Heathen Strike Over Brno V (2024)

Tento festival pořádají "Asgaardian Events" (z Rakouska) od roku 2019 jako "Heathen Assault over Brno". První ročníky se nesly primárně v duchu pagan/folk metal s příměsí blacku, ale již loňský ročník stočil žánrové kormidlo výrazně k black metalu. Toho loni využila akce "Brno Ragnarok Night 2023", která se držela čistě v folk/pagan metalových vodách a zlákala tak nejednoho pravidelného návštěvníka HAOB. Loni jsem i já měl velké dilema jakou z akcí navštívím a volba nakonec padla na HAOB. Příjemným bonusem bylo, že při odchodu z této akce jsem stihl dojít i na "Brno Ragnarok Night" kde jsem viděl mé oblíbené Wolfarian.
Na letošní rok se Asgaardian Events rozhodli udělat festival dvoudenní a propojit pagan/folk metalové začátky s black metalovým rokem 2023. Tímto spojením vznikl "Heathen Strike Over Brno", který měl proběhnout tradičně v klubu Melodka, ale zároveň i v klubu První patro. Oba kluby mám rád, ale přeci jen 1,4km vzdálená místa nejsou ideální pro člověka, který si chce poslechnout obě žánrová festivalová spektera. Tuto nemilou záležitost "vyřešila" Melodka tím, že byla odejita z prostoru na ulici Kounicova a dočasně se přestěhovala až na Palackého třídu, což je již 4,5km daleko od Prvního patra. Pořadatelé to nakonec vyřešili tak, že "menší stage" byla v Pivovaru Poupě, který je ve stejné budově jako První patro a hlavně je průchozí, tudíž není nutné řešit počasí a člověk projde suchou nohou.
Co se "Brno Ragnarok Night" týče, tak ten pokračuje i nadále s tím, že svůj termín posunul o týden, aby se tyto akce nepotkaly.

Ani letošní ročník se neobešel bez změn na soupisce kdy odpadly kapely Winterfylleth a White Ward (přetrvávající válka na Ukrajině a tak je nahradili Helleruin). Zvláště mne zabolela absence Winterfylleth, ale naštěstí jsem je již jednou viděl.

Pátek

V pátek měla startovala první kapela již v 15:30, což je až smrtící čas pro pracující lidi a zvláště ty co nejsou z Brna. Já tak musel odejít z práce o 3 hodiny dříve, abych stíhal vlak do Brna kam jsem dorazil kolem 14:15. Následovaly přesuvy z vlakáče na ubytování a do klubu.

/// Death on Arrival ( Thrash Metal / Brno)
Nakonec jsem do klubu stihl dorazit již na start první kapely, ale již od pohledu mi přišlo, že se jedná o zvukovku Vanguard. Což se později potvrdilo, protože Death on Arrival odpadli ze zdravotních důvodů.

/// Wolfarian ( Folk Metal / Brno )
Festival tak otevřeli mí oblíbení Wolfarian, které jsem viděl naposledy na "Brno Ragnarok Night 2023 (vol.2)". Tehdy jsem sem přecházel z akce "Heathen Assault over Brno IV (2023)" a "Wolfíky" jsem viděl skrze zdejší velké časové sekery. A tak jsem moc dobře věděl jak moc to tu tato domácí banda umí roztočit a tak jediný otazník vysel nad návštěvností, protože začátek v pátečních 16:00 má stále daleko k ideálu.
Na set dorazilo odhadem 250 poměrně divokých fanoušků, kteří si na kapelu pořádně zapařili již od prvních songů. Po vstupním intru nastal nějaký novější song jehož následovala klasika "Dhá Lasair" a celá řada dalších výborných pecek. Lidé skotačili stále víc stejně jako samotná roztančená kapela na stage. Jednoduše kombinace pohody, tvrdosti a skočnosti funguje... O to více mne zarazila novější klipovka "Helheim" (předznamenává blížící se třetí desku), která byl dosti tvrdá až bych ji položil blíže k death metalu jak k folku. Avšak i v něm dostala prostor Hanka s jejím čistým melodickým vokálem, který lehce otupil hrany celé skladby. Tak jako tak jsem ze songu byl poměrně zaskočen a tak jsem rád, že následující songy mne opět vrátily náladově zpět k nadšení. U nich pobavil i jeden kde na stage nebyla potřeba Hanka, která si prostě odběhla ze stage stoupla si mezi lidi a poslechla si své kolegy. Koncovku setu obstaral song "Valhöll", který potvrdil sílu Wolfarian i to, že všech 9 členů má kapele co dát. Potěšil mne tak i využitý kapelní niněrista David (Tempus), či pohledná houslistka Kristýna a nelze opomenout ani krásnou Hanku. Ta si vzala velmi odvážný obleček, který ji při tom veškerém paření působil problémy, aby neodhalila více než bylo v plánu, což se jí naštěstí povedlo.
Suma sumárum tradičně velmi povedený set, ač mám drobnou obavu, aby nová deska nebyla až zbytečně tvrdá.

/// Vanguard ( Melodic Death Metal / Brno )
Páteční Wasteland Stage (Pivovarský dům Poupě) otevřeli místní Vanguard. Jejich řekněme modernější pojetí "kovu smrti" si získává stále více pozornosti jak fanoušků, tak promotérů, což kapela podpořila i novým albem "III: Pyrrhic Sequence", které vydala na podzim 2023. Osobně mám chlapi rád, ale i na tuzemské scéně před ně řadím celou řádku kapel. Na stranu druhou se musí nechat, že jejich set na MetalGate Czech Death Fest 2023 (vol.14) mne velmi bavil a je vidět, že za těch více jak 10 let na scéně kapela zraje.
Zdejší set však dostal do vínku velmi špatný zvuk, který byl opravdu hodně nahlas a i jednotlivé nástroje do sebe splývaly. Tomu nepomohl ani osvětlovač, který ještě ne zcela poladil světla a tak nejednou reflektory nepříjemně ozařovaly fandy. Je to škoda, protože tento set měl na to mne bavit, i přes deathcore vlivy, ale se špatným zvukem se těžko bojuje. Další kapely na této stage již měly solidní zvuk, včetně osvětlení, a tak si "porodní problémy" odskákali právě Vanguard. I tak jsem alespoň krátce poděkoval kapelními zpěvákovi Tomášovi za jejich snahu.

