Brutal Assault 2024 (vol.27)

Brutal Assault je mým zásadním festivalem již od roku 2008, kdy zde každoročně mám klidně 80% kapel co mne zajímají/baví. Toto procento je však nereálné vidět skrze překryvy pódií, kdy se občas mohou střetnout až 4 kapely naráz. Zároveň je na této akci nutné počítat s logistikou po areálu, aby se člověk dostal k nějakému tomu jídlu a hlavně přecházel mezi stage. I přes náročnost této akce ji považuji za nejlepší tuzemský festival ve velké většině festivalových parametrů, kdy jediným záporem může být jeho velikost. V posledních letech si stále více užívám menších akcí, kde kolem člověka nejsou davy, ale s tím jde ruku v ruce to, že dané akce se nemohou rovnat lineupu, který je schopen sestavit Tomáš Fiala potažmo tým Brutal Assault.

Při takto velké akci se takřka nelze vyhnout změnám v lineupu, které proběhly i letos.
9.5.2024 odpadly kapely: My Dying Bride, Pig Destroyer (logistické důvody), After The Burial, Darkest Hour, Devil Master, Spiritworld, Ten56
3.7.2024 odpadla kapela Cryptopsy (zrušená všechna Evropská vystoupení), kterou nahradila kapela PUPIL SLICER.
31.7.2024 odpadla kapela This Is Hell, kterou nahradila kapela Dethroned.
5.8.2024 odpadla kapela Broken Hope (narození dítěte bubeníka), kterou nahradila kapela Sinister.

Z těchto změn mne zamrzely zvláště My Dying Bride, Cryptopsy a Broken Hope, ale s tím člověk nic nenadělá.

Úterý

Tytam jsou doby, kdy Brutal Assault byl na 3 dny, či na 4 dny... V posledních letech se stále více posiluje i úterý, které tak dává vzpomenout na období po roce 2012 kdy se v podobném tempu měnil středeční "warm-up" na regulérní čtvrtý den. Za mne osobně jsou čtyři dny na takto velké akci maximem a tak se vždy "modlím", aby v úterý byly "oželitelné kapely" a hlavně aby se z "úterní warm-up" nestal regulérní den.
Letos mne v úterý lákali Acid Row, Laid To Waste a okrajově Stellvris, což jsou kapely, které jsem již viděl a tak i pro letošek padlo rozhodnutí vyrazit ve čtvrtek ráno.

Středa

Dříve jsem na Brutal pravidelně jezdil vlakem, ale v posledních letech mne v Jihlavě nabírají kamarádi a já tak mám takřka optimální cestu tam i zpět. Nejinak tomu bylo i letos, kdy jsme k ubytování dorazily kolem 10:30, což byl ideální čas na oběd a cestu k areálu na první kapelu.
Zdejší odbavení proběhlo opět velmi svižně, ale přeci jen vyvstal jeden drobný problém u kontroly při vstupu do areálu. Mladý brigádník mne nechtěl pustit s mým kompaktním fotoaparátem. Již od roku 2008 s ním zde nemám problém a to se ještě pár let zpět rozvolnilo fotografické nařízení, kdy se změnila část "není povolena profesionální fototechnika" na "Vnášení fotoaparátů je povoleno." dle čehož bych měl být vpuštěn i se zrcadlovkou bez fotopasu... Každopádně mladík si nechal domluvit a vydaly jsme se za jeho "vedoucím", který bez mrknutí oka řekl "může" a bylo vyřešeno. Mladík se mi omluvil s tím, že se alespoň něco přiučil. Jinak při všech ostatních vstupech žádný problém nenastal.

//// SKELETAL REMAINS ( Death Metal / Spojené státy )
První letošní kapelou pro mne byli Američtí Skeletal Remains, které eviduji takřka od jejich vzniku, ale shlédl jsem je až na MetalGate Czech Death Fest 2022. Do té doby mi v rámci Brutalu hned 2x unikli skrze programové střety (2013 a 2019). Letos jsem tak měl možnost poslechnou i skladby z jejich nové desky "Fragments of the Ageless" (2024), které zněly velmi dobře na těch několik poslechů.
První songy jsem pouze pozoroval z kratší fronty na nabití čipu, ale to mne příliš nemuselo mrzet skrze jejich zvuk. Ten byl šíleně ohulený, že u zvukařů snad musel lidem trhat uši. Postupně se tento neduh urovnal a rázem si člověk mohl vychutnat čistý zvuk v kterém byly slyšet precizní bicí a snad každý tón jednotlivých kytar. Když se k tomu přidal i výborný vokál, tak z toho vznikl až překvapivě kvalitní set na to, že se jednalo o první slot dne. Ostatně tito Amíci nejsou žádnými zelenáči a já mohu jen tleskat.

/// EXUMER ( Thrash Metal / Německo )
Další kapelou v pořadí byli Exumer z Německa, které jsem znal sotva jménem, ač hrají již od roku 1985 (1984-1985 jako Tartaros), což značí že se složili v období vzniku Americké "Big Four" ( Slayer / Metallica / Megadeth / Anthrax ) a Německé "The Big Teutonic 4" ( Destruction / Kreator / Sodom / Tankard ). Avšak Exumer nikdy nedosáhli věhlasu zmíněných kapel i proto, že již 6 let po svém vzniku se rozpadli (rok 1991) a vrátili se až v roce 2008. Aktuálně je tak v sestavě pouze původní duo, kterým je zpěvák Mem von Stein a kytarista Ray Mensh.
Od jejich setu jsem nečekal mnoho, ale podpořil je nadále velmi solidní zástup fans, který dostal dávku klasického "šlapavého" Thrash Metalu. Ten se občas změnil až v "diktát", který organizoval zvláště bubeník Matthias Kassner. Na kvalitu setu zareagoval i menší kotel, kterému zněla i skladba z roku 1986, kterou byla "Journey to Oblivion" (z alba "Possessed by Fire"). U jiného songu však nastala jakási zvukařská chyba, kdy z ničeho nic šly veškeré kytary do pozadí společně asi s půlkou bicích, ale vadu se podařilo poměrně rychle napravit. I přes to se jednalo o solidní set, který předčil má očekávání, ale i tak jsem jej nedokoukal do konce skrze "sociální interakce" s dorazivšími kamarády.

/// SEVERE TORTURE ( Brutal Death Metal / Holandsko )
A již byl čas na prvního osobního co-headlinera ročníku, kterým byli Severe Torture z Holandska. Již od počátků, v roce 1997, se netajili inklinací k Americkým Cannibal Corpse a možná i proto se na jejich albech často zmiňují recenze typu "Fajn deska, ale pokud chci Cannibal Corpse, tak si pustím Cannibal Corpse.". Osobně se s těmito názory nestotožňuji, protože mi přijdou tvrdší jak slovutní Cannibal Corpse a hlavně Severe Torture byli jednou z prvních kapel, která mne přivedla k branám "Brutal Death Metal". Jejich zdejší set, v roce 2014, byl naprosto úžasný a já se velmi těšil na opakování, ač u něj již nemohl být bubeník Seth van de Loo (Nader Sadek (živě), ex-Centurian, ex-Deicide (živě)), kterého v roce 2018 nahradil Damiën Kerpentier. A právě Damiën již nahrál nové album "Torn from the Jaws of Death" (2024), které kapela vydala po dlouhých 14-ti letech.
Set ovlivnil již velmi solidní pařák, který tak od stage odvál vcelku dost fandů vůči předchozím bandám. Každopádně kdo zde absentoval, tak udělal velkou chybu, protože i přes z počátku "utažený zvuk" se zde jednal o nářez, který drtil kosti od začátku do konce. Chlapi hráli mnoho věcí ze starých alb jako třeba "Butchery of the Soul", či "střednědobou" pecku "Feeding on Cadavers". Každopádně setlist byl naprosto dokonalý a tak neměl vůbec žádné problémy roztočit velmi solidní kotel. Ten si hověl i v precizních kapelních přechodech "Brutal Death Metal"-"Death Metal"-"melodické vyhrávky" a zpět, což vůbec není snadné ukočírovat. Drobnou vadou tak byl pouze lehce utopený Dennisův vokál. Suma sumárum již můj "třetí set ročníku" a hned aspirant na příčky nejvyšší. Logicky to mají podobné sloty horší, když po nich člověk poslechne kolem 50 dalších neméně kvalitních kapel, ale zde nebylo o čem a právem jsou Severe Torture v top10 ročníku.

/// TERRORIZER ( Death Metal/Grindcore / Spojené státy)
V Death Metalových vodách jsem setrval i u další kapely, kterou byli legendární Terrorizer. Ti si v roce 1987 zvolili jméno dle skladby "Terrorizer" od legendárních Master, aby pod ní vydali kultovní desku "World Downfall" (1989). Toto album je všeobecně uznávané, ale to nelze říci o všech třech následujících albech jenž vznikly až od roku 2006. Na hodnocení nic nemění ani fakt, že v čele kapely stojí hvězdný bubeník Pete "Commando" Sandoval (I Am Morbid, ex-Morbid Angel, ex-Unleashed (živě)) a basák David Vincent ( Vltimas, I Am Morbid, ex-Morbid Angel ) kolem kterých se protáčí zbytek kapely. Aktuálně zde působí kytarista Richie Brown (Nader Sadek (živě), I Am Morbid, ex-Trivium) a zpěvák Brian Werner (ex-Nervochaos, ex-Vital Remains, ex-Monstrosity (živě)). Faktorem může být i existence kapely "Terrorizer LA", kterou mnoho fandů vyzdvihuje před samotné Terrorizer.
Osobně se do půtek o kvalitu té či oné bandy nepouštím, ale za sebe mohu říci, že mne Terrorizer v roce 2014 bavily a nejinak tomu bylo i letos. Zvláště mne sedly fantastické bicí (holt zmíněný Pete "Commando" Sandoval...) a i to, že na set dorazil sem tam nějaký ten mrak na oblohu a tak měl člověk hned více energie lépe reagovat na samotnou hudbu. Ke kapele mi však příliš neseděl zpěvák Brian Werner, který působil dost "Black Metalově" k čemuž měl warpaint i propriety s lebkou, držákem mikrofonu z torsa jakési mrtvoly a podobně. I pěvecky to za mne nebyla nějaká extra třída, ale nejednalo se o nic co by nějak pokazilo set.
Suma sumárum se jednalo o velmi povedený set, který předčil má řekněme nadprůměrná očekávání.
P.S.: Ze setlistu si vybavuji song "Dead Shall Rise".

/// GRAND MAGUS ( Heavy/Doom Metal / Švédsko )
Jako další jsem shlédl Švédské Grand Magus, kteří byli jednou z mála "Doom Metalových kapel". Chlapi fungují od roku 1999 (1996-1999 jako Smack) ve vodách Heavy/Doom Metal, ale nějak zásadně mne nezaujali což však nebyl důvod je nezajít podpořit již jen "z principu", kdy letošní Brutal čítal jen nízké jednotky Doom Metalových kapel.
Samotný set jsem tak shlédl jen asi z poloviny, ale překvapivě se zde jednalo o zábavnou záležitost. Z chlapů šlo cítit zapálení pro Doom Metal, vliv legendárních Black Sabbath a zároveň radost ze zdejší účasti. Bonusem byl i velmi povedený "velký zvuk", kterým bez větších problémů dokázaly zaplnit celou stage i přes to, že hráli ve třech a působili u toho statičtěji. Ze setlistu zazněly skladby jako "Iron Will", či premiérově song z chystaného alba "Sunraven" (říjen 2024).
Celkově se jednalo o povedený melodický set na který si příště rád zajdu.

/// THE BLACK DAHLIA MURDER ( Melodic Death Metal / Spojené státy )
TBDH jsem svého času hojně poslouchal, ale postupně kadence klesala až tak, že aktuálně je spíše eviduji a ani si nepamatuji kdy jsem si je cíleně pustil. Důvodem je rostoucí vliv Deathcore v jejich muzice, kdy jde tento žánr mimo mne. I přes to mne jejich zdejší set (v roce 2016) vcelku bavil, ale ani on nijak nezvýšil má letošní očekávání. Navíc si kapela v květnu 2022 prošla temných obdobím, kdy zpěvák Trevor Strnad spáchal sebevraždu. Vokály po něm převzal kytarista Brian Eschbach a kapelu doplnil takřka původní kytarista Ryan Knight. Vzniklá sestava mne na několik poslechů vyloženě "neposadila na zadek", ale musí se nechat, že předposlech jejich alba "Servitude" (2024) u mne proběhl "z rychlíku".
Na jejich set jsem nakonec dorazil až dosti pozdě, kdy zazněly pouhé tři songy a byl konec. Ty nemohu nějak zevrubně hodnotit a tak třeba někdy příště pečlivěji.

