Rock Heart festival 2019 (vol. 4)

Čtvrtek

- Törr
Klasický český Black/Thrash/Heavy Metal s členy z kapely Alkehol v čele s Otou Herešem. V rámci kapel "co hrají všude" mají Törr nejspecifičtější zvuk, kdy lze cítím inspirace i starým black metalem. Ač samo z něj je zde max nějaká ta textová inspirace s peklem/satanem/rohy atd.. plus hudební aura. Jinak to je převážně Heavy metal s prvky Thrashe. Každopádně slušný set se slušným zvukem, ač jsme tak 1/3 setu prostály ve frontě na pásky.

- Alkehol
Aneb lidé Törr znovu na scéně obohacení o další kytaru (Kuna) a jedeme z Punk/Rock soudku. U této kapely nejde o nějaké špičkové hudební umění, ale převážně o zábavu a notoricky známé písničky. Není moc co hodnotit prostě hromada lidí a zábavy. Příště si klidně zajdu, ale když je nějaký čas neuvidím, tak to určitě přežiji.

- Hämatom
Německý Crossover thrash, či "Neue Deutsche Härte". Němčina a snaha být alá "Die Apokalyptischen Reiter", "Rammstein" případně "Oomph!" to v tuzemsku prostě táhne. Zvlášť když kapela dodá i nějakou tu masku, či pódiové show (elektrické křeslo pro zpěváka, kytaristova hořící maska, bubeník plovoucí na lidech včeně menších bubnů). Když jsme v ČR a Metlallica může hrát odrhovačku "Jožin z bažin", tak proč nemůže udělat totéž i Hämatom. Samo přihodíme i nějaký ten cover (Twisted Sisters - I Wanna rock), ale celkové vyznění je "tupější" rock/metal, ač kapela hlásá "kdo chce rock´n´roll?". Celkově stravitelná kapela, ale obecně mám pocit, že jsem viděl průměrnou kapelu až takové "Německé Dymytry" (což není tak daleko když společně jeli turné), či "Rammstein pro chudé". Což podtrhla závěrečná "rádoby česká skladba" s hecováním lidí, aby pěli refrén "ser na to"...

- Harlej
A další česká rocková kapela, která hraje neustále a každý ji mohl vidět již mnohokrát. Z těchto "odrhovaček"/"klasik" mne baví asi nejvíce a i tento set byl super. A opět, i přes slabší energii kapely, byly za ne nejlepším koncertem z již zmíněné skupiny kapel.

- Škwor
Jejich Nu metal/rock má vždy skvělý zvuk, hutný zvuk kytar a takový ten pravý rockový šmrnc. Každopádně nejsem jejich fanoušek, ač klidně si na ně zajdu i příště. Zakončovali skladbou "Mý slzy neuvidíš".

- Arakain a Lucie Bílá
A i nadále klasická kapela tentokrát Thrash Metal / Heavy Metal, ač zde ten thrash byl spíše v počátcích tvorby. Tento koncert obohatila účast Lucie Bílé, která pozvedla již tak standardně dobrý set. Bohužel jsme nestíhali přesun zpět do areálu a přišly jsme o asi 1/3 setu. I tak jsem se velmi rychle začlenili mezi velmi solidní počet bavících se lidí. Velmi povedený set, který dle očekávání ukončila skladba "Zimní královna".

- King Diamond
Jednoznačně největší jméno na soupisce festivalu na které dorazilo hodně lidí. Mnozí z nich dokonce jen na tento koncert a poté hned domů. Holt King hraje již od roku 1974 a i v jeho 63 letech je to prostě zážitek z pohledu na legendu, která inspirovala mnohé muzikanty (například Metallica). Co se hudby týče, tak se jedná o "Heavy metal, Hard rock, Shock rock" s opravdu vysoko položeným vokálem, který jen občas nahradí "normální civilní zpěv". Trošku jsme si na to musel zvykat, ale nakonec jsme se dobře bavil. Samotné skladby doprovozuje úžasná pódiová choreografie s různými schodišti, rakvemi atd... Do toho makeup Kinga s kloboukem je prostě dokonalý. Opravdu smekám za vynikající set, kdy jsme plánoval dát jen část a odejít. Tento den určit nejlepší set a nejspíše i jden z nejlepších celkově.

