Rock Castle Open Air 2024 (vol. 4)

Jako celá řada metalistů/rockerů jsem vyrůstal na klasických tuzemských/světových kapelách, které převážně zapadají do konceptu promotérské firmy Pragokoncert. A právě ona má na svých festivalech/koncertech nejvyšší koncentraci kapel vod Heavy/Power/Speed/Folk/Symphonic Metal. Od toho se odvíjí i široké festivalové portfolio kde nalezneme Masters Of Rock, Metalfest, Ostrava v plamenech a od roku 2021 i zdejší Rock Castle. Ten dá se říci nepřímo navazuje na starší festival Rock Heart, který zkrachoval a uvolnil tak prostor pro Pragokoncert a vznik dalšího festivalu. Žánrově jsou si obě akce podobné a já je nepřetržitě navštěvuji od prvního ročníku, který proběhl v roce 2016 (Rock Heart). Jedná se tak o můj jediný "měkký" festival z vod Heavy/Power/Speed/Folk/Symphonic Metal vod a do budoucna nepředpokládám, že bych například znovu začal jezdit na Masters Of Rock, či jiný podobný festival. Zdejší kapely si doma takřka nepouštím a vyloženě srdcovek zde mám také pomálu, což však neznamená, že se zde nudím. Ba naopak si zde každý rok naleznu mnoho zajímavých kapel a hlavně mám k dispozici naprosto perfektní festivalové podmínky. Festivalový areál leží jen 40km od domova a navíc v rámci festu je možnost spát u známých v domě, což je něco úžasného.

Co se letošní soupisky týče, tak ji postihlo hned několik změn a to:
13.6.2024 odpadla kapela NORTHTALE (kapela potřebuje čas na oddech), kterou nahradila kapela SILENZER.
26.6.2024 odpadla kapela DOKKEN (zrušené celé turné skrze přetrvávající zdravotní problémy), kterou nahradila kapel VANDENBERG.
26.7.2024 odpadla kapela SMASH INTO PIECES, kterou nahradila kapela TRICK OR TREAT.
+ někdy odpadla kapela SHADOW OF NYX

Čtvrtek

Od čtvrtka jsem si klasicky vzal dovolenou, ale od rána až do odjezdu jsem, vyjma balení, řešil i report z letošního Brutal Assault. Tento "festivalový dvojboj" je dosti náročný, ale to je holt úděl hudebního fanouška.
Samotná cesta proběhla naprosto bez problémů, kdy jsme k ubytování dorazily kolem 12:15. Po vybalení, pokecu a úvodním pivku jsme vyrazily k areálu. Zde však nastal poprvé v rámci této akce problém se směnou "lístky->pásky". Příchod "od kruháče" znamenal zařazení se do dlouhé fronty. Po asi 15 minutách se začala tvořit další fronta ze silnice přímo proti okénku na pásky na což mi hlavou proběhlo "tak já tu stojím 30minut a pak se jako nějaká partie jen tak nacpe přímo k okénku???". Avšak vše objasnil příchod k budce, kdy nad okénkem byl nápis "akreditace" a samo "fronta ze silnice" nebyla ochotná se slučovat "s frontou na chodníku, protože měla pocit že předbíháme my.". Tento zmatek byl opravdu zbytečný zvláště když zde bylo jen jedno okno s páskováním... Okno s akreditacemi i prodejem lístků příliš vytížené nebylo a tak nějak nechápu proč taktéž nepáskovali. Minimálně ten prodej beztak rovnou páskoval ty co si lupen koupily (pokud ne tak to je nesmysl)... Jako dost mne to překvapilo, když to tu v minulých letech fungovalo v pohodě a najednou to drhne...

/// Mixed Up Everything ( Rock / Austrálie )
První kapela dorazila až z daleké Austrálie kde svoji kariéru započala v roce 2012 jako "buskingová kapela". A tak tato bratrská čtveřice začala cestovat po Austrálii a Evropě s tím, že prostě hrála na ulicích věci od The Scorpions, Foo Fighters, či The Offspring a výsledek zveřejňovali na Youtube. Netrvalo dlouho a kapela si byla schopná vidělat až $300 za den a jejich Youtube kanál napočítal k dubnu 2024 přes 126,000,000 shlédnutí. Postupně se kapela začala věnovat i vlastní tvorbě, což potvrzuje jejich nová deska "What's The Rush Now?" (2024) s kterou dorazili i do Moravského Krumlova. Jedná se zde o příjemný Rock z kterého sálá mladické nadšení, které se propojuje i technickou vyzrálostí jednotlivých bratrů. Členům kapely bylo v září 2022 (jediné dohledané info): zpěvák/kytara Todd Dhima (18), bubeník Kevin Dhima (16), kytarista Blake Dhima (15) a basák Koby Dhima (13). Tudíž letos jim je od 15 do 20 let, což je opravdu hodně nízký průměr...
Skrze výše zmíněné problémy se směnou "lístky->pásky" jsem na set této party dorazil až v samotné koncovce. Jejich cover od The Offspring jsem slyšel pouze přes zeď a tak eviduji pouze věc od Metallica a pár kusů co jsem neznal. Z toho mála lze kluky pochválit jak za muzikantské umění, tak i divokost na stage. V průběhu dne je šlo vídat v areálu, kde se ochotně fotili a přijímali celou řadu díků od fanoušků. I já jim krátce poděkoval a zde si to rád zopakuji aneb "díky".