/// Lyrre ( Folk Metal / Polsko )
Lyrre jsou novou kapelou na scéně, kdy vznikli zdá se v roce 2020 (Jiné zdroje uvádějí rok 2022, kdy Michalina opustila Eluveitie). Jejich rychlý vzestup souvisí se zmíňenou ex-niněristkou fantastických Švýcarů Eluveitie Michalinou Malisz (ročník 1994). Ta zde hrála od roku 2016 do roku 2022, kdy ji nahradila má milovaná Annie Riediger (Annie Hurdy Gurdy). Tudíž Michalina do Eluveitie vstoupila po jejich vnitřním rozpadu kdy v roce 2016 kapelu opustila zpěvačka Anna Murphy, bubeník Merlin Sutter a kytarista Ivo Henzi. Od té doby se postupně do nové formy Eluveitie "dostávám" a ve své postatě jsem novou sestavu příliš nevnímal až na nepřehlédnutelnou zpěvačku Fabienne Erni a logicky zmíněnou Annie. I proto mi uniklo jméno Michalina Malisz a tudíž i její odchod z Eluveitie natož její kapela Lyrre, kterou založila se svým manželem Piotrem Martuśem (Netherfell). A to obě má shledání s Eluveitie odehrála na niněru právě Michalina...
První zmíňku tak o Lyrre eviduji z loňského roku skrze jejich set na "Medieval Rock Night 2023". Na ten dorazil kamarád, který se jej ještě dlouho po jeho skončení nemohl nabažit. Dalším lákadlem byla obliba této kapely u Setha (Phylactery, Embrace The Darkness), který žehral na lineup kdy jeho EtD měli proti zdejšímu slotu Lyrre zvukovou zkoušku. A tak jsem dal Lyrre opětovnou šanci ve sluchátkách a postupně jsem se do této kapely dostal. I tak jsem před setem počítal s dřívějším odchodem vstříc právě Embrace The Darkness, které mám mnohem raději.
Start setu přilákal nadále asi 250 lidí, kteří dostali takový podivný "utažený zvuk", který se naštěstí na druhý song zlepšil. Tím songem byla tuším klipovka "North Star", kterou následovaly další songy z jejich jediného alba "Not All Who Dream Are Asleep" (2023). Hudba Lyrre je blízká Eluveitie, ale zároveň má své nezaměnitelné kouzlo, které tvoří hlavně propojení niněry s krásným hlasem Michaliny. Zbytek kapely dodává potřebnou tvrdost, ale ne tak moc aby zastínili jemnost niněry a vokálu. Opravdu úžasná kombinace, která mne upřímně baví stále víc. Set dostal i citlivé osvětlení, které umožnilo lidem až snít, či tvořit "soukromá poga"... Ty určitě potěšila i samotná Michalina, která děkovala, že si s kapelou mohou zahrát opět v tomto krásném městě a zemi.
P.S.: Krátký pokec s niněristou Davidem (Wolfarian, Tempus) mne překvapil tím, že prý Michalina s manželem sami vyrábějí niněry. Ona sama prý používá elektrickou, kterou si u nich David též nechává vyrobit (aktuálně od nich má elektro-akustickou). I mi potvrzoval, že se jedná o velmi pohodovou ženou a že spolu hojně hovoří o hudbě.

/// Embrace the Darkness ( Melodic Death/Doom Metal / Kuřim )
Osobně se považuji nejvíce za "doom metalistu" a tak byla až povinnost vyrazit na set mých oblíbených Embrace the Darkness. Ti hrají "teprve" od roku 2012, ale kvalitativně je řadím po bok tuzemských žánrových legend. Skrz využití houslí v první řadě evokují až Silent Stream Of Godless Elegy, či Dissolving of Prodigy a o moc jinde nejsou ani legendární Love History. Tyto kvality potvrzují jak nahrávky, tak obě má živá shledání, kdy poslední proběhlo v květnu 2023 po boku The Moth Gatherer (SWE) a Elbe.
Tomuto setu jsem obětoval poslední song výborných Lyrre, ale již první tóny mne dokázaly, že to chyba nebyla. Úvodním songem byla pecka "Temptation Nest", která je snad tím nejlepším co chlapi doposud vydali. Fandů zde bylo obdobně jako na Vanguard, tudíž k 180, což je chvályhodné. Zvuková stránka setu byla jednoznačně lepší jak u Vanguard, ale i EtD měli potíže, kdy jim občas nešly "ven" housle, ale i přes to šel jak zvuk, tak osvětlení pochválit (zde chválím převážně modré světlo co k doomu dobře pasuje). Celý set byl na velmi vysoké úrovni a já se u něj bavil tak moc, že jsem si z něj poznačil jen minimum poznámek.
P.S.: Po setu jsem si jako bonus zakoupil kapelní tričko (400 Kč), kterým snad podpořím kapelní růst a kdo ví třeba časem kapela napodobí Elbe na prknech větších tuzemských festů.

/// Bucovina ( Black/Folk Metal / Rumunsko )
Jedním z osobních headlinerů celé akce byla Rumunská Bucovina, kterou jsem viděl na zdejším festivalu v roce 2019. Jedná se o druhou nejznámější Rumunskou kapelu hned po žánrově spřízněných Negura Bunget (Negură Bunget). Osobně jsem si je zamiloval skrze desku "Nestrămutat" (2015), ale ani zbytek diskografie mi není cizí včetně posledního alba "Suntem aici" (2022).
Páteční set se měl nést spíše v pagan/folk vodách, tudíž měl být hlavně o novější tvorbě. Naopak sobotní set se měl nést v duchu "Wasteland Stage" a tudíž spíše starší tvorby, kde měl větší vliv řekněme Atmosferický Black Metal.
I přes znalost většiny alb jsem nebyl schopný rozpoznat perfektní setlist (většinu songů jsem hudebně znal). Na něj dorazilo již konečně něco přes 300 lidí, kteří dokocne rozjeli i menší kotel, který již u čtvrtého songu dokonce následoval "lidský drakkar" (nebo prostě "veslovačka"). Zvuk i kapelní nasazení pohltilo snad každého v sále ať to byl "blackař", "folkař" či kdokoliv jiný. Jde vidět, že Bucovinu mají rádi různí fandové a mnoho z nich neváhá na její set vyrazit i z velké dálky. Například v první řadě byl pár s Rumunskou vlajkou, který tedy již asi 11 let žije v Německu, ale pochází z Rumunska (s chlapíkem jsem dobře pokecal). Koncovka setu se nesla v duchu "wall of death" do které se zapojilo klidně 50 lidí, kteří posléze přešli do velmi početného kotle. Úvod posledního songu kapela uvedla tak, že "ví o zdejší popularitě tance jménem Polka" a tak, že si tu zopakujeme wall of death. I tento song jsem notoricky znal, ale neumím Rumunsky natož nepoužívaný Rumunský jazyk/dialekt, který kapela ve svých textech využívá.
Suma sumárum se jednalo o jeden z nejlepších setů ročníku.