Pátek

- Doga
Tento den jsme otevřeli až kolem 12h a to tradiční Hard rock kapelou Doga. Opět to je strašně moc hrající kapela, kterou jsem viděl již mnohokrát. Hudba je zde obstojná, texty povedené a celé to funguje. Příště zase proč ne, ale že bych se někam hnal jen skrze ně to už ne.

- Dirty shirt
Crossover folk metal z Rumunska hrající již od roku 1995 nahradil v sestavě libanonsou death/doom kapelu Kimaera, která nedostala víza pro vstup do České republiky. Smutné je, že nebýt Facebooku Rock Heart tak o tom nikdo neví a to to ještě dali jen na ofiko stránku na FB, ale do události již ne. Web mlčel i o programu celého festu natož o jeho změně. Každopádně prostor byl a že na Rumuny mrkneme. Lidé se postupně hodně bavily, ale za mne to byla špatná všehochuť. Tam šoupneme "balkánské rytmy", dodáme špetku kapely Avatar a jejich "cirkusové muziky", housle (ať tam máme Rumunský folk), 2 vokály (oba chlapy kdy jeden zní jak ženská a jeden jako drsňák) k tomu se inspirujeme kapelou Diablo Swing Orchestra a kdyby bylo jó málo tak sem tam i hrábneme do strun ať se přiblížíme nějaké tvrďárně poblíž death metalu. Aneb poberu vše co mne napadne nějak to zamotám a hodím do lidí. Ty to baví, ale za mne fakt ne. Netvrdím, že vše bylo špatně, ale kdyby z toho guláše ořezaly klidně i 1/2 věcí tak ten zbytek mohl k sobě nějak pasovat a znít rozumně. Takto mi to přijde jak "Ctrl+C Ctrl+V" z mnoha zdrojů.

- Infected Rain
Tuto kapelu mám rád sice jen 2 roky, ale za tu dobu jsme je zde viděl již po 5. z čehož 2x v klubu a 3x na festu. Jejich Nu metal s prvky metalcore je obecně brán jako ne příliš kvalitní ač sláva kapely neustále roste. Osobně mne jejich hudba baví a co se kvality, v porovnání s podobnými kapelami, týče, tak nemám moc s čím porovnávat. Mnoho lidí je přirovnává k Jinjer, ale mne víc baví tito Moldavané okolo Leny. Set má velkou energii, nasazení a celkově pozitiní výstup i přes tvrdost setu. Průpovídky i gesta kapely jsou strašně pozitivní a čiší z nich pohoda i radost. Což se potvrdilo i na podpisovce kterou jsem celou pozoroval a tolik pozitivní energie, objetí, ochotných póz pro fotky atd.. to jsem ještě neviděl a to od celé kapely. Tudíž člověka nemrzel ani fakt, že samotný koncert měl lehce horší zvuk a rád tento fakt přejde.
Zajímavostí byl můj krátký rozhovor s Mirkou, které s IR jezdí po celé ČR snad na každý koncert. Měl jsme za to, že jim zde třeba řeší booking, či tak něco. Ona je prý "jen" obrovksou fanynkou od jejich setu na festivalu Brutal Assault. S Bookingem nemá společného nic a nic kolem kapely neřeší. Booking jim prý snad dělá nějaká Polská agentura. Zbytek bude nejspíše řešit vydavatelství Napalm Rrecords pod jehož křídla nedávno kapela šla.

- Anvil
Kanadská Heavy/Power Metal legenda hrající již od roku 1978. Zajímavé je, že ji jako inspiraci uvádějí legendy celé "velké čtyřky" a to Metallica, Megadeah, Anthrax i Slayer. Je tedy možné, že mohly být i zde mnohem známější, ale za mne nejsou. Nepotkat je na Masters of rock tak o nich ani nevím. Jejich hudba mi nepřijde příliš zajímavá spíše taková pmalejší nic moc. Což opět potvrdil i tento set a tak mi ani nevadilo, že jsem se v půlce vidal na podpisovku kapely Infected rain a Anvil jsem tak jen poslouchal.

