MetalGate Czech Death Fest 2014

Čtvrtek 12.6.

/// Eardelete
- V areálu jsme byly asi 40 minut před startem festu, tudíž jsme ve velké pohodě stihly již tuto kapelu. Celkově pohodový grind, který mi po chvilce přišel monotóní což není dobře, když hrajete jen 30 minut. Plus mínus mi koncert splnil nevysoká očekávání.

/// 7 Sins of Surviving
- Po internetu mají ve stylu zmíněn i metalcore, který fakt rád nemám, ale oni do něj přidávají i prvky deathu a suma sumárum jsem na ně vyrazit chtěl. Před podiem mohlo být odhadem klidně ke 100 lidí a ti se bavily a já byl spokojen, kdybych nevěděl to o metalcoru, tak bych byl spokojen více... holt podvědomí. :) Co mne nemile překvapilo byli sem tam čisté vokály vytahované vcelku do výšky, kdy mne z fleku napadl Serj Tankian a to mi tak nějak nesedělo. Nic proti SOAD či Serjovi, ale do této hudby to nebylo to pravé ořechové. Celkově jsem byl spokojen.

/// Fleshless
- Spolu s Malignant Tumor byli jasný headliner čtvrtka a v rámci českých kapel určitě ta z nejzásadnějších. Legenda každým coulem a vynikající vystoupení. Měl jsem s nimi tu čest vůbec poprvé a mohu jen tleskat. Všichni kolem se náramně bavily, a že těch lidí bylo (kolik odhad? Následující RtI u sebe psaly odhad 400 = zde mohlo být klidně k 600) vznikl již velmi solidní mosh pit. Jak tuto kapelu nemám naposlouchanou, tak jsem takřka půlku skladeb znal. Již se těším na Brutal Asault 2014, kde také vystoupí.

/// Return to Innocence
- Před CDF jsem je vůbec neznal, ale jak jsem je poznal tak jsem jim propadl a očekávání jsem měl velmi vysoká. Kolega mne navíc oznámil, že se o RtI dá mluvit i jako o doomové kapele (v počátcích) což mne navnadilo ještě víc. Bohužel nastalo lehké zklamání začátek koncertu se u mne nesl ve znamení "jo jde to" pak to byla očekávaná paráda, abych zase v koncovce zůstal u "jo jde to". Řekl bych, že nejsem tak spokojen právě skrze velmi vysoká očekávání. Zajímavou informaci zvěřejnily na svém BZ profilu "Pro nás to byla poslední česká akce v téhle sestavě. Po Gothoomu se prostřídá obsluha kytary a basy, ale tak už to chodí.".

/// Malignant Tumor
- Malignanti jsou pro mě i pro fůru lidí ostřejší verze Motörhead, což je pro někoho problém a pro jiné naopak velký klad. Sranda je s touto partičkou vždy jak hudebně, tak Ostravskými proslovy. Když jsem si MT pouštěl před festem, tak jsem očekával, že to bude ucházející akce co mne nijak nestrhne (stejně jako loni ve středu na Brutalu), ale blízkost ke kapele a celková atmosféra mne chytla a bavila, což vústilo v to, že jsem byl chycen MOXem a byl vržen vstříc mému prvnímu mosh pitu. Mosh jsem si překvapivě užil a Malignant Tumor tomu velmi pomáhali. Byla to prostě jízda fůra lidí, energie a dobré nálady. Nemám co vytknout. Akce to byla skvělá i pro Malignanty, protože jejich zpěvák se druhý den od časného rána potácel areálem a i dva chodníky by mu byly málo.

Pátek 13.6.

Výkop až v 15h druhý den festu? Hodně pozdě, ale holt se čtvrtek bral jakoby zahřívací den a mnoho lidí šlo až na pátek = musely nějak stihnout přijet, tudíž to lze pochopit. Čas jsme si logicky krátily s pivem v ruce a kecáním. Bohužel tento den pro mne začínal až Oranssi Pazuzu (20:30) či dejme tomu Six Degrees Of Separation (19:25) kapely do té doby mne vůbec nezajímaly. Poskládání těchto kapel za sebe v jeden den nebylo úplně ideální pro hodně lidí.