/// Theotoxin ( Black Metal / Rakousko )
Tento Rakouský Black metal, který funguje od roku 2016 jsem se rozhodl oželet. Hudebně se zde jedná o solidní staroškolský Black Metal "Norského střihu" se vším co k němu patří jak hudebně, tak vizuálně. Neměl bych problém jejich set vidět, ale rozhodl jsem se ušetřit nějakou tu energii a hlavně emocionální přerod z řekněme Paganové srdcovky Bucoviny na řekněme negativní black metal a zpět do roztančené folkové srdcovky Deloraine... Tudíž pauza.

/// Deloraine ( Folk metal/rock / Brno )
Jako další šli na plac mí milovaní Deloraine, kteří se za pouhých pár let na scéně (vznik 2017) vyšvihli mezi přední tuzemské Folk/Pagan rockové kapely (viz sety na Keltská noc, Lughnasad v Nasavrkách, či Blavicon), kdy jejich hudba funguje i za našimi hranicemi, kde si již zahráli na žánrových festivalech jako Hörnerfest, Festivalis Kilkim Žaibu, Cernunnos Pagan Fest, či koncertně v Polsku a dalších Evropských zemích. Po jejich boku stáli i velké žánrové veličiny jako Faun, či Percival... Jednoduše jejich kvalitu a upřímnost hltají nejen tuzemští fandové, ale i ti Evropští.
Sám jsem kapele propadl kolem roku 2019, kdy si ji kamarádi pouštěli po společné cestě na všemožné metalové festivaly. Z počátku jsem se do kapely nemohl dostat i skrze první setkání, které proběhlo na tomto festivalu v roce 2019. Tehdy jsem nebyl unešen, ale to se v průběhu let změnilo v čiré nadšení a k plné spokojenosti mi stále scházel další navštívený koncert. Tento sen se splnil až loni v prosinci, kdy Deloraine vyrazili na turné po boku Cocotte Minute i do mé domácí Třebíče. Jejich set byl odzbrojující, extrémně pozitivní, upřímný, textařsky vytříbený a hlavně měl úžasnou auru... Vzpomínky na něj ve mne přetrvávájí i nadále a tak jsem bez debat chtěl opakování a toho se mi dostalo na tomto festivalu.
První skladbou byla "Ostara" na kterou ihned mnoho fandů začalo "tancovat v kruzích" jako by mezi nimi plápolal oheň. Takto brzká odezva potvrdila, že na tuto bandu chodí velké množství fans jimž odpovídá i mohutnost "lidského drakkaru" na skladbě "Horalové". Kapelu nejednou podpořila i pohledná tanečnice, kterou jindy nahradila samotná Vědma. Ta se účastnila i nejlepšího songu, kterým je za mne "Ragnarok", ale došlo i na skladby jako "Nilfgaard", novinku "Sabat" (ten podpořil i Cernnunos), či "Yennefer" (Prý má vonět po šeříku, ale jejich Yennefer je z Valašska, tak voní po tuším vepřo-knedlo či čem... :) ). Přídavkem byla klasická pecka "Zaklínač", kterou následoval ještě jeden song na který na pódiu očividně nechtěně skončila pohledá slečna z davu. Než se stihla rozkoukat, tak již tancovala po boku Máši a bylo milé pozorovat jak se v slečně snoubila radost a "Jak jsem se sem dostala? Neměla bych odejít?".
Jednalo se opět o výborný set, který by se zde měl zopakovat již 26.4.2024.
P.S.: Na akci se mnou bylo i několik kamarádů, kteří jsou primárně fandy black metalu. Ze setu Deloraine odešli asi v půlce se slovy "To je jak kdyby spolu Percival a Eluveitie splodili dítě..." myšleno to bylo asi negativně, když odešli, ale za mě to je vlastně solidní poklona směrem k Deloraine.
P.S.S.: Velmi chválím zvuk, který byl precizní ať kapela hrála na jakékoliv nástroje a že jich jen Darias střídá mnoho (bouzouki, kytara, kvinterna, saz, oud).

/// Inferno ( Black Metal / Karviná )
Po pozitivních vybracích, které tvoří Deloraine jsem se vydal na Českou black metalovou legendu Inferno, která ve mne vzbuzuje smíšené pocity.
V dobách kdy jsem hltal "dřevní Black metal" vzor Norsko/Švédsko/Finsko jsem logicky narazil i na Inferno, které mi padlo do oka po boku tuzemských kapel jako Sekhmet, či Silva Nigra... Avšak jak člověk  nahlédl "za oponu", tak jsem právě od této trojice víceméně ustoupil, ač tato doba se překrývala obecně s mým postupným odklonem od "klasického Black metalu". Přímo u Inferna lze nalézt hned několik prastarých rozhovorů, kde se zpěvák Adramelech vyznává z obliby všemožných NS black metalových kapel ze scény "White Power", či prohlašuje Jednou větou: Inferno je hrdým článkem Slovanské říše, podporující pohanskou víru a čistou Bílou Evropu!!!"... I kolem roku 2018 je zdá se Adramelech nadále duší/přesvědčením NS, ale kapela je spíše samostatnou jednotkou, která se nenapojuje do žádných scén a prostě dál posouvá svoji hudbu i texty. Ostatně textařsky kapela byla i dříve takovou řekněme "Black metalovou klasikou" a nepěli o ničem co by mi evokovalo NS scénu (zevrubně je naposlouchané nemám) i tak ten "NS odér" na mne působil a působí stejně jako na loňském setu kapely Sekhmet.
Avšak poslech posledních desek Inferna mne velmi zaujal, protože lze vidět výrazný hudební i textařský progres vstříc experimentům, které čerpají z fylozofických témat (metafyzika, Gnosticismus atd..) jenž budou blízké i takovým Oranssi Pazuzu, či Blut aus Nord. Z toho mi přijde, že se kapela, i samotný Adramelech, soustředí na nějaké sebepoznání a již je možná daleko od nějakého "NS škraloupu". Tak to zdá se cítí i většina světa, protože kapela hojně koncertuje i za hranicemi (mnohdy na obřích festivalech) a tak si zahráli například v Polsku, Belgii, Velké Británii, Estonsku, Itálii, Portugalsku, či Slovinsku. A pro letošek míří minimálně do Finska, Litvy a Velké Británie. Na stranu druhou se mi plete, že mnoho let zpět je odmítli kdykoliv pozvat na Brutal Assault.
Každopádně i já sám mám kamarády kteří sympatizují/sympatizovali s NS rétorikou, ale pokud se je člověk o tom rozumně pobavit a nedělá skrze to nějaký "bordel", tak ať si věří čemu chce... až by se dalo křesťansky říci "nedělej jinému to co nechceš aby jiní dělali tobě". Tudíž s tím jak čas plyne stále více Inferno respektuji a dokonce jsem si je i před festivalem několikrát pustil (zvláště poslední album "Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)" z roku 2022). I tak jsem očekával i emoční kontrast vůči předchozím Deloraine.
Skrze přechod jsem minul odhadem 1-2 songy, ale i tak se mi podařilo se zanořit mezi fanoušky a začal jsem nasávat zdejší atmosféru. Ta působila temně a tajemně, ale ne až tak negativně jak jsem se obával. To mne potěšilo, ale zklamáním byl naopak zvuk. Ten mi opětovně přišel slitý až tak, že jsem zde nevnímal tu progresivitu posledních alb a celkově jsem byl takový spíše zklamaný. Co na tom, že v kapele kromě zakládajícího zpěváka Adramelech působí i kytaristé Ska-Gul (ex-Silva Nigra) a Morion (ex-Sezarbil) s bubeníkem Sheafraidh (1000 Bombs, Stíny Plamenů, Trollech, Umbrtka (živě), War for War (živě), ex-Panychida). Jako "živý bubeník" se však uvádí Vlad Necromaniac (ex-Maniac Butcher (živě), ex-Naurrakar)... Tudíž velká tuzemská jména, ale pokud nedostanete zvuk, tak můžete být sebelepší... Zklamání...

