50 lidí, které doplňovala odhadem 20ka na zahrádce a v hospodě. osobně za klad setu beru ty části, kde nebylo moc noise vlivů, protože rázem se zde jednalo o až post metal/hc vody, které okořenila melodická Francouzština, která však umí být i dostatečně tvrdá. Opět jsem si tak potvrdil, že Francouzská scéna je velmi zajímavá. A to se zde jedná zdá se o novou kapelu kde odhaduji vznik na letošní rok.

/// Belly Hole Freak ( rock/blues/country / Itálie)
Belly Hole Freak byl pro mne nejzajímavějším jménem tohoto večera, protože jsem jej ještě nikdy neviděl a i předposlech mne zaujal. Navíc se zdá, že tento muzikant vyloženě žije hudbou, protože má většinu času strávit na cestách ve své T3 (dodávka Volkswagen T3), což potvrzuje i plán jeho aktuálního turné. To započal 18.5. ve Francii a ukončí jej opět ve Francii 9.7., což je 53 dnů za které však stihne 36 koncertů (hned 11 v ČR), což je úctyhodné.
Při zvučení mne na první pohled zaujala jeho dřevěná bedýnka s různými činely, lžičkou, megafonem, paličkou od kopáku a podobně, kdy ten celek působil hodně originálně. A samotný muzikant měl klobouk, pomalu boty s ostny jak "koňák", tradiční rifle, kérky... Prostě obojí do sebe krásně zapadalo a já se o to více těšil na samotný set.
Ten byl od samotného startu upřímný, živelný a hlavně ani na chvíli nenudil. A to je jeho největší klad, protože sólový muzikanti to mají vždy těžší, ale zde pomohla ta plejáda vychytávek "na bedně". I ostatní fandové se rychle nechali pohltit atmosférou a stále více se bavili tímto "delta blues". Dokonce dorazilo postupně víc lidí jak na předchozí DouXLeurre, ač to na počátku setu moc nevypadalo. A tak ta odhadem 45minutovka uběhla jako voda a něco po 20h se schylovalo ke konci tohoto zážitku... Naštěstí poté zaznělo "you want couple more songs?" a jelo se dál do odhadem 20:15. Výtečný set zekterého si vybavuji klipovku "Panamericana".

/// Koonda Holaa ( country/psychedelic/blues / Mnichovský Týnec )
Na závěr nastoupil hlavní tahák, pro většinu zdejších fandů, a to oblíbený Kamil. Ten byl zdá se navíc hlavním pořadatelem této akce, protože s předchozími kapelami absolvoval několik zastávek na jejich turné a ještě jich má několik před sebou. Navíc zde působil i jako zvukař pro tyto kapely. Ostatně Kamil (ročník 1969) je velmi zajímavou postavou na undergroundové scéně, kdy žil přes třicet let v zahraničí (Mohavská poušť a Francie), což mělo velký vliv na jeho hudbu. Ta parádním způsobem kombinuje prvky country, blues, ale i psychedelie. A tak nepřekvapí, že hrává kolem 80 koncertů ročně napříč Evropou i USA. Sám jsem jej zde viděl po páté (naposledy na Třebíčance 2021) a i pro tentokrát jsem měl jen ty nejvyšší očekávání.
Samotný set začal k 21h a tak jej provázelo stmívání, které dopomohlo atmosféře a umožnilo i využití světel. Dle očekávání dorazilo nejvíce lidí a rázem byl dvorek takřka plný. Většina fandů si set užívala od prvních tónů a šlo vidět nejedno rozvlněné tělo, či zavřené oči, které pomáhaly plout v tónech, které se linuly z beden. Celé to dokreslilo i použití vonné svíčky, či klasické vtipné průpovídky jako "Na tuto písničku by jste mohli tancovat... Kdyby jste věděli jak.". Jednoduše výborná hudba, která se snoubila s příjemnou atmosférou.
Opětovně jsem nadšen a těším se na příště, ač to bohužel nebude na letošním Chlístovském hejku. Na ten sice jedu na čtvrtek i pátek, ale v sobotu, kdy zde hraje Koonda Holaa, přejíždím tradičně do Žabčic na Antitrend. Avšak je mi jasné, že Koonda Holaa tu určitě nebyl naposledy.

Celá akce se nadmíru povedla, kde vedle skvělých "kapel" vládlo výborné pivo Harrach, fůra známých a hlavně příjemná atmosféra. Drobnou vadou byla obří trnitá rostlina u vstupu do dvora u které jsem stál většinu času. A její trny mne nejednou solidně pobodaly, ale nebyl jsem v tom sám.
Jinak během koncertu probíhal sítotisk v podání Doctorbigal. A na akci šlo zahlédnout mnoho muzikantů jako Vencu Bartoše (Fru Fru, Kucharski), Pavla Hlaváče, Petra Caďu Cahu (ONA), či kytaristu kapely Procz.