/// Shadow Area
- Jak jsem zmínil výše, tak jde tato kapela mimo mne, ale je fuk, zda sedím u podia s pivem nebo u stanu. Slyšet je budu tak jako tak. Lidí moc nebylo vyloženě na place mohlo být tak 20 lidí odhadem + lidi u stolů atd... Kapela mne, ale velmi překvapila hned od pohledu. Čím to bylo? Na podium stálo 6 členů kapely a z toho hned 2 zpěváci. Celově to bylo velmi živelné vystoupení s vysokým nasazením a na podiu se stále něco dělo. Zkrátka a jednoduše kapela makala na 100% a celé vystoupení si užila. Překvapivě nehodotím nějakým "odpadem", ale mohu chválit (neznamená to, že na ně v jiné situaci půjdu). Účast dvou zpěváků a vůbec tolika členů mi přišla spíše zbytečná.

/// Primary Resistance
- Tato kapea mi přišla tvrdší jak předchozí, ale působila na mne strašně rádoby drsně až pózérsky. Ten pocit je vlastně na chlup stejný jako když se někdy nachomítnu na kousek nějaké HC legendy v rámci Brutalu no prostě HC... Lidí již blo vcelku dost, ale nic mne zde nebavilo. Potešilo, že zpěvák měl na koncertně rodinu i s malými dětmi a sranda akce, kdy kytarista zmizel z pódia a najednou hrál před zvukaři.

/// Hecate (sk)
- Nepřijeli což mi vůbec nevadilo, ale hodně lidí v okolí bylo zklamaných.

/// Awrizis
- Před festem jsem je naposlouchal a nebavili mě, tudíž jsem na ně šel bez očekávání. Celkově to byla zajímavá poslouchatelná hudba, která mě bavila. Osobně bych řekl pohodová progresivita a velké překvapení. Lidí zde moc nebylo. Zpětně jsem zjistil, že člen kapely je i Fordys z Dissolving of Prodigy.

/// Ascendancy
- Progresivní, melodické, pohodové, poslouchatelné. Jako kapela na oddech dobré, ale nic světoborného. Jejich úbory vypadaly jako jakási uniforma, což vysvětlily tak, že jsou oblečeni jako hrdinové Ascendency, o kterých zpívají, kteří bojují se zlem. Lidí zde moc nebylo. Co mě na nich vadilo nejvíce bylo to, že snad 4x hlásali jak jsou jen zpestřením festu, čímž se dle mne jen sráželi a znělo to jak kdyby říkaly "Nebudeme se vám líbit, ale s tím počítáme jsme tu jen tak do počtu.".

/// Six Degrees Of Separation
- Zde byla hromada lidí plných očekávání. Já očekávání neměl a byl jsem spíše zvědavý jak bude toto známé jméno znít naživo, když mne z BZ nebavilo. Koncert na mě působil profesorsky, kdy se SDOS chovaly jak kdyby přijely pod jménem Devin Townsend Project a byly hlavní kapelou festu. Ale proč ne zdravé sebevědomí je potřeba kór pokud na Vás dorazí fůra lidí. Hudebně jsem nebyl nijak uchvácen a na letošním Brutalu je určitě vynechám.

/// Oranssi Pazuzu (fin)
- Pro mne byla tato kapela černým koněm festivalu a očekávání jsem měl hodně vysoko. Alba "Muukalainen Puhuu" a "Kosmonument" jsem v poslední době často poslouchal a navíc Finsko mám rád celkově. Zvučení se kapele protáhlo, ač se mi zdá, že začali zvučit o něco dříve (= část prostoru co zůstal po Hecate vydržel až k nim), ale hrát začaly odhadem 10 minut po plánovaném začátku. Zajímavé bylo, že si dovezli vlastního zvukaře, ale osobně považuji zvuk kapely za otřesný a to jsem stál 2m před zvukařem. Při zvučení a první 1/4 setu jsem si připadal jak na "noisové akci" a ne na koncertu kapely, která mísí progresivitu s blackem a jakousí psychidelií respektive s kosmologií. Postupně se zvuk zlepšoval a v 1/2 koncertu již šlo poznat nějaké nástroje ba dokonce skladby, ale vokál jsem vůbec neslyšel. Druhá půlka koncertu již byla zvukově povedená a mohl jsem si kapelu konečně vychutnat, ale mé rozladění do této doby bylo tak silné, že jsem až tak nadšený nebyl. Lidí zde bylo méně jak na předchozích Six Degrees Of Separation, ale stále vcelku hodně. Suma sumárum jsem bohužel zklamán a doufám, že Oranssi Pazuzu ještě někdy uvidím a že mi vynahradí toto zklamání. Zpětně jsme zjistil, že hráli výhradně z poslední desky "Valonielu" a tu jsem slyšel sotva 2x, tak možná i proto jsme skladby nepoznával.