/// Harp Twins ( Celtic/Nordic-folk / Spojené státy)
Jednou z hlavních kapel pátečního dne byla Americká kometa Harp Twins, kterou tvoří identická dvojčata Camille a Kennerly Kitt (ročníky 1989). Pro jejich turné je podpořili další identická dvojčata, kterými jsou Volfgang Twins jenž harpistky podporují na vikingské bubny. Dohromady přehrávají jak covery světoznámých skladeb (Paint It Black od Rolling Stones, Fear of the Dark od Iron Maidden atd...), tak vlastní tvorbu. Doposud měly vydat více jak 100 singelů a 9 alb, což je velmi solidní číslo na duo, které vzniklo teprve v roce 2009. Za mne je podobná muzika jednoznačně zajímavá, ale hodinový set mi přišel poměrně monotónní a tak padla volba na shlédnutí části setu a dřívější návrat na menší stage vstříc dalšímu black metalu.
Očekávání potvrdil i jejich zdejší úvodní set jejich Evropského turné, který otevřela pecka "Metallica - Nothing Else Matters". Poté jsem se v jednotlivých skladbách neorientoval a to ať Camille a Kennerly byli sólo či s Volfgang Twins. Na setu mne však uchvacovala jak krása obou dam, tak i jejich nástrojů avšak jako celek jsem až tak unešen nebyl. I proto mi nevadilo odejít v koncovce setu na druhou stage.
P.S.: Po koncertě se s kapelou bavilo mnoho fanoušků mezi kterými byla i Máša z Deloraine.

/// Helleruin ( Black Metal / Holandsko )
Návrat na menší stage nastal skrze one-man projekt Helleruin v jehož čele stojí multiinstrumentalista Carchost, který si na živá vystoupení domlouvá zbytek kapely. Z aktuální soupisky mne zaujal hlavně bubeník D.S (Bodyfarm, Glorior Belli (živě), Nocturnal Depression (živě)), ale i tak jsem tento projekt sotva evidoval jménem, což znamenalo potřebu jej naposlouchat. Volba padla na stále čerstvé album "Devils, Death and Dark Arts" (červen 2023), které mne velmi mile překvapilo. Ostatně Holandsko není "jen" o Death metalu, ale nachází se zde celá řada zajímavých kapel jako Dodecahedron, Cirith Gorgor, Lubbert Das, Lugubre, Fluisteraars, Laster, Nusquama, Turia, či právě Helleruin.
Po předchozím špatném zvuku Inferna jsem se téhož obával u žánrově spřízěných Helleruin, ale opak byl pravdou. Tento zvuk se opravdu povedl a překvapivě nalákal i o několik fandů více jak Inferno. Hudebně mi to přišlo spíše jako ortodoxní black metal, což se ne zcela slučovalo s předposlechem, ale zábavnost zde byl vskutku vysoká. Zaujala mne i taková klasika, kdy měl kytarista na bedně láhev Jack Daniel's z které si tu a tam dopřál doušek. Ostatně i toto mi k black metalu pasuje stejně jako warpaint všech členů kapely.

/// Haggard ( Progressive Death Metal / Classical/Orchestral/Symphonic Metal - Německo)
Nejstarší kapelou celého festivalu byli Haggard, kteří vznikli již v roce 1989. V počátcích se věnovali Progresivní formě Death Metalu, ale postupně se transformovali v "Classical/Orchestral/Symphonic Metal". Klasická hudba mi nijak nevadí (například André Rieu, Eydís Evensen, Hania Rani, Ólafur Arnalds, Raphael Weinroth-Browne, či Rusanda Panfili) a její propojení do metalu též ne (Fleshgod Apocalypse, dejme tomu Septicflesh, či třeba Carach Angren), ale vyznění 24 členných Haggard mne nechalo "chladným". A to i tím, že soupiska kapely se mění pro různá alba i koncerty. Výsledkem jsou skladby kdy část je až operou, aby se z ničeho nic změnila na "metal", pak na cosi mezi a zas na operu. Tudíž takový až podivný mix, který jsem však chtěl alespoň z části vidět, protože se mi to nemusí jen tak poštěstit.
Před setem mne zaujala informace, že v řadách kapely budou hned tři muzikanti s České republiky. Na flétnu zde byla Hanka Osifová (Wolfarian), na housle Klára Šindelková (Emerald Shine, Silent Stream of Godless Elegy) a na další housle Tomáš Štěpánek (Cruadalach). Avšak ani tato trojice nezměnila má očekávání a i samotný set mne nějak neuchvátil. A tak jsem se poslechl odhadem 5 skladeb a vyrazil do útrob klubu na pokec a relax.
P.S.: Po koncertě si mne odchytl kamarád na společnou fotku ze zpěvačkou z Haggard. Upřímně jsem se ani moc nechytal o koho šlo, kdyby mi to neřekl a zároveň neměla až "večerní šaty".