/// RED FANG (Stoner Metal/Rock / Spojené státy)
Red Fang fungují teprve od roku 2005, ale již si zahráli na nepřeberném množství kultovních festivalů (Hellfest, Tuska, Graspop atd..) a celé řadě psych/stoner festech po celém světě. Tato parta je mnohdy vstupní kapelou do "psych/stoner" vod a částečně to platí i u mne. Jejich hudba je chytlavá, úsměvná, hravá a je vedena řekněme s nadhledem čímž se u ní bavím již několik let. I přes to jsem jejich poslední zdejší set (2014) pouze obešel, což jsem si chtěl letos napravit zvláště, když chlapi odpadli ze zdejší soupisky na rok 2022.
V letošním setlistu zazněly očekávám hlavně skladby z posledního alba "Arrows" (2021), ale neopomnělo se ani na celou řadu starých kusů/klipovek i proto, že prý letos slaví 15 let od první nahrávky (nějak mi ty roky nesedí s pohledem na diskografii...). Bohužel počátek stu měl "utažený zvuk", který postrádal očekávanou energii. Po několika skladbách se to zlepšilo, ale i tak se zde nejednalo o nějak skvělý zvuk a to jak poblíž zvukařů, tak zleva od stage. A tak jsem dokázal identifikovat pouze songy jako "Wires", "Prehistoric Dog", či "Blood Like Cream", které jsou ukázkou toho jak pojmout hudbu skočně, válivě a hlavně zatraceně pozitivně. Kladem byla i velmi solidní počet fandů, které jejich set nalákal a to včetně vzniku kotle.
Se setem jsem spokojen, ale kdyby zde byl lepší zvuk a já nechvátal na překrývající se Misery index, tak bych si jej užil ještě víc. Každopádně příště tuto partu jednoznačně nevynechám.

/// MISERY INDEX ( Death Metal/Grindcore / Spojené státy )
Misery Index byli osobním co-headlinera celého festu, který zde hrál naposledy v roce 2022. Tehdy jsem je bohužel neviděl skrze programový střet s Bloodbath a o to více jsem přes celý areál chvátal abych si zopakoval mé poslední shledání, kterým byl luxusní set na MetalGate Czech Death Fest 2023 (mé 6.shledání s Misery index).
Pohled ze "zelené louky" mne vyděsil/potěšil tím, že zde zdálo býti plno až za zvukaře, ale po příchodu nebyl žádný problém dojít ke zvukařům. Zvuk zde byl navíc opravdu špičkový a dal tak vyniknout jak peckám z posledního alba "Complete Control" (2022), tak těm starším jako například ikonická "New Salem". Víc songů jsem si ani nestíhal značit jak špičkový zážitek to byl.

/// SOLVENTIS ( Celtic/Dark folk / Francie )
Misery index byli osobním co-headlinerem celé akce a tak jsem na Francouzské Solventis dorazil až na druhou polovinu setu. Na něj mne lákala hlavně vzpomínka na únorový poslech jejich singelu "Primevère", který se mi zaryl do mysli skrze jejich únorový set v Hradci Králové. Tehdy jsem se jej rozhodl vynechat, ale když se zde naskytla možnost toto duo (na poslední desce jde o kvartet Sol - vokál/kytara, Cyril Maelstrom - basa, Nico Maat - housle, Clément Roig - bicí/Bodhran) vidět, tak nebylo o čem, ač šlo jen o část setu.
Po příchodu šlo na stage spatřit éterické duo v jehož čele stojí zpěvačka Sol. Pohled na šaty obou žen dokresloval nádhernou atmosféru, osvětlení, klid KAL stage a hlavně přenádhernou citlivou muziku. Zde se snoubil folk s ambiantem a trochou "indiečka", což vyústilo v intimní set, který dokonce občas okořenil i hrubší vokál vzor Vermilia/Myrkur. Mne však více seděly melodičtější skladby, kterým dominovala zmíněná skladba "Primevère". Dokonce se zde vyskytly i nové skladby z chystané nové desky, která má vyjít letos v říjnu. Z ní byla zdá se i poslední skladba, která mi přišla až příliš "elektro", ale ani ona nedokázala snížit nadšení z tohoto překrásného setu.
P.S.: Nevím proč, ale obě muzikanty mi přišly jako sestry...

/// VLTIMAS ( Blackened Death Metal / Mezinárodní )
Přechod z Solventis mne stál minimálně úvodní song v podání této all-star kapely, která vznikla v roce 2015. V jejím středu nalzeneme bubeníka Flo Mounier (Cryptopsy, ex-Nader Sadek, ex-Solium Fatalis), zpěváka David Vincent (Terrorizer, I Am Morbid, ex-Morbid Angel), kytaristu Rune "Blasphemer" Eriksen (Aura Noir, ex-Mayhem, ex-Nader Sadek, ex-Gaahls Wyrd (živě) ), basáka Ype TWS (ex-Dodecahedron) a kytaristu João Duarte (Corpus Christii, Enthroned (živě), Lvcifyre (živě) ). V této pozměněné sestavě kapela vydala i své poslední album "Epic" (2024), které je hodno názvu "Epic" svojí epičností a pomalu až "heavy metalovými" postupy, které občas protne nějaký ten nářez jenž je více Thrash Metalem jak Death Metalem. S albem tedy nejsem příliš spokojen, ale i tak jsem neváhal zajít na kapelní set.
Očekával jsem, že přechod z intimních Solventis bude znamenat nějaký čas na "přepnutí". Avšak zde jsem od počátku dostal celou řadu skladeb, které jsem neznal a hlavně které mne příliš nechytly. I Davidův "kázavý" vokál mne tentokrát moc nezaujal a já tak koukal hlavně, zda zde bubnuje můj oblíbený Flo Mounier, či "živý bubeník" Paweł Jaroszewicz (Antigama, Batushka, ex-Christ Agony, ex-Hate, ex-Lost Soul, ex-Obscure Sphinx, ex-Vader, ex-Belphegor (živě), ex-Decapitated (živě), ex-Ofermod (živě) ) a nakonec se zde jednalo o Paweła. Ostatně i kdyby zde bubnoval Flo, tak by to na mém stále větším zklamání nic nezměnilo. Aneb jsem z kapely vyrazil ještě o něco dříve směr Deicide.
Za mne jsem tedy očekával povedený set, jako v roce 2019, ale jsem naopak zklamán.

/// HATEBREED ( Hardcore / Spojené státy)
Jednoznačně nepatřím mezi fandy Hardcore, ač si tu a tam nějakou podobnou kapelu pustím, či dokonce shlédnu takový set. Mnohdy to jsou kapely, které tento styl míchají s jinými a tak jen minimálně vídám například klasické NY Hardcore kapely. Jenže zklamání z předchozím Vltimas mne zavedlo ke stage, kde jsem stihl asi 3 songy Hatebreed, kteří fungují od roku 1994. Ač jsou mladší kapelou než žánrový tvůrci, tak jejich jméno patří do žánrové špičky. Od skladeb jsem toho moc nečekal, ale vidět jak skáče a paří snad každý fanda bylo něco interesantního. Do toho se ze stage valila vlna energie, divokosti a překvapivě zajímavého Hardcore. Nejednalo se zde o nějaký top set ročníku, ale milé překvapení to jednoznačně bylo. Aneb jak zraji, tak stále více toleruji i staré žánry, které jsem dříve automaticky "odsuzoval".

/// DEICIDE ( Death Metal / Spojené státy)
Deicide patří mezi stěžejní Death Metalové kapely již od svého vzniku v roce 1989. Kultovnní jsou jak svým "Satanistickým Death Metalem", tak i skrze legendárního zpěváka Glena Bentona. Pro fandy zdejšího festivalu jsou však Deicide takovým vykřičníkem, kterému již nikdo nevěřil, že jej zde někdy uvidí. V roce 2023 zde sice odehráli výborný set, ale v letech 2007 a 2019 sety zrušili, aby ještě navíc v roce 2022 zrušili turné včetně Pražské zastávky. A tak o to více překvapilo jejich opětovné potvrzení na ročník 2024, které je možná částečnou omluvou za předchozí ročníky, či se jim tu líbilo a chtěli zde promovat své nové album "Banished by Sin" (2024). Ať je to jak chce, tak je jen dobře, že nás Deicide opětovně poctili návštěvou.
Pro mnohé se zde jednalo o vrchol festivalu, ale já již od první skladby věděl, že zde opět stihnu jen půlku setu. Cílil jsem totiž na zadní stage vstříc Belgickým Brutus, ale i tak jsem si chtěl Deicide užít jak to jen půjde. Dostal jsem precizně zahraný temný Death Metal, ale opětovně mi zde přišel "utažený zvuk", který mezi zvukaře postrádal tu nakupenou antikřesťanskou energii... Každopádně se zde jednalo o velmi solidní set, ale na Brutus jsem se letos těšil více a tak jsem v půl setu odcházel.

/// BRUTUS ( Post/alternative rock/hardcore / Belgie)
Brutus si mnozí fandové pletou stuzemskou "lepší zábavovkou", ale mezi ty já se neřadím a jakmile se řekne Brutus, tak si vzpomenu na Belgické Brutus. Co na tom, že hrají teprve od roku 2013, když jejich kombinace Post Rock, Post Hardcore, či Alternative Rock skvěle funguje. Zpívající bubenice Stefanie Mannaerts má navíc úžasnou barvu hlasu, která pasuje jak k poklidným post rock pasážím, tak i k ostřejším post hardcore partům. Růst jména této kapely potvrzují i odježděná turné po boku kapel jako Cult of Luna, Russian Circles, či Chelsea Wolfe.
Na samotný set jsem se velmi těšil i přes to, že od kapely notoricky znám asi 10 skladeb, několik živáků, ale u zbytku tvorby se nějak zásadně nechytám. A možná i proto jsem u setu neznal celou řadu skladeb, které čekám byly i z posledního alba "Unison Life" (2022), které jsem si jen letmo poslechl. Každopádně kombinace těchto skladeb s těmi co znám mne naprosto odzbrojila... A jako bonus mi mozek udělal "oslí můstek" od této kapely kamsi k roku 2000 a punk rockovým kapelám jako SUM 41, či Blink 182.. Možná nějaká kombinace tónů a já se od té doby bavil snad ještě více a hlavně jsem se nemohl přestat usmívat, což ještě umocnilo mé nadšení z tohoto setu. Nadšení umocnila i změna temp z pomalých niterních tónů po přechody k "nářezu" a zpět do "středního tempa". Jako čekal jsem, že tento set bude super, ale odcházel jsem z něj ještě spokojenější. Opět se tak potvrdila síla Belgické alternativní scény, kde je to opravdu perla vedle perly.
P.S.: Exodus patří mezi mé nejoblíbenější Thrash Metalové kapely, ale ani oni proti Brutus neměli šanci a já je tak neviděl.

/// ANTELOGOS ( Satanic Dark Ambient / Drone / Francie )
Z osobního co-headlinera se prostě neodchází a i proto jsem na Antelogos dorazil až s menším zpožděním. Ostatně tuto partu jsem zde viděl v roce 2019 a přes vyšší očekávání jsem z jejich setu odcházel řekněme rozpačitě. Obdobě dopadlo i letošní shledání u kterého musím "sportovně" uznat, že to Antelogos měli hodně těžké. Já odcházel z Brutus plný pozitivních emocí, nadšen z rozmanitosti, plný úsměvu a radosti... proti tomu Antelogos je o temnotě, rituálech, ubíjející monotónnosti... Aneb pokud mne chtěli nadchnout, tak jsem se vnitřně musel přepnout do zcela opačných emocí a to prostě nelze... Setu nepomohly ani dvě řekněme kněžky, které drželi nějaké kapelní propriety a tak jsem dal asi 3 songy a prodloužil si pauzu před poslední kapelou dne...
Tudíž za mne zklamání, ale určitě na kapelu nezanevřu.
P.S.: "Hail Satan" působilo k rituálu velmi dobře, ale toto zvolávání jsem si odpustil na rozdíl od většiny pěkně zaplněné KAL stage.

V rámci pauzy se areál prohnala větší dešťová přeháňka, ale tu jsem přečkal v zákrytu stánku s jídlem u kamarádů. Za to kamarád přišel po Abbath zpět s tím, že je totálně promočený a jde rovnou spát.