/// Septicflesh (gr)
- Headliner pátku a naplněná vysoká očekávání. Co víc psát k Septicflesh? Hromada lidí (osobně bych řekl, že o něo méně jak loni na Destruction), perfektní zvuk, vynikající hudební výkony, pecka za peckou, skvělá práce s publikem. No prostě vynikající koncert. Kapelu jsem zde viděl potřetí (BA 2008, BA 2011) a pro mě to byl nejlepší z těchto koncertů, klobouk dole. Škoda, že kapela nedala přídavek, ale potěšilo že zpěvák vyšel z backstage a alespoň se omluvil fandům, že již nemají čas na přídavky a poděkoval jim za to, že přišli.

/// Forgotten Silence
- Hodně lidí se na ně těšilo, ale mne nechávaly chladným a jediné co mne na ně táhlo bylo to, že jsou již stará kapela, které jsem viděl kousek na Brutalu. A výsledek? Klimbal jsem a hudba mne nechytla tak jsem šel asi v půlce do stanu, že si je dopodlouchám tam. Do větších soudů se tedy pouštět nebudu.

/// Postcards from Arkham
- Kousek jsem slyšel, ale na hodnocení to není a zbytek jsem již prospal. Usl jsem možná, když prý vypadla ta elektrika v areálu.

Sobota 14.6.

/// Cutterred Flesh
- Pro mne byla tato kapela jednou ze stěžejních kapel tohoto festu a moc jsem se na ně těšil. Výsledek? Totální masakr a vynikající start dne až jsem si vzpomněl na obdobné pozice v programu kapel (na Brutalu) jako Blood Red Throne či Cattle Decapitation, které mají nespornou kvalitu, ale patřilo jim otevírání hracího dne před málo lidmi. Takže vynikající kapela, málo lidí a 10h ráno. Po zbytek dne jsem potkával v areálu členy této bandy.

/// Unborn
- Na ně již bylo lidí o poznání více a další stále přicházeli. Takřka všechny skladby jsem znal z jejich Bandzone profilu a jsem nadmíru spokojen. Má oblíbená kapela nezklamala a dovolím si tvrdit, že toto je jeden z nejlepších thrash metalů v republice.

/// Perfecitizen
- Fůra lidí se na ně těšila, ale já tam šel řekněme neurálně. Na jednu stranu to poslouchatelná kapela je, ale na můj vkus z jejich tvorby cítím cosi jako deathcore, ač jeden zdroj tvrdí "Brutal Death Metal/Grindcore" a další "death-grind". Každopádně má neutralita k této kapele vesměs zůstala, ale spíše jsem se přiklonil k názoru, že je nemusím a důvod? Zpěvák... jeho hlas mi nesedí, vyzáž s otočeným kšiltem a gesta už vůbec ne.

/// Dysangelium
- Od této kapely jsem čekal skvělý koncert, ale zůstal jsem pouze u očekávání. Nevím proč, ale naživo mne kapela nebavila. Přišlo mi to překvapivě ospalé, neosobní no prostě zklamání. Kapelu od mého soudu nezachránilo ani to, že zahrály i skladby co jsem znal. Překvapily 3 kytaristé což mi přijde moc, ale jejich věc.

/// Desire for Sorrow
- Když jsem je nalezl v MetalGate Massacre tak mne nebavili, pak jsem se do nich dostal a již jsem se na ně těšil. Bohužel živá prezentace notně pokulhávala za tou na internetu, což bych přisuzoval i tomu, že v kapele hrají kluci kolem 22 let a prostě nejsou ještě tak vyzrálí. Ono taky v tomto věku hrát řekněme melodický black, mít nepovedený warpaint a být z ČR není jen tak. Holt v blacku, a jeho odnožích, je v republice velká a hlavně kvalitní konkurence. Tudíž nic extra a šel jsem v půlce na oběd. Lidí bylo vcelku dost.

