Koncert Mr. Pink And The Bad Thoughts

O tomto koncertu, k oslavě 1. narozenin Honkyponk cafe, jsem se dozvěděl až asi týden před jeho uskutečněním. Což mne zaujalo, ač jsem Mr. Pink And The Bad Thoughts vůbec neznal. Ostatně na posledním koncertě jsem byl 2.10.2020 (Kalle v Jihlavě) a již 5.10.2020 byly ukončeny veškeré koncerty skrze "boj s epidemií koronaviru". Tento boj nadále pokračuje, ale konečně se situace "zlepšuje" a lze i koncertovat a to hrubo od 17.5.2021. Tudíž toto byl velký faktor k účasti na této akci. Druhým faktorem byl pořádající Radek, který snad nikdy "nedovezl" špatnou kapelu/hudebníka. A poslední faktor bylo naposlouchání samotné kapely, které dopadlo na výbornou.
Mr. Pink And The Bad Thoughts mi názvem evokovali "Nick Cave & The Bad Seeds", což však není pravda. A to jak dle mého rozhovoru s přítelkyní zpěváka (přímo na koncertě), tak dle rozhovoru s Václavem na webu "freedommusic.cz". První část názvu vznikla dle postavy přezdívané "Mr. Pink" z Tarantinova filmu "Reservoir Dogs" (Gauneři z roku 1992). A poté co Václav potkal Johanku, tak vznikla druhá část názvu skrze jejich "špatné myšlenky".
Samotná hudba mne při předposlechu připomněla Nergalovu (z Behemoth) kapelu "Me and That Man" do které jsem se dlouze dostával, ale teď ji mám opravdu rád a hodně se těším na jejich set na festivalu Brutal Assault. Hudebně zde podobnost je, ale textově to je jiné. Nergal nadále nese black metalové vlivy, útočí vtipně na církev. Naopak Václav se drží právě těch temných myšlenek. Viz tíživý poutavý text skvělé skladby "The Scythe" (na koncertě pojmenovaná česky Kosa). Krátké úryvky z jejího textu: "When I was little, they found a thing in my brain. There was a surgery. They were not giving me much chances to survive." ... "Only the scythe over they shoulder and they asked me to go.".

Samotný koncert měl začít až v 20:30, kdy před tím hrála skvělá hudba z desek v podání pořádajícho Ágnese a Goldy. Sám jsem cílil "dolet" na 19h, abych si prohlédl místo konání, pokecal se známými a dal nějaké pivko. Ovšem kolem 18:30 se v okolí Třebíče změnilo z opravdu slunného dne na silnou průtrž mračen. Naštěstí tato nemilá situace trvala jen něco přes půl hodiny a koncert tedy nebyl ohrožen. Kapela dorazila až kolem 20h, ale čas zde nehrál roli. Všem šlo o to si užít pohodu na zahrádce v doprovodu zajímavé kapely a ne o nějaký "přesný harmonogram".
Trojice muzikantů sebou přivezla i zpěvákovu přítelkyni, která je napojená na zajímavý festival Povaleč. Celá čtveřice byla velmi sympatická i komunikativní.
Překvapilo mě, že vcelku hojně koncertují, kdy prý v září měli asi 5 koncertů převážně mimo Prahu. Ač letos to byl jejich první koncert, což platí pro mnoho kapel. Dále potěšili zdejší návštěvníky i tím, že se jim Třebíč zalíbila. Ostatně Honkyponk cafe leží na okraji Židovské čtvrti zapsané v UNESCO a ze zahrádky jde vidět i na druhou část z UNESCO a to baziliku sv. Prokopa a k tomu i místní věž s hodinami.
Kapela si postupně chystala "stage", respektive takový zaplachtovaný koutek, který zde byl zvolen poprvé skrze déšť, kdy tento plácek "pod skálou" šel dobře ochránit před počasím na rozdíl od běžného "pódia" na zahrádce. Uvnitř kavárny nadále nelze provozovat koncerty, skrze již zmíněný "boj s epidemií koronaviru". Místa zde moc neměli, ale "zabojovali" a občasném až podlézání nástrojů si své "místo činu" připravili a mohlo se pomalu začít hrát. Bylo kolem 21:20, což na jejich odhadovaný 30 minutový set bylo akorát. Předpokládám, že bylo vhodné skončit do 22:00, kdyby někdo z okolí vyžadoval noční klid.

Zvukově od tohoto místa nešlo čekat "bůhví co" vůči místům pro koncerty určené. Každopádně za mě zvuk ušel. Ostatně moje pozice asi metr od reproduktoru, potažmo kapely, nebude na zvuk zrovna nejlepší. Avšak základ byl, že z daného místa šlo na kapelu vidět.
Hudebně jsem byl nadšený i přes hojné využívání "elektro krabiček". Ty "krabičky" prostě k této hudbě patří a stejně jsou nosné prvky této hudby kytary a vokál. Muzikantsky bych set neoznačil za něco dechberoucího, ale to pramení z žánru samotného. Country/folk není o nějakých "orgazmických vyhrávkách", či nějaké "přetechnizované" struktuře skladeb. Zde jde hlavně o texty a náladu. A právě ta nálada, potažmo atmosféra, zde byla naprosto skvělá. Nebo skvělá... taková temně skvělá, specifická, zajímavá, poutavá... těžko ji popsat. Celé to podtrhovaly i Václavovi průpovídky mezi skladbami jako například zmínění jeho kamaráda, který je prý "dosti depresivní a dějí se mu zvláštní věci", či že skladba "Svíce" je o tom jak si každý kope svůj hrob. Poslední skladba měla být o tom jak se poznali na první zkoušce.

Celkově velmi povedený koncert a hlavně skvělý, až unikátní, koncertní vstup do roku 2021. Respektive snad do "pocovidového" období, protože život bez koncertů je o hodně chudší jak s nimi.