Chlístovský HEJK 2023 (vol.8)

Chlístovský hejk se již stal mojí tradiční festivalovou zastávkou, ač se každoročně na jeden den překrývá s jinou klasikou a to festivalem Antitrend. Termínový střet nastal i letos a tak jsem na hejk vyrazil jen na 2 z 3 dnů.

Čtvrtek

Čtvrtek byl pro mne velmi lákavý skrze kapely ONA a Jezerel, ač jsem ještě v pátek šel do práce. Po příchodu do areálu jsme ihned "trefily welcome drink", kterým se stala Tullamore Dew. Následoval přesuv na bar, kde však pro tento den nebyl k mání "Kobylí záhlavec 12ka" (pivo uvařené v Líšeňském pivovaru přímo pro tento festival). Avšak i se Zubrem nemám problém, tudíž z pohledu piva vše v pořádku.

/// Sightless Era ( metalcore-djent / Třebíč )
Jako první šla kapela, která vznikla na troskách kapely Iron soul. Původně se jednalo o studiový projekt dua David a Sebastian, ale postupně se kapela rozšířila na 5 členů a tudíž plnohodnotnou kapelu. Jejich styl stojí na typických djentových vyhrávkách, které však doplňuje metalcore/deathcore hudba a hlavně vokál. Předposlech šel poměrně dost mimo mě, protože to je taková "líbivá forma" muziky, která sem tam přitvrdí přes HC, ale dohromady to není něco extra. Když si poslechnu djentovou modlu Animals as Leaders a porovnám postupy s SE, tak to je "nebe a dudy". Samo nelze porovnávat mladou lokální kapelu se světovým jménem, ale porovnávat postupy a směr muziky lze.
Od setu jsem tedy moc nečekal, ale pohled na stage má očekávání ještě snížil. Zvláště zpěvák byl jak vystřižený z nějaké rapové "kapely".. kšiltovka dozadu, řetězy kolem krku, brýle, "rapařské" pohyby i frázování a proti tomu triko AC/DC... Jeho kolega měl triko deathcorové veličiny Fit for an Autopsy a podobně.. Tudíž už toto mi jasně potvrdilo, že zde jde hlavně o metalcore/deathcore jak o djent. Djentové prvky takřka nebylo slyšet, ale zde bych si vsadil na jejich zastření ostatními nástroji. A tak jsem dostal hudební "výcuc" stylů, které jdou mimo mě. A hlavně proto set hodnotím podprůměrně, ač mé okolí bylo překvapivě spokojené i přes neznalost celého žánru. Bavilo se i ostatních asi 80lidí, což je velmi solidní číslo na první kapelu ve čtvrtek. Zajímavostí bylo, že toto byl prý jejich první koncert v kompletní sestavě.
P.S.: Dosti mne překvapily průpovídky typu "A jedem ruce..." to bylo jak někde na Mirai, či něčem podobném...

/// Jezerel ( Crossover / hardcore / Třebíč )
Jezerel jsou velmi oblíbenou kapelou, která má kvality jež přesahují hranice minimálně kraje. Jejich kombinace stylů je kompaktní, ale zároveň tak osobitá, že mne nenapadá podobná kapela republikového formátu. Ostatně i textová stránka skladeb je poutavá a když to doplní i velmi vtipné průpovídky, tak z toho jsou vždy výborné koncerty. Ten jsem zde absolvoval již 11-tý, kdy můj poslední byl letos v březnu na křtu jejich nové desky. Z té se hrálo i zde, ale její skladby byly vkusně promíchány s "klasickou tvorbou" a set tak rázem neměl hlušší místa (ne skrze kvalitu songů, ale skrze všeobecnou známost). Z klasických pecek zazněly věci jako "Jedem", "Narozeninová", "Nechci", "Blue Ass", či mé nejoblíbenější "Mary Jane" a "Knihovna". Na úplný závěr šel cover nějaké notoricky známé věci, ale nedokázal jsem rozklíčovat o co šlo. Jako poslední zazněla klasika "Dědek" po které nastal přídavek, kterým se stala další pecka a to "Nechci".
Celý set byl opět extrémně pohodový, roztančený, vysmátý, skvěle nazvučený a hlavně krásný. Užívalo si jej spolu se mnou odhadem 130 lidí z kterých dobrá polovina měla v pátek volno (dle vyvolaného hlasování kdo jde/nejde ráno do práce).