- Visions of Atlantis
Rakouský Melodic/Symphonic Power Metal v čele s překrásnou francouzskou Clémentine Delauney a nově (od 2018) i italem (Michele Guaitoli). Tudíž klasický kapela s ženským vokálem "alá Nightwish". Obecně se berou jako takový žánrový nadprůměr a běžně se udávají jejcih krajané Edenbridge jako ti kvalitnější, ale i tak menší protože VoA jsou prostě známější. Kapelu jsme viděl podruhé a podruhé souhlasím, že to není něco světoborného či žánrová špička, ale zábavné to bezesporu je. I, pro mne, nový vokalista má slušný hlas. Tudíž jsem spokojen a byly zde předčená očekávání. Bohužel jsem stíhaly jen asi půl setu a tak nevím zda zazněla skladba "Winternight" na počet prapůvodní zpěvačky Nicole Bogner, která zemřela v roce 2012 ve věku pouhých 27 let. Chválím a těším se na příště.
Zajímavostí bylo, že zde zazněla poprvé živě skladba z nového alba "Wanderers", které vyjde 30.8.2019 .

- Lacuna coil
Následovala tato částěčně žánrově spřízněná kapela. Je to Italský Gothic Metal/Rock a já je mám opravdu hodně rád. Živě to je vždy zábava jak kostýmy tak nasazením. Samotné vokály mne baví oba a to jak Andrea (u něj mne občas vací), tak od Cristina Scabbia. Ta je mimochodem nadále nádherná žena a i vy svých 47 letech mohla hrdě konkurovat mladší Leně z Infected Rain, Clémentine z Visions of Atlantis i Elině z Leaves' Eyes atd... kapela předvedla každopádně skvělý set s čistým zvukem. Hrálo se i z nového alba "Black Anima" z nejž zazněla minimáln klipovka "Layers Of Time". Došlo samozdřejmě i na starší pecky (například "Blood, Tears, Dust", "Heaven's A Lie", "I Forgive" (tuším ano), "Nothing Stands in Our Way" či "Our Truth" atd..). neopoměly dát na závěr jeden z nejznámějších coverů vůbec a to od kapely "Depeche mode" skladbu "Enjoy the Silence". Vynikající set a nejspíše nejlepší set celého festivalu. Smekám pomyslný klobouk a těším se na příště.
Zajímavostí byl opět nový bubeník, kterým je tentokrát Richard Meiz (od 2019).

- Avatar
Švédský Melodic Death Metal / Nu metal, který se spíše ubírá cestou "cirkusáckého metalu", ale lidé za nimi prostě jdou. Tou vyzáží a formou pódiové show jsou bych řekl jedineční. I hudba se těžko k někomu přirovnává. Ač mne nebaví, tak jsme se na část setu šel podívat. Samotná výbava stage byla sotva poloviční či třetinová jak na Masters of rock. I tak zde bylo dost "prkotinek", kterých kapela využila k slušné dávce hudební i "divadelní" energie. Odezva lidí byla obrovská a i mne to vcelku bavilo. I tak jsem upřednostnil v půlce setu spánek.

Sobota

- Eagleheart
I sobotní program začal pozdě, protože jsme oželely kapelu Loretta a vyrzili až na Power Metal v podání Eagleheart. Viděli jsme jen asi půlku setu a mohu konstatovat, že opět slušné, ač již od jejich žánru spíše ustupuji skrze nepříliš líbivé vysoké vokály. Zajímavostí byl nový bubeník Patrik Macháček (od 2019)

- Chains of Delight (Chains of Sanity)
Ruský metal ze Sibiře, který má 2 vokály. Zajímavostí, že jedním z vokalistů je žena pocházející z Turecka a to, že její hlas není dominantní, či "50 na 50", ale naopak je spíše jakoby dozvuk s třeba jen 20% vokálních linek. Mému okolí byl tento poměr "po chuti", ale mne nebavil zpěvákův hlas. Překvapil cover písničky "Jožin z bažin", což byl nejspíše nějaký "hec", protože tento song ze zahraničních kapel vystřihla i Metallica. Když odmyslím tuto sranda písničku, tak celý set chválím a byl jsem mile překvapen. Zajímvostí byl kytarista z Holandska.