/// Horn ( Pagan Black Metal / Německo )
Set Němců Horn jsem využil jako pauzu, protože mne zde nezaujali v roce 2020. Pokud by zde byla pouze jedna stage, tak bych si je klidně znovu poslechl, ale takto jsem zvolil oddech.

/// Månegarm ( Viking/Black/Folk Metal / Švédsko )
Osobní co-headlinerem celé akce byli Månegarm, které jsem viděl pouze 1x na Brutal Assault 2014. Tehdy jsem byl z jejich setu nadšený, ač hráli v odpoledních hodinách. Avšak od té doby kapela vydala hned 3 alba, která šla vesměs mimo mne a až jejich zdejší potvrzení mne donutilo si "dohnat resty". Nejvíce času jsem investoval do posledního "Ynglingaättens öde" (2022), které má vůči starším deskám až křišťálový zvuk, který se zvýšenou dávkou melodií a líbivosti (viz song "Stridsgalten" kde hostoval zpěvák z Korpiklaani je jak vystřižen od nich...) snižuje atmosféru, kterou disponovalo například mé nejoblíbenější album "Vredens tid" (2005). I tak se jednalo o solidní poslech, který se naštěstí nesl v rodné Švédštině na rozdíl od alba "Legions of the North" (2013), které mi nesedlo právě angličtinou.
Na set této Viking/Pagan/Folk kapely dorazilo opět odhadem 300 lidí, což znamená o nějakou tu desítku méně jak na jiné kapely. Důvodem byla zdá se časová sekera, kdy set končil o celou hodinu později než měl. Mě osobně to však nikterak nevadilo, protože jsem znal většinu skladeb a ty navíc měly velmi povedený zvuk. I kapela se dobře bavila, což se přeneslo i na samotné fanoušky, kteří rozjeli početný kotel. Do něj jsem se plánoval zapojit, ale nakonec jsem od toho upustil poté co mi kdosi v běhu "otočil nehet" na palci levé ruky. Následovala rychlá desinfekce, otočení nehtu zpět, desinfekce, náplast a již jsem byl na setu zpět (po sundání náplasti neeviduji prasklinu nic.. by mě zajímalo co mi tam nastříkali.. Díky..). Samotná koncovka setu byla tuším skladbou z mého nejoblíbenějšího alba "Vredens tid" (2005), ale s jistotou to říci nemohu. Ostatně z hlavy nepojmenuji ani jednu skladbu, ač mám tuto bandu rád dlouhodobě.
U celého setu jsem se velmi bavil a děkuji, že kapela zadupala mé drobné předkoncertní obavy. Poslední song dohrál kolem 02:20 a to již byl nejvyšší čas na cestu směr ubytování zvláště, když jsem ráno potřeboval odcházet kolem 9:30 směrem na výstavu a focení.

Sobota

Sobotní ráno jsem chtěl pojmout velkolepě kde jsem cílil na čerstvě otevřenou výstavu "Výstava Záhady světa, které fascinují" v Letohrádek Mitrovských odkud jsem chtěl na "Vodojemy Žlutý kopec". Avšak Vodojemy jsou dlouhodobě vyprodané a navíc jsem si uvědomil, že má plánovaná trasa má asi 6km a jen chůze zabere 1,5h. K tomu stačilo přičíst čas na výstavě a oběd a již nebylo moc reálné stíhat první kapelu v 14:30.
A tak má procházka cílila na focení klubů/míst pro potřeby webu jimiž se tentokrát staly Music Lab, Desert Club, Central Brno a Mendlovo náměstí. Posléze proběhla zmíněná výstava, která jednoznačně stojí za návštěvu (fotky v galerii na rajce.cz - link výše). Po cestě zpět jsem obešel i další místa a to U Kouřícího králíka, Klub Leitnerova a Kabaret Špaček. S časem oběda jsem dlouze vybíral kam půjdu a volba nakonec padla premiérově na Pivovarskou restauraci "U Tomana". Zde jsem si pochutnal na jejich pivovarském guláši, pivu (Tomanova 12ka - ležák) a kochal jsem se i příjemným prostředím a obsluhou. Kamarád zvolil Mexický guláš a též si prý pochutnal... A tak jsme si daly ještě pivo "do druhé nohy" a již byl čas zamířit zpět na festival.

/// Ewenay ( Folk metal / Praha )
První sobotní kapelou byli Pražáci Ewenay, které jsem zde měl vidět v roce 2022, ale tehdy jim to zhatili zdravotní problémy. A tak jsem si tuto osmičlennou kapelu mohl užít až letos.
Kapela vznikla v roce 2016, ale zdá se že není nějak moc koncertně aktivní, což asi souvisí i s nižší návštěvností jejich setu (asi 50 lidí). Včerejší Wolfarian v horším čase nalákali mnohem více lidí a to ani nemluvím o Deloraine. Každá z kapel má svoji tvář a nelze je zaměnit, ale přeci jen Deloraine jsou ještě o rok mladší a jsou již dosti známí. Každopádně já se na Ewenay těšil a i samotný set mi má očekávání splnil. Jejich melodický Folk Metal využívá dvojici zpěváků, kdy Jonatán využívá growlu a Vítek je pomalu ve vodách Power metalu až se mi u jeho projevu na mysl draly kapely jako Gloryhammer, či Kamelot. Ve zbytku kapely zaujmou logicky obě houslistky (Dominika a nová posila Anie), které svým uměním dávají základ celé tvorbě této kapely. Ostatně celý set byl poměrně rozmanitý, ač přeci jen více rozkročený než by za mne bylo vhodné. I tak se jednalo o velmi solidní set, který v koncovce doplnilo ještě pár dalších lidí a tak tam ta 100ka mohla být.

/// Dark Seal ( Pagan Black Metal / Brno )
Primárně black metalovou "Wasteland stage" otevřeli domácí Dark Seal, kteří hrají svůj Pagan/Black Metal od roku 2010. Jedná se o kapelu s historickými vazbami na lokální Black Metalovou legendu Sezarbil, kdy zde nadále působí bubeník Tolbuchin a v minulosti zde hrál i Lord Sezarbil (basa). Dalším zajímavým členem je zpěvák Crudelis, který působil v kapelách Amon a Inferno.
Od samotného setu jsem očekával poměrně hodně jak skrze moji oblibu desek této kapely (mnoho let zpět jsem je vcelku poslouchal), tak skrze jejich solidní set na tomto festivalu v roce 2022. Tehdy jsem byl mile překvapen, ač zde bylo více "Black Metalovu" než jsem čekal. Letos dostala kapela možná až příliš velkou stage, kde vynikla jejich obří plachta s logem, ale velmi se zvýraznila statičnost jejich setu. Statický set problémem není pokud pomůže temnější světlo a hlavně samotná hudba. Zde však Dark Seal již od prvních skladeb dostali dost špatný zvuk, který byl extrémně nahlas a bicí opravdu zatloukaly pomyslné hřebíky do lebek asi 40 fandů. I vokál nebyl nikterak čistý a i přes veškerou snahu jsem nerozpoznal songy až tedy na ty, které v koncovce uvedl zpěvák. Jednalo se o "Zrození Dne" (snad dobře) a "Oheň a voda". Suma sumárum tedy zklamání, ale na vině byl bohužel první slot na této stage... Třeba někdy zavítám na jejich domovský festival "Pagan Black Night", kde mi předvedou to pravé antikřesťanské inferno s dávkou oslav přírody.