/// Ad Infinitum ( Symphonic Metal / Švýcarsko )
Již v druhém slotu celého festivalu zahráli Ad Infinitum, které hojně poslouchám od jejich výborného setu z roku 2021. Tehdy jsem předposlechu této mladé bandy (vznik 2018) propadl, set nadšení vyhnal do výšin a pohodová podpisovka vše podtrhla. Od té doby kapela vydala hned dvě alba "Chapter III - Downfall" (2023) a "Abyss" (2024) s kterými proráží brány mnoha velkých festivalů (Wacken, Summer Breeze, či Leyendas del Rock) a turné (například Amaranthe ke kterým letos doplní Kamelot a Eluveitie). Samontná kapela nehraje něco novátorského, ale jako celek působí osobitě, tak akorát tvrdě a hlavně upřímně čemuž výrazně pomáhá i krásná Melissa Bonny (ročník 1993). Ta se dokonce v roce 2023 provdala za Morten Løwe Sørensen (Amaranthe, The Dark Side of the Moon, ex-Disavowed, ex-Mercenary), což byla velká kapelní událost.
Před samotným setem jsem se lehce obával očekávané převahy skladeb z poslední desky "Abyss" (2024), které jdou hodně elektro/pop/experimentátorským směrem a začínají jít i mimo mě. Naštěstí setlist jako celek fungoval již od první skladby "Unstoppable" (pecka) na kterou navázala povedená novinka "Eternal Rains". Třetí skladba ("Aftermath") zde měla světovou premiéru a zbytek světa si na ni musí počkat až do října, kdy oficiálně vyjde deska "Abyss". Jako další zazněly klipovka "Upside Down", novinka "My Halo" (příklad té příliš moderní skladby co jde mimo mě), "See You in Hell", či perla "Into the Night". Při poslední zmíněné skladbě nastala kuriózní situace, kdy do areálu dorazil kamión, který potřeboval zaparkovat návěs vedle stage k čemuž musel najet až do půlky stage a couvat. Crew logicky odehnaly fanoušky, řidička vše zvládla na jedničku (odhadem 25 let holčina), ale bylo zajímavé sledovat kapelu přes kamión. Jako poslední skladba zazněla další vypalovačka, kterou byla "Animals".
Celkově se jednalo o výborný set, který ustál i "tlak" nových skladeb a hlavně opětovně působil pohodově, tvrdě a zároveň zajímavě.
P.S.: Krátce jsem si skočil na podpisovku na pár fotek "přes plot" a kapela působí stále velmi mile a usměvavě.

/// Xandria ( Symphonic Metal / Německo )
I další kapelou byl Symphonic Metal v čele s krásnou zpěvačkou jíž je Ambre Vourvahis (ročník 1993). Xandria vznikla již v roce 1994 a Ambre je její šestou zpěvačkou, která kapelu doplnila v roce 2022 společně s dalšími dvěma členy. Jediným stabilním článkem sestavy je tedy kytarista/klávesák Marco Heubaum kolem kterého se poměrně hojně točí celá sestava. Mé jediné shledání s jeho kapelou proběhlo v rámci Masters Of Rock 2015, kde ještě pěla Dianne van Giersbergen a shledání to bylo velmi solidní. I zde jsem čekal solidní výkon, který mělo táhnout hlavně poslední album "The Wonders Still Awaiting" (2023) na kterém jsou zvěčněni všichni současní členové.
V areálu setrvala nadále hojná účast, která se mohla rovnat předchozímu slotu, kdy byl zaplněn veškerý stín a i na slunci postávala odhadem půla prostoru. I nadále se ze stage linul velmi solidní zvuk, který pozvedával až operní vokál zpěvačky Ambre. Vrcholem setu byla kapelní klasika "Nightfall", kterou doplnily novinky jako "Universal", či "Two Worlds" (snaha až o Black metalový nádech skrze growl). Set jako celek mohu jen a pouze chválit.

/// Ankor ( Alternative Metal/Rock / Španělsko )
Další slot pokračoval pohlednou zpěvačkou, kterou je Jessie Williams (1991), ale kapela kolem ní jde cestou moderního metalu. Od roku 2003 se jejich hudba vyvíjí směrem k Alternativnímu metalu, kde jde ve vokálu najít jak scream, tak polohy alá Flyleaf, či ostřejší Paramore. Hudba se nebojí rozjet na pozadí pomalu diskotéku alá Eskimo Callboy... Tudíž za mne ze zde jedná o zvláštní mix stylů, který jsem však chtěl shlédnout hlavně skze bubenici, kterou je od roku 2022 Eleni Nota (ex-Nervosa, ex-Burning Witches (živě)).
Celý set byl od počátku velmi moderní, v neustálém pohybu s až pop/punkovým zvukem, který protínaly hutnější riffy z vod Alternative Metalu. I zpěvačka Jessie mi pohyby, vzhledem i barvou hlasu evokovala Hayley Williams (Paramore) a kapelní kytarista byl jak vystřižený z pop punkové kapely. V této záplavě stylů se až ztrácela i samotná Eleni Nota, která neměla moc prostoru vyniknout a to ani v netvrdší kapelní skladbě "Venom". Tento song jede na dunivé base, ale opětovně i elektro vlivech a vlastně mne příliš nezaujal stejně jako zbytek setu... Vrcholem se tak logicky stalo bubenické sólo kolem 3/4 setu, které bylo velmi kvalitní zvláště na poměry "melodičtějšího festu".
Suma sumárum se nejednalo o nijak skvělý set a to má tato parta za sebou účasti na velkých Evropských festech (Hellfest, Wacken, Tuska, Bloodstock atd...).

