Rock Heart festival 2018 (vol. 3)

Další skvělý roočník v nádherném areálu. Skrze silný lineup jsme braly v pátek dovolenou. osobně jsme se nejvíce těšil na kapely Epica, Sodom, Heidevolk, Kryptor a Malignant Tumour.

Pátek

/// Kern
Jako první jsme viděli tuto obíbenou brněnskou kapelu co hraje již od roku 1978. Nebylo to první setkání a tak jsme věděly, že to bude velmi zábavný rock, který ocení zvláště lidí pocházející z Vysočiny a Jihomoravského kraje. V těchto oblastech ji považujeme za známé jméno se skvělými skladbami jako "Blízko nás", "Exploze snů", či "Mistr čas". V jiných regionech kapela tak slavná není ostatně je lze brát "za lepší zábavovku". Každopádně set samotný opět pobavily a i zmíněné skladby zazněly. Samotná sestava překvapila, že v ní byla nově basačka (Iva Pospíšilová), která je v kapele od ledna 2018.

/// Root
Následovala opět brněnská kapela, ale již opravdu se statusem legendy, kdy je známá i za našimi hranicemi. I její hlavní člen "Big Boss" je známý i mimo fandy "Epic Heavy/Black Metal". Kapelu jsme viděli již několikrát a i zde to bylo povedené, ač nás vůbec překvapilo že zde hrají. Fest se nebojí tvrdších jmen, ale přecijen tak pozvolna a najednou Root. Za nás tedy spokojenost, ač sám jsme je viděl i v lepší formě.

/// Malignant Tumour
Následovala další pecka, kterou jsem si na tomto festu nedokázal představit. "Malignanti" jsou hodně známí a hráli už na ledajakém festivalu, ale přecijen Rock Heart je blízký třeba Masters of Rock a tam "Malignanti" ještě nebyli. Každopádně jejich vystoupení bylo opět velmi povedné i živelné, ale odezva nebyla až tak silná. A i já mohu konstatovat, že jsme je zažil lepší. Ostatně hodně lidí je bralo jako zvláštnost, jak jako tahák. Poznat to bylo i na následující podpisovce kam nezavítalo moc fanoušků. My podpisovky nechodíme, ale když byl prostor tak proč nepokecat.

/// Gus G
První zahraniční tváří byl řecký kytarista Gus G, který je známý hlavně účastí v solo kapele Ozzyho Osbourna. Zde byl se svojí kapelou kde měl nejspíše nájemné hráče. Pro všechny byl nezajímavější jeho bubeník, kterým byl Miloš Meier (Dymytry, Stroy, Drumming syndrme). Milo š se bere za jednoho z nejlepších tuzemských bubeníků a to potvrdil i zde. Samotná hudba byla velmi povedená i se slušným vokálem, ale do hlubších rozborů bych se nepouštěl, protože jsme část setu strávily na podpisovce Malignant Tumour.

/// Kataklysm
Na "Rock Heart" atypicky tvrdý den pokračoval touto velmi známou Kanadskou death metalovou kapelu. Já se na ně těšil, ač jsem měl trošku obavu z výsledku. Přecijen kapelu jsem si oblíbil na albu "Temple of Knowledge (Kataklysm Part III)" z roku 1996 a od té doby se kapela postupně přesouvá z vod jménem "death metal" do "melodic death metal". "Melodeath" mám rád, ale u Kataklysm jde cítit že v něm nejsou stále komfotní, že i vzpomínají na staršáí tvrdší desky a tak je výsledek takový "na půl" a kazí to celkový dojem. Viz nejnovější album "Meditations" (2018), které mne dost nebaví.
Ostatně při tomto živáku se mé obavy rozpadly v prach a mohu říci, že to byl vynikající set a nejspíše nejlepší co jsem od nich viděl. A to je vcelku co říct, když jsem je vídal na festu Brutal Assault kam žánrově patří mnohem víc jak zde. Možná jim pomohl krásný areál a tma a možná to bylo fakt kvalitou hudby. Tudíž super set a doufám, že mi to kapela potvrdí i u příštího setkání. Proběhl na ně i slušný kotel.

/// Epica
V rámci "Symphonic metalu" je tato kapela má snad nejoblíbenější. I Simone Simons považuji za jednu z nejlepších zpěvaček a zároveň nejkrásnějších žen. Simone je navíc i dle rozhovorů velmi příjemná pokorná, hodná žena což následně ukazuje i na pódiu. Sálá z ní poklidná atmosféra, ale je schopná rozpoutat i bouři v čemž jí skvěle doplňuje celá její kapela. Poprvé jsem je viděl na Masters Of Rock a byl to dokonalý zážitek, ale zde to bylo ještě lepší. Setu určitě pomohla tma, kdy vynikla skvělá světelná show. A samotný zvuk byl prostě vynikající. Opravdu dokonalost a asi nejlepší set ročníku. bavil sjem se tak moc, až jsme skončil půl setu v kotli, což bych u Epicy zrovna nečekal (ten kotel).

/// W.A.S.P
Spojené státy, vznik 1982, hodně známých věcí ("Wild Child", "Love machine" a další) to zní velmi dobře. Bohužel krom známých pecek jde tato kapela mimo mě. Každopádně proč nevidět takovou legendu ač očekávání nemám moc vysoké. Výsledek byl slušný set, který se dal poslouchat a mohu to považovat za milé překvápko.

Sobota

/// Porta Inferi
Druhý den oevřel tento slušný power metal. Kluci hrají od roku 2006 a postupně se na scéně posouvají stále výše. Nic od nich neznám, ale vidět jsme je chtěl. Set mohu hodnotit jako povedený a na to, že otevírali dorazilo vcelku dost lidí i v kapelních tričkách.