/// Tezaura ( Melodic metal / Brno )
V čele této kapely pěje Lorieneta (ex-Deloraine), ale i přes to mne jejich set na Masters Of Rock 2017 nebavil. I tak jsem zvažoval navštívit jejich zdejší set, ale z toho mne odvál krátký předposlech jejich tvorby... Jedná se zde o řekněme moderní metal s až elektro vlivy "vzor Amaranthe", což opravdu není můj šálek kávy. Jsem ochotný podobné kapely i shlédnout, ale spíše v rámci "zabití času" před jinou kapelou a ne zde kde jsou dvě stage a tudíž dost přechodů.

/// Karg ( Post-Black Metal / Rakousko )
Po pauze jsem se vrátil na set "one-man projektu" Karg v jehož čele stojí J.J. alias V. Wahntraum alias Michael Kogler (Harakiri For The Sky). Do zdejšího potvrzení jsem o této "kapele" neměl ani ponětí, ale velmi mne zaujal žánr. Jenže první zběžné poslechy mne příliš nebavily a já se rozhodl zdejší set vynechat. Naštěstí jsem si pár dnů před akcí pustil opětovně poslední album "Resignation" (2022), které mne až překvapivě zaujalo. Nadále mi zde občas neseděl vokál, ale postupně jsem se i do něj dostal a rozhodl se vyrazit na jejich slot.
Již příchod ke stage mne potěšil, protože zde postávalo odhadem 200 fandů z nichž někteří již stáli i na ochozech kam se ještě včera nesmělo. A co víc, tak Karg dostali již tradičně povedený zvuk a mohli tak naplno předvést své kvality. Ostatně tento projekt funguje již od roku 2006 a již má za sebou celou řadu povedených koncertů včetně tohoto. Hlavním kladem bylo, že mi živě poměrně sedl hrubý vokál, který mi v předposleších koketoval až s "Depressive Black Metal vokálem" alá například Lichtblick. Tyto vokály jsou mi vnitřně nepříjemné, ale živě jsem naštěstí negativní emoce nevnímal, což za mne setu pomohlo. I bavící se okolí zvyšovalo kvality celého vystoupení a já tak mohu jen chválit a těšit se na příště.

/// Runika ( Folk Metal / Polsko )
Polská Runika dostal do vínku ne zrovna ideální slot na který jsem vyrazil po Karg (Runika již 5min hrála) a zároveň jsem se cílil vrátit na celou Bucovinu (Runika končila 10min po začátku Bucovina). Tudíž z 40min setu je hned 1/4 pryč a to ještě na nejmenší festivalové stage. Každopádně mne jejich hudba vcelku zaujala a já je chtěl podpořit alespoň na kousek, ač se zde jedná o řekněme průměrný Folk Metal jehož jsou po světě hromady.
Zdejší set kapela nejspíše postavila na jejich posledním album "Między światami" (podzim 2023) a odezva fans byla překvapivě silná. Dokonce krátce po mém příchodu vznikl asi 15ti hlavý kotel. Do něhož kapela pálila řekněme "běžný folk metal" kterému občas dali až "čardášové rytmy" jenž mne připomněli kapelu Dalriada. Ostatně i Runika má ve svém čele zpěvačku Aminae (Adrianna Janusz) a tudíž i toto mi mohlo připomenou zmíněné Maďary. Suma sumárum jsem se však nijak zvlášť nebavil a tak jsem přešel na Bucovinu ještě o něco dříve než bylo v plánu.

/// Bucovina ( Black/Folk Metal / Rumunsko )
Sobotní set Bucoviny měl být hlavně o starších deskách, které ještě měly co dočinění s Black Metalem. Ostatně tato Rumunská kapela se považuje za Black/Folk Metal již od svého vzniku v roce 2000, ale postupně je spíše Pagan/Folk metalovou perlou jiho-výhodní Evropy po boku zaniklých Negura Bunget (Negură Bunget). Za vrchol jejich tvorby považuji album "Nestrămutat" (2015), které patří mezi mé nejoblíbenější desky vůbec. Skrze plánovaný "tvrdší/starší set" šlo očekávat i nějaké skladby z tohoto skvělého alba a zároveň bližší vzpomínku na jejich zdejší set z roku 2019 v kterém se ještě nepromítlo loňské album "Suntem aici" (2022).
Již od zvukovky mi zdejší set přišel takový rozvernější a usměvavější. A to prosím ne hudbou, ale průběhem zvukovky, která tak nějak plynule přešla v set, který chlapi odehráli tak nějak na pohodu. Vůči pátku z nich nesálala taková energie a i zvuk nebyl takový jako včera. Navíc dorazilo i méně fandů, kterých mohlo být tak kolem 200, což byl tento den takový standard, ale vůči včerejšku to kleslo. Co se setlistu týče, tak jsem poměrně dost skladeb neznal, ale naštěstí zaznělo i několik mých oblíbených pecek ze zmíněného alba "Nestrămutat" (2015). I tak jsem tento  set v globálu nebral ani do festivalové top10, což je velký kontrast vůči pátečnímu co patří právem do top3... Poslední skladbu, až dvě, jsem si dokonce nechal utéct a vyrazil jsem vstříc Alia Tempora, což byla zpětně chyba, ale co už.
P.S.: Zaujalo mne kapelní trika, kdy basák oblékl žánrové modly Enslaved a zpěvák atypicky Kvelertak, které bych u takovéto kapely neočekával.