/// Warkings ( Power Metal / Mezinárodní )
Jako další nastoupili Warkings, kteří se v roce 2018 složili z členů z Německa, Rakouska a Švýcarska. Jejich Power Metal není ničím novátorským, ale i tak jsou poměrně hojně označováni za "horší/kopírku Sabaton". Za mne jsou zde jednotící prvky, ale ty jsou snad u každé Power Metalové kapely, tudíž za mne proč ne. Zajímavější je, že kapelu zaštiťují slovutní Napalm Records pod kterými vydali všechny 4 desky a že v jejich čele pěje Georg Neuhauser alias "The Tribune" (Serenity, Phantasma).
Od samotného setu jsem čekal šedivý průměr, který si bude obleky hrát na historii, kterou vlastně kapela solidně "znásilňuje". Basák je Viking, bubeník Sparťan, kytarista Křižák, zpěvák Říman a zpěvačka je Morgana le Fay (čarodějnice z příběhů o Králi Artušovi, Merlinovi atd..). Tudíž zde nesedí časové horizonty ani to, že všechny postavy jsou "reálné"... I přes to set solidně fungoval i z různých pozic v areálu a to i skrze songy jako "Warriors", či "Fight". Na poslední zmíněný si kapela přizvala na pódium malou fanynku Veroniku, aby jim pomohla s vyhecováním fandů, což působilo velmi mile a i holčina z toho měla radost. Na následující "We Are the Fire" si kapela zapálila ohně na kovových sloupech (alá Řím) ke kterým si od fandů vyžádali "wall of death" z které posléze vznikl velmi povedený kotel. V několika skladbách (jako "Sparta") kapelu podpořila i zpěvačka Morgana le Fay (Secil Sen z Turecka), která set ještě pozvedla. Zajímavé bylo, že v hrubosti vokálu předčila i samotného zpěváka "The Tribune".
Tento set hodnotím jako velmi milé překvapení i přes řekněme historické nesrovnalosti a to, že se jedná o jednu z mnoha podobných kapel.
P.S.: Zašel jsem si na kousek kapelní podpisovky "přes plot" skrze několik fotek a díky hlavně směrem k Secil Sen.

/// Elvenking ( Melodic Power/Folk Metal / Itálie )
Elvenking eviduji minimálně od jejich setu na Masters Of Rock 2017, který mi vůbec nesedl. Tehdy jsem měl stejné pocity jako z jejich poslechu na Youtube aneb, že se zde jedná o spíše Power Metalovou kapelu, která si dodá nějaký ten "warpaint", texty a tváří se jako Pagan Metal. I tak jsem chtěl alespoň část setu shlédnout, abych si ověřil jak fungují po letech živě.
U letošního setu mě zarazila rozsáhlá sestava, která čítala hned 7 členů mezi nimiž mne zaujal houslista Lethien a zpěvák Damna (skrze jeho rohy jako jelen). Hudebně se zde však opětovně jednalo o průměrný melodický set, který mne příliš nebavil. A tak jsem již po asi třech skladbách domluvil koordinovaný odchod z areálu na večeři a nějaké to pivo před tím, než začnou Amon Amarth.

/// VANDENBERG ( Heavy Metal/Hard Rock / Holandsko )
První pauzou dne byli Vandenberg, kteří nahradili odpadnuvší Dokken. Ani jednu z těchto kapel jsem nikdy neposlouchal, ale od Dokken jsem znal alespoň pár skladeb, což u Vandenberg neplatilo, ač kapela funguje již od roku 1981. Avšak mezi lety 1987 a 2020 kapela neexistovala, tudíž se vlastně není čemu divit. Pro ty co na kapelu šli byl čekám největším lákadlem bývalý kytarista kapely Whitesnake, kterým je Adrian Vandenberg. Avšak ani on mne nijak nezlomil k setrvání v areálu.
=> pauza

/// Axel Rudi Pell ( Heavy/Power Metal, Hard Rock / Německo )
Axel Rudi Pell je známým jménem, ale i přes vznik jeho kapely v roce 1989 šla jeho muzika mimo mne. Respektive z Youtube to neznělo špatně, ale nakonec jsme se s celou partií zakecaly až jsme neviděly ani skladbu.
=> pauza

/// Amon Amarth ( Melodic Death Metal / Švédsko )
Do areálu nás vrátil až headliner celého ročníku, kterým byli Vikingové Amon Amarth, kteří fungují od roku 1992 a za ty roky se etablovali mezi kapely světového formátu. Z desek je nějak moc naposlouchané nemám a tak zvláště z novějších zářezů eviduji jen jednotky skladeb, ale to nic neměnilo na povinnosti zde být. Ostatně živě jsem tuto partu viděl 4x (naposledy zde v rámci Rock Heart festival 2017) a pokaždé jsem se náramně bavil jak hudbou, tak všemožnými kapelními proprietami na stage (obří vikingské přilby, hlavy z Drakkarů atd..).
Počátek zdejšího setu jsem prostál před areálem s kamarády odkud však nebylo skoro nic vidět a tak jsem se přesunul dovnitř. Tam jsem si stihl poznačit až třetí song, kterým byl zdá se "Guardians Of Asgaard". Po něm zpěvák Johan Hegg zdravil lidi českými slovy "Ahoj jak se máte", což tradičně sklidilo vlnu potlesku na níž kapela navázala skladbou "Twilight of the Thunder God". Tu nadále podporovala velká kadence ohňů, ale i obří nafouknutá socha vikinga v pozadí kapely, či bubeník hrající na vyvýšené rohaté přilbě. Posléze se socha vikinga ztratila, aby ji nahradila nafouknutá příď Drakkaru. Tuto "přestavbu" ukrátil vikingský souboj s meči a štíty přímo na pódiu. Do konce setu pak zazněly skladby jako "Raise Your Horns" (tu uvedlo tradiční kapelní pití z vikingských rohů), "Crack the Sky", či závěrečná "Loke's Treachery Part II" (snad identifikována dobře).
Opět se zde jednalo o výborný set, který měl vše jak po stránce muziky, tak po stránce pódiové show.

/// Lord of The Lost ( Gothic/Industrial Metal/Rock / Německo)
Poslední kapelou dne byli Němečtí Lord of The Lost, kteří kombinují Industrial Metal, Gothicu a odkazy na Powerwolf. Mne však tento mix nesedl a raději jsem šel spát.
=> spánek

Pátek

V pátek proběhla rychlá ranní snídaně a již se prchalo do areálu na první kapelu bez ohledu na to, že měl být ještě větší pařák jak ve čtvrtek. Ostatně tento den byl nejsilnějším dnem celého festivalu.