/// Nahum
Aneb zase přitvrdíme a opět kapela kteoru bych na tomto festivale nečekal. Jejich kombinace Death Metalu a Thrash metalu mne postupem let baví stále víc a i zde se to potvrdilo. Od pohledu táhne kapelu nezaměnitelný zpěvák Pavel Balcar. Bohužel proběhla dohoda a v půlce setu jsme odešly na oběd, tak jsme je viděl jen krátce.

/// Kryptor
Kapela drtí svůj Thrash Metal již od roku 1987 a už má za sebou i rozpad. Od jejich návratu na pódia se stále čeká, kdy už vydají to nové album a pořád nic. Poslední album (United & Live) je již z roku 1994. Dost lidí kritizuje, že kapela hraje pořád totéž ze starých alb a jiní jsou zase nadšení, že mají jistotu a vždy uslyší pecky jako "Klášterní tajemství", "Justiční omyl", "Rychlost vítězí", či "Hooligans". Osobně se také těším na tyto skladby, ač i to nové album by to jako chtělo. I zdejší set byl výborný a jsme opět spokojen. Po setu jsme zašly i na podpisovku, kde bylo opravdu jen pár lidí tak byl čas na fotky, podpisy i pokec.

/// Refuge (rage)
Aneb legendární Němečtí Rage pod názvem v jakém začínali svoji hudebná dráhu. Pokud se nepletu název na tu dobu odkazuje, protože pod tímto názvem hrají i členové, kteří již nejsou v sestavě Rage. Za sebe jsem čekal povedený "Heavy/Speed/Power Metal" ten i nastal, ale celkově jsem byl spíše zklamán. Moc jsem se nebavil já ani ostatní a tak jsme šly na podpisovku Kryptor a Rage poslouchali "na půl".

/// Heidevolk
Do těchto Holanďanů jsem se těžko dostával, ale jak je tehdy potvrdil Masters Of Rock tak jsem se do nich opět ponořil a oblíbil jsem si je. Tehdejší set byl skvělý a zde jsem čekal minimálně stejně vysokou kvalitu v jejímž čele budou pecky jako "Winter Woede, či novější "Ontwaakt ". Výsledek byl lehkým zklamáním, protože jsme začal cítit únavu a jejich statičtější set mne probudit nedokázal. I tak jsem kapelu poslechl do konce a alespoň tak ji podpořil. Tak snad někdy příště a se silamy.

/// Primal fear
Skrze únavu jsem nestihl tuto Německou "Speed/Power Metal" veličinu od úplného začátku. I za ty asi 2/3 setu mohu jen chválit proběhla i nejznámější skladba "Metal is Forever" společně s dalšími až milníky celého žánru. Set měl energii a lidé se všeobecně bavili. Skrze zmiňovanou únavu jsem čekal, že se moc bavit nebudu, ale opak byl pravdou. Chválím.

/// Sodom
A opět návrat k tvrdost a hned Thrash metalová legenda z Německa. kapela drtí struny již od roku 1981 a je členem slovutné "The Big Teutonic 4" ( Destruction / Kreator / Sodom / Tankard ), která je vlastně Evropskou (potažmo Německou) odezvou na americkou "Big Four" ( Slayer / Metallica / Megadeth / Anthrax ). Kdybych si měl z těchto čtveřic vybrat tak volím určitě tu kde jsou právě Sodom. Obecně mám německsý thrash metal hodně rád a Sodom jsou prostě špička i v něm. Zde jsme měl trošku obavu z toho jak se budou zdejší fandové tvářit na tento nářez, ale přecijen už měli za sebou i Kataklysm tak snad. Ve výsledku zde byla skvělá odezva, slušný kotel a hlavně vynikající tvrdý zvuk. Set byl tak skvělý že jsem se probral a užíval si jej plnými doušky. Je strašně těžké soudit, zda mne víc bavila Epica či Sodom. Laždopádně tento den byli Sodom jasně nejlepší a nejspíše i nejtvrdší.

/// Amaranthe
Aneb kapela co dělý metalisty na dva nesmiřitelné tábory (obdobně jako Sabaton). Jedna část ujíždí na moderním zvuku kapely, který se nebojí experimentovat i s elektronikou, či popem. Dále prostě milují všechny tři kapelní vokály (muži hlavně Elize Ryd). A ta druhá půlka právě přesně toto nesnáší, protože to široké žánrové rozkročení kapelu vlastně vyjímá ze škatulky "metal". Osobně jsem se postupem času přesunul ze stavu "nemám je rád" do stavu "toleruji ale nepustím si to". Tudíž i v tomto setu jsem si našel své (hrubý vokál, pohlednou Elize), ale i tak jsme se nebavil ono ten kontrast s vynikajícími Sodom byl snad ve všem. Ve finále prostě metalová diskotéka, kterou fakt oželím. nečekat na Hammerfall, tak jsme již byli na cestě domů.

/// Hammerfall
Poté co mne Sodom probudily a "nalili novou krev do žil" mne zaručeně uspali Amaranthe. A tratní na tom byli právě Hammerfall. Tato Švédská "Heavy/Power Metal" legenda mne baví a vždy se těším na fláky jako "Hearts On Fire", "Last Man Standing", či " Hector's Hymn". Bohužel únava byla tak silná, že jsem zvládl jen asi 30 minut jejich setu a posléze padlo rozhodnutí, ež vyrazíme k domovu. Hodně mne to mrzí, protože pódiová show byla skvělá, zvuk báječný, ale nerad se trápím.

------------------------------------
Top kapely festu (za mě):
1. Epica 2. Sodom 3. Kataklysm 4. Kryptor 5. Hammerfall 6. Malignant Tumour 7. Nahum

Zklamání festu (za mě):
1. Refuge (rage)

Překvapení festu (za mě):
1. Porta Inferi