/// Eponine ( Rock / screamo / Brno )
Jedinou kapelou mimo okres, byla Brněnská Eponine. Ty jsem doposud viděl 2x jako předskokany velkých kapel Infected Rain (v roce 2018) a Evanescence (v roce 2019). Od obou shledání jsem moc neočekával, ale výsledky byly překvapivě solidní. Avšak poslech před hejkalem mne nechal dosti chladným a to jak starší tvorby, tak u nového alba "Anhedonia" (září 2022). Kapela si jede svoje screamo, které mi přijde občas koketuje i například s Amaranthe, ale celé to je takové tuctovější.
I tak jsem na set vyrazil, abych se podíval jak jim to jde živě, když už letos slaví těch 10 let na scéně. Výkon byl velmi živelný (zvláště kytarová sekce), provázel jej tvrdý zvuk, celá řada úsměvů, ale tím výčet kladů pomalu končí. Za zmíňku stojí pohledná klávesačka, která si pro tentokrát nenasadila kapuci a velmi často pomáhala zpěvačce Zuzaně s vokály. Hudebně to však byl pop rock se screamo vsuvkami a ve finále nic pamětihodného. Zajímavou byla vsuvka, kdy na pódiu zůstali jen obě členky na duet, který byl hodně "elektro", či závěrečný cover. Ten jsem znal, ale nedokázal jsem jej identifikovat. Vsadil bych si na kapelu Paramore a song "Misery Business", ale těžko soudit zpětně.
Jinak na kapelu klesl počet fandů, cožse tak trochu dalo očekávat, když byli mezi Jezerel a ONA.

/// Ona ( Hardcore / metal / Třebíč )
S ohledem na ranní budík a cestu do práce, mi start v 23:00 příliš "nevoněl", ale vidět po delším čase ONA byla takřka povinnost. ONA totiž od konce roku 2020 do konce roku 2022 nehrála a od návratu jsem ještě neviděl. Pohled na stage mne potěšil, že tam stáli ti samí lidé. Další drobnou perličkou bylo, že nedávno zpěvačka Silva oslavila 30 let koncerty v Brně a Praze. Z krátkého pokecu se cítí stará, ale 30 let je pořád krásný věk.
Co se týče zvukovky, tak ta měla problém právě s vokálem Silvy, který mnohdy nešel ven, či byl takový zvláštní. Naštěstí již od první skladby byl přesně takový jaký znám z té hromady absolvovaných koncertů (naposledy na Béčku 2019). Stejně tak to kvitovala odhadem 60ka lidí, což ujde na takový čas před pracovním dnem.
Jako otevírák byla zvolena pecka "Parasite", kterou následovaly skladby jako "Dangerous Mind", "Push The Finger Against The Wall", či "Tha Calling", které dokonce rozjely i menší kotel, ke kterému jsem se po chvilce přidal. Nebyl to bůhví jak aktivní a velký kotel, ale hlavně že vznikl. I lidé mimo něj si set užívali, což nepřekvapilo, protože ONA zde zná fůra fandů. Ti chodí na energii, která se míchá s agresivitou a mnohdy až takovou progresivní, či schizofrenní palbou. Jejich hudba logicky není nějak novátorská, ale jednoznačně to není nějaké "otřepané HCčko po 150.". Za sebe mohu říci, že se mi kapela nepřejí, což platí i o nových skladbách, které jsem neznal. Jako přídavek, těsně před půlnocí, zazněla pecka "10 seconds".

Po konci ONA jsme se již vydaly k autu a vzhůru domů spát. Za ten kratší spánek tento den jednoznačně stál a těším se na další shledání (zvláště s Jezerel a ONA).

Pátek

Páteční den byl pro mnoho lidí pracovní a ani naše partie nebyla výjimkou. A tak se do Chlístova vyrazilo až na punkáče SPS, kteří měli začít set v 17:45. Zároveň jsem zde očekával o něco méně lidí jak v sobotu, protože proti pátku hrála v Třebiči kapela Divokej Bill.

