Karkara - All Is Dust Tour Part II (2024) - Třebíč

O tomto koncertu jsem se dozvěděl již v červnu, ale upřímně jsem Karkara vůbec neznal a to již několik let sleduji psych/stoner scénu a žiji v tom, že znám mnoho kapel. A tak jsem se pustil do poslechu jejich posledního alba "ALL IS DUST" (2023), které mne nadchlo takovým způsobem, že je poslouchám velmi často.
Tím jak se blížil termín koncertu, tak se na soupisce objevili i Polští AcidSitter, kteří mne taktéž hudbě zaujali a já tak měl další důvod k účasti. Co na tom, že jsem měl tento týden totálně nabitý (pondělí trénink pinec, úterý Draconian ve Vídni, středa trénink pinec, čtvrtek Karkara v Třebíč, pátek Deloraine v Jihlavě, sobota zápas pinec..), protože obdobná událost se v Třebíči nemusí opakovat a je třeba se chopit každé takové příležitosti.

Radnice měla otevíračku v 19:00 a já tak dorazil na tento čas, aby si člověk pokecal s kamarády a dal i nějaké to pivo. Pro tento večer byla radnice přeskládána tak, že se vstupovalo z průjezdu a stage byla zvětšená a nasměrovaná přímo proti baru. Její velikost působila až monumentálně, protože zabrala více jak třetinu celého "klubu". Avšak kapacitně se sem vešlo takřka stejně lidí, kdy velkým kladem bylo vyklizení velkých stolů které přeci jen zabíraly hodně místa. Poslech zvukovky AcidSitter zároveň ukázal jak velký zvuk zde Audio Agency připravili což ještě umocnilo všeobecně vysoká očekávání.

/// AcidSitter ( Psychedelic rock / Polsko )
AcidSitter doplnili soupisku pouhý týden před začátkem akce, ale i tento krátký čas stačil k tomu že mne dokázali zaujmout. Občas se tato parta z Krakova označuje za Polsko-Japonskou kapelu, ale to mi přijde jako snaha odlišit se od širokého zástupu "psychedelických kapel", či evokovat Japonské kapely jako třeba Kikagaku Moyo. V sestavě AcidSitter je totiž jediná Japonka a to Tetsuya Nara (Tumbling Walls) po jejímž boku je hned trojice Poláků a to Rafał Klimczak (Neal Cassady, NEAL), Tomek Głuc (Neal Cassady, Nucleon) a Filip Franczak (Fraktale, Tumbling Walls, Kaseciarz). Samotná kapela bude zdá se poměrně nová, protože na Bandcamp mají nejstarší album z února 2022 a ani v absolvovaných koncertech (zdaleka neeviduji všechny) nenacházím starší. I tak si již zahráli po boku hvězdných King Buffalo, či na několika zajímavých žánrových festivalech jako Red Smoke, Soulstone Gathering, či Bear Stone Festival. I předposlech jejich posledního alba "Make Acid Great Again" (2023) dopadl velmi dobře, ač se na něm kapela rozkročuje z "psych vod" kamsi k elektro dozvukům a takové až plážové náladě (viz songy "It's Fine" či "Sweat Dreams"). Dané vlivy mne kapánek překvapily, ale jako celek mne album bavilo a já se tak těšil na atypičtěji pojatý "Psychedelic rock".
Již od zvukovky vypadala tato čtveřice jako parta pohodářů, kteří zároveň umí skvěle hrát, ale samotný set toto hodnocení posunul ještě na vyšší level. Když se k úžasné hudbě připojí výborný hutný zvuk, parádní osvětlení a usměvaví fandové, tak je to vždy záruka velké jízdy. A zde se jelo na plné obrázky převážně z jejich poslední desky "Make Acid Great Again" (2023), ale zazněly i nějaké nové skladby. Kapela v nich korzovala od psych rocku přes post rock, asijský/orientální nádech, až kamsi k jazzovým polohám, ale jako celek to šlapalo na výbornou. Ostatně psych rock je poměrně "ohýbatelný" žánr, který se nebojí implementovat různé vlivy, které dokáží vytvořit řekněme psychedelickou/houpavou/happy atmosféru a je fuk zda dané tóny vypadají jak z arabského světa, či jak nějaké meditativní tóny z různých náboženství. Kontrastem jsou výše zmíněné songy jako "Sweat Dreams", které odkazují na prastarý rock, který je spíše hravý rozjařený, ale není zde až tak moc "psych vlivů". Tak jak se mění jednotlivé skladby, tak se napříč jimi mění i to zda zpívá kytaristka Tetsuya, či její kytarový spoluhráč (bohužel nevím zda to je Rafał, Tomek či Filip). Pozadu nezůstal ani bubeník, který se nebál občas zrychlit až do "blast beatu", aby v jiné skladbě využil místo paličky nástroj zvaný "marakas" (snad identifikováno dobře prostě takové "chřastítko" do ruky), či "polstrovanou"/tympánovou paličku, kterou mnohdy využívají Doom Metalový bubeníci. Nadšení z tohoto setu umocnily i roztančené slečny, které se vydaly do první řady po bok členů kapely Karkara, kteří si taktéž užívali tento set. Velkým překvapením však byl i "stage diving" o který si požádala kytaristka Tetsuya tím, že otočila svoji kytaru kde měla anglický dotaz zda ji chytíme, když si půjde "skočit". Fandové naštěstí pochopili a zároveň Tetsuya neměla nějak moc kilo, tak problém nebyl.
Suma sumárum se jednalo o výborný set, který předčil má vyšší očekávání a já mohu jen tleskat.
P.S.: Kvituji, že Polská kapela mluvila v Česku Anglicky. Mnoho Polských kapel má tendenci mluvit v Česku Polsky kdy si neuvědomují, že ne každý Čech bydlí v Českém Těšíně, či Ostravě a tak Čech Polákovi zdaleka nerozumí vše (naopak je to prý lepší) i přes blízkost těchto jazyků.