/// Alia Tempora ( Symphonic metal / Brno )
Jak jsem na počátku tohoto dne kritizoval kapelu Tezaura za její modernost, blízkost Amaranthe a podobně, tak Alia tempora jsou ještě o notný kus dál. Jejich hudba propojuje metal až s taneční hudbou a mnohdy působí i dosti popově. Toto jsou přesně ingredience, které mne nebaví, ale Alia Tempora znám ještě z dob kdy tyto vlivy nebyly tak markatní a i proto jsem k jejich vývoji smířlivější. Ostatně jedná se zde o partu pohodových lidí v čele s "jednorožčí princeznou" Markie Morávkovou (ročník 1990) a zvláště to pozitivno mne na jejich sety láká. Vše výše zmíněné mi potvrdilo i poslední setkání na Rock Castle Open Air 2021.
Na Heathen Strike Over Brno dostali slot mezi Bucovinou a Asagraum, které mne velmi baví a tak jsem vyrazil alespoň na část jejich setu. Na úvodní skladby dorazila jen pouhá 30ka fandů, která se postupně rozrostla na slabou stovku, což opravdu není mnoho. Intro setu bylo vyloženým elektrem, ale naštěstí po něm vyskočila na stage Markie se songem "Mockingjay", který je ze starší tvorby jenž nebyla daleko například od Delain. Následující song byl již opět hodně elektronicky moderní, kdy možná až předčil v této progesi zmiňované Amaranthe... Následující "Bark on Me" mne naopak tradičně bavila, ač mi přišla zahraná/nazvučená zase víc moderně.. A takto jsem korzoval mezi jednotlivými skladbami až jsem se rozhodl vyčkat na další známou skladbu a mizet na zvukovku Asagraum. Tudíž poslední věcí měla být nejnovější vtipná klipovka "Don't Give a Fox!", která v elektro pasážích připomíná až Skyline, ale nakonec jí byla titulka jejich nového alba jménem "Prismatica". Daný song šel hudebně zcela mimo mne jako zbytek alba a to bez ohledu na to, že při tvorbě skladby vypomáhal Ruud Jolie (Within Temptation). Zajímavostí je, že na albu figuruje jako host i kytarista Timo Somers (ex-Delain).
A tak jsem vyrazil pryč bez ohledu na to, že jsem tím přišel o mou oblíbenou skladbu "Loser Like Me" v jejíž klipovce jsem dokonce vidět ve frontě na podpisovku. Suma sumárum mi ta část setu stačila a uvidím jak mi bude šmakovat příští shledání kam dorazím i kdyby "jen" nasát energii a úsměvy od Markie.
P.S.: Zaujalo mne, že se koncertu neúčastnil Mexičan Mario Del Rio Escobedo, který s kapelou odehrál v poslední době hodně koncertů.

/// Asagraum ( Black Metal / Mezinárodní )
Asagraum jsou v mnoha ohledech zajímavou kapelou i přes to, že funguje teprve od roku 2015. Jedná se primárně o čistě dámskou kapelu, která má kořeny v Holandsku a Norsku. V současné době však v sestavě nalezneme i Němku, či Rakušanku. Ostatně jak to již u dámských kapel bývá, tak se zde protočilo již mnoho lidí a vlastně jedinou původní členkou je zpěvačka Obscura, kterou stabilně doplňuje bubenice A. Morthaemer. Další zajímavostí kapely je i její velmi solidní pojetí klasického "černého kovu", který vzdává hold klasikům celé Norské Black Metalové scény, ale i tak je tato kapela hojně přirovnávána k Darkened Nocturn Slaughtercult. Hlavní vazbou této korelace je očekávám ženský vokál a řekněme tradční black metalové postupy.
Přijde mi, že kapela není nějak moc koncertně aktivní a hrává převážně na menších žánrových festivalech, což klidně může změnit jejich třetí studiové album "Veil of Death, Ruptured" (říjen 2023), které nám bylo očekávám prezentováno i v tento den. Na set dorazilo něco přes 250 lidí, což není mnoho, ale celý den měl překvapivě o něco nižší návštěvnost. Avšak základem koncertu je hudba a ta zde byla opravdu prvotřídním Black metalem, který však jen "tupě" neopakoval kultovní severské kapely, ale nebál se i tu a tam nějakého ozvláštnění. Ostatně jak jsem zmiňoval u pátečních Helleruin, tak Holandsko má zajímavou Black metalovou scénu. A tak zde šlo nalézt i pomalejší pasáže nedaleké (hudebně ne vokálem) od Myrkur, či Vermilia, které sváděli až k headbangingu se zavřenýma očima. Většina setu však byla o blasphemyské palbě, která si nebrala servítek.
Jednalo se o opravdu vynikající set těchto pohledných žen, které logicky byly v útrobách klubu ihned v obležení fanoušků, kteří lačnili po fotkách. Já jen Obscuře poděkoval za úžasný set a po asi dobré hodině jsem náhodou potkal bubenici A. Morthaemer s kterou jsme příjemně pokecali i o záludnostech češtiny. Jsem rád, že jsem ji rozpoznal i bez warpaintu a že máme i společnou fotku.
P.S.: Letos kapela míří premiérově i na slovutný Wacken, který jim nejspíše pootevře nejedny dveře...

/// Molllust ( Classical/Orchestral/Symphonic Metal - Německo )
Mollust fakticky navazovali na páteční Haggard, kteří mne příliš nesedli a tak jsem jejich set využil k pauze na večeři.

/// Ellende ( Ambient Post-Black Metal / Rakousko )
Tyto Rakušany jsem si oblíbil na zdejším festivalu v roce 2020 a nezklamali ani na Brutal Assault 2023. Avšak koncovka jejich setu se měla krýt se startem Hamradun a tak jsem věděl, že tentokrát neuvidím set zcela kompletní. Navíc první dvě skladby jsem poslouchal pouze k baru, protože jsem koukal na spokojené fandy, kteří se fotily s Asagraum.
Samotný set měl vynikající osvětlení a hlavně zvuk, který dal vyniknout vysoce kvalitním skladbám jenž leží na všech kapelních deskách. Je až s podivem, že takto kvalitní desky a vystoupení dokáže vytvořit poměrně mladá kapela (vznik 2011). Výjimkou nebyl ani Brněnský set, kterým se fandové náramně bavili a to i hlasitou odezvou. Mnozí navíc obdivovali i obří kostěné propriety zpěváka L.G., který je vlastně jediným stabilním členem kapely. Já již však musel prchat na slot Hamradun kde jsem zjistil, že se prohodili s pozdějšími Grimner a já tak logicky opět prchal zpět na Ellende. Tudíž jsem v součtu viděl vlastně komplet celý set, což mne mile potěšilo.
Opětovně se zde jednalo o vynikající set, který mohu doporučit kde komu i kdyby "jen" z desek.

