Delaney Davidson (NZ) & Blind Künstler (NZ) - Třebíč 2024

Jednou z životních jistot je, že pokud nějakou akci pořádá Ágnes, tak se vždy jedná o vytříbenou zábavu. A zdejší akce na Honkyponk cafe spadala přesně do této škatulky již jen zemí původu obou hlavních interpretů, kterou byl daleký Nový Zéland. Z této úžasné země mám v oblibě pouze 11 kapel (Carnal, Diocletian, The Temple, Ulcerate, Sinistrous Diabolus, Remina, Barshasketh, Vassafor, Spook the Horses, Black Boned Angel, Kerretta) a do tohoto koncertu jsem živě viděl pouhé 3 (Alien Weaponry, Spook The Horses, Ulcerate), kdy hlavním problémem je obrovská vzdálenost obou států. O to větším je svátkem, když podobná kapela/muzikant uskuteční turné po naší zemi. Oba zdejší muzikanti zavítali 18.6. do Brna, 19.6. do Prahy a hlavně 20.6. do Třebíče čímž mi krásně "padli do rány", otázkou však bylo co jsou zač, protože jsem je vůbec neznal. Předposlech dle očekávání dopadl na výbornou, zvláště Delaney Davidson, a já se tak nemohl dočkat až bude čtvrtek 20.6.2024.
Akce měla odstartovat v 18:30 koncertem místního oblíbence Koonda Holaa, který byl na soupisku dodán jen několik dnů před začátkem. A tak jsem s partií vyrazil na 18h, aby jsme si v klidu sedly na zahrádku, vychutnaly pivko a pokecaly s početným zástupem známých a kamarádů. V celé kavárně byla po celou dobu velmi pohodová atmosféra, která se promítala i do množství vtípků mezi fanoušky, které často směřovaly i na Kamila (Koonda Holaa). zaujalo mne, že na tuto akci dorazil i pár cizinců (asi Angličanů dle Facebooku). Ti mne zaujali i tím, že na rukou měli ještě pásky z Kabinetu múz, tudíž lze očekávat, že ústřední dvojici shlédli minimálně 18.6. v Brně.

/// Koonda Holaa ( country/psychedelic/blues / Mnichovský Týnec )
Jako první tedy nastoupil oblíbený Kamil, alias Koonda Holaa, jehož jsem jen já viděl již sedmkrát. Pokaždé se jednalo o skvělý zážitek (naposledy v květnu), ale to co nastalo v tento den bylo pro mne cosi nového. Vyklidněně se začalo až v 18:50 se slovy, že set musí trvat maximálně 30minut a že by Kamila měl někdo hlídat, že není tím ke komu pasuje "krátké hraní". S úsměvy padla volba na stopky, ale to již Koonda usedal na židličku... Říkám si dobrá nazvučí a bude stát... a ono ne seděl celý set a hrál až folkově. Zvláště první song se slovy "Lonely river..." byl úchvatný a já spíše nevěřícně zíral, že tuto jeho podobu neznám. Před druhou skladbou muzikant prohlásil, že "Se sem vetřel, aby si tu mohl zahrát své oblíbené country písničky na které mu běžně prdíme.". Po této úsměvné vsuvce se již do předních řad přesunula i jeho dcera s kamarádkou a právě pro ni zahrál druhý song, ke kterému jej prý donutila a proto jej hraje premiérově. Skladba to byla velmi procítěná a dost by mne i zajímal text, protože už sousloví "angel around you" zní úžasně zvláště z pohledu otec-dcera. I jeho snaha o zapojení dcery do zpěvu refrénu byla velmi milá, ač jí to asi úplně příjemné nebylo. I následující skladby byly až překvapivě intimně folkové a takové zvláštně jiné. Respektive Koonda Holaa je normálně "jiný", kdy tato poloha byla "obecně normálnější" což ještě více zaujalo stejně jako závěrečný cover "Karel Kryl - Bratříčku zavírej vrátka". Celkově se jednalo výborný set, který prostě bavil a jen potvrdil jak kvalitním muzikantem je tento chlapík.