/// Alia Tempora ( Symphonic metal / Brno )
První partou byla Alia Tempora, kterou jsem doposud viděl 3x, ale každé další shledání vytváří stále větší otazník nad mojí další účastí na jejich setu. AT totiž svoji hudbu neustále vyvíjí směrem k popu, potažmo až vlivům elektronické hudby čím se notně přibližují k Amaranthe. Na stranu druhou vždy rád vidím tu pozitivitu, která se line ze stage a rád si poslechnu songy jako "Bark On Me" (zrovna nový s výše kritizovanými vlivy), "Loser Like Me", "Mockingjay", "Humanity" a zvláště starou věc "Leave You Behind"... A tak jsem na set vyrazil obdobně rozpolcen jako letos v únoru v rámci Heathen Strike Over Brno V.
Po příchodu mne překvapil pohled na stage, kdy kapela má i úbory, které evokují spíše disko jak metal... avšak vždy jde o hudbu jak o nějaké oblečení. Set odšpuntoval oblíbený song "Mockingjay" na který nenavázal druhý song jak hudbou, tak i postavou "Maršmelouna" (Marshmallow = nafukovací kulatý jednorožec s člověkem uvnitř). Naopak další "Bark On Me" mohu pochválit a tak nějak i navazující karaoke/ploužák, kterým byla zdá se skladba "Por Siempre" v níž společně Markie Morávkovou (ročník 1990) zpívá kapelní Mexičan Mario Del Rio Escobedo. Následující "Ready, Hun?" mne opět bavila stejně jako další novější skladba "Don't Give a Fox!", která mi tedy občas evokuje až Skyline, ale prostě baví. Trošku horší byl "bonus" skladby, kdy na ni dorazila nafukovací liška (totéž co ten "Maršmeloun" jen to byla liška místo jednorožce)... Následně se set již přiblížil svému konci songem "Superhero Mind" (překvapivě na něj proběhla veslovačka) a další dvojicí ne moc povedených skladeb při kterých jsem až začal koukat na hodiny, kdy set skončí... naštěstí úplnou tečkou byla pecka "Loser Like Me", která set povytáhla nahoru.
Suma sumárum opět rozporuplný set, ale nadále nejsem v pozici odpůrce kapely, či že bych se někdy příště nezúčastnil jejich setu.
P.S.: Markie byla z davu obdarována jednorožčím plyšákem za kterého moc děkovala.

/// Forrest Jump ( hardcore/crossover / Bučovice )
Forrest Jump jsem doposud viděl 5x (naposledy zde v roce 2021) a nemohu říci, že by šla tato kapela mimo mne, ale pro tentokrá jsem zvolil úsporu sil.
=> pauza

/// Redsphere ( Thrash/Death Metal / Nová Kaledonie )
Redsphere pochází až z daleké Nové Kaledonie, která leží poblíž Austrálie, Nového Zélandu a Fidži, tudíž velká exotika kterou obývá pouhých 238.000 lidí na 18 576 km². Tento stát spadá pod Francii, ale kapely běžně uvádění Novou Kaledonii jako svoji domovinu, což platilo i u kapely Burst, která k nám zavítala v roce 2019. Vůči nim jsou Redsphere lehce melodičtější, ale i tak jejich styl patřil mezi to nejtvrdší na zdejší akci. Předposlech dopadl řekněme nadprůměrně a také mne zaujalo, že v Evropě byli minimálně v roce 2023 kdy odjeli pár koncertů s Jungle Rot a navštívili Plzeňský Metalfest.
Při jejich slotu bylo i nadále velmi slunečné počasí, které nejspíše snížilo již tak nízkou návštěvnost. Ti kdo přišli si však libovali ve velmi solidním Death/Thrash Metalového setu, který svoji tvrdostí okořenil tuto řekněme melodickou akci. V kapelním repertoáru šly zaslechnout i občasné groove závany, ale primárně šlo o zmíněný Death/Thrash Metal řekněme nadprůměrné úrovně. Ze setlistu neeviduji ani jednu skladbu, ale lze očekávat, že se primárně hrálo z posledního alba "Immortalized" (2023).
Celkově solidní set, který se dostal až do festivalové top10.

/// Drama Noir ( Atmospheric Death/Black Metal / Řecko )
Předcházející Redsphere patřili mezi to nejostřejší co lze na podobném festu slyšet a na to navázali i Řekové Drama Noir. Ti od roku 2017 drtí "Atmospheric Death/Black Metal", který hojně odkazuje na Řecké modly Septicflesh, ale i na kapely jako Carach Angren, či třeba Fleshgod Apocalypse. I kvalitou hudby se zde až překvapivě pohybujeme na podobném "levelu", ale byla otázka jaké to nakonec bude živě s ohledem na to jak precizní dokáže být producentská práce. 
Avšak ani další tvrdá kapela nezlákala více lidí s čímž toho mnoho nadělat nelze... Samotný set mi přišel spíše jako Atmospheric Black Metal s častějšími úklony k Black Metalu jak Death Metalu, kdy zjemnění setu obstarávala převážně Kyperská zpěvačka Tugce Beserler (1991). Ta disponovala až operním vokálem, který byl zajímavým kontrastem ke kytarové sekci a jejich warpaintům. Pochválit lze i zvuk a to zvláště v části pod zvukaři, ale do zadní části areálu to již nebylo tak dobré, což je však pro první kapely poměrně časté napříč akcemi. I zde jsem tedy spokojen a řadím tento set mezi top10 ročníku, ač se zde nejednalo o něco žánrově převratného.