/// DARK TRANQUILLITY ( Melodic Death Metal / Švédsko )
Po delší pauze jsem vyrazil na jednu ze stěžejních kapel celého mého hudebního vývoje. Dark Tranquillity byli tou kapelou, která mne vrhla do výru řekněme "tvrdých kapel", protože před jejich objevením jsem hltal řekněme Heavy/Symphonic Metal v kombinaci s Punk rockem (nadále dané styly občas poslechnu), ale DT to vše změnili trojicí alb "Damage Done" (2002), "Character" (2005) a "Fiction" (2007). Od té doby jsem propadl Death Metalu na který se začaly nabalovat další a další kapely a žánry.
Od posledního shledání (zde v roce 2016) kapela vydala hned dvě alba ("Moment" + letošní "Endtime Signals"), ale hlavně v kapele zůstal jediný původní člen a to zpěvák Mikael Stanne. Toho doplňuje takřka původní klávesák Martin Brändström a trojice muzikantů, kteří kapelu posílili/doplnili až po roce 2020. I proto jsem si potřeboval naposlouchat zvláště poslední album, abych se ujistil, že nenastala nějaká hudební revoluce. Výsledkem je ještě více melodický Death Metal, který nepomíjí ani "moderní" čisté vokály, elektro zvuky v pozadí, či chytlavé tóny alá současné populární metalové kapely... Aneb vývoj mne nemile překvapil, ale nic to neměnilo na vysokých očekáváních a mé cestě ke stage.
Na set jsem dorazil již poměrně unaven z celodenního běhání mezi stage, ale ještě jsem ze sebe vytřepal poslední zbytky sil. Kapela po celý set kombinovala slabší nové kusy s těmi, které jsem od nich hltal v počátcích čímž si mne stále tak nějak přitahovali a oddalovali. Z posledního alba zazněly skladby jako "The Last Imagination", "Not Nothing", či "Unforgivable". Z klasik zazněly "Misery's Crown", či "Lost to Apathy"...
Suma sumárum se jednalo o kvalitní set, který udržel pozici ve festivalové top30, ale na jednu z mých zásadních kapel to není zrovna věc k nějakým oslavám. Kdyby se zde hrálo z alb řekněme 2013 (nejlépe 2007) a starší tak by set jistojistě patřil do top10, ale DT se holt vyvíjí...

/// SNĚŤ ( Death Metal / Praha )
Když jsem byl dosti unaven na Dark Tranquillity, tak nemělo smysl 50 minut někde chodit po areálu a pak si dát 35min výborné Sněti (doposud viděni 2x a vždy super), ale odcházet z areálu až v 2:55. A k tomu když připočítám cestu na byt a cíl jít na čtvrteční Necrot v 10:30, tak bych toho opravdu mnoho nenaspal.
=> Kapelu jsem neviděl, ale třetí opáčko možná proběhne v rámci "KRÁTKÝ, RYCHLÝ A HLASITÝ č. 21 (2024)", ale nechci to garantovat jak to je ještě daleko.

První den byl náročný jako každý jiný den na Brutalu, ale přeci jen v první den člověk potkává mnoho známých/kamarádů a tak se popíjí i více než v jiné dny o což je daný den náročnější.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- EXODUS (střet s BRUTUS)
- ABBATH (nutná pauza)
- AEON WINDS (nutná pauza)
- FINNTROLL (střet s THE BLACK DAHLIA MURDER a RED FANG)

Čtvrtek

/// NECROT ( Death Metal / Spojené státy )
Čtvrteční den otevřeli Američané Necrot, kteří fungují teprve od roku 2011, ale jejich hudba je perfektně zvládnutou porcí záhrobního Death Metalu. Ostatně v kapele bubnuje Chad Gailey (Vastum, ex-Rude, ex-Phrenelith (živě)), basu drtí Luca Indrio (ex-Vastum) a kytaru ovládá Sonny Reinhardt, který krátce po vzniku kapely nahradil odchozího Kyle House (ex-Vastum). Kapela doposud vydala hned tři "Full-length" alba, kdy tím posledním je letošní novinka "Lifeless Birth".
Očekával jsem zde výborný set, který bude limitovat příliš velká stage, slunce, brzký slot atd.. A výsledek? Solidní zvuk, krásně "prašivý" old school Death Metal s obstojným zvukem. Rázem se roztočil kotel a ze stage se hrnula hudba vhodná k pochodu oživlých mrtvol z místa jejich posledního odpočinku. K tomu zněly skladby jako "Lifeless Birth", "Winds of Hell", či "Sinister Will". Tento výbornný set perfektně fungoval i za svitu slunce, což u podobných kapel není běžné. Mě tak nezbývá než poděkovat a těšit se na příště.
P.S.: Sama kapela se stylově označuje za "Coffin Death Metal"

/// PUPIL SLICER ( Mathcore/Deathgrind/Powerviolence / Spojené království )
Náhradou za mé milované Cryptopsy se stali Britové Pupil Slicer, které jsem zde viděl v roce 2022. Tehdy jsem si jejich hudbu připodobňoval k Venom Prison avšak ve výsledku mne jejich živý "přednes" příliš nesedl. Další předposlechy před letošním ročníkem též nedopadly nějak excelentně, ale kolem jejich slotu jsem měl pauzu a tak jsem se je vydal opětovně zkusit.
Letošní shledání dopadlo vůči minulému lépe, ale že by se zde jednalo o něco excelentního to věru ne. Kapela skvěle vrstvila tvrdé přechody, Kate Davies k nim dodávala solidní vokál a tak tu ve své podstatě bylo vše. Za mne však tento mix není zrovna mým šálkem kávy a tak mi bylo i jedno, že zazněl nějaký nový song, který se má spojovat s jakýmsi filmem z roku 1984. Nakonec jsem i skrze pařák svolil k dřívějšímu odchodu z tohoto řekněme průměrného setu.

/// OBSCURA ( Progressive/Technical Death Metal / Německo )
Obscura patří mezi zastánce progresivních postupů v Death Metalu a musím uznat, že mi to od nich chutná. To mi potvrdil i jejich zdejší set (v roce 2016) od kterého stihli vidat hned dvě alba a to "Diluvium" (2018) a "A Valediction" (2021). Plus se do kapely vrátili takřka původní basák Jeroen Paul Thesseling (ex-Pestilence) a kytarista Christian Münzner (Serious Black (živě), ex-Spawn of Possession, ex-Defeated Sanity, ex-Nader Sadek (živě), ex-Nightrage (živě), ex-Necrophagist), které doplnil nový bubeník David Diepold (ex-Benighted (živě), ex-Hate (živě)).
Má vyšší očekávání se změnila ve zklamání již od koncovky zvukovky, kdy zdá se bicí kompletně vyhazovali zvuk stage. Když se to nějak pořešilo, tak kapela stihla asi jeden a půl perfektního songu a opět nastaly problémy se zvukem. Ty se vyřešili až kolem 13:20, kdy zaznělo "last song", tudíž kapela za 40 minut setu zvládla odehrát asi 4 přerušované songy... Jako když už hráli tak to bylo přesně to na co jsem se těšil, ale v globálu se zde jednalo o jasné zklamání.... Příště jim to tu snad sedne lépe.

/// ESCUELA GRIND ( Hardcore/punk/grindcore / Spojené státy )
Další letošní premiérou byla kapela Escuela Grind, která sice funguje teprve od roku 2016, ale má toho již mnoho za sebou. Odjeli turné po boku Napalm Death a i v Evropě odehráli mnoho koncertů na zajímavých festech mezi které patřil i Obscene Extreme 2022. Jejich tehdejší set na mne zafungoval jako "pecka mezi oči" a já hltal tu jejich energii a radost z tvrdé muziky. Letošní koncerty jsou zasvěceny propagaci jejich nového alba "Dreams on Algorithms", které vyjde letos v říjnu a již z něj lze slyšet několik songů.
Je zřejmé, že má očekávání od tohoto setu byla dosti vysoko a musí se nechat, že je kapela dokázala naplnit. A to jak po stránce tvrdosti a rozmanitosti hudby (tu grind, tu powerviolence, tu hardcore, tu lehce Death Metal) tak i po stránce energičnosti. Nejvíce energie do setů investuje zpěvačka, a nedávná oslavenkyně, Katerina Economou, kterou občas doplní i kytaristka Kris Morash na které tempem dohlíží bubeník Jesse Fuentes (ex-Kill the Client). Energie kapely dokázala přetlačit i opětovně "utažený zvuk" který dokonce dokázali "dokopat", aby se zlepšil. Ocenil to i poměrně hojný zástup fandů, který roztočil i velký a divoký kotel.
Celkově se jednalo o výborný set (ten z OEF stále řadím výše), který zvládl rozehnat i blížící se déšť.
P.S.: Katerina velmi děkovala za možnost si zde zahrát, že by to měl být jejich největší fest kde hráli.

/// HAVOK ( Thrash Metal / Spojené státy )
I Havok pochází z USA, ale od roku 2004 holdují Thrash Metalu. Jejich hudba mne baví minimálně od jejich zdejšího setu v roce 2014, ale jako celý žánr si je doma moc nepouštím. I proto mne od té doby minula jejich dvě nepříliš kladně hodnocená alba "Conformicide" (2017) a "V" (2020). Z těch jsem si poslechl několik novějších songů a nepřišly mi vůbec špatné, což jen potvrdilo mé očekávání od tohoto setu.
Jako intro kapela zvolila jakési "80´s disko", které nebylo daleko od klasiky "Ray Parker Jr. - Ghostbusters" (film Krotitelé duchů). Poté již chlapi nastoupili na stage a spustili svůj živelný "lehce uvřeštěný" Thrash Metal, který opět dostal "utaženější zvuk". Až dumám zda jej kapely nedostávali automaticky... I přes zvuk se jednalo o velmi povedený set, který podpořilo množství "plavců" a poměrně velký kotel. Zajímavostí byl i druhý menší kotel "mezi zvukaři" o nějakých 6 lidech, či že si set Havok užíval nejeden fanda Hardcore kapel...
Za mne se jednalo o velmi dobrý set, který mi je tak "záplatou" za rok 2017 kdy Havok prohráli střet s jinou kapelou.

/// RIVERSIDE ( Progressive Rock/Metal / Polsko )
Riverside znám již mnoho let, ale nějak zevrubně je nemám naposlouchané a v posledních letech se tento stav nezměnil. A tak jsem si pustil několik skladeb, které mne překvapili svojí extrémní melodičností, která hraničí až s rockem. Občas se hrábne do strun, ale vesměs mi to přijde primárně jako progresivní rock s klávesami, které nepatří mezi mé oblíbené nástroje.
I přes řekněme průměrná očekávání jsem vyrazil na první polovinu set (druhá se již kryla s Blockheads), kterou uvedlo intro jenž bych žánrově zařadil kamsi k Francouzskému šansonu. Toto intro sledovala jen odhadem polovina placu mezi zvukaři a stage, což znamenalo razantní pokles návštěvnosti. Avšak zvukově se zde jednalo o precizní práci, která dala vyniknout všem složkám/nástrojům z kapelního repertoáru. Skladby solidně ubíhaly a pohodou překypoval i zpěvák Mariusz, který fandům oznámil, že jsou divní hned z několika důvů 1) Nejsou metalovou kapelou, ale progresivním rockem. 2) neřeknou ani "fuck" potažmo "kurva" 3) nemají gwol.. a tudíž prý sorry těm co toto vše očekávají. Za mne velmi upřímná a milá vsuvka, která setu pomohla. Nastávající lehký déšť taktéž setu pomohl, ale to já již uháněl na Blockheads.. Každopádně se zde jednalo o předčená očekávání a velmi solidní set. Až si říkám, že bych si je měl konečně hlouběji naposlouchat, když mají venku již 8 alb a poslední "ID.Entity" jim vyšlo loni...

/// BLOCKHEADS ( Grindcore / Francie )
Blockheads fungují již od roku 1992 a patří tak mezi pilíře Francouzské grindcore scény. Jejich set na Obscene Extreme 2023 byl za mne nejlepším z celého ročníku a tak jsem ani zde neváhal a uháněl mu vstříc. Po cestě lehce poprchalo, ale právě takové počasí mnohdy i posiluje jednotlivé sety. U stage postávala jen asi polovina placu, mezi stage a zvukaři, ale na odezvu to mělo jen pramalý vliv. Kotel se točil, zpěvák Xavier "Xav" Chevalier do něj sypal song za songem a neváhal si ani zaplavat... Ostatně jeho interakce s fandy je až nevídaná, protože na stage strávil sotva půlku času a zbytek strávil klidně i v kotli.. No prostě z této party čiší čirá energie, radost, pravá nasranost a hlavně precizní muzikantská práce. Jejich grindcore opět potvrdil vysoké kvality, které ze stage kvitoval i Čurby (Obscene Extreme) a i já si set perfektně užil.
Po konci setu jsem již uhánět zpět na hlavní stage, kde za sebou měly již půl setu mí milovaní Incantation což je jen dalším dokladem toho jak mne Blockheads baví.
P.S.: Nebylo by od věci kdyby tato parta vydala dalšího nástupce jejich poslední desky "Trip to the Void" (2021).