/// Blind Künstler ( Gothic-jazz / ambient / Nový Zéland )
Pod pojmem Blind Künstler se skrývá Novozélandský muzikant Rhyss Braddock (Gerda Blank, Metronome Blues), kterého běžně doprovází Češi Tomáš Továrek (saxofon), Jan Ibe Uiberlay (baskytara) a Erik Hajtmánek (bicí). Zde však Rhyss vystoupil sólově, ale i tak očekávám hrál hlavně z posledního alba "Blind Künstler" (prosinec 2023), které bylo nahráno v Brně. Kombinace Jihomoravské metropole, Českých spoluhráčů a jeho znalost několika českých slov (voda, děkuji atd..) ve mne vzbudily pocit, že zde Rhyss alespoň část roku žije, ale to jsou pouhé domněnky. Důležitější je, že Třebíčský set odehrál sólo a skrze předzvučení jej odpálil již v 19:30, což bylo přesně dle harmonogramu a jen pouhých 10 minut po konci setu Koonda Holaa. Z celého setlistu jsem nerozpoznal ani jednu skladbu, i přes úryvky textů, ale to nic neměnilo na překvapivě vysoké variabilitě pocitů na straně fandů a zvuků na straně hudebníka. Repetivnost některých motivů navozovala až hypnotické stavy (i bez využití různých látek), jiné skladby byly naopak dosti hluboké až tíživé (texty jako "...Business poison, sex on phone, cracked bone...", "..these days I never cry..") a další působily až technicky vytříbeně. Tato široká paleta vjemů působila jako celek monumentálně až se v tom lehce ztrácely informace o třetím songu, který byl prý využit ve filmu  "Okupace" (očekávám Český film z roku 2021). A nebo to, že Rhyss zná Delaney Davidsona již od 90-tých let a že některé nové songy stále skládá na pláži, kde to prý jde nejlépe (Těžko soudit zda to je pláž Brněnské přehrady, či Tichého oceánu..). Na závěr (koncovka v 20:10) zazněl i cover u kterého mám opět poznačeny různá slova, ale nedaří se mi dohledat oč šlo. I bez toho tento set fungoval náramně, ač škatulka "Gothic jazz/ambient" zněla v prvopočátku zvláštně, tak nakonec před ní smekám.

/// Delaney Davidson ( Alternative Folk/Blues / Nový Zéland )
Jako poslední šla hlavní hvězda večera, kterou byl Delaney Davidson (ročník 1972) jenž pochází z Nového Zélandu a počátek jeho hudební kariéry se datuje k roku 1993. Kromě muziky se věnuje i výtvarnému umění, pantomimě, či divadlu. Mezi jeho vzory se uvádějí Hank Williams, The Birthday Party, Johnny Cash a Buster Keaton. A právě proto měly mnohé skladby závan klasického Amerického rock'n'rollu, což není můj oblíbený styl, ale v Delaneyho podání mne to zaujalo. Zájem projevovaly zvláště slečny, kdy se mnohé začaly vlnit jako by zde hrála hudba z filmu "Pomáda". Avšak textařsky se zde jedná o zcela odlišné světy, kdy tento uhrančivý muzikant neprodukuje "happy songy" a to i skrze jeho úžasný chraplák. Díky němu dokáže navodit atmosféru, které se člověk nemůže nabažit a když, tak přidá i výše zmíněnou pantomimu, či nějaký ten vtípek. Ten nejintenzivnější proběhl, když mu Kamil (Koonda Holaa) měl lehce poladit zvuk se slovy "my beautiful assistent" a něco se "pohnojilo" takovým způsobem, že se z repráků linul pouze intenzivní pískot. Kamil to horko těžko opravil aby se z davu ozvalo "fire him... fire him" (vyhoď ho) na čež Delaney reagoval "I can´t fire voulenteer" (nemohu vyhodit dobrovolníka). Následoval dotaz zda jej vlastně fandové ještě slyší, na čež přišla od jednoho fandy hláška "konečně pořádný noise". Tuto vtipnou vsuvku následoval za mne hodně známý song, který však ani dle úryvků nedokáži identifikovat, ale o to tu tento večer opravdu nešlo. Atmosféra, muzikantovo charisma a obecně usměvaví lidé tvořili nezapomenutelný výsledek. V druhé půlce setu byl využit druhý mikrofon s echem, který působil dosti zajímavě, ač mě osobně se postupně "přejedl", protože skrze jeho vyniknutí ustoupila variabilita kytarových linek i samotný přirozený vokál. Každopádně se jednalo o velmi příjemný a uvolněný set, který trval dokonce 1h a 40min (20:20 - 22:00), což je však až extrémně dlouhá stopáž, kterou jsem v minulosti hůře přijímal i od oblíbených kapel. Zde jsem však udělal výjimku i skrze závěrečný song, kde Delaney pantomimou otevíral jakýsi magický portál, který má všechny zbavit strastí, či tak něco.
Celkově se tedy jednalo o fantastický set, ač o chlup delší, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Věřím, že skrze to si nejeden fanda koupil i nějakou tu desku, či jiný merch, který si tento chlapík dovezl.
P.S.: Pobavil mne song při kterém si žádal kooperaci publika, aby pělo "yeah yeah yeeah".

Celý večer byl o muzikantech, kteří nejsou "na jeden poslech" a byl naproto úžasný i přes závěrečné nálety chroustů (před týdnem jsem si je opět užil na MetalGate Czech Death Fest) a to, že po koncertě bylo třeba mizet k domovu skrze brzké ranní vstávání. Dalším velkým kladem je zisk nové informace, že se rozjedou koncerty Na staré radnici a to v kadenci +/- 1 za měsíc a to prosím i s množstvím zahraničních kapel. Vybavuji si koncert "Slať + Sloth + Slut", či Francouze KARKARA (neznal jsem a pecka... dík Milane).