/// Antigod
- Nikterak mne tato kapela nebaví, ač by žánrově a sestavou mohla. Tudíž jsem tam vyrazil hlavně skrze Hadgiho, kterého jsem delší dobu neviděl. V půlce jsem byl unaven natolik, že jsem šel do stanu.

/// Ogotay (pl)
- Při nich na mne dolehla únava a celé jsem je prospal.

/// Nuclear Vomit (pl)
- Moc jsem od nich nečekal, ale předvedli velmi povedený prasečí grind, který prostě bavil. Moc jsem nechával v kapele tohoto ražení 2 vokály. Jaksi jsem nerozeznal rozdíl mezi zpěváky = dle mne zbytečnost. Co potěšilo bylo, že Poláci na českém festu uvádějí a klábosí anglicky. Takřka všechny ostatní polské kapely se s tím moc nemažou a mluví polsky pro svých pár desítek spoluobčanů v hledišti.

/// Gutalax
- Mohu říci, že si na ně vždy rád zajdu, ale jako kapelu je prostě neuznávám. Hrát grind je pro mnoho kapel snadné, ale aby kapela byla top tak to musí sakra dobře umět a nebýt monotónní. Monotónnost je u Gutalax bohužel naprosto běžná a rozeznat od sebe skladby takřka nelze (neřeším úvodní slova ke skladbám) což je pro mě prostě málo. A proč jsou tak úspěšní a oblíbení? A proč na ně rád zajdu, ač mne hudebně nebaví? Je tam prostě sranda úvodní slova skladeb vždy stojí za to, názvy skladeb samotných taky a v publiku je vždy dost bláznů co se také postarají o zábavu. Na CDF bylo x bláznů co házlo toaleťáky a pár co se šermovalo štětkami ze záchodů. Dokonce zde propluli první letci, respektive jeden letec a dvě pohledné letkyně. Na jednu skladbu zde hostoval zpěvák kapely Deoag (Destructive Explosion of Anal Garland), která mne jen tak mimo řečí nebaví, a alespoň trošku ozvláštnil vystoupení které věřím po x tém shlédnutí bude stále stejné a bude postupně nudit. Každopádně zde bylo obrovské množství lidí a mosh pit zde byl asi největší z celého CDF. Po skončení Gualax jsem šel na záchody a světe div se v kabinkách byly toaleťáky = buď je nikdo nedokázal dostat ven, či je tam bleskurychle zase doplnili.

/// Isacaarum
- Kapelu uznávám jako český pojem, ale hudebně mne příliš nebaví. Ostatně pokud je porovnám s Gutalax, tak hudebně jsou kvalitní a HLAVNĚ rozmanití. Oni se drží žánrových mantinelů, ale co skladba to rozdíl u Gutalax je co skladba to takřka totéž. No každopádně na Isacaarum odpadlo nemálo lidí, ale i tak bylo hlediště solidně zaplněno. Viděl jsem je poprvé a spokojeně jsem se na ně podíval komplet a nelituji toho sice je na letošním Brutalu vynechám, ale určitě si na ně ještě někdy zajdu. Jejich klasikou jsou zajímavé převleky, které jsou u kapel tohoto typu prostě nutností.

/// Contrastic
- Další kapela která mne něj moc nebaví, ale chtěl jsem ji vidět již jen z toho důvodu, že se po delší době vraceli na pódium. Lidí zase pár ubilo, ale hudebně to vesměs šlo, ač jak slyším v hudbě nějakou tu elektroniku, tak mě to neskutečně nebaví. Respektive mi to strašně vadí, chci vidět kapely co si to uhrají vše samy, max že si pustí nějaké to intro, a ne že mixují svoji hudbu s hudbou elektronickou. Tudíž jsem rád, že jsem je viděl, ale vícekrát na ně nepůjdu.