/// INCANTATION ( Death Metal / Spojené státy )
Incantation patří mezi mé nejoblíbenější kapely, ale i Blockheads se derou vzhůru a já tak nevěděl kam dříve skočit. Zvolil jsem celé Blockheads a jen druhou polovinu Incantation skrze to, že Amíky jsem doposud viděl 4x (3x zde + naposledy na Obscene Extreme 2022) a je jasné, že je minimálně na Brutalu ještě několikrát uvidím.
Po příchodu jsem se dokázal velmi rychle naladit na vlnu kapely i bavících se fans, čemuž pomohl i pokračující slabý déšť. To mi jen potvrdilo jak jsou Incantation luxusní kapelou u které mi je vlastně jedno zda hrají nějaké staré skladby, či věci z poslední desky "Unholy Deification" (2023). Jejich hudba právěm patří do "učebnic" jak vypadá temný/okultní Death Metal, který funguje za jakéhokoliv počasí na jakékoliv stage. Prostě a jednoduše tato parta opět potvrdila svůj status legendy a zároveň se zde jednalo o jeden z nejlepších setů ročníku, ač jsem viděl jen půlku.
Co se týče setlistu, tak ten jsem si nestíhal značit, ale z ohlasů měly zaznít minimálně skladby "Blasphemous Cremation", "Blissful Bloodshower" a "The Ibex Moon".

/// DOPETHRONE ( Doom/Sludge/Stoner Metal / Kanada )
Dlouho jsem žil v tom, že Dopethrone jsou Polskou kapelou, ale místo toho se jedná o Kanaďany, kteří hrají od roku 2008. Své jméno si tehdy kapela zvolila skrze album "Dopethrone" (2000) od kapely Electric Wizard. Tu dobu si však pamatuje pouze jediný člen, kterým je kytarista/zpěvák Vincent Houde, kterého doplnil v roce 2016 bubeník Shawn a letos i basák Mike Riopel.
Po příchodu mne nadchlo, že dorazilo poměrně dost lidí, kteří zaplnili prostor až ke zvukařům. Do nich se chlapi pustili svým temnějším stoner metalem, který mi však přišel až příliš repetivní. Respektive se na mne začala projevovat únava na kterou pomalejší kapely nejsou tím pravým. V dané situaci Vás buď uspí, či udrží na hraně bdělosti/spánku což zas vytváří jedny z nejlepších setů. V tomto případě mne kapela na danou hranu nedokázala navést a já tak v půlce odešel dát pauzu než bude pokračovat náročný program dne.
P.S.: Lze očekávat, že kapela primárně hrála věci z jejich poslední desky "Broke Sabbath" (2024).

/// GOD IS AN ASTRONAUT ( Post rock / Irsko )
Když jsem odešel unaven z "pomalých" Dopethrone, tak jsem se obával jak "ustojím" rozmanité, ale přeci jen taktéž pomalé God Is An Astronaut. Naštěstí jsem na jejich set dorazil poměrně svěží a do jejich setu jsem vplul na první dobrou stejně jako v letech 2014 a 2017. Ostatně tyto Irské bratry (Niels a Torsten Kinsellovi) považuji za svoji asi nejoblíbenější Post rockovou kapelu, která mne baví mnoho let. Sice je neznám od jejich počátků (vznik 2002), ale na jejich statusu to nic nemění, což potvrdil i zdejší set, který pro mne byl premiérou za světla. Této hudbě perfektně sedí klub, či tma na nějakém festu, ale i zdejší set byl naprosto odzbrojující po celou dobu. Upřímně mi bylo jedno z jaké desky byl ten či onen song, protože převážnou většiinu jsem znal a ty co ne (asi z alba "Embers" co vyjde v září), tak mne bavili taktéž. Aneb fantastický procítěný set s překrásnou rytmikou, občasnou tvrdostí a vůbec pocity, že zde můžete v poklidu snít a odprostit se o všech strastí... Navíc jednotlivé skladby nejsou kopírkou sebe samých, což v řekněme "přebraném" post rocku vůbec není snadné...
Klobouk dole a opět jeden z top setů ročníku.

/// MANCY SONO ( Post/Psychedelic Rock / Praha )
V melodičtějších vodách jsem se měl pohybovat i v dalším slotu, který mne zavál na KAL stage kde měli hrát Pražáci Mancy Sono. Tuto kapelu jsem do potvrzení vůbec neznal a tak bylo nutné si ji naposlouchat a také obhlédnout nějaké to "obecné info". Chlapi vydali v roce 2023 své debutové album "sonder/ajzn" poté co kapela po 4 roky formovala svoji sestavu, zvuk a vůbec způsob hraní. Zvolili si cestu instrumentální muziky ve které využívají tradiční nástroje, ale také didgerodoo jenž ovládá kytarista Jan Mošna. Toho v kapele doplňuje kytarista Jakub Fráňa, basák Adam Fráňa, "synťák" Šimon Trčka a bubeník Radek Bacík (nejspíše ex-Trahir). Výsledkem je úžasná progresivní muzika s velkou dávkou psychedelie, kterou logicky umocní prostor KAL stage a já tak očekával nádherný set.
Kapelní set měl započít v 18:45 s tím, že jsem potřeboval odcházet již v 19:20 (delší přesun na Octagon skrze "jednosměrku") a o to větší bylo zklamání, že ještě v 18:45 se na stage budovalo/rozebíralo.... I kdyby to bylo budování, tak bylo jasné, že nazvučení zabere klidně 20 minut a rázem zde čekat abych shlédl max 2 skladby a prchal na Octagon? To bohužel ne... Tudíž jsem set neviděl, ale doufám, že se to v brzké době změní.

/// YELLOW EYES ( Black Metal / Spojené státy )
Po řekněme "melodičtějších kapelách" jsem se vydal vstříc Black Metalovým Yellow Eyes. Tito Američané vznikli v roce 2010 a doposud vydali již 6 alb na kterých je zvěčněn velmi svojský Black Metal, který vokálem koketuje s DSBM, ale textově zde jde o témata samoty, smutku, přírody, či všemožné abstrakce. Tato poměrně složitá hudba mne občas neskutečně baví a jindy příliš ne, ale byl bych blázen, kdybych si nechal utéct živou prezentaci, protože kapela zdá se v Evropě moc nehraje.
Před setem jsem polemizoval zda mne kapela dokáže zaujmout, či to dopadne rozpačitě jako při předposlechu před festivalem... Avšak již zvukovka, a pohled na stage, mne zaujala... A jak se začalo hrát, tak to byla blasphemyská palba v podání bicmena, ale zbytek kapely naopak hrál osobitý Black metal jak se na kapelu z USA sluší a patří. Chlapům k navození temné, až zlé, atmosféry dopomohly kouře a modré nasvícení, které stačilo na to, že se při jejich setu sotva začalo stmívat. Jednoduše tento hutný Black Metal Amerického střihu předčil má rozpolcená očekávání a jen těsně se nedostal do top20 ročníku.
P.S.: Ani zde nejsem schopen rozklíčovat zda se hrálo jen z posledního alba "Master's Murmur" (2023).

/// THE OBSESSED ( Doom Metal / Spojené státy )
Po Black Metalové odbočce jsem se opět vrátil do řekněme měkčích vod ke kterým mne zlákali legendární The Obsesssed. Tato kapela vznikla již v roce 1980 (jako Warhorse v roce 1976) a lze ji považovat za jednu ze zásadních kapel minimálně Amerického Doom Metalu ne-li Doom Metalu obecně. Za prazáklad Doom Metalu se berou Black Sabbath a Pentagram na které navazovaly kapely jako Saint Vitus, Trouble, či právě The Obsessed a až poté vznikly Evropské kapely jako Cathedral, Candlemass, Paradise Lost, My Dying Bride, Anathema, Skepticism, Katatonia atd... Toto období si však pamatuje jediný člen kapel jímž je Scott "Wino" Weinrich (ex-Saint Vitus).
Avšak vidět The Obsessed nebylo snadné, protože se v roce 1995 rozpadli a na pódia se vrátili až řekněme v roce 2016 (2012-2013 fungovali taktéž). Vše měl změnit zdejší ročník 2019, ale kapela z něj odpadla a já je tak poprvé viděl loni v rámci Keep It Low Festival 2023. Tehdejší set byl velmi povedený, ale i přes něj preferuji fůru jiných kapel v rámci obecné škatulky "Doom Metal". I tak byla povinnost zdejší set navštívit, protože toho Doom metalu tu letos moc nebylo a tudíž jsem oželel i luxusní Carcass, či zajímavé 1914.
Na set překvapivě nedorazil ani plný Octagon, ale já se alespoň nemusel s nikým mačkat. A možná i proto mi perfektně sedla zdejší atmosféra, které mimohudebně pomohla tma, osvětlení a hlavně perfektní zvuk. Ze setu sálala Heavy/Doom atmosféra kdy se mi na mysl draly Black Sabbath (logicky), ale občas i Motörhead jenž bych zde tolik nečekal. Klíčovou roli zde bezezbytku splnil zpěvák "Wino", který má neskutečné charisma, výborný vokál a je taktéž kvalitním kytaristou. Ostatně kapela jako celek fungovala na výbornou a za mne se zde jednalo o výborný set, který předčil i ten z Keep It Low Festival 2023. Drobným záporem tak byl krátký kotel asi 5 lidí, což je sice fajn kratochvíle, ale za mne ne na Doom Metalovém koncertu.
P.S.: Na set dorazil i Doomin z Acid Row s kterým jsem krátce pokecal a dal fotku. Dík za ni a zpětně opět sorry za ten blesk. :)

/// BARONESS ( Progressive Sludge Metal, Progressive Rock / Spojené státy )
Sludge Metal je žánr, který korzuje poblíž Doom Metalu a tak to byl až ideální přesun z předcházejících The Obsessed. Baroness však patří mezi mladší kapely, kdy vznikli v roce 2003 jako Sludge Metal, aby k němu v průběhu let doplňovali žánry jako Alternative Rock, Post Metal, Space Rock, či dokonce Jazz. Rázem se stali poměrně stravitelnou kapelou pro širší veřejnost, což vyústilo dokonce v jejich nominaci na Grammy v roce 2019. Osobně je znám mnoho let jménem, ale první poslechy proběhly jen několik let zpět, kdy mne zvláště nadchlo album "Yellow & Green" (2012). I tak mi v uších zní jen málokdy, což platí i o jejich posledním albu "Stone" (2023), což však nic neměnilo na mém natěšení na jejich set. I proto jsem neváhal oželet opodál hrající Testament i Tulus.
Dle očekávání dorazilo velké množství lidí, kteří dostali naservírovanou překrásnou muziku, která každou další skladbou gradovala. Dokonce jsem dokázal rozpoznat několik skladeb, které tedy byly čekám z alba "Yellow & Green" (2012). Každopádně i slabší novější songy mne bavili a já se tak vlastně bavil po celý set, což jsem upřímně ani tolik neočekával. Jinak kapela měla skvěle osvětlenou stage a zároveň mne v jejich řadách logicky zaujala kytaristka/zpěvačka Gina Gleason (ex-Carlos Santana (živě), ex-The Smashing Pumpkins (živě)).
Celkově velmi povedený set, který mne navnadil na nějaký budoucí.

/// SATYRICON ( Black Metal / Norsko )
Satyricon patří mezi stěžejné Black Metalové kapely již od roku 1991 a i já je hojně poslouchal v rámci svého "Black Metalovém období". Od té doby však od tohoto stylu stále více ustupuji, ale i přes to si sem tam rád zajdu na Blackový koncert. U Satyricon se mi to doposud poštěstilo třikrát (naposledy v roce 2016) a tak jsem neměl možnost slyšet skladby z dobře hodnoceného alba "Deep Calleth upon Deep" (2017) natož z alba "Satyricon & Munch" (2022).
Zdejší set jsem mohl absolvovat celý, ale již jsem potřeboval pauzu a tak jsem cíleně vyrazil až na druhou polovinu. A za toto rozhodnutá si mohu děkovat, protože krátce po mém příchodu zněla nějaká skladba tuším z alba "Volcano" (lidé to album moc nemusím a mne baví). Poté však nastal hned vrchol setu jímž byla nesmrtelná "Mother North", kterou následovalo poměrně dost skladeb které jsem znal i já. Satyr (zpěv, kytara, basa, klávesy + ex-Darkthrone (živě)) s bubeníkem Frost (1349, ex-Zyklon-B, ex-Gorgoroth, ex-Keep of Kalessin, ex-Gehenna (živě)) tak opět dokázali proč Satyricon i nadále patří do první ligy Black Metalu. Jinak živě by v kapele měli působit kytarista Steinar "Azarak" Gundersen (Khold, Sarke), klávesák Anders Hunstad (Sarke) a kytarista Attila Vörös (ex-Týr) a basák Frank Bello (Anthrax).
Za mne se zde jednalo o předčená očekávání, která mi příjemně zamotala hlavu do doby kdy sem dorazí příště... A kdo ví pokud by Satyr s Frostem zahráli někde poblíž, zda bych nevyrazil i na koncert...