/// Silenzer ( Heavy Rock/Metal / Rakousko )
V dalším slotu šli Rakouští Silenzer, kteří v soupisce nahradili NorthTale. Když už bych si měl vybrat, tak bych preferoval NorthTale, ale nakonec jsem zvolil závěrečný odpočinek před zvláště silným večerem.
=> pauza

/// Mushroomhead ( Industrial/Nu metal / Spojené státy )
Když se řekne Americký Industrial/Nu metal v maskách, tak většinu fans napadnou jako první Slipknot. Když pak uslyší Mushroomhead, tak mnoho z nich řekne "kopírka Slipknot"/"Slipknot z Wishe" a podobné urážky. Pravdou však je, že Mushroomhead vznikli v roce 1993 (jako Slipknot) a hlavně svůj debut vydali v roce 1995, což je o celé 4 roky dříve než Slipknot. A tak by se spíše hodilo říci, že Slipknot mají inspiraci v Mushroomhead, ač je zvláště po roce 2000 (album Iowa vzniklo 2001) převálcovali neskutečným způsobem. Sám nějak moc Slipknot nemusím a Mushroomhead eviduji spíše jménem i tak jsem se na tuto partu chtěl podívat alespoň na půlku setu.
Již příchod ke stage dal vzpomenout na Spliknot minimálně skrze masky, bubeníky po krajích stage alá Slipknot bubeník se sudem a podobně... Z kapely vcelku čišela energie, ale na tom sluníčku to přeci jen bylo mdlejší a to ať zpíval kdokoliv z vokalistů, či zda pěla jakási žena. Sem tam se muzika přimotala až k rapu, ale ani to nijak nezbrzdilo solidní kotel (klidně 20 lidí), který zvládl i povedenou "wall of death". Dokonce si i jeden ze zpěváků zaplaval v lidech. I tak se jednalo o řekněme průměrný set od kterého jsem čekal "wow efekt" jenž nedostavil.

/// Heidevolk ( Folk/Viking Metal / Holandsko )
Od tohoto slotu nastala nejnáročnější série koncertů celého festu. Intrem do ní byli Heidevolk, kteří hrají od roku 2002 a považuji je za jednu z těch lepších Folk/Viking Metal kapel, ač se zde netypicky jedná o Holanďany. Z desek si kapelu nepouštím, ale oba živé sety (naposledy zde v rámci Rock Heart festival 2018) byly povedené a to jsem čekal i tentokrát. Od posledního shledání chlapi vydali desku "Wederkeer" (2023) na které již spolupracovali jak nový bubeník Kevin van den Heiligenberg (ex-Surma), tak druhý zpěvák Daniël Wansink. Z toho plyne, že v kapele působí jediný původní člen jímž je basák Rowan Roodbaert.
Pohled na stage mne zaujal efektními dřevěnými držáky na plachty pokryté runami, koženými bicími a podobnými proprietami. I samotný set skvěle fungoval i přes kratší problém s částí bicích. Setlist očekávám stál na posledním albu "Wederkeer" (2023), ale ze starších kusů zazněla například skladba "A Wolf In My Heart". To vše ocenil i menší kotel, který postupem času rostl společně s kvalitou setu. Celkově se zde jednalo o výborný set, který byl možná i nejlepší co jsem od nich viděl. I tak jsem jeho poslední skladby prokecal, což však nemělo vliv na pozici ve festivalové top10.

/// Bloodbound ( Heavy/Power Metal / Švédsko )
Další kapelou byli Bloodbound, kteří patří mezi lepší kapely v Heavy/Power Metalovém "rybníčku". I přes to jsem si kapelu potřeboval znovu naposlouchat a mohu chválit starší kusy jako "Nosferatu", ale zato nové věci z "Tales from the North" (2023) ve mne vzbuzovaly spíše rozpaky. Právě na nich měl stát i zdejší set, který jsem úspěšně prokecal až jsem se utrhl kolem jeho poloviny, abych alespoň něco viděl. I do zadní části areálu se jednalo o solidní Heavy/Power metal, který ještě zvýšil solidní návštěvnost předchozího slotu. Bonusem zdejšího setu byla opět postava "ďáblice", které se klaněl výborný zpěvák Patrik J Selleby. A tak se zde jednalo o povedený set, ale příště by bylo fajn jej vidět celý, což se mi povedlo na Masters Of Rock 2018.

/// Korpiklaani ( Folk Metal / Finsko )
Jednou z významných kapel soupisky byli Finové Korpiklaani, kteří fungují od roku 2003. Zvláště v České republice mají početnou základnu fandů, která oceňuje jejich skočný "Humppa metal" (slovo "Humppa" označuje rychlou hudbu na akordeon a dechové nástroje na kterou se tancuje), vyklidněné sety a hlavně textovou stránku která často pojednává o alkoholu (vodka, pivo, tequila..). Osobně mám tuto partu rád, ale že bych je bral za nějakou srdcovku to úplně ne, ač veškeré jejich sety byly povedené (naposledy zde v roce 2021).
Zdejší vystoupení stálo převážně na skladbách z poslední desky "Rankarumpu" (2024), ale z notoricky známých songů zazněla například "Vodka". Ostatně setlist fandům chutnal již jen z pohledu na velký kotel a hlavně zbytek fandů, kteří si pařili na místě. Dle očekávání tak nastaly i další kratochvíle jako "wall of death", "plavci", "veslovačka" a dokonce i "vláček" (napříč areálem). No prostě lidé se náramně bavili, zvuk se povedl a z kapely čišela radost a nadhled. Opět jsem si tak potvrdil, že na "Korpíky" se vyplatí chodit. Díky.
P.S.: Setu pomohlo i stmívání, které dokreslovalo jeho atmosféru.

V pauze mezi sety byla vydána výstraha před silnými dešti, které by areál měly minout, ale i tak byly fandové obeznámeni s únikovými cestami a tím, že jako úkryt je ideální blízký tunel. Déšť areál nakonec minul, kdy přešel přes blízké Oslavany a Ivančice...