/// Grimner ( Folk/Viking Metal / Švédsko )
Grimner vznikli v roce 2008, ale do zdejšího potvrzení mne zcela míjeli. Ostatně nejedná se zde o něco světoborného, kdy chlapi hrají řekněme happy folk metal vzor Korpiklaani, či Finntroll. Obě tyto veličiny mám rád, ale v takto nabité soupisce bych podobnou kapelu klidně oželel, ale zas proč se nepodívat. Drobným plusem kapely je pro mne zpěvák Ted Sjulmark, který je zároveň kytaristou kapely King of Asgard.
Avšak skrze prohození slotů s Hamradun jsem neviděl start jejich setu, kdy jsem zvolil koncovku Ellende. A hlavně těch několik skladeb co jsem posléze shlédl mne příliš nebavilo. Nepomohly tomu ani warpainty, které působily vtipnějším dojmem jak něčím "bojovným" a hlavně hudebně to byl tuctový pagan/folk, který mne až nudil. To však neplatilo o fanoušcích, kterých sice nebylo nějak extra mnoho, ale za to dokonce roztočili kotel o asi 10 lidech. Já však po pár skladbách mizel vstříc posezení a relaxu.

/// Kanonenfieber ( Melodic Black/Death Metal / Německo )
O této mladé kapele (vznik 2020) slýchám stále časti skrze jejich pódiovou show i kvalitní hudbu. Ta mne však "do sluchátek" neuhranula a tak jsem zvolil kompletní relax před náročným večerním programem. Třeba toho budu časem litovat, ale ani sil nemá člověk na rozdávání.

/// Hamradun ( Folk rock / Faerské ostrovy )
Z Faerských ostrovů mám v oblibě pouhé tři kapely a to Hamferð, Týr a právě Hamradun. O nich jsem se dozvěděl skrze jejich potvrzení, a následné zrušení, na zdejší ročník v roce 2022. Od té doby si občas pustím jejich synchronní vokály, které na mne působí jako závany větru, pulsování mořské hladiny, či až takové zasněné meditování nad životem. Tuto úžasnou niterní hudbu doplňují i famózní klipy a i záznamy skladeb z útrob kostelů... Opravdu nádherná hudba, která mi okrajově připomíná i Islandské Sólstafir a to hlavně tou náladou a zajímavostí.
Zdejší set vše výše zmíněné potvrdil, ač úplně první songy sledovala jen pouhá 50ka fandů. Toto číslo se zvýšilo na odhadem 120 až poté co dohráli svůj set Kanonenfieber. Ze setlistu "Faerského folk rocku" (za ten se sami označili) jsem znal jen minimum skladeb, které bohužel nejsem schopen pojmenovat. Celý set se i přes to nesl v melodickém duchu s nádhernou atmosférou, úžasným jazykem a až takovou lehkostí, která však dokázala uhranout i severskou drsností. Jeden ze songů kapela dokonce uvedla jako pohádku, což mne zaujalo a výsledek byl luxusní obdobně jako zcela poslední skladba, která byla pro změnu označena za baladu.
Celý set byl niterně krásný a v jeho čele stála nesmrtelná klipovka "Jallgríms Kvæði"... Očekával jsem jeden z nejlepších setů, ale to co tu tato parta předvedla bylo opravdu nádherné. Smekám pomyslný klobouk a děkuji.
P.S: Zajímavou situací bylo kytaristovo přání "happy birthday" směrem ke zpěvákovi. Z dalších slov jsem zaslechl cosi o padesátce.

/// Harakiri For The Sky ( Post-Black Metal / Rakousko )
HFTS patřili mezi hlavní lákadla celého festivalu a já nebyl vyjjímkou. Chlapy mám rád již mnoho let a neodradilo mne ani zklamání z jejich setu na Brutal Assault 2018. Od té doby byla kapela navíc velmi plodná a vydala hned 3 plnohodnotná alba, které jsem tedy slyšel spíše zběžně.
Na set jsem však dorazil až odhadem v 1/4 setu, protože jsem si užíval předcházející Hamradun až do jejich konce. Po příchodu se zde bavilo odhadem 280 lidí, což bylo maximální číslo dnešního dne. Opět šlo pochválit jak nasvícení stage, tak hlavně precizní zvuk. Již po několika skladbách byly mé lehké obavy z kvality setu zašlapány do země a já se tak mohl bavit po celou jeho délku. Opodál se jím bavil i zpěvák Florin z kapely Bucovina s kterým jsem si dal také fotku.
Celkově se jednalo o výborný set až jsem si z něj poznačil jen opravdu málo podkladů k reportu.

/// Taake ( Black Metal / Norsko )
Největší jméno Black metalové části festivalu byli slovutní Taake v jejichž čele nadále stojí persóna jakou je Hoest. Ten se živě obklopuje mnoha výbornými muzikanty v jejichž "CVčkách" lze nalézt takové kapely jakými jsou Helheim, Gorgoroth, Aeternus, či Gaahls Wyrd.
První setkání s touto stálicí proběhlo v rámci jejich setu na Brutal Assault 2019, který však dopadl špatně. Tehdy "byli poctěni" opravdu mizerným zvukem, že jsem i já z jejich setu prchnul dříve než jsem plánoval. Od té doby jsem se těšil až dostanu novou možnost poznat Taake naživo k čemuž mi dopomohlo i vydání jejich nového alba "Et hav av avstand" (září 2023). Zdejší set předpokládám čerpal z toho alba, ale musím se přiznat, že až takový fanoušek Taake nejsem, kdy sotva znám několik nejznámějších skladeb. A právě proto jsem i velkou většinu setu neznal, což nic nezměnilo na tom, že jsem si užíval jeho úchvatnou atmosféru a drsnost. Výsledku výrazně dopomáhal samotný Hoest svým vzhledem, obcházením po stage a nejvíce vokálem.
Celkově jsem se až překvapivě solidně bavil, ale i tak to na top10 ročníku nebylo.

Celý festival hodnotím velmi pozitivně a to hlavně skrze výbornou logistiku a ve finále i lineup, který byl vhodný i pro přepínání mezi styly/emocemi. Mírným negativem byl občas horší zvuk, ale to se prostě někdy stane. Věřím, že i pro příští ročníky se zachová stejná dvojice lokalit a že si festival zachová i svoji pagan/folkovou tvář.

- top kapely festu (za mě):
1. Hamradun 2. Deloraine 3. Bucovina (pátek) 4. Asagraum 5. Lyrre 6. Embrace the Darkness 7. Månegarm 8. Harakiri For The Sky 9. Ellende 10. Wolfarian
- zklamání festu (za mě):
1. Grimner
- příjemné překvapení festu (za mě):
1. Karg 2. Lyrre