/// VOMITORY ( Death Metal / Švédsko )
Na závěr šla má nejstěžejnější Death Metalová kapela, která se stala mojí láskou na celý život, ač se před Death Metal prodral Doom Metal. Od této party miluji album "Terrorize Brutalize Sodomize" (2007), ale hledat v jejich diskografii slabé místo je dosti obtížné, což platí i pro poslední album "All Heads Are Gonna Roll" (2023). Chlapi navíc hrají v poměrně stabilní sestavě v níž mám nejvíce rád bubeníka Tobias Gustafsson (ex-God Macabre, ex-Torture Division, ex-Cut Up, ex-Nifelheim). Avšak i u takové srdcovky eviduji kaňku, kterou byl jejich "rozpad" mezi lety 2013 a 2018. Tehdy hned po rozpadu založili výbornou kapelu Cut Up (2014-2021), která však hrála fakticky stejně jako Vomitory a i v sestavě byli Erik Rundqvist a Tobias Gustafsson...
Letošní slot Vomitory byl dosti nešťastný, protože se kompletně překrýval s mojí oblíbenou Uada, která hrála na druhém konci areálu. Avšak Vomitory jsou prostě ta srdcovka a navíc mi dávali logiku i z logistického hlediska (odcházím hlavním vstupem). Další co mne zklamalo byl asi třetinový pokles počtu fans, kdy jsem až začal váhat zda sem jezdí většina Black Metalistů, či je Death na takovém ústupu? Každopádně tyto chmury chlapi rozdrtily na prach již od první skladby, která jako celý set dostala mohutný tvrdý zvuk. Ten ocenil snad každý v areálu a to včetně plavců a lidí v kotli, kteří si užívali i titulku mého nejoblíbenějšího alba "Terrorize Brutalize Sodomize" (2007). Víc střípků jsem si nestihl poznačit jak moc mne tento set bavil... aneb i šesté shledání (naposledy Obscene Extreme 2023) proběhlo perfektně a očekávám, že i pořadatelé si chrochtali jak se jim podařilo slovit Vomitory porvé od jejich rozpadu.

/// UADA ( Black Metal / Spojené státy )
Uada mám rád již od doby kdy jsem propadl Mgła a poznal tak řekněme atmosferické polohy Black Metalu. Nějaké urážky, že Uada jsou pouhou kopírkou Mgła ignoruji a naopak si v hudbě těchto Amíků rochním. I obě živá shledání dopadla na výbornou (naposledy MetalGate Czech Death Fest 2019), ale letos šli do přímého střetu s mojí srdcovkou Vomitory. Aneb teď babo raď jak to vyřešit, když se jednalo o překryv z 75%...
Skrze logistiku a to, že Vomitory jsou mojí zcela zásadní kapelou jsem se rozhodl Uada oželet. A tak si až u příštího shledání poslechnu skladby z poslední desky Crepuscule Natura" (2023) a shlédnu nové členy jimž jsou kytarista Rob Shaffer (ex-Yob (živě)) a bubeník Kodiak.

Po konci Vomitory mne zarazilo, že byli fandové vytlačeni za zvukaře, aby mohl být prostor u stage zapáskovaný. Zpětně to logiku má skrze bezpečnost, logistiku kolem stage atd... Tudíž chápu, ale v daný moment jsem byl překvapen oč je.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- FORBIDDEN (střet s MANCY SONO)
- CARCASS (střet s THE OBSESSED)
- TESTAMENT (střet s BARONESS)
- 1914 (střet s THE OBSESSED)
- TULUS (střet s BARONESS)

Pátek

Běžným začátkem na Brutalu je pro mne první slot v 10:30 kde letos hráli Party Cannon. Na ně překvapivě cílili všichni z mé party, ale já si tento Slam Death Metal nechal s čistým svědomím ujít. Cílil jsem naopak až na třetí slot v 11:45 kde byli mí milovaní Rotten Sound.

/// ROTTEN SOUND ( Grindcore / Finsko )
Tito Finové byli jednou z kapel, která mne vhodila do spárů Grindcore v němž se pohybuji již mnoho let. Rotten Sound fungují od roku 1993 a postupně se etablovaly jako jedna z největších/nejuznávanějších kapel, což potvrzují jak jejich alba (včetně posledního "Apocalypse" z roku 2023), tak i jejich živé sety (poslední páté shledání proběhlo na Obscene Extreme 2023).
Na zdejší set však překvapivě dorazila jen asi polovina prostoru mezi stage a zvukaři. Teoreticky to mohlo být způsobeno počasím, ale skrze ně absentovat na takové perle prostě nejde, ale co už. Set měl z počátku slabší zvuk, ale ten se do pár skladeb změnil v příkladně agresivní a to jednoznačně zvedlo kvalitu setu. V tomto zvuku zvláště vyzněly songy jako "Pacify", či "Targets", které obklopily i další nové skladby z posledního alba "Apocalypse" (2023). Za mne se jednalo opětovně o jeden z nejlepších setů, ač tomu příliš neodpovídal menší kotel.
P.S.: Děsně mne zpěvák Keijo Niinimaa (53let, ročník 1971) jak svým vokálem, tak pohodovostí.

/// LIK ( Death Metal / Švédsko )
Když se řekne Švédský Dath Metal, tak každý fanda vychrlí celou řadu legendárních kapel a až někdy poté si možná vzpomene třeba právě na Lik. S tímto "křížem" musí každá Švédská kapela bojovat, ale pokud se toho zhostí jako tato parta ze Stockholmu, tak má šanci prorazit. Lik doposud vydali tři velmi kvalitní desky a dle očekávání jejich jméno neustále roste. Ostatně zdejší muzikanti mají již mnoho zkušeností: bubeník Chris Barkensjö (ex-General Surgery, Grave (živě)), kytarista Niklas "Nille" Sandin (Katatonia, ex-Bloodbath (živě)), zpěvák/kytarista Tomas Åkvik (Bloodbath, ex-Katatonia (živě)) a basák Joakim Antman (Bloodbath (živě)).
To, že zde Lik zahráli bylo skvělé hned ze dvou důvodů, kdy prvním bylo jejich odpadnutí na zdejší ročník 2023. Druhým bylo to, že Lufthansa zvládla ztratit zavazadla z letadla a tak si kapela musela vypůjčit veškeré nástroje od pořadatelů. I přes tyto komplikace již od startu spustili svůj klasický Švédský Death Metal špičkové úrovně, ale co špičkové nebylo tak to byl zvuk. Jedna z části bicích (asi "rytmičák") byl dosti vytažen a vůbec celý zvuk byl tak nějak slitý. V průběhu setu se zvuk lepšil, ale i tak jej považuji max za průměrný. Každopádně i tak se jednalo o solidní set, který však nepřekonal ten z Obscene Extreme 2022.
P.S.: Zaujalo mne, že slovo "lik" znamená "mrtvola".

/// KALMAH ( Melodic Death/Power Metal / Finsko )
Kalmah fungují na poli Melodic Death Metal od roku 1998 (1991-1998 jako Ancestor) a právem patří mezi nejlepší žánrové kapely. Sám jsem s nimi měl tu čest na zdješím festu v roce 2010, ale od té doby vydali hned 3 alba, kdy poslední "Kalmah" vyšlo loni. Sestava od té doby vypadá stabilně, kdy zde nastala jediná změna a tou je "nový" klávesák Veli-Matti Kananen.
Zdejší set měl povedený zvuk, extrémně pozitivní atmosféru a hlavně úžasnou melodiku z které mne až příjemně mrazilo. Dokonce mi sem i pasovaly klávesy, které nepatří mezi mé oblíbené nástroje. Z této usměvavé/melodické atmosféry se utvořil kotel, ale dokonce i plavci, kteří mne mile překvapili. Co se týče setlistu, tak mám poznačeny skladby "Seventh Swamphony", "The Black Waltz" (snad správně) a "The Groan of Wind".
Celkově se jednalo o velmi upřímný a pohodový set.. díky.

/// UFOMAMMUT ( Psychedelic Sludge/Stoner/Doom Metal / Itálie )
Po konci Kalmah jsem uháněl na druhou stage na start Ufomammut, které jsem poznal na tomto festivalu v roce 2016, kdy nahradili odpadnuvší Electric Wizard. Tehdy jsem je nějak moc "nežral", ale to se postupně měnilo v jejich oblibu, což ještě vygradoval jejich set na Keep It Low Festival 2022. Tehdy navíc opadly mé obavy ze skladeb z alba "Fenice" (2022), které letos dostalo nástupce jménem "Hidden". Obě nová alba pokračují v kapelní inklinaci k elektro podkladům alá Godflesh, či Deafkids což mne příliš netěší. Obě zmíněné party uznávám, ale Ufomammut je prostě Sludge/Stoner pecka a ne experimentální "elektro cosi" kapela... I tak jsem věděl, že jejich set bude fungovat právě skrze výše zmíněný Mnichovský set, ač ten měl výhodu klubu vůči letošní stage za světla.
Na set jsem tedy dorazil plný očekávání, ale sílící slunce ze mne vysávalo poslední zbytky energie. Ani tak hutný prostorový zvuk mne nedokázal nabudit a já nakonec již po asi 3 skladbách odcházel, abych nabral síly na zbytek dne. Zpětně mne to mrzí, ale přeci jen jsem je zde viděl již potřetí a lze část setu oželet.

/// LEGION OF THE DAMNED ( Death/Thrash Metal / Holandsko )
Jako další nastoupili Legion of the Damned, kteří fungují od roku 2005, ale na Brutalu hráli poprvé. Přijde mi, že na jejich vystoupení měl dlouhé roky "exlusivitu" Pragokoncert (Masters Of Rock, Metalfest, Ostrava v plamenech, Rock Castle) na jejichž akce/koncerty kapela hojně jezdila skrze což jsem tuto partu měl možnost shlédnout (Masters Of Rock 2015). Prolomení "exklusivity" mělo nastat v loňském roce, ale kapela ze zdejšího festivalu odpadla a tak nám zahráli až letos.
Bohužel jsem se krapet opozdil ochutnávkou medoviny a pokecem s kamarády až mi uniklo několik skladeb. Po příchodu jsem ihned ocenil mohutný a hlavně kvalitní zvuk, který dal vyniknout specifičtějšímu kapelnímu žánru. Death/Thrash to až tak často nehrává a tito Holanďané patří mezi jeho přední zástupce, které jsem hojně poslouchal ve svých Death Metalových počátcích (kolem roku 2007). Fandové se kapelou náramně bavili, což podpořil solidní kotel, plavci a vůbec radost na mnoha tvářích. Ze setlistu mám poznačenu starou skladbu "Werewolf Corpse" a také novinku "Contamination", která pochází z posledního kapelního alba "Poison Chalice" (2023). Z něj se očekávám hrálo ještě několikrát, ale spíš než poznámkám jsem se věnoval samotnému setu.
Set mne celkově velmi bavil a jsem nakonec rád, že jsem šel sem a ne na IMPERIAL TRIUMPHANT. Ti mají sice punc jedinečnosti, ale jejich hudba (zvláště klipovka "Swarming Opulence (Redux 1924)") na mne působí extrémně zle/negativně až se cítím vnitřně špatně.
P.S.: Chválím obří kapelní plachtu, která zabrala celou stage.

/// ABORTED ( Death Metal/Grindcore / Belgie )
Po Death/Thrash Metalové kapele z "BeNeLuxu" nastopupili jejich Belgičtí sousedé a to Aborted, kteří stočili žánrové kormidlo do vod "Death Metal/Grindcore", ač v roce 1995 kapela začínala ve vodách "Brutal Death Metal". Celý kapelní vývoj koriguje jediný původní člen, kterým je Sven de Caluwé (Coffin Feeder, Leng Tch'e (živě), ex-In-Quest), který kolem sebe protočil již obrovský počet muzikantů. Naštěstí nejsou tyto veletoče znát na kvalitě kapelní produkce, kterou letos doplnilo album "Vault of Horrors" a i živě se pokaždé (poslední páté shledání bylo na MetalGate Czech Death Fest 2023) jedná o prvotřídní náser. Je fakt, že poslední roky kapelu stále více ovlivňují "core" vlivy, které některé "klasické Death Metalisty" nebaví, ale dokud se z kapely nestane "Deathcore", tak vlastně proč ne.
Ke stage jsem přecházel poměrně unavený ze sluníčka, ale již into se Svenem na tříkolce a maskou Chucky (horror postava) kde se radilo jak se má na kapelu správně pařit mi vlilo do žil krev. A jak se začalo hrát, tak jsem byl rázem až překvapivě pln energie díky agresivní, rychlé a zvláště živelné (hlavně Sven) hudbě. Opětovně se točil solidní kotel, i plavců se "urodilo" velké množství a dokonce proběhla i velmi povedená wall of death. Jako bonus jsem znal i většinu setlistu kde zazněly jak starší kusy, tak ty z nového alba "Vault of Horrors" (2024) jimž byl zdá se věnována většina setu. Tak skvělý set měl ještě jednu perlu, kterou byla první "Aborted svatba", kde producent posledního kapelního alba (Dave Otero) požádal o ruku svoji přítelkyni přímo na stage. Ta dle očekávání souhlasila za mohutného potlesku jak kapely, tak všech fandů.
Závěrečnou třešničkou/srandou bylo kapelní outro, kdy Sven poděkoval fans a že si ještě udělají pořádnou party, kdy se z repráků vyrojila skladba "Darude - Sandstorm" (nakonec jsem ji znal i já .. holt vznikla v roce 1999). Člověk by až čekal, že po prvních tónech většina fans "uteče", tak ten by se pletl, protože většina fans rozjela opravdu pařbu jak někde na disko/elektro party... Za mě proč ne když se jednalo o srandu na 2 minuty..
Každopádně jako celek patřil tento set mezi ty nejlepší letos.