/// SPS ( Punk / Praha )
První spatřenou kapelou se tak stali legendární punkáči SPS, kteří hrají již od roku 1988. Od té doby zůstal v kapele jediný zakládající člen a to Zdeněk "Krkavec" Růžička. Kolem něj jsou již mladší muzikanti, ale dokupy to stále funguje, což mi potvrdil jak tento set, tak jejich Třebíčská zastávka Pogo Tour v roce 2017.
Při našem příjezdu již SPS zvučili, ale skrze silný vítr to nakonec nebylo jen tak. Kytaristovi bral připoslech vítr a tak se sám vlastně moc neslyšel. Avšak kapela se s tím dokázala "popasovat" a mohla tak začít hrát. Hned druhá pecka "Máma" rozjel velmi solidní pogo a až sborové zpěvy snad každého fandy na place. Pogo a skvělá nálada neutuchala ani u dalších skladeb mezi kterými zazněla i pecka "To už tady bylo". Po ní však nastal problém s kombem kytaristky, které "odešlo" a tak byl koncert na krátko přerušen, aby se posléze hrálo bez jedné kytary. Krkavec totiž své kombo předal kolegovi, odložil svoji kytaru a zhostil se pouze vokálu. Za mne to nebyl nějaký velký problém a i fandové se nenechali rozhodit a divočili dál a dál. Odměnou jim byly skladby jako "Chuligán", "Takhle jsme válčili", "Milionář" z posledního alba "Adios, Kamarádi Pankáči", "Černá ruka" (Song který vznikl v době, kdy kytarista Petr ještě nebyl na světě.), či "Ruská". V koncovce je následovaly přídavky v podobě "Svoboda 89" a "Adios".
Celkově výborný set s vřelou punkovou odezvou a výkonem hodný legendy.
P.S.: Další den kapela přejížděla na legendární festival Mighty Sounds.

/// Narvan tribute band ( Rock / Jičín )
O této kapele jsem do potvzení neslyšel, ale zkoumání na internetu mne odhalilo, že se vlastně jedná o kapelu Marvan. Ta v roce 2016 přerušila činnost, ale někdy nedávno se očividně vrátila pod novým jménem. Dle očekávání hrají skladby legendární kapely Narvan, které se předvídala zářná budoucnost nebít 13.dubna 2000. V ten den kapelu postihla vážná dopravní nehoda na D1 (188. km) při které zemřeli zpěvák Mario Feinberg a kytarista Martin Marty Pokora. A k byl těžce zraněn kytarista Libor „Mikeš" Mikoška (Lidopop). I poté se kapela Narvan snažila o vzkříšení, ale v roce 2008 byly snahy ukončeny. A právě to nejspíše dalo impuls pro vznik této tribute kapely. Ostatně perlu "Kulatej svět" hrají snad na každé zábavě po celé jižní Moravě a Vysočině. I zmíněná kapela Lidopop ji hrává jako vzpomínku na legendu a zesnulé kamarády (viz jejich koncert v březnu v Třebíči).
Zdejší set otevřela překvapivě právě zmíněná pecka "Kulatej svět", kterou následovaly skladby jako "Už ti nechci lhát", či "L.o.v.e.". Celý set byl velmi pohodový a navštívil jej poměrně slušný zástup fandů, kteří se každým songem přibližovali stage, aby se dokonce i rozhopsali. Ostatně kapela si i pomocí hlasování potvrdila, že většina fandů znala kapelu Narvan a tak, že jim prý pořadatelé "nekecali". Na jejich koncert prý v minulosti zavítali i žijící členové Narvanu, tudíž je zdá se schvalují. 
Celkově povedený set, který mne mile překvapil.

/// Caramball ( Rock / Třebíč )
Po konci kapely "Narvan tribute band" se vyrazilo podpořit místní hospodu a shlédnout koncovku jakési kapely co tam měla hrát v rámci doprovodného programu. Poněvadž jsem s touto cestou nepočítal, tak jsem ke kapele přistoupil "s čistou myslí" bez jakéhokoiv předposlechu.
Od pohledu bych každému z členů odhadoval věk kolem 18 let. To vždy potěší, protože lze vidět, že i mladí nadále chtějí hrát muziku. Ta zde byla zdá se založená na cover skladbách všemožných interpretů/kapel, kde zazněli například "Ray Charles", či "The Beatles".
Velmi pohodový set, kde jsme viděly asi 5 skladeb a posléze se vydaly na cestu zpět do areálu.

/// Midi Lidi ( elektro-pop / Brno )
Tuto kapelu eviduji sotva jménem, ale zdejší pořadatelé byli nadšení, že je dokázali potvrdit. A tak jsem se pustil do předposlechu, který mne tedy nebavil, ač kapela hraje již od roku 2006 a jméno zdá se má. Je zde totiž celá řada elektro vlivů, které mne vždy až "odpuzují". A tak jsem přistoupil i k setu samotnému, který již od pohledu potvrdil můj pesimismus, protože 2z3 členů obsluhovali "elektro krabičky" s notebooky a tak reálně na něco hrál "pouze" bubeník. Ve výsledku jsem "zkousnul" 2 skladby a mizel raději na večeři a zbytek setu k ní doposlouchal jako zvukový podklad pod pokec s kamarádem.