- Leaves' Eyes
Následova další žena v čele kapely po boku zpěváka a to opět Symphonic metal. Kapel a se uvádí jako mezinárodní uskupení (Německo/Norsko), ale já je beru nadále za Němce. Ač je pravdou, že kapelu založila Liv Kristine (mimochodem její manžel v této kapele pokračuje i po jejím odchodu), což je Norka, ale žijící v Německu. Každopádně kapela to je známá, ač pořád to není žánrová "první liga". Osobně jsme se vcelku těšil, ač jsem se i bál zklamání. nástup s hordou obrněnců (byli to češi) s meči a štíty dal najevo že by to mohlo být fajn po stránce doplňků hudby. I přes to že tam vesměs jen stály, tak atmosféru naladily. Hudba samotná byla zábavná Elina Siirala je skvělá zpěvačka s netuctovým hlasem a Alexander Krull má velmi povedený vokál též. Celý set opravdu hodně bavil až jsem byl překvapen. Zajímavostí bylo, že zahráli skladbu z nového singlu (tuším z "Riders on the Wind") a měli jej hrát živě zcela poprvé.

- U.D.O.
Heavy Metal z Německa v jehož čele řádí šedesátník Udo Dirkschneider a ač kapela hraje již od roku 1987 a má do dneška již 16 alb, tak každý bere, že celá kapela U.D.O. je právě Udo Dirkschneider. A Udo Dirkschneider je pro mnohé synonymum kapely Accept. U nich hrál UDO dá se říci do roku 1997 (opomíjím rok 2005) i tak to byl on kdo jim odzpíval nejznámejší skladby. No a lidé si zvykli, že "strýček UDO" hraje věci od Accept. Na Masters of rock jsem jej viděl 2x. Poprvé jako U.D.O. odehrál asi půl setu od Accept, půl setu od U.D.O. . Následně šlo prohlášení jak to je zcela naposledy co hraje od Accept. Nedlouho na to přijel na MoR jako kapela "Dirkschneider" a udělal fakticky totožný set s převahou věcí od Accept. A opět, že to je fakt naposledy co hraje od Accept. Zde dorazil jako U.D.O. a mám za to, že od Accept nic nehrál (minimálně ne ty notoricky známé skladby). Výsledný set byl tedy ovlivněn neznalostí skladeb kapely U.D.O. . Oekával jsem tedy o něco rychlejší set a místo toho to bylo takové nijaké pomalé s povedeným vokálem. Kapela dala i jedno dlouhé kytarové sólo a pak jakési hecování lidí pouze bubeníkem (mimochodem syn zpěváka), který bylo vedené hodně triviální hrou na bicí. Obecně mi bidí přišli opravdu slabě zahrané naproti tomu kytaristé předváděli slušnou práci. Celkově zklamání.

- Apocalyptica
Na závěr dorazila tato Symphonic Heavy Metal/Rock kapela z Finska, která je známá hlavně tím, že hraje skladby Metallici na reálná dřevěná čela. Zajímavé to je, ale kapela prostě a již má bubeníka i zpěváka a je to už takové jiné nic moc. Dřív bylo super, že přišli sedly a zahráli jen na ta čela. Naštěstí tento set se obešel bez vokálu a hráli právě věci od Metallici (ač dali třeba i Sepultura - refuse/resist která zněla dost mizerně). Celkově slušný set, určitě lepší jak tehdy na Masters Of Rock 2016, ač asi v půlce lehce začal nudit. V souhrnu jsem tedy za něj rád, ale 1,5h bych tam nestál.

Nejlepší vystoupení:

1. Lacuna Coil 2. Infected Rain 3. King Diamond 4. Leaves Eyes.