Setlist (přepsaný z fotky): 1. Omen 2. Psychpomp 3. Yona Yona 4. Killegos 5. Staywatch 6. Doom scrollers 7. Sweat Dreams 8. Healing 9. Roller Coaster

AcidSitter dohráli v 20:40 a já se začal lehce obávat o set Karkara, protože v tomto "klubu" je nutné doržovat noční klid, který začíná v 22:00. Naštěstí se ke mě donesla informace, že Karkara má předzvučeno již od 16:30, tudíž zvukovka bude velmi rychlá. To se záhy potvrdilo, protože již v 21h se opět hrálo.

/// Karkara ( Psychedelic rock / Francie )
Hlavním jménem tohoto včera byla Francouzská Karkara, která sice hraje teprve od roku 2017 (info z discog ač událost tvrdila rok 2019), ale již má solidní jméno na "psychedelic/stoner" scéně. To ostatně dokazuje i jejich letošní turné, které probíhá od 20.9.2024 do 16.11.2024 a čítá hned 28 zastávek (Francie, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Německo, Holandsko, Česko, Maďarsko, Slovinsko). Třebíčská zastávka byla poměrně významnou, protože Karkara nezavítala do Polska, Slovenska, či Rakouska a třeba v Německu zahrála jen dvakrát. Každopádně vždy jde o to jak daná kapela hraje, což jsem poznal až letos v červnu kdy mi bylo nastíněno, že zde tato parta zahraje. Nejvíce poslouchám poslední kapelní desku "All is dust" (březen 2024), která mne velmi baví precizní dávkou "psych rocku", ale i tam cítím až "space rock". Space rock se čekám odvíjí od tématické stránky a i proto zůstává pouze u mého pocitu, protože Karkara se má zaobírat různými obavami a úzkostmi, což jsou dosti atypická témata k takto "rozjařenému" a pozitivnímu žánru.
Jak bylo zmíněno výše, tak set odpálili v 21h skladbou "Monoliths" z jejich aktuální desky "All is dust", což evokovalo, že setlist byl totožný s pořadím skladeb na albu. Ostatně ani nikdo z členů u sebe neměl setlist, ale zpětně nedokáži vyplodit zda vše sedělo s albem. Co však sedělo na výbornou bylo kapelní nasazení a intenzita jejich hudby, která s přehledem strhla každého fanouška již od prvního tónu. Pařilo se zde bez ohledu na věk, či hudební preference, což perfektně pasuje k "psych" kapelám. Vše doplňoval nadále skvělý zvuk, který měl opět super osvětlení, které navíc okořenila soustava starších televizí, které na sobě promítaly jakési oscilátorové vlny, či různě blikaly... Opravdu zajímavé využití věcí, které již snad každý odvezl na sběrný dvůr a Karkara z nich naopak dokáže vytěžit pódiové efekty. Skladby nadále uháněly vpřed za pomoci tradiční repetivnosti motivů, které dokonale navozovaly až pocity transu. Tím občas prostoupily "elektro vlivy" z všemožných "krabiček", které však byly využity v míře únosné i pro ty, kteří "krabičky" nemají rádi. V první brázdě si kapelu opět užívaly tančící slečny, které doplnila i nadšená kapela AcidSitter a její opětovná skokanka Tetsuya. Zkrátka a jednoduše došlo na jejich slova, kdy o Karkara mluvili jako o velkém zážitku, který se fandům vryje do mysli jako jeden z nejlepších koncertů. Zážitek to byl opravdu byl, ač je otázka jak vysoko jej budu v budoucnu řadit... Ostatně v "psych vodách" jsem zažil mnoho výtečných setů zvláště na festivalu Keep It Low, ale aktuálně jej řadím rozhodně vysoko.
P.S.: Zaujali mne trika jednotlivých muzikantů, kde šlo vidět u basáka Huga triko AcidSitter, u Karima (kytara/zpěv) vydavatelství "Stolen body" a u bubeníka Maxima kapelu "Minami Deutsch". Kromě Polské bandy jsem se v trikách neorientoval a musel mi pomoci internet.

Celu akci hodnotím na výbornou kdy se ve všech ohledech mohla rovnat s velkými žánrovými koncert, ba dokonce festivaly. Mile mne překvapilo jak rozličná skupina fandů dorazila a zároveň všichni nasedli na stejnou vlnu a užívali si koncertu bez ohledu na vše za zdmi radnice... Tudíž velký dík patří pořádajícím Vážkám+FŠEM, radnici, fanouškům, zvukařům a hlavně oběma kapelám. Drobnou kaňkou je, že jsem musel brzy po koncertě mizet domů a tak jsem nestihl pokecat se všemi kamarády a známými co tuto akci navštívili.