/// Gaia Mesiah ( Crossover / Praha )
Očekávaným headlinerem, tohoto dne, byla až legendární Gaia Mesiah. Tato převážně dámská kapela funguje již od roku 2001 a ve své hudebně promítá postoje k aktuálním politickým, ekologickým i mezilidským tématům, které ony samy označují za radikální. Textařsky i angličtinou je tak lze přirovnat k Rage Against the Machine i tím, že se vymezují proti mainstreamové hudbě (například odmítají hrát v televizi). Hudebně mi občas naskočí i Guano Apes, ač tak se stává jen u několika songů.
Již zvukovka dala znát, že zde bude nejvyšší návštěvnost z obou dnů, kterou možná v sobotu "trumfnuli" Pro-pain. Odhaduji, že zde mohlo být klidně 400 lidí, kteří očekávali příval pozitivna a energie. O to se stará úžasná zpěvačka Marka Rybin (ex-Skyline), která kromě vynikajícího vokálu využívá i svoji vysportovanou postavu k fůře skoků, přeběhů a dalších efektivních činností. Ty jen podtrhávají zvuk celé kapely, která se může soustředit na své nástroje, protože Marka divočí za ně všechny. Tento kapelní koncept do sebe zapadá "jako dílky Lega" a rázem není problém, aby se mnoho lidí roztančilo a mnozí skončili rovnou v kotli. Těm všem zazněly skladby jako "Mañana", "Vlnobytí", "Království", či "Alpha Female". Osobně mi nevadilo, že jsem znal jen jednotky setlistu, protože to byl od začátku do konce velmi energický, ale zároveň i "duševně klidný" set. Opravdu luxusní kombinace upřímnosti, agresivity a melodiky.
Marka pobavila i vzpomínkou na jejich zdejší poslední set v roce 2019. Tehdy prý byla "nakalená" a vůbec si nepamatuje cestu. Tento den prý řídila a tak si mohla užít krásy Vysočiny a moc se jí zde líbí.
Suma sumárum vynikající set, který předčil již tak vysoká očekávání. Klobou dole.

/// Smash Hit Combo ( rapcore / Francie )
Poslední kapelou, kterou jsem zde viděl byli Francouzi Smash Hit Combo, kteří hrají již od roku 2004 a sám je znám odhadem 6let. V té době již korzovali po naší republice a to hlavně na žánrovém Fajtfestu (2010,2011,2012,2015). A právě z koncertů na něm i tom v Jihlavě (2016) mám ohlasy o jeho energickém a agresivním vyznění. Do hlavy mi tak bylo vštěpováno, že tato kapela rozhodně stojí za návštěvu. Avšak já opravdu nejsem fandou rapu a Frantíci hrdě nosí "nálepku" rapcore, která mne až děsí. I tak jsem se pustil do předposlechu, který mi dal vzpomenout na velikány z Limp Bizkit. Ty nějak nevyhledávám vyjma zavedených songů jako "Rollin'", "My Generation", či "My Way". Vlastně by se dalo okrajově vzpomenout i na Linkin Park... SHC jsou však tvrdší než obě zmíněné kapely, ale v základu od sebe nejsou daleko.
Samotný set byl zvučen kapelním zvukařem a tak byla zvukovka o něco delší než jsme zvyklí, ale výsledek za to stál. Od prvních tónů koncertu se ze stage linul příval energie, který mnoho fandů bavil. Já však zůstával spíše "na vážkách", protože kapela k rapovému základu míchala i screamo a líbivé tóny. Až jsem si občas vzpomněl na kapelu "Eskimo Callboy (Electric Callboy)" (hlavně na refrén jejich klasiky "Hypa Hypa"), kterou spousta lidí miluje a minimálně stejný počet nesnáší. Já se nakonec po asi 6 skladbách klonil z neutrálního postoje k postoji "již příště vidět nepotřebuji" aneb energie, nasazení atd.. tu je, rap je jen součástí.. Prostě ujde to, ale nic co by mne poutalo k delšímu poslechu.
A tak jsme hrubo v půlce odcházeli ze skladby, která byla vyhecovaná slovy "Jump Da Fuck Up". Zpětně nevím zda to byla výzva ke skákání, či se jednalo o cover stejnojmenného songu od Slipknot.

Narijuana se cíleně vynechala, ač zde hraje zde velmi oblíbený FuXo.

Sobota

V sobotu jsem již vyrazil na můj tradiční Antitrend Open Air a tak jsem zde bohužel nebyl. Z tohoto dne mne zde zajímaly kapely Záviš, Koonda Holaa, Futurum, Pro-Pain, Malignant Tumour. Avšak Žabčice ne lákali přecijen více.

- top kapely festu (za mě):
1. Gaia Mesiah 2. ONA 3. Jezerel 4. SPS
- zklamání festu (za mě):
1. 
- příjemné překvapení festu (za mě):
1. Narvan tribute band