/// Kreator ( Thrash Metal / Německo )
Jednou z nejtvrdších kapel ročníku byli legendární Kreator, kteří vznikli již v roce 1984 a právem tak patří do Německé "The Big Teutonic 4 ( Destruction / Kreator / Sodom / Tankard ), která navazuje/konkuruje Americké "Big Four" ( Slayer / Metallica / Megadeth / Anthrax ). Doposud jsem měl tu čest je viděl 2x (naposledy Masters Of Rock 2017) a vždy to byl špičkový zážitek, který měly umocnit i skladby s řekněme průměrně hodnoceného alba "Hate über alles" (2023). Na tomto albu se již podílel nový basák, kterým je Frédéric Leclercq (Loudblast, ex-DragonForce, ex-Machine Head (živě), ex-Sabaton (živě)).
Počátek setu byl zahalen obří kapelní plachtou s logem a intrem při kterém zněla skladba "Iron Maiden - Run To The Hills". Jakmile plachta spadla, tak začal totální nářez na který dohlíželi tři obrovské sochy jakýchsi ďáblů. Jako první zazněla legendární pecka "Enemy of God", kterou doplnili i "ohňomety" na stage a další skladby jako "Hordes of Chaos", "Satan is Real", "Flag of Hate", "Pleasure to Kill", "Violent Revolution" (snad identifikováno dobře), či "666 - World Divided". Jednoduše nářez za nářezem, který roztočil solidní kotel a stal se nejtvrdším setem ročníku. Osobně se nepovažuji za zatvrzelého Thrash Metalového fandu, ale toto byl naprosto luxusní set. Podpořili jej i drobnosti jako dvě salvy z konfetových děl (hodně dlouhé plastovo-papírové konfety), či až zeď z ohně před kapelou, která by mne zajímala jak vznikla. I přes špičkovou kvalitu setu z něj v průběhu odcházelo vcelku dost lidí, což moc nechápu... Ano měl 1,5h, ale zároveň to byla jedna z mála vyloženě tvrdých kapel na soupisce... Za mne luxusní set co právem patří mezi vrcholy celého ročníku.
P.S.: Chválím úklid konfet od festivalových crew jen bych doporučil na ně použít ideálně "hrábě na listí" jak ruce.... Kameny nebudou problém a předejde se možnému poranění o kde co na zemi...

/// Primal Fear ( Speed/Power Metal / Německo )
Na závěr nastoupili hvězdní Primal Fear se vznikem v roce 1997 jenž patří mezi nejlepší Speed/Power Metalové kapely. Ostatně Německo je této muzice zaslíbené, což potvrzuje i poslední kapelní deska "Code Red "(2023) i živé sety. Ty jsem doposud zažil dva (naposledy zde v rámci Rock Heart festival 2018) a oba patřili mezi to nejlepší co daný ročník nabídl. Od posledního shledání kapelu posílil nový bubeník jímž je Michael Ehré (Gamma Ray, The Unity, ex-Firewind)
Na letošní set vydržel stále solidně zaplnění prostor před stage, ale přeci jen vůči Kreator, či předchozímu dni zde bylo o poznání méně fandů. Ti kdo ještě měly sílu si poslechly "uječenější" skladby jako "World on Fire", "Deep in the Night", či nesmrtelnou "Metal is Forever". Při zmíněné legendární pecce jsme však již vyrazily na cestu k ubytování skrze již solidní úvanu. I tak tento koncert hodnotím pozitivně, ač mne stále méně oslovuje barva hlasu zpěváka (Mat Sinner).

Sobota

/// Dark Gamballe ( Crossover / Vyškov )
Sobota pro mne mohla započít klidně až v 15:00, ale nakonec se vyrazilo na první Dark Gamballe, kteří hrají svůj Crossover od roku 2000. Za tu dobu od nich znám nejednu skladbu, ale hlavně jsem je již 5x viděl (naposledy zde v roce 2022).
Na takto brzký slot logicky dorazila slabší návštěvnost, která si vyslechla skladby jako "Zhasni světla!", "Netopýr", "Špatné věci", "Fata kapitána Morgana", "Baletky v hlavě", "Dobrý lhář", "Můry", či "Běh na dlouhou trať"... Set měl solidní energii, kterou si jednotky fandů náramně užívaly, ale obecně nebyla odezva moc silná. Mě osobně set vcelku bavil i přes přetrvávající únavu a tak jej mohu pochválit. Mnoho fandů tak zaujala koncovka setu na kterou se snášel velmi jemný deštík, který sotva zvlažil ty na které dopadl.

/// Blax ( Hard/Gothic Rock / Itálie )
Tento "cirkusácký" Gothic Rock s nádechem Marilyn Mansona mne nechal chladným.
=> pauza

/// Attractive Chaos ( Melodic Heavy Metal / Mezinárodní )
Ani další kapela mne příliš nezaujalá i přes jejich pohlednou zpěvačku.
=> pauza

/// Arion ( Symphonic Power Metal / Finsko )
Do areálu jsme došly na set této Finské party, která funguje teprve od roku 2011. Za svoji kariéru chlapi vydali celkem 3 alba, kdy poslední "Vultures Die Alone" vyšlo v roce 2021. Tak jako tak jsem o jejich existenci neměl ani ponětí, ale poslech jejich melodického Power Metalu mne vcelku bavil. Navíc jsem chtěl vidět následující Temperance a tak proč nevyrazit o něco dříve a shlédnout jejich set.
Od počátku na sebe strhával pozornost zpěvák, který byl neustále v pohybu a povyšoval tak energii celé kapely o notný kus výše.  Co naopak výsledek ponižovalo bylo využití kláves, které nemám v oblibě a to zvláště u melodických chlapských kapel. Ze setlistu si vybavuji nový singel "Wildfire" a skladbu "Bloodline", které podpořili toto řekněme stravitelné vystoupení.