/// Root
- Mé druhé setkání s touto legendou, kterou půlka lidí opovrhuje a druhá ji zbožňuje. Já se nestavím ani na jednu stranu. V českém blacku je mnoho a mnoho skvělý kapel, které jsou i lepší jak Root, ale Root je prostě pojem co má hromadu skvělých skladeb. Kapelu jsem viděl podruhé a z poslední zkušenosti jsem nic moc neočekával (tehdy mne vůbec nebavili). Toto setkání bylo, ale pravým opakem. Vynikající zvuk, atmosféra, většinu skladeb jsem znal, Big Boss kecal srozumitelně a vcelku zajímavě. No prostě vše šlapalo jak mělo lidi se bavili a o to jde. Lidí zde bylo o dost víc jak na předchozí kapelu.

/// Tortharry
- Klasika na CDF, která ale jen tak neomrzí. Letošní setkání bylo hlavně velmi speciální, protože Tortharry slavili 20 let od vydání své první desky a právě z ní hráli většinu skladeb + přihodili 3 z aktuální desky. Areál na ně byl hodně zaplněn (víc i jak na Root) a lidi si je opět užili. Potěšilo setkání sestavy z doby první desky, kde figuroval i Hedron z Pařátu, který s nimi v té době spolupracoval.

/// LockUp (gb)
- Šel jsem na ně potřetí a čekal klasický neskutečný masakr, našlapaný areál a ukázku, že lze předčít i vynikající Sepicflesh a loňské headlinery (Destruction, Samael). Jak to vše dopadlo? Obrovské zklamání... ani ne tak mé (z současných 3 setkání řadím toto na 2. místo) jako asi většiny lidí na festu. Na takovouto kapelu bylo po 2 skladbách možno stát v poslední řadě a zároveň se ocitnou na půli cesty mezi zvukaři a pódiem. Co to jako mělo být? Luxusní kapela co vždy hraje naplno a lidi se na ně vy.erou .. nechápu, nechápu, nechápu. Až mi bylo smutno. Raději zpět k vystoupení samotnému. Základní změna byla, že Shane Embury nedorazil z pracovních důvodů (pokud jsem to přeložil dobře) a jeho místo zaujal Dan Lilker (Brutal Truth), který zahrál skvěle. U Dana byl jeden problém - to charizma co má Shane Embury prostě nemá, zkrátka Shane je jen jeden a Lock Up jsou pro mne hlavně duo Embury+Baker. Když už jsem u Mr.Bakera tak ten již tradičně vládl všemu a všem, jeho rychlost a přesnost je neskutečná (pro mě spolu s Kolliasem a Mounierem nejlepší bubeník) zvláště s ohledem na jeho kila, respektive pupek. Přídavková skladba působila komicky 1. pokud se nezdařil (začali to sypat pak "chyba" a stop), následovala dohoda o tom co se bude hrát, začali zase stejně a pak zase "chyba" u druhého kytaristy a stop. Pak to rozsekl Tomas Lindberg nějakou tou průpovídkou jak sranda musí být a pak nastala další skvělá známá pecka a konec. Na autogramiádě působila kapela velmi vstřícně jen Nicholas Baker mi přišel takový smutný/unavený.

/// Nahum
- Poslouchat se to dalo, ale moc jsem jim pozornost nevěnoval, protože jsem stále čekal kdy dorazí Lock Up na autogramiádu.

/// Warhawk
- Začali velmi pohodově proslovem "Dáme si po těch všech bubácích pořádný Power metal" a opravdu to stálo za to. Viděl jsem je poprvé tak nemohu soudit jak moc se projevila změna na postu zpěvačky, ale já byl s touto kapelou spokojen jak na Bandzone, před festem, na festu samotném i po festu. Kapela působila sympaticky a hrála velmi dobře. Pochválil bych i nazvučení, které bylo ideální a hlavně nebyli přeřvaní. Jednoduše končit hrací dny Power metalem či Doomem je velmi dobrá volba (ač mne ten doom nutí chodit spát déle). Velmi mne zaujala jejich basistka Denisa Sochorová, která byla nejen krásná, ale i jí to skvěle hrálo. u ní mne zaujala i věc, kterou mi prozradil Google a to tu, že Denisa se účastnila jakési miss (dívka Šumavy 2010 kde se stala Dívkou sympatie kdy vyhrála v sms hlasování) což je info hodně mimo hudbu, ale kdo kdy viděl účastnici miss v metalové kapele.