/// VILLAGERS OF IOANNINA CITY ( Progressive/Stoner Rock / Řecko )
Tito Řekové hrají "Progressive/Stoner Rock" čímž se velmi lišili od předchozích kapel, ale co si budeme povídat, tak tento žánr je stále populárnější. I proto zde lehce ubývá Doom Metalových kapel "na úkor Stoner/Psych" kapel. Osobně mám rád oba styly, ale přeci jen jsem primárně "doomař" a tak mne tato tendence vlastně příliš netěší. Co se Villagers of Ioannina City týče, tak hrají od roku 2007 a přijdou mi jako větší jméno na "psych rock" scéně, kterou obohacují o lidové nástroje (dudy, klarinet a flétny) čímž získávají plusové body. Osobně se do nich nějaký ten rok dostávám, ale až zdejší potvrzení mne do jejich muziky dokázalo ponořit.
Na jejich set jsem vyrazil s lehkým zpožděním skrze překryv s výbornými Aborted. První skladby mi tak logicky trvalo se přepnout z "nářezu" do rozvlněných psychedelických poloh a upřímně se mi to nepovedlo. Hudba je to hravá, houpavá i zajímavá využitím atypických nástrojů (viděl jsem klarinet a pak bílé cosi = asi dudy), ale jako celek mi přišla až příliš monotónní. Logicky celý jejich žánr stojí na repetivnosti, která právě navozuje ty psychedelické/stoner stavy, ale zde si to prostě nesedlo. A tak jsem dal asi 4 skladby a šel dát pauzu do další kapely, až si zpětně říkám, že to jsem mohl jít na ty TOXIC HOLOCAUST, či MALLEPHYR... Ostatně po bitvě je každý generál a já tak jen doufám, že tyto Řeky potkám třeba za pár let na Keep It Low (pokud tam budu nadále jezdit).

/// CYNIC ( Progressive Death Metal / Progressive Rock / Spojené státy )
Tato parta vznikla již v roce 1987 a již od samých počátků experimentovala s Death Metalem takovým způsobem až se z toho stal Progressive Rock. Zde přehrávané album "Focus" (1993) ještě mělo ostřejší pasáže, ale již tehdy to byla velká progrese až se divím proč mám v hlavně dlouhé roky zafixováno "Cynic = Death Metal"... Od té doby doby v kapele zůstává její mozek Paul Masvidal, kterého doplňuje bubeník Matt Lynch a dvojice muzikantů na živé sety. Aktuálně zde vypomáhají kytarista Mike Gilbert (Severed Savior) a basák Brandon Giffin (ex-The Faceless). Od samotného setu jsem tedy čekal velkou dávku progresivity, která do dnešního dne perfektně zapadla.
Příchod ke stage mne nadchl nádhernou animací na obrazovce do které zněla velmi poutavá extrémně progresivní hudba, která mi evokovala primárně Post rockové kapely. Problém však nastal u dalších skladeb, které mi přišli dosti podobné, ač muzikantům po kytarách lítali prsty neskutečně, tak výstup mi přišel nějak stejný. A tak jsem se rozhodl odejít dříve vstříc nakonec celému setu v podání Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip na KAL stage.
Celkově se tedy nejednalo o něco převratného a lze mluvit i o zklamání. Jeden z ohlasů na Facebooku navíc tvrdil, že ač se měl hrát speciální set k reedici alba "Focus", tak z něj zahráli snad jen 2 skladby. Potvrdit ani vyvrátit tento názor nemohu.

/// OLAF OLAFSONN AND THE BIG BAD TRIP ( Psychedelic / Stoner Rock / Praha )
Na OOATBBT jsem plánoval dorazit až v půlce setu, ale skrze brzký odchod z Cynic jsem dorazil na celý set stejně jako v roce 2019. Tehdejší shledání bylo mé premiérové a zanechalo ve mne hluboké vzpomínky, které potvrdily obě následující shledání (naposledy Stone Smoker Festival 2020).
Na letošním ročníku měli jít OOATBBT do střetu s CANDLEMASS a LEFT TO DIE, ale po přehození slotu CANDLEMASS a JINJER si s JINJER v pohodě poradili. V prostoru KAL stage se vcelku překvapivě tísnilo mnoho fandů, které doplnili i lidé z Brutalového Junktownu (Convoy) mezi které patří i kapelní zpěvák Olaf. Samotná hudba byla instrumentální, zábavná, hravá a poměrně žánrově rozkročená. Z Psych/stoner základů se jeden song posunul až k Jazzu a obdobných úklonů k jiným žánrů zde bylo vícero. Set mne velmi bavil, ale stále více jsem začal cítit záda a tak jsem asi v 3/4 setu odešel na nové sezení mezi KAL a Meet&Greet odkud šlo set doposlouchat pěkně v sedě. Velmi povedený set.

/// BOSCO SACRO ( Doom/ambient / Itálie )
Na KAL stage jsem zůstal i na další slot, kterým byl největší objev letošního ročnku jménem BOSCO SACRO. Tato kapela hraje teprve od roku 2020 ve složení: kytarista Paolo Monti (The Star Pillow, DAIMON), zpěvačka Giulia Parin Zecchin (Julinko), bubeník Luca Scotti (Tristan da Cunha) a kytarista Francesco Vara (Tristan da Cunha, Altaj). Z předposlechu jejich posledního alba "Gem" (2023) mne až příjemně mrazilo z jejich odzbrojující kombinace Doom Metalu s Ambientem a já hned věděl, že se bude jednat o jeden z nejlepších setů ročníku. O to větším šok byly přesuny v lineupu, kdy se prohodili Jinjer a Candlemass, což vrhlo Bosco Sacro proti Candlemass... A to prosím do kompletního překryvu, tudíž jsem šel na Bosco Sacro a věřil, že jejich set potrvá třeba 35min, abych stíhal koncovku Candlemass.
Na KAL stage jsem dorazil v rámci zvukovky při které šlo poznat jak pohodoví lidé jsou členy této Italské party. A když se k tomu přidala samotná hudba, tak se zrodil opravdu citlivý, niterný, osobitý a až takový éterický set hraničící až s pantomimou. Mé oči vázala logicky pohledá zpěvačka Giulia, která navíc využívala obě své ruce k různým pohybům/gestům kolem hlavy (řekněme ta pantomima) čímž ještě zvýraznila svůj přednes a celkovou atmosféru setu. Tu by šlo popsat jako snovou, ač jí nejednou protnuly hutnější pasáže hraničící s Doom metalem. Jindy se kapela (zvláště Giulia) přiblížili kamsi k Chelsea Wolffe... jednoduše široká paleta emocí a čirá radost jak na straně kapely, tak poměrně početného publika.
Čekal jsem, že tento set bude výborný, ale předčil i má vyšší očekávání.

/// CANDLEMASS ( Epic Doom Metal / Švédsko )
Jednou z mála Doom Metalových kapel byli slovutní Candlemass, kteří v soupisce nahradili neméně kultovní My Dying Bride. Náhrada to byla plnohodnotná za což lze tak festivalovou produkci pochválit. Ostatně Candlemass zde předvedli dva výborné sety (2010 a 2015) a jejich album "Epicus Doomicus Metallicus" (1986) je pro mne jedním ze symbolů toho co je Doom Metal. Nová kapelní tvorba je již kapánek jiná, ale to je otázka vývoje i personálních změn. Každopádně i ona mi "šmakuje" a tak byli Candlemass jedním z osobní co-headlinerů celého festivalu.
Jenže poslední programová změna před festivalem znamenala prohození slotů Candlemass a Jinjer a rázem šly Candlemass proti Bosco Sacro, tudíž Epic Doom Metal proti Doom/Ambient anb když máme v lineupu asi 4 doomy, tak proč nedát 2 proti sobě... Chápu, že KAL program řeší jiná partie jak zbylé 3 stage, ale i tak jsem tu změnu teda nepochopil. Já tak vyrazil na úžasné Bosco Sacro, které jsem měl tu čest vidět prvně a hlavně je nižší šance je shlédnout (malá kapela, Itálie, minoritní žánr) a věřil, že stihnu koncovku Candlemass... Jenže to se nezadařilo a já tak jen zpětně čt ohlasy o úžasnosti setu Candlemass, jak se jednalo o jejich "best off", jak se hráli staré kusy... Aneb hodně mne mrzí, že jsem je neviděl, ale prostě ti Bosco Sacro byli taktéž fenomenální...

/// CULT OF FIRE ( Epic Black Metal / Praha )
Od zdejšího propíraného setu jsem očekával velmi vysokou návštěvnost, což fakticky prorokuji od mého prvního shledání zde v roce 2015. Tehdy kapela dostala "octagon stage" a byla extrémně přeplněná, v roce 2019 měli vyprodané Underdogs a zdejší loňský set dostali "bokovku" (alias Obscure stage), která jim měla kapacitně stačit, ale tehdejší návštěvnost byla opravdu enormní... A hle je rok 2024 a Cult Of Fire, již mají jeden z nejlepších slotů, hlavní stage a navíc oporu v BOHEMIAN SYMPHONY ORCHESTRA PRAGUE pod vedením Martina Šandy. Rázem tak tento set dostal unikátní setlist, který byl pojatý jako poklona nesmrtelnému skladateli Bedřichu Smetanovi. Tuto záležitost jsem chtěl shlédnout celou, ale hodně jsem váhal nad setem CEPHALIC CARNAGE.
Nakonec jsem na set dorazil od samého počátku a skrze přeplněnost areálu jsem postával až u "top-up" odkud však byla vidět celá stage a tak to místo ještě ušlo. Horší bylo, že hned několik úvodních skladeb bylo fakticky bez orchestru. Ten se sice snažil co mohl, ale ven šly primárně bicí a za nimi kdesi kytary a pak nic... Když nastali songy, kde kapela skoro nehrála tak hle "tady je ten orchestr"... U zvukařů to prý bylo ještě výraznější (kamarádka se odtud přesunula k nám), ale za mne si to kolem půlky setu sedlo, že i ten orchestr slyšet šel, ač i tak jsem jej očekával ještě výraznější. Tudíž zvukově set považuji za průměrný a tak jsem se mnohdy spíše kochal promítáním historických obrazů a přírodních/historických památek naší krásné země. Kolem půlky setu zazněl stěžejní song "Vltava", který mohu jen a pouze pochválit. Těsně před koncovkou setu jsem se i tak vzdálil, abych měl lepší místo na osobní co-headlinerce akce jíž byla Emma Ruth Rundle.
Suma sumárum se jednalo o řekněme průměrný set od kterého jsem čekal více.
P.S.: Od letoška je v kapele nový kytarista Opat (Mallephyr, Stíny Plamenů, Umbrtka (živě), War for War (živě)).

/// EMMA RUTH RUNDLE ( Post rock / Spojené státy )
A již byl čas na další co-headliner slot, který ovládla úžasná Emma Ruth Rundle (ročník 1983). Tato muzikantka má široký žánrový záběr od Post rocku, přes vlivy Doom Metalu a Folku po Dark ambient k čemuž přidává úžasný vokál, který není daleko ani od "indie" muzikantek jako Phoebe Bridgers, Agnes Obel, či Julien Baker. Zmíněné muzikanty však mají svoji hudbu více "happy" a tak lze k Emme nejvíce přirovnat k temné královně Chelsea Wolfe. Obě tyto muzikanty dávají do své hudby celé srdce (ne že by Phoebe, Agnes a Julien ne) a to včetně veškerých strastí, kdy se nebojí svoji hudbu tvořit kdesi daleko od lidí. Živě se rázem jedná o opravdu intimní, zasmušilý set, který posluchače dokáže vtáhnout a navázat až niterní pouta. To mi potvrdil i její Pražský set v roce 2018 a já jsem vděčný za možnost si jej opět zopakovat a zároveň slyšet i věci z posledního alba "Engine of Hell" (2021).
V rámci zdejšího setu vystoupila Emma sólo, což prohloubilo emocionální vazbu Emma-fanoušci a za mne to setu neskutečně pomohlo (k pochopení pomůže například její famózní sety v rámci série "Audiotree Live" z roku 2014). Tím nikterak nechci ponižovat její spolupráci s Jaye Jayle s kterými stvořila mnoho úžasných skladeb/klipů (viz třeba úžasný živák v rámci Live on KEXP 2018) a i zmíněný Pražský set byl s nimi a byl úžasný... Jenže u celých kapel má člověk tendenci koukat i po jiných muzikantech, vnímat více nástroje jak emoce atd... Každopádně zdejší set proběhl sólo a již od počátku měl úžasnou atmosféru, kterou dokreslovaly i drobnosti jako černé líčení, či decentní osvětlení. A co se týče hudební stránky, tak ta byla fantasticky emotivní, ač se musím přiznat, že jsem odhadem půlku setu neznal (nejspíše věci z jejího alba s Thou), ale i tak jsem se nadmíru bavil. Mnohdy jsem si zavřel oči a jen poslouchal tu hudbu... jindy jsem hltal emoce, které se rodili na tváři Emmy, které korzovaly mezi smutkem (pohled až k slzám) či zde proběhly i lehké úsměvy... Ostatně i lehká komunikace s fandy byla velmi milá zvláště, když nějaký fanda křičel (zrovna podobné pořvávače na podobných koncertech nemusím) "We love you Emma!" a Emma se pousmála a prohlásila "I love you too"...
Celkově se tak jednalo o nejlepší set ročníku, který měl perfektní zvuk a velkou dávku emocí, které Emma potřebuje ventilovat právě skrze muziku (prošla si nejedním temným obdobím)... Smekám pomyslný klobouk.