/// Temperance ( Melodic Heavy/Power Metal / Itálie )
Až odpolední Temperance byli jednou z pouhých třech kapel na které jsem se v sobotu vyloženě těšil. Tato parta funguje od roku 2013 a má tak za sebou již celou řadu velkých Evropských turné a festivalů. V jejich řadách dříve zpívala má milovaná Chiara Tricarico (Moonlight Haze, Avantasia (živě), ex-Serenity (živě), ex-Tarja (živě)), kterou v roce 2018 nahradila Alessia Scolletti (ex-Sirenia (živě)), aby i ji nahradila v roce 2023 Američanka Kristin Starkey (ex-Sirenia (živě)). Kristin má velmi solidní vokál, který zapadá do melodických linek kapely a skvěle se doplňuje s vokálem, kterým disponuje Michele Guaitoli (Visions of Atlantis). Tato kooperace je zvěčněna i na posledním kapelním albu "Hermitage - Daruma's Eyes Pt. 2" (2023), které jen potvrdilo přetrvávající vysokou kvalitu této bandy.
Set uvedla klipovka "Daruma", kterou následovaly skladby "The Last Hope In A World Of Hopes" (výborná), či "I Am the Fire" jenž nazpívala předcházející Alessia Scolletti. I její party zvládla Kristin skvěle, ač přeci jen po svém, protože disponuje o poznání ostřejším vokálem. Ten zvláště vyzní u jejích skladeb jako "Darkness Is Just A Drawing", ale zní i ve starších kusech jakým byla závěrečná "Pure Life". Aneb Temperance vokálně přitvrdili, což pozměnilo celkový pocit z kapely, ale nadále se zde jedná o vynikající melodickou kapelu, kterou si rád poslechu ve sluchátkách i živě. U živého přednesu jsem však měl problém s tím, že se asi 1/3 setu prokecala mezi členy kapely, či se neustále hecovali fandové ke křiku... Za mě nějaký ten vtípek, krátká hecovačka ok, ale 1/3 setu je fakt moc a zásadně to snižuje jeho dynamiku a vůbec vazbu jednotlivých částí setlistu. I proto se tento kvalitní set nedostal do letošní top10 kam jsem s ním počítal.

/// All For Metal ( Heavy Metal / Mezinárodní )
Tato parta až parazituje na Manowar a podobných "macho" kapelách svojí rádoby odlehčenou formou. Výsledkem však je těžce průměrný metal, který jsem s čistým svědomím směnil za oběd mimo areál.
=> pauza

/// Crematory ( Industrial/Gothic Metal / Německo )
Crematory znám mnoho let, ale nikdy mne nezaujali i přes to, že fungují od roku 1991 a jejich jméno má solidní zvuk na "Industrial/Gothic" scéně. Zvláště mne zde nebaví oba vokály, které i to "gothično" stáčí kamsi do "zábavovky", kdy tomu již chybí jen zpívat Německy... I přes to jsem vyrazil na část setu, kdy hlavním důvodem byla "slabost" lineupu a dostatek sil.
Do areálu jsme dorazily na asi posledních 5 skladeb a hned od vstupu mne překvapil velmi solidně zaplněný areál, který hlasitě chválil každou skladbu. Dokonce se točil i velmi pěkný kotel a to zvláště na skladby "Rest in Peace", či závěrečnou "Rise And Fall". Za těch pár skladeb mohu zdejší set překvapivě pochválit a to prosím i po stránce vokálu (Felix Stass), což zpětně moc nechápu, ale je to tak.

/// Freedom Call ( Power Metal / Německo )
Nejsem nějakým velkým fandou Fredom Call ani jejich zpěváka Chris Bay (Chris Bay, ex-Gamma Ray (živě)), ale musí se nechat, že Freedom Call solidně fungují na živo (naposledy zde v roce 2021) a tak proč se na ně nepodívat znovu před následujícími vrcholy festu.
Již od nástupu kapely na stage se jednalo o velmi pohodový set, který se rozvynul v melodický heavy metal potažmo rock. Avšak zde nešlo o škatulky, ale o prostou radost z melodické hudby, úsměvy a pařbu. Lidé až překvapivě ladně kooperovali s kapelou, kdy občas dokonce skákal skoro celý areál, či se mnohdy až sborově pěly kousky skladeb jako třeba legendární "Metal is for Everyone". Pozadu nezůstala ani odezva na další songy jako "Mr. Evil", "Freedom Call", či "Warriors". Dokonce se roztočil menší kotel a vyplulo přes něj i několik plavců, což bych na řekněme melodický heavy metal nečekal. Aneb jen další potvrzení, že Freedom Call jsou fajn kapelou, která baví a vlastně není ani tak daleko od legendárních Helloween, či Gamma Ray.

/// Amorphis ( Progressive/Death/Doom Metal, Melodic Heavy Metal/Rock / Finsko )
Osobní co-headlinerem celé akce byli Amorphis, které jsem si oblíbil mnoho let zpět skrze famózní album "Tales from the Thousand Lakes" (1994), ale nelze opomenout ani album "Tuonela" (1999), či nepříliš dobře hodnocené "Far from the Sun" (2003). Právě poslední zmíněné album mne bavilo, ale hlavně bylo posledním na kterém působil zpěvák Pasi Koskinen (Ajattara, ex-Shape of Despair). Po jeho odchodu do kapely nastoupil současný zpěvák Tomi Joutsen a celá kapela se začala výrazně vzdalovat Death/Doom Metal kořenům vstříc řekněme Heavy Metal... Již dlouhé roky si říkám, že nová podoba Amorphis má vysokou kvalitu, ale žánrový skok je zde tak výrazný, že si to v tom roce 2004 pomalu zasloužilo změnu názvu kapely aneb Amorphis "dát k ledu" a rozjet novou kapelu. I přes to jsem si všechny tři kapelní sety (naposledy Masters Of Rock 2018) užil a i na ten zdejší jsem se náramně těšil i skrze poslední album "Halo" (2022). Jedná se nadále o velmi melodické album, ale lze na něm najít skladby jako "On The Dark Waters", které dávají vzpomenout na starou kapelní tvorbu, což mne mile potěšilo.
Set otevřala trojice skvělých skladeb z posledního alba "Halo" (2022) a to "Northwards", "On The Dark Waters" (topovka) a "The Moon"... Celá trojka na mne působila velmi silně a to po nich následovala stará klasika "The Castaway" ze zmíněného top alba "Tales from the Thousand Lakes" (1994)... To se již konečně začal probouzet kotel a první plavci do čehož se kapela vrátila k novější tvorbě songy "Silver Bride" (z alba "Skyforger" = jednoho z posledních co jsem od této sestavy poslouchal = rok 2009), "The Wolf" a "Wrong Direction".... Avšak poté nastal vrchol setu ve formě songu "Black Winter Day" na který se navíc z nebe začal snášet poměrně silný déšť, který zahnal některé fandy pod stromy a jiné až do tunelu pod areálem. Já však nahodil bundu a šel vstříc stage... Toto byla opravdová lahůdka na kterou navíc navázala legendární "My Kantele"... Aneb co více si přát... Po této dvojici postupně přestával pršet a to již kapela hrála známou klipovku "House of Sleep" na kterou navázala závěrečná "The Bee"... Upřímně jsem se tohoto setu lehce obával, ale mé obavy kapela sfoukla jako svíčku a i novější kusy prostě fungovaly... Stále se držím kapelních klasik, ale výrazně snižuji své budoucí obavy o vývoj kapely, či kvalitu setů. Klobouk dole...