/// KAMPFAR ( Pagan Black Metal / Norsko )
Kampfar hrají od roku 1994 a již dlouhé roky je má rád, což umocnily obě zdejší shledání (v letech 2012 a 2019). I přes to jsem tyto seveřany delší čas neměl ve sluchátkách což jsem se snažil napravit před samotným festivalem, ale i tak se musím hlouběji zaposlouchat do dvojice posledních alb "Ofidians manifest" (2018) a "Til klovers takt" (2022). Z nich se očekávám čerpalo i v rámci letošního setu, ale upřímně jsem měl problém rozpoznat jednotlivé skladby jak nejsem až tak velkým fanouškem. I proto mám poznačeny pouze skladby "Tornekratt" (na té kapelu podpořil hostující vokál - nevím kdo) a dále song s častým slovem "Helvete", což byl buď song "Fortapelse", či "Mylder". Každopádně i přes slabší znalost setlistu jsem se náramně bavil stejně jako poměrně slušně zaplněný areál. Velkým kladem byla hutná aura celého setu, která člověka až přenesla na daleký sever. Průvodcem této cesty byl úžasný zpěvák Dolk (do roku 2003 bubeník Dolk), který svým charismatem zastřešoval tento úžasný set.
Od Kampfar jsem očekával solidní set, ale dostal jsem mnohem více. 

/// VED BUENS ENDE ( Avant-garde/Black Metal / Norsko )
Co napsat k Ved Buens Ende... Ke kapela, která po boku kapel Shining (NOR), Solefald, Ulver, Arcturus, Dødheimsgard, Vulture Industries, Transcending Bizarre?, či Thy Catafalque ztělesňuje podstatu Avantgarde Metalu, který má kořeny v Black Metalu, ale celý je prostě jiný/avantgardní a vlastně není tak snadné se do něj dostat. Sám mám výše zmíněné kapely rád, ale pustím si je jen občas a i jejich zdejší sety navštěvuji jen pokud je nepřetlačí nějaká oblíbenější kapela. Ved Buens Ende i přes vznik v roce 1994 v mých uších mnohokrát nezazněli a tak spíše eviduji jejich jméno, kultovní status a sestavu, která prošla mnoha výše zmíněnými kapelami. Ostatně jména jako Skoll, Aggressor, či Vicotnik jsou pravověrným fandům dostatečně známá. Největší zajímavostí této kapely je však to, že za celou kariéru vydali pouhé jedno album "Written in Waters" z roku 1995, kterému již předcházelo jen demo "Those Who Caress the Pale" (1994).
Po změnách v lineupu jsem na jejich set dorazil na začátek, ale kapela již překvapivě hrála. Celý set mne překvapil svojí tvrdostí i rozmanitostí, kdy bych kapelu spíš zařadil do obecné škatulky "black" jak "avantgarde black", což mne mile potěšilo. Naopak mne zklamalo, že set měl nižší návštěvnost jak předcházející Kampfar bez ohledu na to, že se hrálo až od 1h ráno. Ostatně i mne samotného asi v půlce setu přemohl únava a tak jsem pomalým krokem mizel vstříc posteli. Ze setlistu mám poznačen pouze song "A Mask in the Mirror", což je úplně první kapelní song.
Jednalo se o výborný set, který patří právem mezi milá překvapení ročníku.
P.S.: Zaujal mne kapelní zpěvák (asi Aggressor), který set odseděl na kancelářské židli.

/// AKHLYS ( Black Metal / Spojené státy )
Akhlys holdují Black Metalu, ač místo Paganu do něj implementují disharmonické prvky. Výsledkem je velmi zajímavý mix Black Metalu a Dark Ambientu, který dokáže i z alb navodit hodně zvláštní atmosféru. Ostatně zámořské Black Metalové kapely pojímají Black Metal velice svojsky, obdobně jako třeba Francouzská scéna, tudíž "hrajeme Black Metal, ale po svém".  I proto jsem na tuto partu chtěl vyrazit, ale koncovka v 2:55 by byla třetí den již opravdu smrtící... Jako být zatvrzelý fanda, či primárně Black Metalista, tak bych se "kousnul", ale takto jsem zvolil spánek.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- ČAD (střet s UFOMAMMUT)
- IMPERIAL TRIUMPHANT (střet s LEGION OF THE DAMNED)
- TOXIC HOLOCAUST (střet z VILLAGERS OF IOANNINA CITY)
- MALLEPHYR (střet z VILLAGERS OF IOANNINA CITY)
- CEPHALIC CARNAGE (střet s CULT OF FIRE)
- LEFT TO DIE (střet s Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip)
- EXORCIZPHOBIA (pauza a střet s BOSCO SACRO)
- JINJER (pauza a střet s BOSCO SACRO)

Sobota

Sobotní den pro mne, a celou partii, začínal až 4.slotem v 12:20 (aneb Cytotoxin) a tak padla volba na to si zajít někam na oběd. Cílem byla "Hospoda U Josefa II.", ale zde bylo dle očekávání zcela plno. Další volba padla na bývalý Restaurant Hlavní Stráž, který od letoška převzal podnik "U Satana". Zde jsme se v pohodě uchytily a za sebe mohu pochválit solidní jídlo, pivo i ceny. Kolem 12h již byl nejvyšší čas se přesunout do areálu.
U areálu jsme narazily na překvapivé fronty, ale ty stihli opadnout než započal slot Cytotoxin takže v pohodě.

/// CYTOTOXIN ( Technical/Brutal Death Metal / Německo )
Jak bylo zmíněno, tak až Cytotoxin byli pádným argumentem k návratu do areálu, protože Grimo a spol fungují luxusně z alb a zvláště luxusně živě (poslední páté shledání proběhlo loni na Obscene Extreme). Z této nukleární party sálá energie, nasazení a hlavně vytříbená technická práce, která obepíná celou kapelu a dělá z ní něco za čím se vyplatí chodit.
Na set dorazil velmi vysoký počet fans, který se blížil návštěvnostem kdesi po 19h, což jen potvrzuje růst jména této party. Ostatně již od prvních songů, tradičně v plynových maskách, se jednalo o precizní nářez jenž doplňovaly kouřící barely na radioaktivní odpad. Další klasikou této party je obří kotel a velmi aktivní zpěvák Grimo a to jak z pohledu vydané energie, tak mezilidski. Jen tak běžné jej potkat nalepeného na lidech, či dokonce v kotli samotném, což pro letošek okořenil krátkou rozcvičkou na kovové stojce celé stage. Jak jeho divokost rostla, tak se nadále zlepšoval i set, rychleji točil kotel a rázem nebyla nouze i o celou řadu plavců a vůbec silnou odezvu. Na samotný závěr mě překvapili všichni fandové v areálu tím, že když je Grimo vyzval aby si všichni dřepli tak to udělali i ti za zvukaři... poté co došel do jejich středu s minibarelem nad hlavou je vyzval ať paří a už to jelo... Aneb skvělá práce s publikem od skvělé kapely.

/// SINISTER ( Death Metal / Holandsko )
V tomto slotu měli zahrát legendární Amíci Broken Hope, ale skrze narození dítěte jejich bubeníka zdejší vystoupení zrušili. Brutal nezahálel a sehnal velmi adekvátní náhradu, kterou byli neméně legendární Nizozemci Sinister. Tato parta vznikla v roce 1988 a již od prvních alb precizně "řeže do živého" jak z desek, tak živě. Doposud jsem s nimi měl tu čest 3x v rámci Nice To Eat You Deathfest (naposledy letos) a vždy to byl velký zážitek, ale přeci jen Brutal Assault za světla na velké stage je něco jiného.
Na jejich set dorazilo překvapivě méně lidí jak na Cytotoxin a musí se nechat, že i zvuk byl horší jak u Němců. V prostoru za zvukaři byl již o něco lepší, ale i tak nebyl nějak extra dobrý. I tak šlo rozpoznat první song jímž byl "Sadistic Intent" na který v průběhu setu návázal například song "Blood Ecstasy". V sestavě i zde zaskakovala basačka Alesa Kloosterwaard (manželka zpěváka Aad Kloosterwaard), kterou kapela využívá jako záskok chybějícího stabilního basáka. Na kvalitě setu to vůbec není znát a to je jen dobře. Celkově se jednalo o solidní set, ale upřímně výše budu řadit oba sety z Nice To Eat You Deathfest.
P.S.: Aad děkoval pořadatelům a fandům, že si zde kapela mohla konečně po 27 letech zahrát. To mne potěšilo, ale zároveň si tak člověk říká proč zde Sinister doposud nehráli, když jsou velkým jménem již mnoho let.

/// KRONOS ( Brutal Death Metal / Francie )
Death Metalový lineup pokračoval přeběhem na "bokovou stage" vstříc Francouzským Kronos. Ti hrají již od roku 1994, ale nejsou zdá se příliš koncertně aktivní a ani známí. Ostatně i jejich zdejší set, v roce 2016, mne dokázal zabavit, ale ničím extrémně povedeným bohužel nebyl. I to však bylo impulsem k mé opakované návštěvě, abych si potvrdil zda mi tehdy "nesedli", či jejich živé sety nemají takovou sílu jako jejich solidní alba.
Po příchodu se mi nepozdával fádnější zvuk, ale to vyřešilo několik kroků vstříc stage, kde byl již na pochvalu. Rázem se zde jednalo o perfektní technický Death Metal, který se občas klonil až k Brutal Death Metal vodám. Velmi mne bavil i nový zpěvák Christophe Gérardin, který v kapele působí teprve od roku 2023, ale zároveň je takřka původním zpěvákem této smečky (když pominu Jeremy Siaux). Aneb nečekal jsem mnoho, ale výkon to byl velmi dobrý a příště si na ně určitě zajdu.
P.S.: Proti tomuto setu neměli progresivní Plini mnoho šancí.

/// GOROD ( Progressive/Technical Death Metal / Francie )
Další kapelou v pořadí byli Francouzští Death Metalový progresivci Gorod, kteří fungují od roku 2005. Doposud jsem je zde viděl hned 3x (naposledy v roce 2022) a mohu konstatovat, že mne nepřestává překvapovat jejich vývoj. Každým dalším shledáním mne kapela baví, ale mnohdy mám problém "přepnout" na jejich stále techničtější hudbu, kterou dokresluje i jejich poslední album "The Orb" (2023).
Tentokrát jsem na ně přebíhal z Kronos kde byl cíl stíhat skoro celý set. Jenže to bych se neměl na skok stavit do bar1 pro pivo. Tam jsme narazil na několik kamarádů, které jsem lákal ke stage, ale než se to rozřešilo tak jsem ke stage dorazil na pouhé 4 poslední skladby. Každopádně set to byl velmi solidní , technický a až překvapivě zábavný. Lze tak konstatovat, že jsem se opětovně bavil na to jak jsem tento set viděl "z rychlíku". A to zde ještě byl cíl přebíhat na koncovku Persefone, ale ti nakonec podlehli taktéž posezení v bar1...

/// PERSEFONE ( Progressive/Melodic Death Metal / Andorra )
Persefone jsou jedinou kapelou, kterou znám z malého státu jménem Andorra, který má pouhých 79 824 obyvatel a rozlohu 468 km². I tak se jedná již o poměrně zavedené jméno na poli Melodic Death Metal na kterém kapela působí již od roku 2001. Za tento čas stihly vydat již 7 "Full-length" alb, které si drží vysokou kvalitu jak ve sluchátkách, tak živě. Doposud jediné shledání proběhlo zde v roce 2018, ale tehdy na mne dolehla únava a tak jsem si set nějak zásadně neužil. Od té doby má kapela nového zpěváka (Daniel R. Flys), ale nejde moc soudit jaký vliv má na samotnou kapelu, protože protože je zvěčněn zatím na jediném EP "Lingua Ignota: Part I" (únor 2024)
Cíl tedy byl přeběhnout na jejich set z Gorod, ale nakonec jsem to nezvládl skrze příjezd kamaráda a posezení u piva... Dosti mne to mrzí, protože co mám reference, od účastníků setu, tak se jednalo o výborný set a je chybou, že jsem tam nedorazil...

/// PESTILENCE ( Progressive Death Metal / Holandsko )
I má šestá sobotní kapela hraje Death Metal a lze ji považovat za dosti významné žánrové jméno již jen skrze jejich vznik v roce 1986. Sám mám kapelu rád již mnoho let, ale v poslední době mne jejich alba i živáky baví stále méně. To potvrdilo i zdejší druhé shledání v roce 2018, ale i tak jsem na tuto partu vyrazil. Od té doby v kapele zůstal pouze zakladatel/zpěvák Patrick Mameli, který se obklopil novou sestavou v které ční bubeník Michiel van der Plicht (Inhume (živě), ex-God Dethroned, ex-Prostitute Disfigurement, ex-Carach Angren (živě), ex-Dictated (živě), ex-Dew-Scented (živě)).
Pauza se mi protáhla až do půlky jejich setu, ale i tak jsem si jeho zbytek solidně užil. Konečně zde zněl velmi solidní zvuk v kterém Pestilence zněli jako živelná a tvrdá kapela, což mi u nich při posledních shledáních právě scházelo. I lidí zde zůstalo vcelku hodně a tak i já mohu tento set pochválit.

/// SADUS ( Death/Thrash Metal / Spojené státy )
Až další kapela se lehce odklonila od Death Metalu, ač jeho vlivy zde jednoznačně přetrvávají, k řekněme "Technical Thrash Metal". Tato Americká legenda hraje již od roku 1984 a jejím základem je duo Jon Allen (ex-Testament) a Darren Travis. Jejich set jsem shlédl právě zde v roce 2009, ale nemám na něj mnoho vzpomínek, což byl hlavní důvod proč jsem na část jejich setu vyrazil, ač nejsem zatvrzelým fandou.
I jejich set nadále provázel solidní pařák, ale na ten jsem při jejich setu začal zapomínat. Čekal jsem od nich tahavější vystoupení, ale naopak jsem dostal hutný zvuk a až překvapivě tvrdý zvuk, který bavil. Až si tak říkám, že bych si ten Death/Thrash Metal měl po letech zase osvěžit...

Následoval konečně větší časový prostor a já tak letos premiérově vyrazil do Bastion X. Zde byla cílem výstava Františka Štorma (Master´s hammer), ale po cestě jsem ještě stihl úplnou koncovku výstavy kolem síťotisku, kterou nás s kamarádem provedla milá Slovenka, která žije v Plzni.

/// PRIMORDIAL ( Celtic Folk/Black Metal / Irsko )
Po delším oddechu byl čas na vynikající Primordial, které jsem zde viděl již 4x (naposledy 2019) a vcelku často si jejich muzikou pouštím i doma. Od posledního shledání kapela vydala album "How It Ends" (2023), které jsem však do zdejšího setu neslyšel.
Již příchod ke stage na mne dýchl specifickou Irskou auru, ač se hrálo nadále za světla. Mnoho z této aury "generoval" zpěvák A.A. Nemtheanga (Dread Sovereign, ex-Void of Silence) díky svému warpaintu i využívání oprátky. Ostatně celá kapela fungovala na výbornou po všech stránkách kdy nebylo nutné někde divočit, ale stačilo hrát "od srdce"... To potvrdila jak nesmrtelná pecka "The Coffin Ships", tak song "The Mouth of Judas" (možná to byl "God's Old Snake"), či "As Rome Burns" (snad se nepletu)... Jednoduše dokonalý set z kterého mne občas až příjemně "zamrazilo"...
P.S.: Bylo fajn vidět fanoušky s Irskou vlajkou.

/// GAUPA ( Psychedelic Doom/Stoner Metal/Rock / Švédsko )
Žánrově, státem i zpěvačkou by mi tato kapela měla jednoznačně sedět, ale upřímně mne předposlech "neposadil na prdel". Zkoušel jsem to jak přes "Live Session at MonkeyMoon Studios", tak přes poslední album "Myriad" (2022). Hudba mi přijde hravá s vlivy folku/jazzu/rocku až se upozaďuje psychedelic/doom složka, aby zase v dalších skladbách tyto upozaděné vlivy vystrčily růžky...
Od setu jsem příliš neočekával a o to více mne zde překvapila návštěvnost, která takřka zaplnila Octagon stage. Samotný set započal za šera a překvapivě si mne získal již od prvních skladeb, kdy tedy pomíjím hášku zpěvačky (Emma Näslund) "let´s some disco". On totiž celý set korzoval v psychedelic vodách s notnou dávkou jazzových poloh, kdy k tomu bubeník mnohdy dodával až Doom metalové postupy. Tento roztančený, rozkročený a milý set mi vehnal dokonce úsměv na tvář a obdobné reakce šlo pozorovat i v okolí. Rozkročenost tedy byla jak kapelním bonusem, tak zároveň i tím proč jsem tento set nezařadil výše než do top30 ročníku. I tak kdyby mi někdo před setem řekl, že daný set bude v top30, tak mu prostě věřit nebudu. Každopádně se zde jednalo o velmi milé překvapení a příjemné naladění na následující dvojici Stoner/Doom kapel.
P.S.: Slovo "Gaupa" se d češtiny překládá jako "rys" (zvíře). Plus nelze opomenout zmínit Emmyn obleček, který byl jak z ptačích per, což byl zajímavý kontrast vůči zdejší obecné snaze být co nejvíce tvrdý/temný/ortodox.

/// DOPELORD ( Stoner/Doom Metal / Polsko )
V psych/stoner vodách jsem pokračoval i nadále skrze Polské Dopelord, které beru za jednu z nejlepších žánrových kapel. Občas si pouštím jejich alba, včetně posledního "Songs for Satan" (2023), ale hlavně mám v živé paměti jejich perfektní set na Keep It Low 2019. I proto jsem zvolil jejich set, ač v čistém programovém překryvu hráli mí oblíbení Emperor a opodál zajímaví Cephalic carnage.
Již zvukovka setu mne potěšila, protože se Octagon stage neustále plnila až by ji šlo brát za zcela naplněnou, což je úspěch zvláště s ohledem na zmíněné programové střety. Mé nadšení umocnil pohled na zakouřenou stage z které se valil hutný stoner/doom, s lehkým odérem black metalu, a skladby jako "Children of the Haze", "Hail Satan", "Evil Spell" (nebo to byla "Addicted To Black Magick"), či "Reptile Sun"... Prostě perfektní set, který přesně zapadl mezi zdejší zdi v kterých se očekávám "tísnily" hlavně žánroví fandové. Jak vidno hutný stoner zahraný "od podlahy" funguje a je schopen nalákat mnoho fandů.
Clkově to byl opět výborný set, ale i nadále o něco výše řadím ten z Mnichova.

/// DODHEIMSGARD ( Avant-garde/Black/Industrial Metal / Norsko )
O Dødheimsgard bych mohl zkopírovat to co bylo výše zmíněno u žánrových soupustníků Ved Buens Ende. Aneb i zde se jedná o Avantgarde Metal, který čerpá z Black Metalu, ale je to takový zvláštní styl, který mi občas skvěle sedne, ale po většinu roku si na něj ani nevzpomenu. Kapelu i nadále táhne zpěvák/kytarista/zakladatel Vicotnik (Ved Buens Ende, ex-Code) a kapela jako celek nadále experimentuje se svojí hudbou až nevídaným způsobem kdy zde eviduji i ambient, elektroniku a kupu dalších "podivných" vlivů. To potvrzuje i poslední album "Black Medium Current" (2023), které mi příliš nesedlo, ale i tak jsem plánoval na jejich set vyrazit skrze poslední shledání na MetalGate Czech Death Fest 2016, které mi překvapivě sedlo. Jenže nakonec jsem se rozhodl šetřit síly a tak jsem DHG oželel. Ono běžet Octagon -> Obscure stage tak pobýt 15min.. pak běžet až k hlavním stage, abych vešel do Octagonu? To byla až moc zamotaná logistika... 
=> pauza a příště to snad klapne lépe

/// STONED JESUS ( Stoner/Doom Metal/Rock / Ukrajina )
SJ patří mezi kapely, které mne dostaly do Stoner/Psych Rock/Metal vod skrze famózní album "Seven Thunders Roar" (2012), ale následující tvorba za mne nedosahuje kvalit zmíněné desky. Viz album "Pilgrims" (2018), které je mnohdy rychlé, progresivní (všemožné vlivy z rocku, jazzu) a takové až prostě rockové. Poslední album "Father Light" (2023) jsem upřímně ani neposlouchal a rozhodl se do setu vkročit bez přípravy.
Obavy ze setu chlapi rozsekli hned první peckou ze zmíněné desky "Seven Thunders Roar" (2012) kde mám poznačeno "I'm the Mountain", ale ta zazněla až později, tudíž nevím jak se daný song jmenoval. Z dané desky zazněla i pecka "Electric Mistress" kterou kapela doplnila čekám o nové věci z alba "Father Light" (2023), ale jako celek setlist až překvapivě obstál a já se tak vlastně bavil po celou jeho délku. To platilo i o všech návštěvnících, kteří pařili od prvních tónů až do těch úplně posledních. Set jako celek hodnotím velmi pozitivně, kdy mi předčil nadprůměrná očekávání. I tak nejspíše vynechám jejich říjnové turné, které se zastaví i v Brně.
P.S.: Kapela neopomněla zmínit ani válku na Ukrajině a support jejich kamarádům v této nesmyslné situaci.

/// BEHEMOTH ( Black/Death Metal / Polsko )
Poslední kapelou co jsem letos shlédl byli legendární Behemoth, kteří hrají již od roku 1991. Doma si je již dlouhé roky nepouštím, ale na jejich sety naopak chodím vcelku hojně (doposud 4x zde a naposledy 2018). Důvodem je jak skvělá muzika, tak i to atmosféra jakou dokáží Nergal a spol vykouzlit.
Tentokrát jsem dorazil jen na druhou polovinu setu, která však splnila má vysoká očekávání. V areálu byla velmi vysoká návštěvnost, která si užívala výborného zvuku jenž měl sílu i do zadních částí areálu. Kapela měla mohutnou podporu kouře, ohňů (jak na stage tak z hradeb), luxusního zvuku, ale i jakési dvojice věží se schody pro kytaristy. Ze setlistu jsem rozpoznal skladby jako "Demigod", či novinku "The Deathless Sun", která pochází z poslední kapelní placky "Opvs Contra Natvram" (2022). Osobně jsem očekával kvalitní set, ale i tato jeho kratší část mne nadchla čímž se "pouze" potvrdila kvalita těchto Poláků.

Po konci Behemoth jsme se s kamarádem vydaly spát a než proběhlo shledání, tak jsem před areálem pozoroval opravdu mohutný exodus lidí z areálu. Chápu, že poslední den není "čas na hrdinství" s delším pobytem v areálu, ale na stranu druhou chvíli po Behemoth hráli žánrově spříznění WORM a hned po nich DARVAZA... A to ještě na hlavní stage hrál známý thrash v podání Heathen... 

Tento den mne zajímali kapely:
----
- PLINI (střet s KRONOS)
- IMPALED NAZARENE (nutná pauza)
- EMPEROR (střet s DOPELORD)
- WORM (spánek)
- DARVAZA (spánek)

Brutal Assault jako celek hodnotím opět na výbornou od lineupu, přes organizaci po samotné sety kapel. Občas tu byl nějaký problém se zvukem, ale tomu se vyvarovat nelze stejně jako cenotvorbu jídla/pití. Pro mnohé je Brutal symbolem drahé akce, ale člověk nemusí nutně jíst/pít v areálu a hlavně pokud si vezmu cenu lístku a vydělím ji počtem lákavých kapel, a výsledná cena je naprosto v pohodě. I proto na Brutal vyrazím i za rok, protože tady člověk prostě být chce.

- top kapely festu (za mě): 
1. Emma Ruth Rundle 2. Brutus (BEL) 3. Incantation 4. Blockheads 5. Misery Index 6. Bosco Sacro 7. Severe Torture 8. God Is An Astronaut 9. Vomitory 10. Aborted 11. Dopelord 12. Escuela Grind 13. Primordial 14. Necrot 15. Rotten Sound 16. The Obsessed 17. Solventis 18. Cytotoxin 19. Stoned Jesus 20. Kampfar 21. Yellow eyes 22. Kalmah 23. Ufomammut 24. Deicide 25. Baroness 26. Dark Tranquillity 27. Red Fang 28. Gaupa 29. Satyricon 30. Kronos
- zklamání festu (za mě):
1. Antelogos 2. Vltimas 3. Cynic 4. Obscura a jejich set plný problémů se zvukem + Bych mohl zmínit nevidění mnoha setů skze překryvy programu, ale to bych psal jen o nich.
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. Exumer 2. Riverside 3. Ved Buens Ende 4. Hatebreed 5. Kronos 6. Terrorizer 7. Gaupa 8. Stoned Jesus 9. Satyricon