/// Epica ( Symphonic Metal / Holandsko )
A hned v závěsu šla další srdcovka jíž byla Epica, která roznáší symphonickou radost již od roku 2003 a osobně ji považuji za nejlepší žánrovou kapelu. V čele kapely stojí fantastická zpěvačka, a velmi milá žena, Simone Simons (ročník 1985), která spolu s kapelou kouzlí úžasné desky i koncertní zážitky. Dosud si pamatuji obě shledání (Masters Of Rock 2017 + Rock Heart festival 2018) ke kterým bych dodal vzpomínky na jejich úžasný záznam živáku "Live at the Zenith" z roku 2018 (viz část na Youtube). A navíc jak doma běžně neposlouchám "melodický metal", tak zrovna Epica v mých sluchátkách zní hojně a to včetně nových alb.
Příprava na zdejší set zabrala 30 minut, ale na stage se vyrojilo množství srepetiček jako otočné konstrukce obručí, schody ke klávesám a bicím, překrásné stojany na mikrofony... a hlavně obří kovoví hadi co plivali oheň. Set otevřela úžasná skladba "Abyss of Time – Countdown to Singularity", která je až synonymem mého asi nejoblíbenějšího alba jímž je "Omega" (2021). Již zde se naplno projevila profesionalita a kvalita všech členů, protože toto bylo precizní vystoupení ve všech ohledech. Vše dokreslovaly zmíněné plameny z hadů, ale i ohňometů před stage, úžasná hra světel, nádherná chemie mezi členy kapely a v neposlední řadě i krása samotné Simone Simons... Klasikým bavičem byl opětovně klávesák Coen Janssen, který se svými klávesami nepobyl mnoho času na vytyčeném místě a mnohdy s nimi točil, přejížděl, či si rovnou vzal druhé "ohnuté" a pobíhal v přední části stage. Ostatně celý set byl až překvapivě energický, ale hlavně niterně příjemný... I přes to ze setu postupně odcházelo stále více lidí a to nejspíše skrze strach z blížících se dešťů, ale já zde prostě zůstal do konce a jsem tomu velmi rád. Značil jsem si poctivě i jednotlivé songy, ale z "setlist.fm" jsem si dohledal i jednotky těch co jsem neměl a tak to dám na závěr reportu komplet.
Toto finále bylo tak úžasné až předčilo neméně skvělé Amorphis a Kreator, což je vcelku co říct... Ostatně zde netřeba dalších slov a mohu se pouze uklonit celé kapele... Ta působila i na podpisovce velmi mile a jsem rád, že mám její fotky, ač pouze "přes plot".
Setlist: Abyss of Time – Countdown to Singularity, The Essence of Silence, Victims of Contingency, Sensorium, Unleashed, The Final Lullaby, Storm the Sorrow, The Obsessive Devotion, The Skeleton Key, Code of Life, Unchain Utopia, Cry for the Moon, Beyond the Matrix, Consign to Oblivion

/// Trick or Treat ( Power Metal / Itálie )
Trick or Treat v sestavě nahradili Smash Into Pieces, což za mne bylo posílení soupisky, ale ani tito Italové mne nijak zásadně nezaujali a já tak bez rozpaků vyrazil k autu a cestě domů.

Každoročně jezdím celou řadu "tvrdých" festivalů, ale Rock Castle se nadále s přehledem drží na mé festivalové mapě kvalitním lineupem, ale i překvapivě v pohodě lidmi. Na Masters Of Rock byli nejednou zbytečné spory pramenící i z obřího množství lidí... Zde je vše na pohodu a jen doufám, že se nebude zvyšovat počet návštěvníků i kdyby za cenu vyprodání.
Jedinou kaňkou za festivalem je tak závěr setu Epica, kdy venku před areálem měl kdosi spadnout hlavou na beton (či dokonce dolů z betonů okolo chodníku). Info to je z doslechu, ale viděl jsem jak ven sprintovali zdravotníci i jak se po chvíli k areálu přihnala sanitka, která tam postávala hodně dlouho. Posléze uháněla směrem na náměstí kam přilétala dokonce helikoptéra. Zpětně nelze nalézt žádný článek a tak lze jen naslepo popřát aby vše dopadlo dobře. Aneb buďte na sebe opatrní...

- top kapely festu (za mě): 
1. Epica 2. Amorphis 3. Kreator 4. Amon Amarth 5. Ad Infinitum 6. Korpiklaani 7. Heidevolk 8. Redsphere 9. Drama Noir 10. Xandria
- zklamání festu (za mě):
1. 
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. Freedom Call 2. Warkings 3. Crematory